Horácká multifunkční aréna v Jihlavě vznikala za náročných podmínek na stísněném staveništi

V samém srdci Jihlavy, na místě původního Horáckého zimního stadionu, byla v listopadu 2025 otevřena Horácká multifunkční aréna. Generální zhotovitel, společnost GEMO, musel při stavbě aplikovat řadu originálních technologických řešení ve velmi komplikovaném městském prostředí. Projekt se podařilo dokončit ve stanoveném termínu. Vznikla unikátní moderní stavba, která ctí historii místa a zároveň otevírá novou kapitolu rozvoje celého regionu.

Stavba odstartovala demolicí dosluhujícího Horáckého stadionu v srpnu 2023, trvala 26 měsíců a brány veřejnosti otevřela v listopadu 2025. Aréna dnes slouží nejen věrným fanouškům hokejového klubu HC Dukla Jihlava, ale nabízí také zázemí pro koncerty, výstavy, sportovní klání nejrůznějšího druhu i společenské akce.

Stavebníkem projektu bylo statutární město Jihlava, architektonickou podobu navrhlo studio CHYBIK + KRISTOF a roli generálního zhotovitele převzala společnost GEMO. Rozhodnutí ponechat arénu v centru města, místo jejího přesunu na periferii, omezilo závislost návštěvníků na automobilové dopravě a přineslo hodnotu, kterou nelze vyjádřit pouhými ekonomickými čísly. Aréna posiluje hrdost obyvatel Jihlavy i celého Horácka a prohlubuje pocit sounáležitosti s místem, které má pro region skutečně nezastupitelný význam.

CHARAKTERISTIKA ÚZEMÍ A STAVENIŠTĚ

Území leží severozápadně od centra Jihlavy na dosah historického jádra města. Na jihu plynule přechází v park Smetanovy sady, na východě ho uzavírá klidná rezidenční Tyršova ulice. Na severu přímo sousedí s areálem Vysoké školy polytechnické a západní hranici tvoří industriální komplex pivovaru Ježek. Terén zde výrazně klesá a výškový rozdíl mezi severním a jižním okrajem pozemku dosahuje 4,5 metru.

Samotné staveniště bylo z hlediska dostupné plochy mimořádně stísněné. Půdorys nové arény v podstatě kopíroval hranice stavebního pozemku, takže prostor pro skladování materiálu či manévrování těžké techniky prakticky neexistoval. Tento fakt zásadním způsobem určoval celou organizaci a logistiku výstavby.

POPIS OBJEKTŮ AREÁLU

Řešené území tvoří čtyři samostatné objekty, označené jako objekt I až IV. Srdcem celého areálu je objekt I – samotná aréna, jejíž půdorysný tvar vychází z geometrie hokejového hřiště a elipsy. Objekt II představuje stávající budovu malého zimního stadionu s parkovacími stáními a nově vybudovanými šatnami v suterénu. S novou arénou je propojen přes garáže. Na severozápadním okraji pozemku stojí objekt III, který plní obslužnou funkci pro arénu – zde se nachází tělocvična, posilovna i ubytovací zázemí pro sportovce i veřejnost. Objekt IV pak slouží jako technické zázemí s kancelářemi a velínem. V rámci výstavby stadionu prošel pouze dílčími úpravami.

Objekt I zabírá zastavěnou plochu 5 663 m² a jeho obestavěný prostor činí 164 650 m³. Parkování zajišťuje plocha o rozloze 4 852 m² s celkovým počtem 186 stání. Kapacita arény se přizpůsobuje charakteru pořádané akce – hokejové utkání pojme až 5 750 diváků, koncert až 7 450 návštěvníků a výstava nabídne prostor pro 1 200 osob. Areál disponuje 13 gastro provozy rozmístěnými napříč několika podlažími. Ve 2. NP zaujímají plochu 198 m², ve 3. NP pak 131 m². Páté nadzemní podlaží nabízí bar s odbytovou plochou 62 m², restauraci o odbytové ploše 300 m² se zázemím kuchyně o rozloze 160 m² a kavárnu s recepcí. Celková plocha vyhrazená divákům dosahuje 5 256 m².

ZAHÁJENÍ STAVBY A DEMOLICE STÁVAJÍCÍHO STADIONU

Archeologický průzkum

Ještě před zahájením vlastní výstavby bylo nutné provést záchranný archeologický průzkum. Nová Horácká aréna totiž vyrostla v místě bývalého hřbitova u kostela sv. Ducha. Průzkum, který prováděla firma Archaia Brno, probíhal tři měsíce v těsné blízkosti demolovaných konstrukcí. Během něj bylo objeveno přibližně 600 úplných hrobů s kosterními ostatky, dobovými nádobami a osobními cennostmi. Nálezy spadají do období 17. až 19. století, což přesně odpovídá historicky doložené existenci hřbitova v letech 1559–1868.

Demolice původního
Horáckého zimního stadionu

Samotná stavba odstartovala v srpnu 2023 demolicí dosluhujícího stadionu. Pro demolici byla použita těžká bourací technika – bagry osazené hydraulickými nůžkami, bouracím kladivem a třídicími lžícemi. Jako první byla odstraněna střecha stadionu, která byla stržena za pouhé tři dny. Poté následovalo bourání tribun a zázemí, jako poslední zmizela ledová plocha. Celkem při demolici vzniklo 31 000 m³ suti a stavebního odpadu, který putoval k dalšímu třídění a zpracování. Kompletní demolice zabrala tři měsíce.

VÝKOPY, ZAJIŠTĚNÍ STAVEBNÍ JÁMY
A ZALOŽENÍ OBJEKTU

Již v průběhu demolice byly souběžně zahájeny výkopové práce a práce na zajištění stavební jámy pro novou arénu. Právě tento souběh činností sehrál zásadní roli v dodržení celkového harmonogramu stavby.

Stavební jáma dosáhla hloubky 5,5 až 10,5 m. Její zajištění bylo navrženo jako kombinace záporového pažení s kotvenými ocelovými pažnicemi IPE 330 s dřevěnou výplní a tryskané injektáže. Tryskané injektáže se ukázaly jako nezbytné pro podchycení stávající budovy malého zimního stadionu – objektu II, který zůstal v provozu během celé výstavby a byl začleněn do nového areálu.

Objekty I a III jsou založeny hlubinně na základové desce podporované vrtanými železobetonovými pilotami o průměru 900 až 1 250 mm a délce 15 m, vetknutými do skalního podloží.

Na pilotech spočívá základová deska o tloušťce 450 až 600 mm a stěny suterénu tloušťky 300 mm z vodonepropustného betonu jako tzv. bílá vana z betonu třídy min. C25/30, XC2, (XA2), vyztužená vázanou výztuží B 500B.

Při výkopových pracích se navíc ukázalo promrznutí zeminy do hloubky 3 m pod stávající ledovou plochou. Tato zemina musela být v plném rozsahu vytěžena a odstraněna.
 

ORGANIZACE VÝSTAVBY A ŘÍZENÍ STAVENIŠTĚ

Extrémně omezené rozměry staveniště patřily mezi největší výzvy celého projektu. Minimální prostor pro skladování mate­riálu i pro pohyb těžké techniky si vyžádal zásadní přepracování plánu organizace výstavby. Původní počet tří věžových jeřábů byl navýšen na pět a doplněn dalšími mobilními jeřáby. V jednu dobu bylo na stavbě v provozu až devět jeřábů současně.

Při takovém počtu bylo nezbytné zajistit na stavbě koordinátora, který s jednotlivými jeřáby komunikoval a řídil jejich pohyb. Jeho úkolem bylo předcházet kolizím a zároveň co nejefektivněji využít omezený manipulační prostor. Samotná výstavba arény přitom probíhala z místa budoucí ledové plochy, které sloužilo jako hlavní montážní a manipulační prostor po celou dobu realizace hrubé stavby i montáže ocelové střešní konstrukce.

HLAVNÍ NOSNÁ KONSTRUKCE – MONOLITY A PREFABRIKÁTY

Nosný systém objektu I je založen na železobetonovém kombinovaném konstrukčním systému. Svislé nosné prvky tvoří železobetonové sloupy, stěny a rámy.

Konstrukce suterénu jsou řešeny jako železobetonové monolitické, přičemž obvodové stěny mají tloušťku 300 mm. V nadzemních podlažích se uplatňuje kombinace železobetonových monolitických konstrukcí – konkrétně čtyř komunikačních jader – a železobetonových prefabrikovaných prvků. Ty zahrnují příčné rámy, hlavní sloupy z betonu třídy C40/50 a stropní desky z betonu třídy C30/37.

Počínaje prvním nadzemním podlažím jsou svislé konstrukce v rámci hlavního oválného obrysu stadionu navrženy jako železobetonové prefabrikované. Hlavní dvojice sloupů příčné vazby, vynášející konstrukci střechy, jsou realizovány jako železobetonové prefabrikované z betonu třídy C40/50. Dvojice sloupů je propojena příčnými průvlaky v každém patře a tvoří jeden tuhý celek.

Stropní desky objektu I v prvním podzemním podlaží jsou provedeny jako monolitické železobetonové obousměrně pnuté desky, podporované stěnami, lokálně sloupy s hlavicemi a průvlaky. Stropní desky mimo hlavní oválný půdorys stadionu jsou v 1. NP také železobetonové monolitické. Stropní desky v 1. NP a výše jsou v rámci hlavního oválného půdorysu stadionu provedeny jako prefamonolitické – filigránové stropní desky.

Pro zajištění maximálních podchodných výšek jsou stropní desky zapuštěny mezi prefabrikované průvlaky. Železobetonové desky jsou s průvlaky provázány betonářskou výztuží a zmonolitněny.

Prefabrikované betonové konstrukce tribun jsou provedeny ve dvojím barevném provedení. Nosné dílce mají klasické šedé provedení, zatímco vlastní pobytové tribuny a vstupy na tribuny jsou provedeny z plně probarvených červených dílců. Tribunové prvky jsou tvarově řešeny v oblých liniích, které plynule kopírují oválný půdorys hokejové hrací plochy.

Nosný systém objektu III tvoří železobetonový monolitický skelet. Svislé nosné konstrukce objektu jsou tvořeny železobetonovými sloupy, diagonálami a stěnami. V příčném směru je budova ztužena štítovými stěnami a diagonálami. V podélném směru je budova ztužena jednou interiérovou stěnou po celé výšce objektu a exteriérovým schodišťovým a výtahovým jádrem.

Stropní desky objektu III jsou provedeny jako monolitické železobetonové obousměrně pnuté bezprůvlakové desky, podporované stěnami a lokálně sloupy. V místech nad sloupy jsou hlavice proti protlačení desky výšky 30 až 120 mm a půdorysných rozměrů 2,7 × 2,7 m. Volné okraje stropních desek jsou opatřeny lemujícím žebrem. Tloušťka stropních desek činí 250 mm. Jak stropní desky, tak průvlaky jsou provedeny jednotně z betonu tř. C30/37-XC1 a jsou vyztuženy vázanou výztuží třídy B500 B.

SVISLÉ NENOSNÉ KONSTRUKCE – PŘÍČKY

Nenosné zdivo a příčky oddělující jednotlivé provozy jsou provedeny z lisovaných betonových tvárnic určených na neomítané, tzv. pohledové zdivo. Otvory ve zdivu jsou řešeny pomocí systémových překladů příslušných pro pohledové zdivo, které bylo zděno do oblouku kopírujícího ledovou plochu. V 5. NP jsou pak příčky provedeny ze sádrokartonu. Tyto příčky dělí VIP patro na jednotlivé skyboxy a oddělují gastro provoz.

Pro Horáckou multifunkční arénu v Jihlavě byly speciálně ručně vyrobeny tvárnice s vlysy znázorňujícími bodlinu ježka. Tento motiv, odkazující na symbol města Jihlavy, se na aréně vyskytuje několikrát, například ve zdivu, světlech či na fasádě.

OCELOVÁ KONSTRUKCE STŘECHY – SRDCE STAVBY

Provádění ocelové konstrukce střechy bylo jednou z nejkomplikovanějších činností na celém projektu. Při návrhu střechy museli totiž statici počítat s velkým množstvím montážních stavů na nedokončené konstrukci. Pro vlastní montáž střechy byly vyhotoveny podpěry, na které byly uloženy hlavní nosníky, a zatížení z těchto nosníků bylo přes betonářské stojky přenášeno do základové desky. Tyto podpěry byly odstraněny až po kompletní montáži ocelové konstrukce střechy a částečném zatížení střešního pláště. Ocelové nosníky jsou vybaveny měřicími čidly, které měří teplotu, vlhkost, průhyby a kmitání konstrukce. Následně byli statici díky tomu schopni analyzovat naměřená data a sledovat, jak se celá konstrukce střechy chová. Tato čidla slouží také k pravidelné kontrole ocelové konstrukce střechy, kterou musí provozovatel periodicky provádět.

Zastřešení objektu I je navrženo plochou střechou tvořenou prostorovou ocelovou příhradovou konstrukcí z oceli třídy S355J2. Rozpětí střechy je v kratším směru 62 m a v delším směru 96,1 m. Požární odolnost konstrukce střechy je navržena na 30 minut. Základní rastr příhradových nosníků je 9,1 m. Výška příhradové konstrukce uprostřed rozpětí je cca 7 m. Horní i spodní pas jsou prohnuté, příčný i podélný řez střechy je tvaru oka či kapky. Uložení po celém obvodu střechy je v radiálním směru kluzné s dostatečnou vůlí tak, aby se do železobetonové konstrukce nevnášely síly od tepelné roztažnosti ocelové konstrukce. Ve středu konstrukce střechy je zespodu zavěšena televizní kostka o váze 6 tun. Konstrukce střechy umožňuje zavěšení jevištní technologie o váze 20 tun v oblasti jeviště.

Střešní plášť je tvořen skladbou zelené extenzivní střechy. Na horní pasy hlavních příhradových vazníků jsou shora uloženy stropnice v osové vzdálenosti zhruba 2 m. Přes stropnice je uložen trapézový plech TR 60/235 tloušťky 1 mm. Trapézový plech je na části střechy zalit vrstvou lehčeného betonu o objemové hmotnosti 1 400 kg/m3 ve vrstvě dosahující 40 mm nad vlnu trapézového plechu. Po obvodu střechy je realizován běžecký ovál.

Zastřešení objektu III je řešeno plochou střechou tvořenou třemi ocelovými příhradovými vazníky z oceli třídy S355J2. Rozpětí střešních vazníků je 15,8 m. Výška vazníků je minimálně osově 1,45 m uprostřed rozpětí. Střešní konstrukce je navržena na požární odolnost 15 minut.

Střešní plášť je tvořen skladbou z tepelné izolace a hydroizolace. Mezi horní pasy ocelových vazníků jsou připojeny stropnice z válcovaných profilů IPE300 v osové vzdálenosti 2,64 m. Přes stropnice je uložen trapézový plech TR 85/280 tloušťky 1 mm. Trapézový plech je zalit vrstvou lehčeného betonu o objemové hmotnosti 1 600 kg/m3 ve vrstvě dosahující 30 mm nad vlnu trapézového plechu.

Střešní konstrukce vynáší také technologii o maximální hmotnosti 50 kg/m2. Na střeše je umístěna jedna jednotka vzduchotechniky.

FASÁDA A ARCHITEKTONICKÉ
DETAILY

Fasáda je provedena jako skládaná z několika vrstev. Vnitřní výplň tvoří pohledové betonové zdivo tloušťky 240 mm. Primární tepelněizolační vrstvou jsou sendvičové panely s minerální vlnou tloušťky 200 mm kotvené do obvodových železobetonových průvlaků černé barvy. Hlavním dekorativním prvkem celé budovy jsou hliníkové perforované kazety umístěné na nosné ocelové podkonstrukci – v červené barvě pro objekt I a v přírodním hliníku pro objekt III.

Prosklené části fasády jsou provedeny z termoizolačního dvojskla do hliníkových rámů. Prosklené plochy jsou vybaveny speciální fólií, díky níž skleněnou plochu vidí ptáci a je tak zamezeno jejich nárazům do fasády. Skleněné výplně v nadzemních podlažích mají tzv. zábradelní funkci. Při případném rozbití skla nedojde k jeho vysypání, ale výplň zůstane v okenním rámu.

TECHNICKÉ ZAŘÍZENÍ BUDOVY

Budova je vybavena jak klasickými, tak nejmodernějšími systémy technického vybavení budov. Od rozvodů vody, kanalizace, podlahového topení a chlazení přes vzduchotechniku a fancoilové jednotky až po čpavkové chlazení ledové plochy. Pro energetické úspory je významné zpětné vy­užití odpadového tepla z výroby chladné vody pro ledovou plochu.

Dalšími důležitými technologiemi v budově jsou výtahy, stabilní hasicí zařízení, zařízení odvodu tepla a kouře při požáru, elektrická požární signalizace, elektrické rozvody, elektronická zabezpečovací signalizace, uzavřený televizní okruh CCTV a strukturovaná kabeláž. Dále pak zařízení pro úpravu pitné vody, úpravu vody pro závlahu zeleně, čištění odpadních vod z garáží i gastro provozů. A v neposlední řadě je pro arénu klíčové také nejmodernější osvětlení a jevištní i audiovizuální technika.