Posouzení korozního stavu úložných konstrukcí interferenčním nebo bludným proudem a návrh opatření

Při nové zástavbě je třeba mimo jiné respektovat ochranná pásma existujících liniových a neliniových konstrukcí, zejména kovových a železobetonových zařízení, podle příslušných předpisů. V tomto textu se soustředíme na území, která jsou ovlivněna bludnými a interferenčními (z provozu stanic katodické ochrany) proudy.

Vedle tramvajové dopravy a elektrizovaných železnic se v Praze navíc šíří bludné proudy tunely metra (I_B = 5,0 A . km –1) [8]. Nejen z toho důvodu se vyžaduje, aby minimální vzdálenost ochranných uzemnění od zařízení (především tunelů) metra byla 20 m. Z pohledu developerů je oprávněná snaha maximálně využít předmětné území pro výstavbu nových objektů. S tím jsou v rozporu některé předpisy týkající se katodické ochrany potrubí, především plynovodů, např. TPG 920 25, kde se u nejčastěji provozované AU, tj. horizontálního anodového uzemnění délky 100 m vyžaduje ochranné pásmo X = 100 m. Tento příspěvek dokládá, že technickými prostředky u nových staveb (viz dílčí závěr č. 4 dále) lze omezit ochranné pásmo na vzdálenost minimálně na X = 40 m ve všech případech, u hloubkových anod X = 20 m. Ochranná uzemnění v oblastech s bludnými proudy jsou vystavena koroznímu vlivu řádově vyššímu, než je tomu u interferenčních proudů z provozu stanic katodické ochrany, jak je doloženo na příkladech č. 1 a č. 2. Z toho důvodu se doporučuje uvedený předpis revidovat.

PROBLEMATIKA OCHRANNÉHO PÁSMA ANODOVÉHO UZEMNĚNÍ

Interferenční proud na rozdíl od bludného proudu nemění svou velikost a směr v průběhu času. Tento text se týká především problematiky ochranného pásma anodového uzemnění a z něho vystupujícího interferenčního proudu v důsledku provozu stanice katodické ochrany potrubí. Ochranné pásmo (vzdálenost) anodového uzemnění – AU (uzemňovací anody) SKAO od okolních cizích úložných konstrukcí (především jejich ochranného uzemnění) se v současné době určuje v podstatě odborným odhadem.

Podle [2] čl. 8.4.1.1. vzdálenost povrchového (horizontálního AU) od cizích úložných konstrukcí (CÚK) musí být min. X = 100 m. Při rezistivitě půdy ρ ≤ 100 Ωm a průměrném proudu SKAO I ≤ 5 A se připouští min. vzdálenost X = 40 m.

Podle čl. 8.4.1.2. vzdálenost hloubkového AU (HUA) od CÚK musí být min. X = 40 m, přičemž vzdálenost od povrchu země
min. h > 20 m.

Článek 8.4.1.3 se týká vertikální AU, která je definována takto: vzdálenost od povrchu země h = 0 až 2 m, délka L = min. 5 až 10 m podle geologických poměrů. Vzdálenost VAU–CÚK min. X = 60 m.

Podle čl. 8.4.1.4. lze v odůvodněných případech snížit vzdálenost AU–CÚK podle znaleckého posudku.

Tento příspěvek dále stanovuje postup, jak aplikací exaktních vztahů a doplňkového měření v terénu zjednodušit řízení vedoucí k optimalizaci ochranné vzdálenosti AU–CÚK a situování bytových a jiných objektů zejména v zastavěných oblastech.

KRITÉRIA PRO STANOVENÍ MINIMÁLNÍHO OCHRANNÉHO PÁSMA AUSKAO

1. Podle [1, 4] kritéria tolerované proudové hustoty v místě cizí úložné konstrukce CÚK

J_i ≤ 1 . 10 ^–4 A . m ^–2            (100 µA . m ^–2) = 0,1 mA . m ^–2     (1)

2. Podle [4] kritéria intenzity elektrického pole je tolerovaná hodnota

E_i ≤ 5,0 mV . m ^–1     (0,005 V. m ^–1)     (2)
Při měřicích tyčích s rozestupem 3,2 m s rezistivitou – ρ (Ωm) je intenzita elektrického pole:

E_i = J_i . ρ        (mV . m ^–1)     (3)

Např. pro ρ = 25 Ωm je E_i = 0,1 . 25 = 2,5 mV . m ^–1, pro ρ = 50 Ωm je E_i = 5 mV . m ^–1. Je tedy nutné stanovit průměrnou hodnotu rezistivity mezi AU a CÚK.

3. Při daném průměrném (resp. maximálním) výstupním proudu I (A) je třeba podle dále uvedených vztahů vypočítat vzdálenost X (m) od osy daného typu AU, kde EiX = 5 mV . m ^–1, protože hodnotu JiX v terénu nelze stanovit.

VÝPOČTOVÉ VZORCE PRO POUŽÍVANÉ DRUHY ANODOVÝCH UZEMNĚNÍ (AU)

Potenciál na povrchu země φ_X (V) ve vzdálenosti X (m) od AU [3]:

1. Horizontální AU (HA)

O délce L (m), uložené v hloubce h (m) v půdě o rezistivitě ρ (Ωm), (průměrném, resp. maximálním) výstupním proudu I (A) ze zdroje katodické ochrany (usměrňovače) v kolmé vzdálenosti od osy AU v bodě X:

φX = K . A          (V; –) (4)

K = I . ρ / 2 π L          (V; A; Ωm; m) (5)

A = ln { [+0,5 + (X ^₂ + 0,25 L ² + h 2 ) ^0,5] / [–0,5 (X ² + 0,25 L ² + h ²] }          (–) (6)

2. Hloubková anoda

HUA o délce L (m), v min. hloubce h = 20 m od povrchu země. Hodnota potenciálu ve vzdálenosti X (m) od osy HUA:

φ_X = K . B      (V) (7)

B = ln { [h + L] + [(h + L) ² + X ²] ^0,5 / [h + (h ² + X ²] ^0,5 }          (–) (8)

3. Vertikální AU (VA)

O délce L (m) v hloubce h = 0–2 m od povrchu země. Hodnota potenciálu ve vzdálenosti X (m) od osy VA pro h = 0:

φ_X = K . C          (V) (9)

C = ln [L + (L ² + X ²) ^0,5 / X]          (–) (10)

Intenzita elektrického pole při povrchu země E_iX (V.m^–1) ve vzdálenosti X (m) od AU:

1. Exaktní vztah pro EiX lze stanovit derivací vztahu (6), tj. výrazu A´

E_iX = K . A´ (pro horizontální anodu)          (V. m–1) (11)

A´ = { 2 . X . L / [(L ² + 4 h ² + 4 X ²) ^0,5 . (h ² + X ²) ^0,5] }          (m–1) (12)

Pro vzdálenost X ≥ 40 m lze výraz (11) upravit s chybou menší než 1 %, když uvažujeme h = 0 (místo obvyklých h = 2 m),
takže po úpravě dostáváme vztah:

A´ = 2 L / [X . (L ² + 4 X ² ) ^0,5]          (m ^–1) (12a)

E_iX = I_X . ρ / { π [X . (L ² + 4 X ²) ^0,5] }          (V. m ^–1) (13)

Příklad výpočtu intenzity elektrického pole podle vztahu (13), I_X = 10 A; ρ = 50 Ωm; L = 100 m; X = 40 m:

E_iX = 10 . 50 / { π [40 . (100 ² + 4 . 40 ²) ^0,5] = 500 / 16 092,806 = 0,031 V . m ^–1          (31 mV. m ^–1)

Hustota interferenčního proudu podle vztahu (16):

J_IX = 0,031 / 50 = 6,2 . 10 ^–4 A . m ^–2 = 620 µA.m ^–2, což pro dimenzování ochranného uzemnění nepředstavuje technický problém (viz dále příklad č. 2).

Derivací výrazů B a C podle proměnné X získáme složitý vztah, takže je výhodnější použít následující postup:

2. Pro hloubkovou anodu

V případě, že X ≤ 20 m lze výhodně použít rovnici (8):

E_iX = K . { [φ(x) – φ(x + 1)] + [φ(x) – φ(x – 1)] / 2 }          (V. m^–1; V; m^–1) (14)

3. Pro vertikální anodu

Pro tento typ AU pro X > 20 m lze s postačující přesností použít rovnici (9) v této úpravě:

E_iX = K . [(φ(X) – φ(X +1)]          (V. m^–1; V; m^–1) (15)

Hustota interferenčního (korozního) proudu ve vzdálenost X od AU v závislosti na hodnotách intenzity el. pole a průměrné rezistivitě půdy mezi AU a místem X:

J (x) = E_iX / ρ; nebo: E_iX = J (X) . ρ          (V. m^–1; A . m^–2; Ωm) (16)

S využitím vztahů (5; 11; 12a, 13) po úpravě:

I (x) = E_ix . π .ρ ^–1 . [X . (L ² + 4X ²) ^0,5]          (A; V. m^–1; Ωm; m) (17)

Pro E_iX = 0,005 V . m ^–1:

I (x) = [0,015708 / ρ] . [X [L ² + 4X ²) ^0,5]          (A) (18)

Vztah (18) je spočítán pro X = 20 až 100 m a ρ = 25 Ωm, 50 Ωm, 100 Ωm a L = 100 m na obrázku 1 a v tabulce 1.

Obr. 1 – Limitní ochranný proud I u horizontální AU v závislosti na její délce L = 100 m, rezistivitě půdy ρ a vzdálenosti ochranného pásma X od AU.

DÍLČÍ ZÁVĚR 1

Ochranné pásmo (min. vzdálenost X od AU) je závislé na velikosti ochranného proudu I (A) geometrickém uspořádání AU (h, L), průměrné rezistivitě půdy mezi AU a X – ρ (Ωm) a tolerované hodnotě E_iX podle vztahu (2).

Některé poznatky z provozu AUSKAO při využití měření zemního odporu anodového uzemnění a intenzity elektrického pole na povrchu země pro stanovení ochranného pásma u horizontálního AU.

Využití exaktních vztahů (podle kterých je spočítán zemní odpor RZ v tab. 1):

R_Z = (ρ / 2 π L) . ln (L² /d_h) + ∆R_Z (n)          (Ω; Ωm; m) (19)

kde ∆R_Z (n) = přírůstek zemního odporu vlivem elektroosmotického procesu (EP) v průběhu času n (roky). Pro n = 0 (při zahájení provozu) je ∆R_Z = 0, což je hodnota uvedená v tab. 1 pro horizontální anodu.

Využití výsledků měření u SKAO:

(U_V – U_P) / I_V = R_O = R_K + R_PZ + R_Z (0) + ∆R_Z (n)          (V; A; Ω) (20)

Kde: U_V – výstupní napětí usměrňovače; U_P – zpětné polarizační napětí potrubí–AU (1 až 2 Ω); I_V – výstupní proud usměrňovače; R_O – odpor smyčky AU–potrubí; R_K – odpor kabelů; R_PZ – přechodový odpor potrubí-země; R_Z – zemní odpor AU při zahájení provozu SKAO); ∆R_Z (n) – zvýšení zemního odporu po n-letech provozu v důsledku elektroosmotického procesu na rozhraní povrch AU–země.

Podle [6, 20] při zahájení provozu: (42,6 – 1,0) / 17,3 = 2,40 Ω = 0,73 + 0,72 + 0,95 + 0.

V průběhu let: R_K + R_PZ = 1,45 Ω se hodnoty v podstatě nemění.

Po 15 letech provozu: I_V = 5,4 A; U_V = 31,3 V; U_P = 2,0 V; R_O = (31,3 – 2,0) / 5,4 = 5,42 Ω.

Zemní odpor AU: R_Z (15) = 5,42 – 3,97 Ω.

Vlivem elektroosmotického procesu došlo ke zvýšení zemního odporu AU: 3,97 / 0,95 = 4,2 x

Ze zkušeností z provozu anodových uzemnění v různých lokalitách mj. vyplývá, že zhoršení provozních parametrů je markantním zvláště v nízkoohmických půdách, kde je porušena rovnováha mezi hodnotou anodické proudové hustoty a přísunem podzemní nebo povrchové vody v půdě k povrchu elektrod AU.

Na příklad [6] AU SKAO Trmice sestává ze 32 ks fersilitových elektrod ∅ 40 mm, délky 845 mm v koksovém obložení s granulací 3 až 20 mm v oceloplechových kanystrech, celkový průměr 0,16 m. FeSi elektrody jsou uloženy v hloubce 1,6 m ve sprašové hlíně jemně písčité (podzemní voda v hloubkách větších než 5 m). Elektrody jsou uloženy v horizontální poloze vzájemné vzdálenosti 2,8 až 3 m, celková délka „horizontální“ anody L = 120 m.

Poznámka: Při porovnání s trubkovou elektrodou ∅ 219 mm je při stejné délce zemní odpor 1,8 vyšší v důsledku el. stínění η = 0,56.

Podle Wennerovy metody byla stanovena průměrná rezistivita v hl. 0–3 m: ρ = 17 Ωm.

Při zahájení provozu SKAO ve 12/2006 byl změřen zemní odpor AU R_Z = 0,95 Ω. Při měření v 08/2021 byl R_Z´ = 3,97 Ω. Tedy po 15 letech provozu se zvýšil zemní odpor AU 4,2x (jak výše uvedeno). Vlivem elektroosmotického procesu se zvyšoval zemní odpor průměrně 0,2 Ω/rok. Při průměrném výstupním proudu I = 5,4 A a ploše povrchu elektrod P = 13,7 m² činí proudové zatížení anodickým proudem j_A = 5,4 / 13,7 = 0,394 A.m ^–2, což je zhruba 6x vyšší hodnota než tolerovaných jA = 100 mA . m ^–2.

Po 15 letech se vlivem EP vytvořil kolem elektrod přibližně válcovitý útvar o průměru dO = 1,28 m tl. vrstvy t = 0,53 m o rezistivitě ρO = 620 Ωm, tedy 36x větší než okolní horninové prostředí.

DÍLČÍ ZÁVĚR 2

Pro dané korozní prostředí je použití fersilitových elektrod v uvedeném uspořádání nevhodné. AU je nutné rekonstruovat za účelem snížení zemního odporu a tím i snížení interferenčního proudu pro okolní úložné konstrukce.

Doporučení pro použití vhodných typů anodových uzemnění v lokalitách ohrožených EP vysycháním:

Doporučuje se aplikovat další kritéria pro projektování nových AU a navrhování rekonstrukcí existujících AU. Pro optimální fungování AU je zásadní přítomnost vody a možnost vyrovnávání pohybu vody od anody ke katodě v korozním prostředí a proudění vody (v závislosti na pórovitosti) směrem k AU. V tomto směru je důležitá znalost půdního profilu v místě plánované anebo existující AU, podle typu AU se jedná o vrstvy do hl. 3 až 8 m.

Poznámka: Podle získaných poznatků se od hloubky přibližně 10 m a větší vyskytuje skalní podloží (jílovité břidlice, magmatické horniny) s rezistivitou vyšší než 300 Ωm, jehož využití pro účely katodické ochrany je téměř nulové, resp. neekonomické.

Jelikož provádění sond ani použití speciálních geofyzikálních měřicích metod (např. podle Schlumbergera) nepřichází v praxi SKAO v úvahu, doporučuje se využívat metodu podle Wennera s rozestupem měřicích elektrod a = 3 až 8 m, tedy s interpretací až do hl. 8 m.

Jako vhodné typy AU se doporučují:

1. Kombinovaná anoda podle [5] pro rekonstrukci stávajících AU (horizontální).
2. Vertikální elektrody (z článku v Plynu č. 6/2018) pro nové AU v uspořádání: 6 elektrod, L = 6 m, v rozestupu a = 10 m při celkové délce AU b = 50 m. Pro ρ = 50 Ωm je R_C = 1,571 Ω. Pro průměrný výstupní proud I = 5,0 A je ve vzdálenosti X = 40 m max. hustota interferenčního proudu ji = 100 µA . m –2, jinými slovy ochranné pásmo AU je X = 40 m.

DÍLČÍ ZÁVĚR 3

Z hlediska projektování stavebních objektů, jejich ochranného uzemnění v oblastech s bludnými a interferenčními proudy (z provozu SKAO) má zásadní význam průměrná intenzita elektrického pole E_i (mV. m^–1) na staveništi, kterou lze stanovit podle [14]. V definovaných vzdálenostech od AU (viz obr. 1), např. X = 40 m, 60 m, 80 m lze stanovit souhrnnou hodnotu E_i vlivem působení bludných proudů E_iB a interferenčního proudu E_iX jako rozdíl uvedených hodnot: E_iX = E_i – E_iB. Je výhodné ve zvolených bodech stanovit i rezistivitu půdy podle [13], takže získáme podklady pro stanovení ochranného pásma a současně relevantní údaje pro dimenzování ochranného uzemnění cizího objektu, tj. výpočtu zemního odporu a životnosti uzemnění.

DÍLČÍ ZÁVĚR 4

Technické možnosti umožňují zajistit optimální prostorové uspořádání (AU–cizí úložná konstrukce) při ochranném pásmu X = 40 m i při relativně vysoké hodnotě výstupního proudu z provozu AUSKAO, jak je doloženo v [7, 8, 9].

Návrh opatření u okolních úložných konstrukcí ovlivněných interferenčními a bludnými proudy:

Při navrhování nových stavebních objektů je třeba v souladu s [12] provést korozní průzkum podle [13, 14] na plánovaném staveništi. U bytových či jiných občanských staveb je při použití betonu v kvalitě „bílé vany“, tedy v podstatě izolantem, korozí ohroženo pouze ochranné uzemnění. V současné době, v zastavěných oblastech, nelze aplikovat obvodový zemnič, takže uzemnění se navrhuje v podkladním betonu, z korozních důvodů pevnostní třídy C16/20, pod základovou deskou. Nejčastěji se navrhuje mřížový zemnič z pásů Fe 60/5 mm s betonovým krytím 50 mm směrem k základové spáře [8, 9]. Základními parametry pro návrh uzemnění jsou průměrné hodnoty rezistivity horninového prostředí.

Při projektování stavby je známá plocha základové desky a tím i podkladního betonu a úroveň základové spáry (ZS)-S (m²), takže můžeme spočítat zemní odpor uzemnění R_Z (Ω) a velikost proudu protékající uzemněním I_K (I_X nebo I_B) podle těchto vztahů:

Zemní odpor ochranného uzemnění:

Pro mřížový zemnič v podkladním betonu: R_Z = ρ . α / 2D + ρ / L_Fe (Ω;Ωm;-;m) [3],

kde: α = 0,95 – 0,85, vliv hloubky zemniče pod terénem pro h = 6–8 m: α = 0,9; D = náhradní průměr uzemnění ve tvaru desky kruhového tvaru; L_Fe = celková délka ocelových pásů (např. Fe 60/5 mm) v podkladním betonu.

Při využití plochy v úrovni ZS pro: D = (4 . S / π)^0,5 a po úpravě:

R_Z = 0,4 . ρ / S0,5 + ρ / L_Fe (Ω; Ωm; m), přičemž S (m²) roků          (Ω) (21)

Korozní proud protékající ochranným uzemněním:

Podle [3] pro neliniovou úložnou konstrukci: I_K = E_I . L . δ / 2 . R_Z          (A) (22)

kde: L = délka úložné konstrukce v našem případě L = D = (4 . S / π)^0,5; δ = zvýšení průtoku korozního proudu po připojení zemniče k okolním uzemněním (nulovým vodičem přípojky NN, v některých případech přípojkou horkovodu). Pro uzemnění staveb δ = 3; pro anodové uzemnění SKAO δ = 1. O = obvod náhradní kruhové desky: O = π . D, tedy: D = O / π; po dosazení do (22):

Po úpravě: I_K = (1,773 . E_I . S ^0,5 . δ) / R_Z          (A; V. m^–1; m; –; Ω) (23)

Poznámka: Další výpočty (efektivní životnost uzemnění) budou dále uvedeny v příkladech.

PŘÍKLADY

Staveniště je ovlivněno bludnými proudy z provozu železnice, tramvaje a metra

Podle [15]: ø_EI = 20 mV/m (0,020 V/m); ø_ρ = 140 Ωm; ZS: 8 m pod terénem, α = 0,9; S = 12 070 m2; δ = 2; LFe = 1 830 m; G = 1 830 . 2,355 kg / m = 4 310 kg

R_Z = 0,4 . 140 / 12 070 0,5 + 140 / 1 830 = 0,51 + 0,08 = 0,59 Ω

I_K = (1,773 . 0,020 . 109,86 . 2) / 0,59 = 13,2 A

Hmotnost zkorodované uhlíkové oceli za rok při průchodu 1 ampéru podle [3]: M = 9,127 kg.a ^–1 (podle Faradayova zákona).

Korozní úbytek ocelových pásů při středně agresivní půdě: K = 9,127 . 13,2 = 120,47 kg.a ^–1. Při uložení zemničů v betonovém obložení C16/20 (el. rezistivita ρB = 60 Ωm, permeabilní pórovitost γ = 16,7 %) v důsledku pasivace na rozhraní ocel/beton se sníží korozní proces 3 až 5x [8], v daném případě [15] β = 5, tedy K´= K / β = 120,47 / 5 = 24,1 kg. a ^–1.

Efektivní životnost (funkční po celou dobu plánované životnosti objektu): τ = G . η / K´ = 4 310 . 0,5 / 24,1 = 89,4 roku, kde η = 0,5 k využitelnosti uzemnění v daném korozním prostředí (vysoká hladina podzemní vody a velikost IK).

Poznámka: při uložení uzemnění bez betonového obložení by byla životnost τ´=17,9 roku, což je nevyhovující (nelze v hloubce h = 8 m provádět opravy, rekonstrukce).

Staveniště je ovlivněno interferenčním proudem z provozu AUSKA0 [16]

Výstupní proud SKAO: I_V = 20 A; E_IK = 92,5 mV. m ^–1 (0,0925 V.m^–1)

Vzdálenost stavby od AU: X = 40 m; ø_ρ = 45 Ωm; ZS: 1,5 m pod terénem; α = 0,95; S = 190 m2; δ = 1 (u EIK je vždy δ = 1); L_Fe = 100 m; G = 100 . 2,355 = 235,5 kg

R_Z = 0,4 . 45 / 1 900,5 + 45 / 100 = 1,396 + 0,45 = 1,85 Ω

I_K = (1,773 . 0,0925 . 13,78 . 1) / 1,85 = 1,22 A

K = 9,127 . 1,22 = 11,13 kg.a ^–1; β = 4; K´ = 11,13 / 4 = 2,78 kg.a ^–1; η = 0,6

τ = 235,5 . 0,6 / 2,78 = 50,8 roku

Poznámky:

a) Při uložení v zemi by byla životnost τ´= 12,7 roku.

b) Podle evropské směrnice se uvažuje s plánovanou životností objektů τ = 50 až 100 let podle účelu stavby.

DÍLČÍ ZÁVĚR 5

K dílčím závěrům č. 1 a č. 4 je třeba doplnit, že vedle korozního proudu IK se výrazně uplatňuje plocha stavebního objektu S v kontaktu s korozním prostředím (přes podkladní beton, ve kterém je uloženo uzemnění), požadavky na hodnotu zemního odporu a plánovanou životnost uzemnění a v důsledku toho i zvolený typ zemničů (mřížový při použití ocelových pásků nebo rohoží z ocelových sítí, případně obvodového zemniče, kde to podmínky na staveništi umožňují).

DÍLČÍ ZÁVĚR 6

Jak vyplývá již z názvu technických podmínek [10] a dalších závěrů uvedených v tomto článku, je předpis TP124 pro navrhování ochrany proti bludným a interferenčním proudům úložných konstrukcí nepoužitelný.

Použitá literatura

1. ČSN 03 83 75 Ochrana kovových potrubí uložených v půdě nebo ve vodě proti korozi
2. TPG 920 25 Omezení korozního účinku bludných a interferenčních proudů na úložná zařízení
3. Polák, J., Veleta, P.: Rukověť katodické protikorozní ochrany, ČPS Praha 2002
4. ČSN EN 50 182 (2005) Ochrana před korozí bludnými proudy ze stejnosměrných trakčních soustav    
5. Polák, J: Vliv elektroosmózy na efektivitu katodické ochrany plynovodů, Plyn č. 6/2018, str. 244–253
6. Vyhláška č. 131/2024 Sb. o dokumentaci staveb, Příloha č. 2, část B.3.9 – Ochrana stavby před negativními účinky vnějšího prostředí… Ochrana před bludnými proudy
7. Polák, J.: Odolnost kovových a železobetonových liniových konstrukcí proti agresivitě prostředí a proti bludným proudům, ČPS Praha, 2017
8. Polák, J.: Projektování a realizace staveb z hlediska bludných proudů, Stavebnictví č. 04/2020, str. 47–55
9. ČSN 03 8350-96 Požadavky na protikorozní ochranu úložných zařízení, čl. 4.1,3, příloha D
10. TP 124 (Technické podmínky): Základní ochranná opatření pro omezení vlivu bludných proudů na mostní objekty a ostatní konstrukce pozemních komunikací, MDČSR+ JEKU Praha 10, 12/2008
11. ČSN EN 50162 (341521)-2005, Ochrana před korozí bludnými proudy ze stejnosměrných proudových soustav
12. Technická příručka ČKAIT PROFESIS, 2024, části C, E, F: Projektování a realizace staveb z hlediska ochrany proti agresivnímu prostředí a bludným proudům
13. ČSN 03 8363-1993 Měření zdánlivého měrného odporu půdy Wennerovou metodou
14. ČSN 03 8365-1988 (Z101.04) Stanovení přítomnosti bludných proudů v zemi
15. Polák, J.: Stavba: Lihovar, obytný soubor II. etapa, ul. Nádražní, Praha 5, EP k DPS pro s.r.o. CASUA, Praha 8, 08/2023
16. Polák, J.: Jak na ochranu úložných konstrukcí proti bludným proudům, Konstrukce 4/2022, str. 98–101. K422_R /Materiály a technologie