Přes sedm milionů metrů krychlových vodní masy zadržuje v kopcích nad moravskými Boskovicemi cca 45 metrů vysoká a 305 metrů dlouhá sypaná hráz vybudovaná v letech 1985 až 1989.
Zkušenosti z povodní v minulých letech ukázaly, že popisovaná hráz dosahuje svých kapacitních i kvalitativních mezí a bylo nutné ji komplexně zrekonstruovat. Například během povodní v roce 2002 chybělo jen velmi málo k tomu, aby byly vyčerpány možnosti původních bezpečnostních opatření, což by mělo fatální následky na život ve městech a vesnicích pod přehradou. V případě, že by voda přetekla korunu sypané hráze, došlo by k jejímu odplavení, resp. protržení a rozlití vody do okolí. Proto byla realizovaná technická opatření navržena na bezpečné převedení tzv. „desetitisícileté vody“.
DŮVODY REKONSTRUKCE
Rekonstrukce se zhostil tým divize Pozemní stavby Morava – společnosti HOCHTIEF CZ. Pracuje se na rozšíření, resp. zkapacitnění přelivu, skluzu a vývaru. Součástí je i realizace dvou přemostění, čili skluzu v koruně hráze vodního díla a odpadního koryta. Dochází i k dotěsnění koruny hráze, a to takovým způsobem, aby nemohlo dojít k jejímu „obtečení“ v případě povodňových vod.
V důsledku navrhovaných opatření dojde ke snížení rizika poruchy konstrukcí a zvýšení bezpečnosti vodního díla i území a ploše pod ním. Veškeré práce jsou prováděny pod přísným dohledem pracovníků Technicko‑bezpečnostního dohledu (TBD), kteří se účastnili projekčních prací a při realizaci dohlížejí na dodržování všech Technických podmínek (definovaných projektovou dokumentací), a to jak technických, tak organizačních.
POUŽITÍ TRHAVIN
Zmiňovaný bezpečnostní přeliv a navazující skluz s tzv. vývarem jsou významnou a hlavně unikátní součástí celé rekonstrukce. Skluzem se bezpečně odvádí voda při vysoké hladině do vývaru pod ním. Jeho jedinečnost spočívá v jeho výšce a ve způsobu realizace. Stávající a kapacitně nedostačující skluz musel být z velké části demolován a aktuálně dochází k jeho rozšíření (původní šíře skluzu – šest metrů). Podélný sklon skluzu je až 42 °, výška bočních stěn jsou tři metry, půdorysný tvar je mírně konický (v horní části bude 9,5 metru široký a v dolní šest metrů).
Po jedné straně omezoval rozšíření skalnatý svah, který bylo složité odtěžit standardní těžící technikou, a bylo nutné použít trhaviny. Při odstřelu panovaly přísná technická a organizační opatření, aby vyvolané otřesy a vibrace nepoškodily hráz a neměly vliv na průběh stavebních prací a provoz vodního díla (např. trhací práce nesmějí být prováděny blíže než 30 metrů od betonových konstrukcí s nabíhající pevností pod 20 MPa). Jsou proto prováděna měření, ověřující dopad odstřelů do konstrukcí jak původních, tak nových.
BETONÁŽ SKLUZU
Betonáž skluzu byla kapitola sama o sobě. Parametry skluzu jsou výjimečné. Délka včetně náběhů cca 115 metrů, převýšení v niveletě 44,1 metru. V posledních období jsou zkušenosti pouze ze dvou obdobných realizací v České republice. Před nedávnem dokončený skluz na Vodním díle Šance je v menším sklonu a betonáž byla rozdělena na dva šířkové záběry, neboť středem vedlo dělící žebro a právě probíhající realizace na Vodní dílo Opatovice je na menším sklonu i šíři.
Betonáží se zhostili specialisté na monolitické betonové konstrukce ze závodu Speciální činnost společnosti HOCHTIEF CZ. V rámci předvýrobní přípravy byla s prof. Ing. Rudolfem Helou, CSc. (VUT Brno) a ve spolupráci s dodavatelem betonu (Transbeton) navržena „receptura“ betonu tak, aby splňovala požadované parametry (C30/37, XC4, XA1, XF3, XM3, 90denní) a zároveň, aby byl beton zpracovatelný při tomto druhu použití. To bylo ověřeno při zkušební betonáži mimo stavbu, při které jsme si mimo jiné ověřili čerpatelnost takové betonové směsi při sednutí kužele do 80 mm (Abramsova zkouška) na vzdálenost cca 50 metrů.
Vzhledem k objemu prováděných betonových konstrukcí (takty cca 100 až 250 m3/den) bylo nutné, aby byla směs „čerpatelná“ a zároveň, aby „nestékala“ gravitačně po základové spáře skluzu.
BETONÁŘSKÁ PLOŠINA
Ukládka byla v projektové dokumentaci uvažována betonáží do negativního bednění, což se při předešlých realizacích bohužel neosvědčilo a technologie byla proto formou změnového řízení upravena na pokládku pomocí tzv. betonářské plošiny. Jde o technické zařízení (rámový portál pojíždějící po kolejích, umístěných vně betonovaného dna až 12 metrů od sebe), které kopírují niveletu dna včetně všech hydraulických zakřivení.
Portál nese přítlačnou a výškově stavitelnou vibrační desku délky 1,2 metru s několika příložnými vibrátory, a manipulační plošiny před a za vibrační deskou, na kterých jsou při realizaci pověření pracovníci. Ti před ní rozprostírají čerpanou betonovou směs a ponornými vibrátory ji „vhání“ do armatury před najetím plošiny a pod plošinu. Za ní pak dohlazují povrch na požadovanou kvalitu. Při betonáži plošinu obsluhuje až 15 lidí. Plošina se po kolejích posouvá vzhůru pomocí elektromotorů, respektive elektrických navijáků. Celé zařízení musí být zajištěno proti pádu ze skluzu trojitým jištěním.
