Stadion je koncipován nejen jako plnohodnotná sportovní infrastruktura, ale také jako symbol obnovy území postiženého zemětřesením a jadernou havárií v roce 2011.
VUILD, japonské architektonické a technologické studio propojující digitální výrobu s architekturou a designem, představilo návrh dřevěného fotbalového stadionu, který má sloužit jako budoucí domov klubu Fukushima United FC. Projekt zadaný společností SportX kombinuje aktivní zapojení místní komunity, inovativní dřevěnou nosnou konstrukci a principy udržitelnosti. Stadion je koncipován nejen jako plnohodnotná sportovní infrastruktura, ale také jako symbol obnovy území postiženého zemětřesením a jadernou havárií v roce 2011.
Koncept vychází z japonské tradice Shikinen Sengu, tedy periodické obnovy svatyní, a je založen na třech vzájemně provázaných cyklech – zdrojů, komunity a řemesla. Konstrukční prvky, navržené k výrobě z lokálně získaného dřeva, jsou koncipovány s ohledem na demontáž a opětovné využití. O samotné montáži se uvažuje jako o participativním procesu za účasti členů klubu a místních obyvatel, inspirovaném slavnostními mikoshi procesími a tradičními rituály vztyčování dřevěných konstrukcí. Tento přístup proměňuje stavební proces ve společenskou událost a je doplněn zalesňovacími iniciativami a vzděláváním v oblasti dřevozpracujících řemesel, která podporují dlouhodobý přenos znalostí a dovedností na budoucí generace.
Stadion je dispozičně rozdělen do čtyř samostatných objemů, z nichž každý má podlahovou plochu menší než 3 000 m², maximálně dvě nadzemní podlaží a výšku do 16 m. Prostory mezi jednotlivými objemy jsou řešeny jako hlavní vstupy, které přirozeně propojují komunikační trasy s architektonickým členěním stavby a zároveň zajišťují přehlednou orientaci návštěvníků.
Z konstrukčního hlediska je návrh založen na skořepinových konstrukcích tvaru hyperbolického paraboloidu (HP shells), sestavených ze svazků prutových prvků s malým průřezem. Toto řešení umožňuje efektivní přenos zatížení při dosažení velkých rozponů i výrazných konzolových vyložení střechy. Nad skořepinami je navržen systém dřevěných prvků zavěšených v katenárním tvaru, které dotvářejí celkovou střešní konstrukci. Tvarování střechy do trojúhelníkové střešní krajiny vychází z tradiční typologie doškových domů v oblasti Ōuchi-juku. Geometrie střechy je optimalizována z hlediska environmentální a provozní účinnosti – jižní orientace umožňuje dostatečný přísun slunečního záření pro fotosyntézu, zatímco prodloužená severní strana zajišťuje stínění v letním období.
Skořepinové konstrukce typu HP shells jsou navrženy z hřebíkově vrstveného masivního dřeva (Nail-Laminated Timber, NLT). Přímé dřevěné prvky jsou postupně torzně natáčeny do výsledného tvaru skořepiny, přičemž jejich diagonální uspořádání vytváří obloukový účinek, který významně zvyšuje tuhost a únosnost konstrukce. Nad touto skořepinovou vrstvou je navržen systém přímých prutových prvků, postupně montovaných do předepnuté katenární plochy. Toto konstrukční řešení zajišťuje geometrickou stabilitu, efektivní přenos zatížení a vysokou konstrukční účinnost celého systému. Výsledkem je lehká konstrukce s vysokou únosností, optimalizovaná z hlediska materiálové efektivity i statického působení.
Pasivní strategie návrhu reagují na specifické klimatické podmínky fukušimské kotliny. Geometrie střechy a fasád je navržena tak, aby omezovala nadměrné letní solární zisky, chránila objekt před zimními větry a v teplejších obdobích podporovala přirozené proudění vzduchu do prostoru hlediště. Dešťová voda bude zachytávána, filtrována a opětovně využita, zatímco sníh akumulovaný v zimním období může sloužit jako přirozený zdroj chlazení v letních měsících. Součástí návrhu jsou rovněž systémy obnovitelných zdrojů energie, jejichž cílem je minimalizace provozní spotřeby energie a podpora lokální výroby energie přímo v místě stavby, s ambicí dosažení energetické soběstačnosti objektu.
Projekt byl na podzim roku 2025 vystaven v rámci Benátského bienále architektury.
