Články

Betonové příhradové vazníky představují významnou skupinu prefabrikovaných konstrukcí, které byly v průběhu 20. století široce využívány při výstavbě průmyslových hal, skladů a dalších objektů s požadavkem na velká volná rozpětí.

Dodatečně předpjaté příhradové vazníky průmyslových hal mohou být v důsledku neúplné injektáže kabelových kanálků a následné koroze předpínací výztuže ohroženy náhlým porušením bez předchozího vzniku viditelných trhlin či nadměrných deformací.

Čtyřicítka majitelů halových, skladových a výrobních objektů, statici, projektanti, specialisté z vysokých škol, ale i zástupci stavebních úřadů ze Slovenska a Česka se sešla na IV. ročníku konference Havárie konstrukcí ve stavebnictví 2025.

V posledních letech sledujeme neočekávané pády střech na několika objektech, které byly postaveny v 60. a 70. letech minulého století. Ať již šlo o halu ve Šluknově, nebo loni v Šaľe. Bylo velkým štěstím, že se v halách právě nevyskytovali lidé.

Jedním z aktuálních problémů pozemního stavitelství v Česku jsou otázky spolehlivosti dodatečně předpjatých konstrukcí střešních vazníků průmyslových hal. Jde zejména o konstrukce z let 1960 až 1980, jejichž návrhová životnost buď již skončila, nebo se blíží ke svému konci, které však ve velkém rozsahu na našich stavbách stále fungují.

V 60. letech minulého století v bývalém Československu nastal masivní rozvoj prefabrikace. Studijní a typizační ústav v Praze dostal vládní úkol – nahradit ocelové střešní vazníky železobetonem. V roce 1962 byl vyvinut příhradový železobetonový předepnutý vazník typu SPP 6 18/6 a následně pak jeho modifikace.