Po čtyřech a půl letech byla obnova Průmyslového paláce na pražském Výstavišti dokončena – střední hala a pravé křídlo prošly rekonstrukcí, levé křídlo, které bylo zničeno požárem, se znovu vystavělo. Za výsledkem, který dnes působí jako samozřejmý celek, se skrývají složitá technická řešení i tisíce hodin práce stavebních, technických a restaurátorských profesí. Cílem nebyla jen obnova historické památky, ale také její přizpůsobení současným nárokům na provoz, energetickou efektivitu a bezpečnost. Investorem rekonstrukce je hlavní město Praha, provoz paláce zajišťuje společnost Výstaviště Praha. Generálním dodavatelem bylo sdružení společností Metrostav CZ, SYNER a AVERS vedené společností Metrostav CZ. Jejich realizační týmy se přitom musely vypořádat s řadou technických výzev vyplývajících z více než 130letého stavebního vývoje objektu, četných historických zásahů a omezené nebo neúplné dokumentace skutečného provedení konstrukcí.
Neznámé pod povrchem

Obnova Průmyslového paláce začala v lednu 2022 a již od počátku ji provázela řada komplikací. „Šlo o mimořádně složité období poznamenané válkou na Ukrajině, růstem cen a omezenou dostupností stavebních materiálů i pracovních sil. Navíc samotný historický objekt v průběhu prací odkryl řadu nečekaných skutečností, na něž bylo nutné reagovat,“ uvedl Jaroslav Heran, generální ředitel společnosti Metrostav CZ.
Právě skutečný stav původních konstrukcí a částí objektu, které nebylo možné před zahájením prací v plném rozsahu prověřit, se postupně ukázal jako jedna z největších výzev celé rekonstrukce. S postupným odkrýváním přibývala nová a nová zjištění, která bylo nutné průběžně vyhodnocovat a promítat do dalšího postupu prací. „Na začátku jsme věděli, že nás čeká mimořádně náročná rekonstrukce a že pod povrchem budovy bude řada překvapení. To ostatně patří k většině historických staveb. Co mě ale v průběhu realizace skutečně překvapilo, byl rozsah těchto skrytých skutečností. Prakticky na každém kroku jsme odkrývali něco nového, ať už šlo o geologické podmínky, stav původních základů, ocelových konstrukcí po opískování, historických krovů, nebo technologických kanálů,“ doplňuje David Čech, vedoucí projektu společnosti Metrostav CZ, lídra zhotovitelského sdružení, jehož dalšími členy byly společnosti SYNER a AVERS.

Smetanova vestavba
jako překážka
Významnou komplikací při rekonstrukci pravého křídla byla takzvaná Smetanova vestavba z 50. let 20. století. Dodatečně vložené konstrukce na řadě míst zakrývaly původní ocelovou konstrukci paláce a výrazně omezovaly možnosti jejího průzkumu i následného provedení sanačních a zesilovacích prací. Skutečný stav některých prvků proto bylo možné v plném rozsahu posoudit až po jejich postupném odkrytí.
„Celý objekt je v podstatě tvořen nosnou ocelovou příhradovou konstrukcí se zděnými svislými konstrukcemi obvodového pláště. Právě nutná sanace této ocelové konstrukce vyžadovala její postupné a citlivé odhalení,“ upřesňuje Jan Veselý, vedoucí projektového týmu AVERS.
Zvlášť náročná situace nastala v místech, kde byl na historické ocelové konstrukci zavěšen dřevěný podhled. Aby bylo možné nosnou konstrukci sanovat a zesílit, bylo nejprve nutné podhled dočasně převést na samostatnou podpůrnou konstrukci a po dobu prací jej staticky oddělit od konstrukce, na níž byl původně zavěšen. „Pro tento účel jsme navrhli a vybudovali speciální podpůrnou konstrukci z těžkého lešení, na kterou jsme podhled bezpečně přenesli. Teprve poté jsme mohli provést potřebné práce na historické ocelové konstrukci. Po dokončení její sanace a zesílení jsme podhled postupně vrátili do původní polohy a znovu zavěsili,“ přibližuje detaily David Čech, vedoucí projektu společnosti Metrostav CZ.
Technicky náročná nebyla pouze samotná manipulace s podhledem, ale především zachování jeho původní geometrie po celou dobu zásahu. Při zpětném zavěšení bylo nutné dodržet původní polohu konstrukce a přesně ji napojit na navazující historické prvky. „Dnes může celý postup působit jako logická a přímočará operace, ve skutečnosti však příprava, ověřování jednotlivých kroků a hledání správného technického řešení trvaly mnoho měsíců. Právě na takových situacích vidíme, že rekonstrukce historických staveb není jen otázkou samotného provedení, ale také trpělivosti, zkušeností a schopnosti hledat řešení tam, kde žádný osvědčený postup neexistuje,“ dodává David Čech.

Obnova vyhořelého levého křídla
Mezi nejzásadnější části obnovy patřila výstavba vyhořelého levého křídla paláce.
„Z hlediska koordinace jednotlivých stavebních etap i konstrukčního řešení byla velmi náročná,“ potvrzuje Richard Procházka, stavbyvedoucí společnosti SYNER, a pokračuje: „Po statickém zajištění navazujících částí objektu jsme nejprve realizovali hrubé zemní práce a následně nový monolitický železobetonový skelet. Hlavní část skeletu až po úroveň stropní desky prvního podzemního podlaží si vyžádala téměř 5 000 m³ betonu a 1 100 tun betonářské výztuže. Předpínaná stropní deska levého křídla má půdorysné rozměry přibližně 90 × 50 metrů a její postupná realizace nám umožnila zahájit montáž nosné ocelové konstrukce. Ocelový skelet jsme montovali po jednotlivých příčných vazbách, z nichž každá se skládá ze čtyř hlavních montážních dílů – dvou sloupů a dvou příčlí. Jednotlivé části jsme spojovali montážními svařovanými spoji a po sestavení jsme vytvořili charakteristický oblouk konstrukce. Celkem jsme pro levé křídlo použili přibližně 413 tun oceli.“ Konstrukce je tvarovou replikou původního traktu, současně je však oproti historické konstrukci robustnější, aby vyhověla dnešním požadavkům na zatížení, bezpečnost a provoz.
Specifickou částí realizace bylo také opláštění ocelového skeletu. „Přestože jde o novou konstrukci, museli jsme dosáhnout vzhledu, jenž odpovídá historickému objektu. Proto jsme použili opláštění v podobě sendviče z více než 150 000 pálených cihel, které umožnilo zachovat charakteristický výraz původního levého křídla při současném splnění požadavků na moderní stavební konstrukci. Právě propojení nové nosné konstrukce s historizujícím pláštěm pro nás bylo z realizačního hlediska jedním z důležitých detailů celé dostavby. Na ocelovou konstrukci následně navázala střešní konstrukce o ploše přibližně 5 200 m², jejíž součástí je zhruba 1 200 m² světlíků. Celý postup proto vyžadoval velmi přesnou koordinaci železobetonových konstrukcí, ocelového skeletu, opláštění a střechy. Výsledkem je nová konstrukce, která po technické stránce odpovídá současným požadavkům, ale při pohledu zvenku zachovává původní podobu levého křídla Průmyslového paláce,“ shrnuje Richard Procházka, stavbyvedoucí společnosti SYNER.
Zatímco nadzemní část nového křídla navazuje na historickou podobu paláce, pod ní vzniklo zcela nové provozní a technické zázemí. „Samozřejmě bychom si všichni přáli, aby k požáru nikdy nedošlo. Na druhou stranu právě obnova vyhořelého levého křídla nám umožnila doplnit pod objekt rozsáhlý suterén, moderní technické zázemí, energetické technologie i potřebné provozní a sociální prostory, které by se do historické stavby jinak velmi obtížně začleňovaly. Díky tomu dnes může Průmyslový palác fungovat jako historická památka, ale zároveň splňovat nároky 21. století,“ doplňuje David Čech, vedoucí projektu společnosti Metrostav CZ, lídra zhotovitelského sdružení, jehož dalšími členy byly společnosti SYNER a AVERS.
Technologie skryté v historické stavbě
Právě technické vybavení představovalo jednu z oblastí, v nichž bylo nutné nejvýrazněji sladit požadavky současného provozu s možnostmi historické stavby. „Největším úkolem bylo propojení moderního technického vybavení budovy se zachováním maximálního respektu ke stávajícím konstrukcím v souladu s požadavky památkové péče,“ uvádí Jan Veselý, vedoucí projektového týmu AVERS.
Zatímco u novostavby lze potřebné prostory a trasy technických instalací zohlednit již při návrhu, Průmyslový palác podobné prostorové rezervy nenabízel. Jednotlivé systémy proto bylo nutné do objektu začlenit tak, aby co nejméně zasahovaly do jeho historické podoby. „Museli jsme velmi pečlivě koordinovat jednotlivé trasy, využívat skryté prostory a v řadě případů navrhovat individuální řešení. Výsledkem je stavba, která si zachovává svůj historický charakter, ale současně splňuje dnešní požadavky na provoz, bezpečnost i energetickou efektivitu,“ pokračuje David Čech, vedoucí projektu společnosti Metrostav CZ.
Rozsah technických zařízení odpovídá velikosti objektu i jeho budoucímu využití. Systém vytápění a chlazení kombinuje několik způsobů distribuce tepla a chladu – podlahové a vzduchové vytápění, vzduchové chlazení, fancoily, splitové jednotky a klasická otopná tělesa. Zařízení jsou soustředěna v šesti strojovnách, z nichž čtyři se nacházejí v levém a dvě v pravém křídle. Střední hala je technologicky zásobována z obou stran.
Součástí energetického konceptu je rovněž 70 geotermálních vrtů pod obnoveným levým křídlem napojených na tepelná čerpadla, která slouží jako sekundární zdroj tepla a chladu. Technické zařízení budovy dále zahrnuje vzduchotechniku a systémy požární bezpečnosti, mimo jiné sprinklerové stabilní hasicí zařízení, systém vodní mlhy a zařízení pro odvod kouře. Bezpečný provoz podporuje rovněž nouzové osvětlení, záložní bateriové zdroje a dieselagregáty.
Návrat k původní podobě
Zatímco při začleňování nových technologií bylo cílem minimalizovat jejich zásah do historické podoby objektu, restaurátorské práce směřovaly k zachování maxima původních konstrukcí, materiálů a výzdoby. Největší rozsah měly ve střední hale, reprezentativní části Průmyslového paláce s množstvím dochovaných historických prvků. Na jejich obnově se podíleli restaurátoři, malíři a truhláři, kteří využívali tradiční řemeslné a restaurátorské postupy.
Obnově předcházely sondážní průzkumy a rozbory jednotlivých historických vrstev, podle nichž se určoval další postup i výsledná podoba povrchových úprav. Součástí rekonstrukce byla rovněž obnova prvků, které se v průběhu více než 130leté historie paláce ztratily nebo byly odstraněny. Do architektury objektu se tak vrátily například atiky, hrotnice, erby a další dekorativní prvky.
Obnova se netýkala pouze jednotlivých historických prvků, ale také obvodového pláště a řady řemeslných detailů. „Za zmínku stojí určitě i realizace kompletní obnovy obvodového pláště, zejména repase a doplnění všech vitrážových stěn a fasády včetně prvků štukové výzdoby, prováděné na místě původními technikami nebo jako kopie odléváním do forem v našich štukatérských dílnách,“ přibližuje Jan Veselý, vedoucí projektového týmu AVERS, a dodává: „Celkový slavnostní dojem paláce dokresluje i řada řemeslných výrobků, jako jsou repasovaná historická svítidla, pasířská výzdoba, truhlářské výrobky či různé zlacené prvky.“
Restaurátorské práce se výrazně dotkly také hodinové věže, jednoho z charakteristických prvků Průmyslového paláce. Konstrukce dosahující výšky přibližně 51 metrů a hmotnosti zhruba 26 tun byla během rekonstrukce sejmuta a po provedení restaurátorských prací znovu osazena. Obnovou prošel také historický hodinový mechanismus včetně ciferníků a ručiček. Na vrchol věže se zároveň vrátila svatováclavská koruna.
K nejnáročnějším restaurátorským zásahům patřila obnova malovaného dřevěného stropu střední haly o ploše přibližně 2 737 m². Tvoří jej 1 232 prken uspořádaných do 77 polí. Demontáži proto předcházela podrobná evidence jednotlivých částí, aby bylo možné každý prvek po restaurování vrátit na původní místo.
107 700 kusů skla v rukou restaurátorů
Samostatnou a svým rozsahem mimořádnou kapitolu restaurátorských prací představovala obnova historických vitráží. Celkem 5 023 vitrážových výplní o souhrnné ploše 2 256 m² tvoří 107 700 jednotlivých kusů skla. Rozsah celého souboru, jeho stáří i požadavek na zachování historického charakteru znamenaly, že obnova byla záležitostí několika let.

Vitrážové výplně bylo nejprve nutné demontovat a převézt do specializovaného sklářského studia Kolektiv Ateliers v Novém Boru, kde postupně procházely restaurátorským procesem. Ten zahrnoval nejen práci se samotnými skly, ale také obnovu olověných osnov, barevnosti a řemeslného zpracování. Každá výplň tak prošla řadou navazujících úkonů, při nichž bylo nutné s jejími jednotlivými částmi opakovaně manipulovat. Měřítko celé zakázky přibližuje Zdeněk Kudláček, vedoucí týmu specialistů Kolektiv Ateliers: „Každé z více než 100 000 skel během procesu někdo držel v ruce přibližně sedmkrát. V různých fázích projektu na zakázce pracovalo od pěti do třiceti lidí. V průměru lze říci, že na projektu po dobu tří a půl roku nepřetržitě pracovalo deset lidí.“
Zvláštní postavení v tomto rozsáhlém souboru má oválná malovaná vitráž Orba a lov v průčelí levého křídla. Na rozdíl od dochovaných výplní totiž nebylo možné vycházet z původního díla – vitráž vytvořená podle návrhu Mikoláše Alše byla při požáru v roce 2008 zcela zničena. Její podobu proto bylo nutné rekonstruovat na základě dochovaných historických podkladů. Vedle původních Alšových návrhů a protější vitráže Vzdělání a průmysl sehrála důležitou roli také kvalitní fotografie zaniklého díla, kterou se podařilo získat díky veřejné výzvě Hledá se Mikoláš Aleš.
Na základě těchto podkladů vznikla replika o rozměrech přibližně 5,8 × 3,3 metru, sestavená z přibližně 980 kusů skla. Její plocha dosahuje zhruba 19 m² a samotná malba zabrala přibližně tři měsíce.
Průmyslový palác v číslech
- 15. května 1891 – slavnostní otevření Průmyslového paláce v rámci Jubilejní zemské výstavy
- 16. října 2008 – požár levého křídla
- leden 2022 – zahájení kompletní rekonstrukce paláce
- září 2026 – dokončení stavebních prací obnovy paláce
- 3 miliardy korun – přibližné celkové náklady rekonstrukce
- 51 metrů – výška hodinové věže
- zhruba 26 tun – hmotnost ocelové konstrukce hodinové věže
- 5 023 – počet restaurovaných vitrážových výplní
- více než 107 700 – počet jednotlivých kusů skla ve vitrážích
- 2 256 m² – plocha vitráží
- 2 737 m² – plocha malovaného stropu střední haly
- 1 232 – počet prken malovaného stropu
- 77 – počet polí malovaného stropu
- 70 – počet vrtů pro tepelná čerpadla
- 4,5 roku – délka samotné rekonstrukce a dostavby
Respekt k historii, prostor pro současnost
Smyslem obnovy Průmyslového paláce nebyl návrat v čase, ale pokračování příběhu stavby, která se dokázala přizpůsobit požadavkům současnosti, aniž by ztratila svou historickou hodnotu. Rekonstrukce, na níž se podílelo přibližně 2 000 profesionálů, proto spojila obnovu původních konstrukcí a dochovaných historických prvků s náročnými stavebními zásahy a začleněním moderních technologií. Průmyslový palác tak po více než 130 letech nezůstává pouze svědectvím své doby, ale stavbou připravenou na další desetiletí provozu.
Foto: © Jiří Šebek / Výstaviště Praha
Pohled na obnovenou fasádu pravého křídla s návratem k původní barevnosti.