Rekonstrukce autobusového nádraží Zvonařka

Brněnské autobusové nádraží prošlo radikální proměnou Brněnské autobusové nádraží prošlo radikální proměnou

Koncept rekonstrukce Ústředního autobusového nádraží (ÚAN) Zvonařka navazuje na okolní urbanistickou strukturu a plánovaný rozvoj lokality. Autobusové nádraží je chápáno jako unikátní veřejný prostor – největší zastřešený veřejný prostor v Brně. Rekonstrukce zakotvuje v urbanistické struktuře (s ohledem na stávající stav i budoucí rozvoj lokality) funkční veřejný prostor, který dosud v lokalitě chyběl. Modernizace nádraží esteticky sjednocuje, zvyšuje jeho funkčnost a přehlednost.

ÚVOD

Výjimečná památka brutalistní architektury byla očištěna, spravena a opatřena světlým nátěrem, který opticky zvětšuje její světlou výšku. Nástupiště jsou nově logicky členěna a rozšířena, jejich lepší průchodnost zajišťuje nový centrální bezbariérový přechod. Počet nástupišť byl snížen ze 45 na 39, přičemž kapacita spojů zůstala zachována. Všechna nástupiště jsou přístupná z nové výpravní budovy, která je umístěna tak, aby byla pohodlně dosažitelná od galerie Vaňkovka i od budoucí zastávky tramvaje. Veřejný prostor nádraží plynule přechází v novou výpravní budovu, čímž tvoří minimální bariéru a zároveň nabízí cestujícím jedinečnou možnost posezení. Organický tvar budovy je podpořen i v interiéru, kde je veškeré zázemí ve dvou organických stuhách sloužících zároveň jako nosná konstrukce samotné budovy. Část mobiliáře autobusového nádraží byla repasována, část je dílem firmy mmcité. Modernizací prošla také střecha nad nástupišti, kde je plánováno parkování autobusů a nově i parkování pro veřejnost formou P+R. Rekonstrukce proměňuje dříve nechvalně proslulé autobusové nádraží v moderní funkční veřejný prostor odpovídající potřebám 21. století.

STAV PŮVODNÍCH KONSTRUKCÍ

Konstrukce nádražní budovy je tvořena ocelovou příhradovou superkonstrukcí spočívající na ocelových sloupech. Ty jsou založeny na betonových patkách a podepřeny hlubinnými pilotami. Objekt byl realizován v polovině 80. let minulého století. Na střeše objektu se nacházejí odstavné parkovací plochy pro autobusy přístupné po spirálové rampě. Podélná nástupiště i pojížděné komunikace jsou tvořeny asfaltovým povrchem. Skladby stávajících zpevněných ploch byly zjištěny návrtovými sondami a jejich výsledky zapracovány do dokumentace.

Před zahájením prací byl proveden hloubkový korozní průzkum, který zjišťoval stav zastřešení a nátěrů. Jejich stav byl v dobré kondici, proto nebylo nutné zasahovat do konstrukce. Byly provedeny pouze lokální opravy ocelové konstrukce. Konstrukce byly velmi silně zašpiněny sazemi a prachem, krajní části ocelové konstrukce byly povrchově zkorodované. Ocelová konstrukce byla otryskána tlakovou vodou (očištění od solí a nečistot, odstranění nátěru) a opatřena novým antikorozním nátěrem v odstínu RAL 9002. Nový nátěr má životnost 15 až 20 let.

Dokumentace pro rekonstrukci byla zpracována ve 2D podobě, na základě parametrického modelování byl definován tvar střechy nové výpravní haly, z parametrického 3D modelu pak byly zhotoveny některé dílčí části 2D dokumentace.

Pro účely rekonstrukce bylo vyrobeno pojízdné lešení na šasi Man BDF. Toto lešení pokrývalo celou šíři koridoru, který byl zakrytý plachtami. Postup rekonstrukce zahrnoval tryskání, lokaci poškozených částí, opravu a vlastní nátěry (HEMPADUR 15570 – základní nátěr), HEMPADUR QUATTRO 17634 – mezivrstva), HEMPATHANE 55610 – vrchní nátěr) a HEMPAFIRE PRO 315 – protipožární nátěr. V případě nové výpravní budovy byl použit protipožární nátěr.

V minulosti byla vrchní část Ústředního autobusového nádraží Zvonařka opravována, byl na ni položen nový asfalt. Z tohoto důvodu byl stav trapézových plechů v dobré kondici. Místy se vyskytovala pouze minimální povrchová koroze, která vznikla směsí tekoucí vody se solí z vrchních částí nádražní budovy před její renovací.

OSVĚTLENÍ

Osvětlení bylo provedeno pravidelným rastrem světel. Nepřímá světla míří do stropu a odrazem zesilují osvětlení plochy nástupišť. Přímá světla míří dolů a plochu nástupišť osvětlují přímo. Ovládání osvětlení je řešeno pomocí řídicího systému technologií DALI. Čidla denního světla podle jeho množství regulují intenzitu osvětlení.

Atypická světla byla vyrobena na zakázku přímo pro tuto akci. Jsou to světla, která jinde nejsou instalována, a to kvůli kotvení a dalším požadovaným parametrům. Bylo potřeba najít systém, jak ukotvit světla do stávající konstrukce. Také bylo potřeba najít řešení, které umožní umístění dvou zdrojů světla, jeden nahoru, jeden dolů, aby tyto zdroje mohly fungovat v jedné krabičce po dobu 10 let. To se podařilo. Každé světlo má dvě IP adresy pro oba směr, takže celkem jde o 700 IP adres, přičemž každou z nich je možno zvlášť řídit.

Výtah na střechu byl vybudován nově. Na střeše bylo původně místo pro parkování autobusů, nyní je tam také parkoviště P+R. Výtah zajišťuje pro veřejnost přístup právě k tomuto parkovišti. Kvůli tomu byla postavena nová výtahová šachta.

NOVÁ VÝPRAVNÍ BUDOVA

Výpravní budova je umístěna místo jednoho z původních nástupišť (severní nástupiště bylo zrušeno). Tato nová budova s čekárnou a zázemím pro cestující byla navržena u severní hranice území v návaznosti na novou zastávku MHD a hlavní vstupy do prostoru nádraží. Umístění nové výpravní budovy v prostoru bývalých nástupišť 41 až 45 bylo navrženo s ohledem na co nejkratší docházkové vzdálenosti a plynulost pohybu cestujících.

Tvar budovy vychází z tvaru lineárních nástupišť. Střešní plášť haly splývá až na úroveň okolních zpevněných ploch. Podélné stěny haly jsou transparentní – prosklené – s dveřmi z obou stran.

V centrální části se nachází místo pro podávání informací, prodej jízdenek a místenek a dětský koutek, v pevných částech dvou organických stuh je navrženo zázemí pro cestující – WC, úschovna zavazadel, směnárna a technické zázemí, v krajních částech budovy jsou restaurace a kavárna. Střechu i vnitřní stěny budovy tvoří monolitická železobetonová konstrukce.

Veřejný prostor nádraží plynule přechází v tuto budovu, aby byla vytvořena minimální bariéra, zároveň vznikají jedinečné prostory umožňující cestujícím posezení. Organický tvar budovy je podpořen i v interiéru, kde je veškeré zázemí navrženo ve dvou organických stuhách sloužících zároveň jako nosná konstrukce budovy samotné.

Hlavní vstupy do ní jsou navrženy z ulice Opuštěná v návaznosti na vstupy do území a zastávky MHD. Volná dispozice budovy umožňuje plynule projít přes její centrální část k nástupištím.

PLOCHY STANOVIŠTĚ, MOBILIÁŘ

Plochy pro příjezdy autobusů jsou tvořeny betonovým a asfaltovým povrchem. Asfaltobetonové komunikace byly opraveny formou obnovy živičného krytu. Plochy pro pěší a plochy s cementobetonovým krytem byly provedeny v plném rozsahu konstrukčních vrstev.

Opláštění z betonových prefabrikátů bylo očištěno párou a opatřeno bezbarvou penetrací. V prostoru nástupišť byl pořízen nový digitální informační systém, byla provedena také výměna osvětlení a ozvučení rozhlasem. Na nástupištích byl vyměněn či doplněn mobiliář (lavičky pro cestující a odpadkové koše).

Další nástupiště zůstávají ve své poloze. Doplněn je tzv. Kasselský obrubník o výšce 200 mm v místě nástupní hrany a upraven tvar ostrovních nástupišť na vjezdu, dle ideálního průběhu vlečných křivek. Šířka ostrovních nástupišť je 4,1 metru, šířka prvního bočního nástupiště (A) je 6,8 metru. Pro stání autobusu je uvažováno s pruhem šířky 3,0 metru a pruh pro průjezd okolo stojícího autobusu je 4,9 metru.

Výškové řešení plochy respektuje původní stav, čili podélný sklon komunikací a nástupišť cca 0,5 % směrem od západu k východu a příčný sklon pojížděných komunikací 1,3 až 1,6 %. Příčný sklon pochozích komunikací nepřesahuje 2 %. Zbývající část nástupiště je ukončena betonovými obrubníky 120 až 150/250/1 000 mm o výšce podstupnice 150 mm, v místě přechodu a ukončení jsou sníženy na 20 mm.

Přes všechna nástupiště je zřízena nová bezbariérová komunikace pro pěší. Jedná se o přechod šířky 4,0 metru, osazený na zvýšené ploše do úrovně nástupišť. Výškový rozdíl na komunikaci je překonán rampami délky 1,0 metru ve sklonu 1:7,7.

Příjezdová komunikace k nástupištím, mezi jejich východním okrajem a chodníkovou plochou před stávající restaurací a informačním centrem, je provedena jako zvýšená, v úrovni chodníkové plochy. Její šířka je 14,55 – 14,9 metru a příčný sklon činí 0,75 až 1,25 %. V místě napojení na chodníkovou plochu je vyměněna betonová silniční obruba.

ODVODNĚNÍ

Nástupiště a nástupní stání jsou zastřešeny. Odvodnění respektuje původní stav. V místě původních vpustí byly osazeny nové uliční vpusti, při nástupní hraně jsou vpusti integrovány do Kasselských obrub. S ohledem na doplnění zvýšeného přechodu pro chodce byla navržena jedna nová uliční vpusť na komunikaci u nástupiště H, kde hrozí přítok vod při srážkách. S osazením nových vpustí u dalších nástupišť nebylo uvažováno, případné úkapy z tajícího sněhu budou odstraněny obsluhou autobusového nádraží. Nový liniový štěrbinový odvodňovač je osazen u jižní fasády nové budovy výpravní haly. Prvky odvodnění jsou napojeny přípojkami do stávající areálové kanalizace. Všechny stávající přípojky byly před realizací stavby monitorovány kamerovým průzkumem s následnou opravou bezvýkopovou technologií.

Všechna nástupiště a navazující chodníkové plochy byly provedeny v plné konstrukci s krytem z betonové dlažby. Pojížděné komunikace byly opraveny formou obnovy živičného krytu. Zvýšené plochy přechodu a zvýšená plocha při nájezdu k nástupištím byly uvažovány v plné konstrukci s krytem z cementového betonu.

Na nástupištích a pochozích plochách byly doplněny prvky z reliéfní dlažby pro nevidomé, umělé vodící linie a vyznačeny nástupní hrany dlažbou kontrastní barvy k okolnímu povrchu.

Z podkladů architektonického ateliéru CHYBIK+KRISTOF ARCHITECTS & URBAN DESIGNERS

Související články

× Full - selfpromo