Budova Státní opery
Historická budova Státní opery byla postavena v letech 1886 – 1888 jako nové německé divadlo vídeňskou firmou Fellner a Helmer pro potřeby pražských Němců. V roce 1973 přibyla k historické budově namísto parku ještě provozní budova s energocentrem, dílnami, kancelářemi, baletními sály, sborovým a nahrávacím sálem a pěti nadzemními podlažími. Od března roku 2017 probíhala obnova historické i provozní části budovy. Historická budova prošla komplexnější rekonstrukcí při výstavbě provozní budovy v 70. letech minulého století. Od této doby byly prováděny pouze menší investiční zásahy, které odstraňovaly morální a fyzickou zastaralost jednotlivých dílčích částí.
Téměř po 44 letech se tedy obě budovy dočkaly významnějších stavebních a restaurátorských zásahů. Zásadní změnou prošly rozvody, zejména elektroinstalace, vody, topení, odpadů a vysušení vlhkosti. Výraznou proměnou prošly také horní i spodní jeviště a výzdoba hledištní části, opravily se šatny umělců i sociální zázemí. V provozní budově došlo k renovaci kanceláří, zkušeben, baletního a sborového sálu. V divadle se opravily šatny umělců i sociální zázemí. Rekonstrukcí prošla i skleněná fasáda přilehlé provozní budovy a fasáda historické budovy. Samozřejmostí byly i restaurátorské práce na interiérové výzdobě hledištní části.
Součástí obnovy je také nová zkušebna v měřítku cca 1:1 k velikosti jeviště. Zkušebna slouží i jako malá divadelní scéna, která nahradí provoz Divadla Kolowrat.
Při opravách rekonstrukci se počítalo se zavedením ověřených, osvědčených a v Evropě normálně fungujících technologií. Ty umožní rychlejší změny divadelního prostoru a provozní úpravy. Z budovy Nové scény se stává moderní divadlo s variabilní scénou a hledištěm, které pojme v různých modifikacích 150 až 541 diváků.
UNIKÁTNÍ TOČNA
Státní opera získala i zcela novou točnu, která přinese unikátní technické možnosti, jež může operní soubor využít k rozšíření repertoáru. Staré jeviště ze sedmdesátých let minulého století šlo z velké části do šrotu. Nová točna včetně stavebních prací přišla na cca 115 milionů korun, a její instalaci předcházely zemní práce, protože se prostor pod celým půdorysem jeviště, které má rozměry 17 na 21 metrů, musel vyhloubit o šest metrů.
Stávající rozpočet na rekonstrukci budovy ve výši 858 milionů korun se tak zvýšil o náklady na nové jeviště. Stavební část jeviště je jen menší položkou v celkovém rozpočtu. Jedná se o zhruba dvacet milionů. Hlavní náklady šly na novou točnu a technologie. Práce na novém jevišti pro zhotovitele znamenaly několikaměsíční práci na hloubení a zabezpečení jámy pod jevištěm, betonáž a montáž nové točny.
PROVOZNÍ BUDOVU PODPÍRÁ NOVÁ OCELOVÁ KONSTRUKCE
Rekonstrukce provozní budovy Státní opery přinesla i úpravu dispozic, aktuálně ve 2. podzemním podlaží. Na místě nevyužívaných místností s ocelovými nádržemi pro lehké topné oleje, které v minulosti sloužily pro vytápění objektu, tak mohla vzniknout nová, již dříve zmíněná, zkušebna o rozměrech 17,9 × 17,6 metru se zkoseným rohem. Před rekonstrukcí byly místnosti 2. PP rozděleny nosnými zdmi, které byly během rekonstrukce nahrazeny novou ocelovou konstrukcí. Rekonstrukce nosných konstrukcí proběhla v červenci až září roku 2017.
Vlastní podchycení stropu 2. PP bylo provedeno pomocí dvou ocelových vzpínadel s táhly z předpjatých profilů Macalloy M85 podepírajících jak dva střední stávající železobetonové sloupy konstrukce 1. PP, tak sestavu ocelových profilů nesoucích stávající stropní konstrukci nad 2. PP. Svislé reakce ze vzpínadel byly přeneseny pomocí nových krajních ocelových sloupů do základových konstrukcí na úrovni podlahy 2. PP. V případě táhel Macalloy se jedná o certifikovaný konstrukční systém táhel s válcovanými závity vyrobený z oceli s mezí kluzu 520 MPa.
MONTÁŽ KONSTRUKCE
Montáž ocelové nosné konstrukce a předpínání táhel probíhaly ve dvou etapách. V první etapě byly namontovány vzpínadla, sloupy a části vodorovných nosníků podepírající železobetonové sloupy 1. PP. Po montáži byla táhla aktivována a předepnuta na požadované předpětí tak, aby po vybourání nosných stěn ve 2. PP nedošlo k poklesu konstrukce. Vzhledem k poměrně vysokým hodnotám předpínacích sil, cca 500 kN, byly pro předpínání využity hydraulické lisy tzv. technotensionery.
Během předpínání byla geodeticky kontrolována geometrie stávajících i nových nosných konstrukcí. Síly v táhlech byly měřeny pomocí tenzometrů nalepených na všechna táhla v sestavě plného můstku, při této konfiguraci je přesnost měření ± 5 %. Ve druhé fázi byly namontovány ocelové prvky nesoucí strop nad 2. PP. Po vybourání nosných stěn 2. PP byly změřeny síly v táhlech a deformace nosných konstrukcí a tyto výstupy byly porovnány s teoretickými hodnotami.
ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY V OKOLÍ
Zajímavostí, která souvisela se stavebními pracemi na piazzettě mezi budovou bývalého Federálního shromáždění a historickou budovou Státní opery, byl nález (říjen 2019) neznámých cihlových zdí v hloubce cca 2 až 4 metrů pod současným povrchem. Původní domněnka, že by se mohlo jednat o konstrukce, které souvisejí s barokním opevněním Prahy, jehož příkop se nacházel pouze několik málo metrů severním směrem, se nepotvrdila. Odkryta byla klenutá kanalizační stoka se šachtou obdélného půdorysu. Na jejímž dně byla nalezena rozlomená krycí kamenná deska. V samotných kalových sedimentech uvnitř kanalizace nebyly žádné nálezy. Odborníci předpokládají, že se jedná o součást uličního kanalizačního systému z 2. poloviny 19. století.
ZÁVĚR – DOKONČOVACÍ PRÁCE
V historické budově Státní opery probíhaly koncem listopadu 2019, poslední dokončovací práce. Kolaudace a předání stavby Národnímu divadlu proběhly do konce roku 2019. V hledišti byla instalována nová křesla s inovací v podobě zabudovaných čtecích zařízení s možností výběru titulků. Do provozní budovy se nastěhovala technika. Zaměstnanci Opery se už také nastěhovali, první etapa začala ještě před Vánoci, druhá pak v lednu. První zkoušky v nových prostorách proběhly koncem loňského roku. Velkým lákadlem pro umělce jsou nové zkušebny a nahrávací studio se skvělou akustikou. Státní opera se pak divákům otevřela 5. ledna 2020. Státní opera v Praze se tak po celkové rekonstrukci, která probíhala podle plánu, stala z technického hlediska nejmodernější divadelní scénou v České republice a obstojí i ve světovém měřítku.
Z podkladů HOCHTIEF CZ a. s.
