Když v roce 2017 vítězí studio CHYBIK + KRISTOF v anonymní mezinárodní architektonické soutěži s návrhem nové centrály Lesů ČR, je zřejmé, že s podlahovou plochou 8 000 m² nad zemí a dalšími 4 000 m² v suterénu půjde o největší dřevostavbu v zemi. Jenže k realizaci tehdy nedochází a projekt Lesy v lese zůstává pouze v rovině návrhu. Až rozhodnutí přijaté v roce 2024 uvedlo projekt za zhruba 1,5 miliardy korun znovu do pohybu a myšlenka největší dřevostavby v zemi opět ožila. V kontextu současné doby však stavba získává nový význam – nemá být výjimečnou realizací bez návaznosti, ale manifestem udržitelné architektury a hybnou silou pro širší využívání dřeva ve stavebnictví. O vývoji projektu, jehož cesta byla poznamenána řadou překážek, a o klíčových principech návrhu i výzvách spojených s jeho realizací jsme hovořili s Janem Stolkem, Design directorem studia CHYBIK + KRISTOF.
Z jakých důvodů došlo po vítězství v soutěži k přerušení příprav projektu?
Šlo o souběh několika faktorů a na vině nebyla jen tehdejší kůrovcová kalamita. Projekt se nesetkával s přízní politiků a finančními možnostmi investora Lesy ČR. Proto se spíše než výstavba nové dřevostavby centrály zvažovala rekonstrukce původního sídla. Takže naše návrhy byly na čas odloženy a přednost dostala analýza renovace stávající budovy.
Dalším podstatným faktorem byla také tehdejší situace na trhu odborníků. Tenkrát bylo velmi obtížné najít dostatečně zkušené specialisty, kteří by dokázali návrh s maximálním využitím dřeva naprojektovat. Know-how v oblasti dřevěných konstrukcí tehdy ještě nebylo na dnešní úrovni, ale to se změnilo a umožnilo celý projekt restartovat.
Když se vrátíme na úplný začátek projektu, co byla vaše první myšlenka po úvodním průzkumu území?
Vzpomínám si, že naše první návštěva areálu se odehrála v létě. Prošli jsme si stávající komplex kancelářských budov, které již technicky dosluhují. Když jsme pak vyšli do okolního lesa, teplota se pocitově snížila o několik stupňů. Les má totiž výraznou regulační schopnost jak v létě, tak v zimě – čím blíže jste k lesu, tím méně fouká, teplota je stabilnější a vzduch výrazně svěžejší. Okamžitě nás napadlo, že by bylo ideální těchto vlastností využít a stavbu s lesem co nejvíce propojit.
Šlo o naprosto unikátní a neopakovatelnou situaci, která se nenaskytne jen tak. Z urbanistického hlediska se administrativní objekty v přímém sousedství lesa běžně nenavrhují a musí si od něj držet určitý odstup. Jenže v tomto případě původní sídlo v místě již existovalo, a tím vznikla možnost propojení. Využili jsme ji a překvapilo nás, že s tímto potenciálem nikdo další v soutěži obdobným způsobem nepracoval.
Jak k zadání přistoupily ostatní soutěžní týmy?
Většina navrhovaných administrativních objektů byly hezké solitérní stavby, které by ale teoreticky mohly stát kdekoli jinde.
Jak probíhal následný vývoj konceptu?
Do soutěže jsme připravili mnoho variant uspořádání stavebního programu a hledali pro něj nejvhodnější tvar a koncept. Jako klíčový se ukázal princip udržení stavby ve dvou nadzemních podlažích, aby měly všechny kanceláře co nejintenzivnější kontakt s přírodou. Cílem bylo, aby stávající stromy výškově přesahovaly objekt a všichni uživatelé stavby byli maximálně propojeni s lesem. Z toho vzešla hmota objektu ve tvaru pěti „prstů“, mezi nimiž vznikají dvorky propouštějící les do vnitřních meziprostor. Vytvořili jsme čtyři odlišná atria, v nichž budou růst různé druhy stromů a keřů podle orientace ke světovým stranám.
Došlo po obnovení projektu k revizi architektonického návrhu v reakci na nové požadavky investora?
Základní koncept rozdělení administrativy do pěti částí s maximálním kontaktem s lesem zůstal zachován. Ke změnám docházelo především v detailech stavebního programu a v reakci na nové požadavky investora, které se týkaly zejména přerozdělení kancelářských prostor a výrazného rozšíření řešení terénu o podzemní garáže.
Zcela novým tématem, jež bylo nutné dopracovat, se stalo napojení objektu v průběhu samotné výstavby. Původní projekt totiž počítal s příjezdovou cestou pro kamiony na staveniště přes obytnou čtvrť, což se však nesetkalo s pozitivní odezvou místní komunity. V reakci na tuto situaci bylo rozhodnuto, že zřídíme dočasnou cestu, kterou se napojíme na rychlostní komunikaci vedoucí podél lesa.
Znamená to tedy, že kvůli dočasné příjezdové komunikaci pro staveništní dopravu bude nutné kácet stromy v lese? Není to trochu v rozporu s ekologickým konceptem celého projektu?
Nepůjde o rozsáhlý zásah do území, dotčená plocha je poměrně malá. Navíc projektu předcházel detailní dendrologický průzkum, na jehož základě byly vytipovány stromy zásadní pro fungování lesa, které zachováme za každou cenu. Zamýšlený zásah lze spíše označit za řízenou probírku, jež má lesu pomoct k přirozené regeneraci.
Současně pečlivě zvažujeme technické řešení příjezdové komunikace a posuzujeme variantu štěrkového povrchu i použití betonových panelů, které bude možné po skončení provozu šetrně odstranit. Území následně obnovíme novou výsadbou navazující na okolní les.
JAN STOLEK
Vystudoval architekturu na Vysokém učení technickém v Brně. Profesní zkušenosti získával v brněnských architektonických ateliérech EA Architekti, PAW Jindřicha Škrabala a Ludvíka Gryma a následně spojil svou profesní dráhu s kanceláří CHYBIK + KRISTOF = ARCHITECTS. Vedle působení v ateliérech se podílel také na projektech vedených svým otcem Ivem Stolkem.
Je spoluautorem vítězného návrhu v otevřené mezinárodní architektonické soutěži na nové administrativní centrum Lesů ČR.
Bezprostřední blízkost lesa u administrativní budovy je jedinečná. Jak myslíte, že objekt ve tvaru pěti „prstů“ s venkovními zelenými atrii bude ovlivňovat pohyb a kontakt zaměstnanců?
Princip fungování je koncipován tak, aby každý uživatel měl možnost přímého kontaktu s exteriérem, pokud bude chtít. Proto v rámci jednotlivých „prstů“ budovy jsou z chodeb mezi kancelářemi navrženy dveře vedoucí přímo ven. Otázkou však je, jakým způsobem bude objekt využívat investor, protože má poměrně přísné interní směrnice. Doufáme, že až zaměstnanci budovu uvidí a zažijí ji v každodenním provozu, jejich striktní přístup se postupně uvolní a způsob užívání se přiblíží našemu zamýšlenému záměru.
Byl tvar pěti „prstů“ inspirován provozními důvody ze strany investora?
Ano, dispoziční řešení budovy vychází z rozdělení do pěti úseků, které jsme umístili do samostatných křídel. Každý úsek sdružuje tři až pět oddělení, tedy zaměstnance, kteří spolu v rámci své agendy úzce spolupracují. Navíc součástí každého křídla jsou prostory pro společné využití. Jde o subcentrum, sdílené kanceláře, kuchyňku a místa k sezení pro neformální setkávání i pracovní diskuse.
V subcentrech se nacházejí světlíky, které přivádějí denní světlo hluboko do dispozice budovy. Četla jsem, že jejich tvarosloví odkazuje ke „koruně stromu“. Můžete prosím tento princip vysvětlit?
Veškerý návrh vychází striktně z geometrie a funkce. Nešlo o záměr vytvářet formu, jež by měla vizuálně připomínat stromy, les nebo přírodní motivy, a to ani v půdorysu stavby nebo v řešení jednotlivých architektonických prvků. Nejde o výtvarnou stylizaci, ale o racionální koncept založený na jasném konstrukčním a provozním principu, kdy stavba je založena na základní konstrukční a geometrické mřížce, na níž celý dům funguje. Do této mřížky je půdorys vkládán tak, abychom do daného území umístili celý požadovaný stavební program a maximálně využili pozemek – jednotlivé „prsty“ budovy se přibližují k hranám parcely na minimální možné vzdálenosti. Čili výsledná forma dvoupodlažního objektu se silným propojením interiéru s exteriérem není samoúčelná, ale vychází z principu postupného rozrůstání v rámci jasně daných limitů. Nejde o to, aby stavba svým tvarem připomínala strom nebo jeho větve. Podobnost s přírodou spočívá v principu růstu a v hledání možných cest, prostoru a rovnováhy v daných podmínkách.
„Veškerý návrh vychází striktně z geometrie a funkce. Nešlo o záměr vytvářet formu, jež by měla vizuálně připomínat stromy, les nebo přírodní motivy, a to ani v půdorysu stavby nebo v řešení jednotlivých architektonických prvků.“
Co se týká světlíků, vpouštějí přirozené vrchní světlo do subcenter a vytvářejí v nich princip mýtiny. To znamená, že stejně jako v lese je i zde světlo soustředěno shora, aby vznikl obdobný světelný zážitek. Tento přístup udržuje v interiéru trvalý vztah k lesu, který budovu obklopuje. Na stejném principu jsou založena i atria, jejichž měřítko a uspořádání připomínají menší piazzety a jež rovněž pracují s horním denním osvětlením.
Jaká byla volena míra otevřenosti versus soukromí v kancelářských blocích?
Nosná konstrukce objektu je navržena jako kombinace tří konstrukčních systémů, které umožňují různé způsoby členění vnitřních prostor. V soutěži jsme navrhovali střídání menších kanceláří a otevřených administrativních ploch. Nicméně investor, Lesy ČR, vyžadují kanceláře pro dva až tři zaměstnance, protože mají jasně danou agendu a suverénní funkci bez přímé pracovní návaznosti na ostatní týmy. Z tohoto důvodu tam žádné otevřené kancelářské prostory nebudou. Počítá se pouze s několika většími sdílenými kancelářemi, které jsou navrženy jako prosklené a provozně napojené na subcentra.
Které povrchové materiály jste do interiéru navrhli a jaký budou mít vliv na vnímání prostoru?
Celá stavba je koncipována s cílem maximálně využít dřevo jako stavební materiál, a to jak v nosné konstrukci, tak v povrchových úpravách interiéru. Téměř všechny prostory veřejně přístupné z pohledu návštěvníka – například konferenční sál, jednací místnosti či komunikační chodby – mají stěny i podhledy řešeny v dřevěném provedení. Použity jsou pohledové biodesky ze smrku s lazurou. Přiznány jsou rovněž nosné prvky rámové konstrukce z lepených dřevěných vazníků. Stropní konstrukce je tvořena CLT panely, které pohledové nejsou – jsou umístěny v konstrukční skladbě pod podlahami nebo nad podhledy a zakryty dalšími vrstvami.
Co se týká kancelářských prostor, jsou z hlediska ekonomiky provozu i požadavků na denní osvětlení navrženy s bílou malbou. Použití dřevěných obkladů by zde nebylo vhodné ani z praktického hlediska, zejména s ohledem na jejich opotřebení v průběhu životnosti objektu.
Jaké parametry zvukové izolace poskytují dřevěné stěny a stropy?
Dřevěné stěny a stropy samy o sobě nevyhovují akustickým požadavkům, proto je nutné je řešit jako sendvičové konstrukce, kdy se nosná dřevěná část z obou stran doplní dalšími vrstvami, zejména akustickými a požárně odolnými deskami zajišťujícími potřebné technické parametry. Tento princip využijeme například u konstrukcí typu two-by-four mezi jednotlivými kancelářemi. V komunikačních chodbách pak počítáme s tím, že na tyto technické skladby přijde ještě pohledový dřevěný obklad plnící estetickou funkci.
Nová budova má mít zhruba 8 000 m2 kancelářských prostor a 4 000 m2 suterénu. Jaký vliv má takto rozsáhlá dřevostavba na konstrukční řešení projektu?
Už ve fázi studie bylo nutné zpracovat tři varianty konstrukčního řešení. První z nich vycházela z čistě rámového systému z lepených dřevěných vazníků. Druhá varianta pracovala s konstrukcí z CLT panelů, přičemž velké prostory byly i v tomto případě řešeny pomocí lepených vazníků, protože jiný konstrukční princip není možný. Třetí varianta byla založena na systému two-by-four, opět s výjimkou velkých prostor, jež zůstaly řešeny pomocí lepených vazníků.
Z vyhodnocení tří navržených konstrukčních variant vyplynulo jako nejvhodnější jejich vzájemné prokombinování. Pro prostory s menšími rozpětími, například kanceláře, kde není nutné přiznávat nosnou konstrukci a ani řešit vysokou míru dispoziční flexibility, je použit systém two-by-four. Ten vychází jako ekonomicky nejvýhodnější a umožňuje, aby převážnou část objektu tvořily konstrukčně nenáročné profily a jednoduché skladby, jež se jako prefabrikované díly vyrobí v hale a následně vcelku dopraví na stavbu. Rámovou konstrukci využíváme tam, kde je nezbytná z hlediska rozponů nebo prostorových nároků. Obecně platí, že dřevěná konstrukce je přibližně o 20 % nákladnější než standardní zděno-sádrokartonová stavba, nicméně kombinací jednotlivých systémů se dají náklady poměrně výrazně optimalizovat.
„Obecně platí, že dřevěná konstrukce je přibližně o 20 % nákladnější než standardní zděno-sádrokartonová stavba, nicméně kombinací jednotlivých systémů se dají náklady poměrně výrazně optimalizovat.“
Přinesl samotný rozsah budovy specifické výzvy nebo rozhodnutí, které by u menší dřevostavby vůbec nenastaly?
Samotné konstrukční principy složité nejsou. Výzvou a specifikem této stavby se ukázala její prostorová rozlehlost. Na rozdíl od vícepodlažní administrativní budovy, kde máte jednotlivá podlaží identická, zde jsou všechna patra rozložena v horizontále a každý z pěti „prstů“ má mírně odlišný tvar a z něho vyplývají i rozdílné detaily. Nebylo tedy možné pracovat s jedním opakujícím se řešením nebo typovým detailem aplikovatelným napříč celým objektem. Stavba má opravdu velké množství specifických míst. Lze to přirovnat k situaci, kdy řešíte pět objektů najednou, přičemž každá konstrukční část má svou vlastní skladbu – například jednotlivé fasády se liší tloušťkou i šířkou.
„Samotné konstrukční principy složité nejsou. Výzvou a specifikem této stavby se ukázala její prostorová rozlehlost.“
Jak jste přistupovali k návrhu fasády?
Požadavkem investora bylo, aby fasáda byla bezúdržbová, proto na ní nejsou použity žádné dřevěné prvky. Vnímáme ji tedy jako trvalou ochrannou obálku dřevěné stavby.
V návrhu pracujeme se dvěma typy fasád. První tvoří standardní fasáda kancelářských částí, jednotlivých „krabiček“, z nichž se objekt skládá. Mezi nimi jsou průzory do lesa řešené jako celoprosklené plochy se strukturálním zasklením. Druhý typ fasády je proveden z chemicky upravené mědi, která má tmavozelený odstín a jemnou strukturu připomínající mech. Pro nás tento materiál představuje určitý odraz organické struktury okolního lesa.
Vyhodnocovali jste u návrhu objektu úsporu emisí CO₂ vyplývající z použití převážně dřevěné konstrukce ve srovnání s běžnými stavebními materiály?
Stavba bude splňovat certifikaci BREEAM, takže součástí projektu bude i tento výpočet. Zatím proveden nebyl. Nicméně vzhledem k rozsahu stavby a vysokému podílu dřeva v konstrukci je zřejmé, že rozdíl oproti běžným stavebním materiálům bude výrazný.
Nicméně záměrem tohoto projektu je prokázat, že i takto velké budovy lze v Česku realizovat jako dřevostavby. Až se centrála Lesů ČR postaví, už nikdo nebude moct říct, že to nejde. Chceme předvést proveditelnost tohoto přístupu v praxi a otevřít cestu k širšímu a systematičtějšímu využívání dřeva. Přispět k dalšímu rozvoji dřevěných konstrukcí i postupnému zapojení domácích dodavatelů.
Do jaké míry je podle vás realizace velkých dřevostaveb nezbytná pro změnu přístupu k dřevu v českém stavebnictví?
Nezáleží tolik na tom, co je navrženo, ale na tom, co se skutečně postaví. Dokud objekt není realizován, jeho vliv na změnu přístupu k dřevěným konstrukcím zůstává omezený. Právě tento projekt by mohl sehrát roli v tom, aby se zájem o dřevo začal více promítat do praxe.
Ve světě je využití dřeva u velkých staveb běžné, zatímco v českém prostředí stále přetrvává přesvědčení, že to není možné nebo že je to příliš nákladné. Přitom přidanou hodnotou, kterou vnímám na prvním místě, je samotný princip – využíváním dřeva jako stavebního materiálu dochází k šetrnějšímu zacházení s přírodními zdroji.
Jakou konkrétní myšlenku by si tedy lidé měli odnést, až uvidí zrealizovanou centrálu Lesů ČR?
Architektura není pouze otázkou efektivity, ale také vztahu člověka k přírodě. Toto propojení se odehrává v několika rovinách – v prostorovém uspořádání, v konstrukčním řešení i v celém životním cyklu stavby. Když se podíváte do historie, stavby byly přirozeně spjaty s přírodou, například v podobě jednoduchých dřevěných obydlí či jurt. Postupem času se však výstavba posunula k řešením, která jsou vůči přírodnímu prostředí v zásadním rozporu, především kvůli rozsáhlému využívání betonu a cementu. Pokud se přístup ve stavebnictví nezmění, bude tento obor i nadále patřit mezi významné zdroje zatížení životního prostředí.
Tímto projektem chceme ukázat, že i velmi rozměrné stavby lze realizovat ze dřeva a že volba náročnější cesty má smysl, přestože vyžaduje více práce a úsilí. Výsledkem je řešení s vyšší přidanou hodnotou. Doufám, že nová centrála Lesů prokáže, že dřevo je materiál budoucnosti a může hrát zásadní roli v budoucím směřování architektury.
