Na konferenci Konstrukce 2025 se setkali přední odborníci na ocelové konstrukce, projektanti i zástupci firem z celého stavebního sektoru.
V Olomouci se 6. listopadu setkali přední odborníci na ocelové konstrukce, projektanti i zástupci firem z celého stavebního sektoru při 15. ročníku konference KONSTRUKCE 2025. Akce pořádaná Českou asociací ocelových konstrukcí (ČAOK) ve spolupráci s vydavatelstvím KONSTRUKCE Media nabídla pestrý program plný inspirace, technických novinek i nejzajímavějších projektů z praxe. Diskutovalo se o tom, kam se obor posouvá – od digitalizace a automatizace přes udržitelnost a opětovné využívání materiálů až po precizní inženýrská řešení, která dokazují, že české know-how má v evropském kontextu své pevné místo.
NOVINKY Z ČAOK
Úvodní slovo pronesl Petr Bek, ředitel České asociace ocelových konstrukcí (ČAOK), který představil současné aktivity asociace a její plány do budoucna. Zdůraznil, že letošní rok přinesl novou tradici v podobě odborných workshopů ČAOK a přednášek na vysokých školách, jejichž cílem je podpora a popularizace oboru ocelových konstrukcí mezi mladými odborníky. Do dalších let chce asociace pokračovat nejen v pořádání workshopů, ale také ve výrobě podcastů a v systematickém rozšiřování odborného obsahu na svém webu, jenž se stává významnou platformou pro vzdělávání a sdílení znalostí v oboru.
Na něj navázal Dalibor Gregor, předseda technické komise ČAOK, který shrnul aktuální práci v oblasti norem a předpisů pro ocelové stavby. Prezentovány byly informace o připravovaných změnách evropské legislativy a jejich dopadech, včetně postupu překladu klíčových Eurokódů do češtiny a trendu, kdy řada norem vychází pouze v angličtině. „Byl jsem vždy zastáncem pořizování překladů, ale objem textů je nyní natolik rozsáhlý, že to z personálních i finančních důvodů momentálně není možné. Musíme si proto zvyknout na to, že část materiálů bude dostupná pouze v angličtině,“ uvedl Dalibor Gregor.
REALIZACE VELKÝCH OCELOVÝCH ZASTŘEŠENÍ
Mezi nejzajímavější projekty představené v hlavním sále patřily realizace velkých ocelových zastřešení. Jiří Valach a Tadeáš Zeman z firmy EXCON společně představili unikátní ocelovou konstrukci zastřešení druhého nádvoří zámku v Litomyšli, která proměnila historické nádvoří v moderní koncertní sál zhruba pro 1 300 diváků. Byla navržena s respektem k památkově chráněnému objektu – je samonosná a nedotýká se zdí zámku, takže nezasahuje do výhledu na historické fasády a architektonické prvky. Autoři zdůrazňovali inovativní prvky střechy – zejména její výsuvný (zasouvatelný) segment, jenž umožňuje při dobrém počasí otevřít prostor pod širým nebem a při dešti jej během několika minut tiše uzavřít. „Projektování i výroba byly pod velkým časovým tlakem, proto bylo důležité výrobu realizovat v několika provozech najednou. Zásadní byla i koordinace na stavbě. Celá konstrukce musela být smontována během pouhých deseti dní a zároveň bylo nutné splnit přísné limitační parametry – všechny dílce musely projít historickou branou o šířce jen 2,5 m a kvůli manipulaci nesměl žádný přesáhnout hmotnost 400 kg,“ popisoval náročné podmínky realizace Jiří Valach.
Další příspěvek z oblasti velkých zastřešení přednesl Vladimír Janata ze společnosti EXCON, který představil návrh a realizaci ocelové střešní konstrukce nové multifunkční arény v Brně s kapacitou přibližně 13 000 diváků. Na vizualizacích i technických schématech přiblížil, jak střecha kombinuje válcovou plochu a polovinu kulového vrchlíku o půdorysných rozměrech zhruba 137 × 95 metrů. Nosný systém tvoří soustava příhradových vazníků doplněná předpjatými táhly, přičemž koncept konstrukce navazuje na zkušenosti z návrhu střechy pražské O₂areny s prostorovým vzpínadlem. Vladimír Janata zdůraznil, že cílem projektu bylo dosáhnout maximální tuhosti při minimálních průhybech a zároveň vytvořit otevřený, vizuálně čistý prostor pro instalaci koncertní a osvětlovací techniky, čehož bylo dosaženo přesným předpnutím táhel a nadvýšením hlavních vazníků.
K tématu velkoprostorových zastřešení se vrátil také Petr Bek, tentokrát v roli projektanta za společnost Bek & Partners, když představil návrh a realizaci ocelové střešní konstrukce Horácké multifunkční arény v Jihlavě. Jde o eliptickou halu s kapacitou přibližně 5 650 míst, jejíž nosný systém tvoří soustava ocelových příhradových vazníků o rozpětí zhruba 59–63 metrů. Konstrukční koncepce vychází z osvědčených řešení, přičemž jako inspirace byla zmíněna Nokia aréna s rozpětím 81 metrů, avšak návrh byl upraven tak, aby vyhověl specifickým požadavkům investora. Petr Bek upozornil, že střecha nenese pouze vlastní konstrukci a technologické vybavení, ale také běžecký ovál a vegetační vrstvu, což představuje výrazně vyšší zatížení než u běžných sportovních hal a klade mimořádné nároky na statické posouzení.
Všechny tři prezentace jasně ukázaly, že s pomocí ocelových konstrukcí lze odvážně řešit rozsáhlé zastřešení kulturních a sportovních staveb.
EVROPSKÉ OCELÁŘSTVÍ V GLOBÁLNÍM KONTEXTU
Z obecnější perspektivy přispěl do programu Jiří Dufek z Ocelářské unie. Jeho přednáška se zaměřila na postavení evropského ocelářství v globálním kontextu a položila otázku, zda evropská ocel dokáže obstát v rostoucí mezinárodní konkurenci. „Ocelářskému průmyslu se v Evropské unii dlouhodobě nedaří. Zjevná spotřeba oceli klesá již čtyři roky v řadě. EUROFER pro příští rok odhaduje mírné oživení na úrovni 2–3 %, ale uvidíme, zda se tento scénář naplní. Je třeba připomenout, že oživení očekával i pro letošní rok a prognóza se nenaplnila,“ shrnul Jiří Dufek.
Dále představil klíčové výzvy odvětví. Konkrétně přetrvávající světovou nadprodukci, jejímž dominantním hráčem zůstává Čína s více než polovinou globální produkce, rostoucí dovoz levné oceli ze třetích zemí, vysoké ceny energií v Evropě, které jsou až pětinásobné oproti jiným regionům, a také náklady spojené s emisními povolenkami nebo investicemi do ekologizace výroby podle Zelené dohody. Nastínil možné řešení v rámci Akčního plánu pro ocel a kovy. Zejména opatření ke zlepšení dostupnosti energií, omezení úniku uhlíku prostřednictvím úprav systému CBAM, podporu oběhového hospodářství a financování „zelené“ výroby, ale také zavedení nových ochranných nástrojů po roce 2026, které mají posílit konkurenceschopnost evropského ocelářství. „Apelujeme na Evropskou komisi, aby byl akční plán implementován co nejdříve. Pro budoucnost evropského ocelářství je zásadní, aby byly realizovány všechny body plánu, a ne jen některé, protože dílčí postup by totiž nestačil,“ uzavřel Jiří Dufek.
OPĚTOVNÉ VYUŽITÍ OCELOVÝCH STAVEBNÍCH KONSTRUKCÍ
Na Dufkův makroekonomický pohled navázal František Wald z ČVUT v Praze, který představil projekt ADVANCE usilující o systematické opětovné využívání ocelových konstrukcí. Tento přístup reaguje na skutečnost, že stavebnictví spotřebovává více než polovinu světově vytěžených surovin a produkuje více než třetinu veškerého odpadu. František Wald představil novou evropskou technickou specifikaci CEN/TS 1090-201:2024, která zavádí čtyři možné postupy (A–D) pro klasifikaci a opětovné navrhování použité oceli podle známého původu, stáří materiálu a výsledků zkoušek daných prvků. Na konkrétním příkladu z praxe ukázal, že s pomocí důkladného průzkumu, materiálových zkoušek a pokročilých výpočtů lze spolehlivě ověřit vlastnosti vyřazených ocelových prvků a bezpečně je využít v nových konstrukcích.
DIGITALIZACE V NAVRHOVÁNÍ A DIAGNOSTICE KONSTRUKCÍ
Moderní digitální technologie procházejí napříč oborem ocelových konstrukcí, což na konferenci ilustrovaly hned dvě prezentace. Šimon Racek ze společnosti Allplan Slovensko ve svém příspěvku představil software SDS2, který využívá automatizaci a prvky umělé inteligence k efektivnějšímu návrhu ocelových přípojů, a to od projektové fáze až po samotnou výrobu konstrukce. Na praktických příkladech demonstroval, jak systém umožňuje vytvářet kompletní 3D modely včetně detailních návrhů spojů podle platných norem, automaticky generovat výrobní dokumentaci i podklady pro BIM a CNC zařízení. Zdůraznil také, že umělá inteligence v SDS2 dokáže optimalizovat návrhy podle specifik jednotlivých výrobních závodů a kontrolovat montovatelnost prvků, čímž se snižuje chybovost a urychluje celý proces realizace.
Další prezentace v oblasti digitalizace se zaměřovala na moderní technologie 3D laserového skenování a jejich využití pro tvorbu a kontrolu BIM modelů v praxi. Jan Švejda a Robin Pflug ze společnosti GEFOS předvedli přesnost laserového skenování pro dokumentaci skutečného stavu konstrukcí a nastínili, nakolik detailně dokáže skener zachytit realitu oproti idealizovanému BIM modelu. Představeny byly aktuální skenery Leica (statické i mobilní) a kompletní workflow od sběru dat až po tvorbu finálních výstupů – 3D modelů, půdorysů a analýz.
POKROČILÉ METODY
HODNOCENÍ KONSTRUKCÍ
Vedle digitalizace návrhu a dokumentace zazněla na konferenci také témata spojená s pokročilými metodami hodnocení stávajících konstrukcí. Jan Seifert ze společnosti KONSTAT společně s Miroslavem Sýkorou z Kloknerova ústavu ČVUT představili případovou studii rekonstrukce zimního stadionu v Pelhřimově, na níž demonstrovali přínosy přesnějších výpočtů a měření při posuzování existujících konstrukcí. Upozornili, že díky pokročilým metodám lze u starších staveb výrazně snížit náklady na zesílení a současně prodloužit jejich životnost. Vysvětlili, že běžné posouzení podle současných norem často vyznívá pro starší objekty nepříznivě, protože dnešní předpisy požadují vyšší míru spolehlivosti a detailnější modelování vlivů, které historické konstrukce obvykle nesplňují. Řešení proto vidí ve využití doplňkových metod podle normy ČSN ISO 13822, které umožňují zpřesnit analýzu zatížení – například pomocí podrobnějších meteorologických dat či simulací proudění ve virtuálním větrném tunelu – a lépe tak zohlednit reálné chování konstrukce. „Cílem je maximálně využít dostupné informace a co nejpřesněji pracovat s hodnotami zatížení. V našich podmínkách může detailní analýza přinést určitý přínos, zpravidla však bývá spíše střední,“ uvedl Miroslav Sýkora s tím, že podrobný výpočet obvykle odhalí určitou míru bezpečnostní rezervy, byť ne vždy zásadní.
KVALITA A ROLE NĚMECKÉHO PRÜFINGENIEURA
Kontrola a odpovědnost za kvalitu konstrukcí byly tématem příspěvku Tomáše Hrbáčka ze společnosti Allcons Industry, který vystoupil s prezentací „Je německý Prüfingenieur neochvějný strážce kvality, nebo neřízený arbitr?“. Upozornil, že bez souhlasu Prüfingenieura nelze v Německu zahájit výstavbu žádné velké ani infrastrukturní stavby. Tento nezávislý kontrolní inženýr má prakticky neomezenou pravomoc projekt pozastavit či změnit a jeho rozhodnutí je konečné – odvolání v praxi neexistuje. Odpovědnost za návrh však i přes tento systém nadále zůstává na původním projektantovi.
Na příkladu realizace ocelové konstrukce zastřešení nástupiště v Hamburku autor ilustroval možné komplikace, které tento systém přináší: kontrolor například neuznal použití lineární (prvořádové) analýzy ani moderní metodu CBFEM při návrhu složitých uzlů, což vedlo k nutnosti přepracovat výpočet podle jeho připomínek. V závěru Tomáš Hrbáček otevřel otázku, zda je tento institut skutečně zárukou kvality, nebo spíše rigidním byrokratickým mechanismem, jenž může projekt místy zbytečně zatěžovat. „Kontrola statického návrhu je samozřejmě nezbytná, nicméně při oddělení čistě inženýrské odbornosti zůstává jistá pachuť – Prüfingenieur si chrání svůj trh a český inženýr se v tomto systému ocitá v druhořadé pozici,“ poznamenal ve svém vystoupení.
ROZVOJ DOPRAVNÍ INFRASTRUKTURY
Konference se věnovala také ocelovým konstrukcím v dopravních stavbách. Jiří Krouský ze Správy železnic představil přehled dokončených, probíhajících i připravovaných železničních projektů v České republice. Uvedl, že největším železničním staveništěm v současnosti je modernizace stanice Praha-Smíchov. Zmínil rovněž nedávno dokončené stavby, například nový most přes řeku Střelu u Mladotic a zastávku Praha-Výstaviště, a přiblížil velké projekty ve výstavbě, mezi nimiž jsou výměny ocelových mostů na tratích v Táboře a Jihlavě. Mezi připravovanými investicemi pak vyzdvihl výstavbu mostů přes řeku Bělou v Častolovicích a řeku Moravu u Kojetína, stejně jako významné pražské projekty – Libeňský přesmyk a novou železniční trať na Letiště Václava Havla.
Z prezentace vyplynulo, že Správa železnic pokračuje také v přípravách budování vysokorychlostních tratí (VRT). „Základní směry výstavby vysokorychlostních tratí mají být zachovány i po volbách,“ uvedl Jiří Krouský a dodal, že tyto projekty zůstávají prioritní i z pohledu Evropské unie. Přestože pro rok 2026 panuje nejistota ohledně státního rozpočtu, Správa železnic své investiční záměry nezastavuje a pokračuje v přípravách klíčových projektů. Nedávno byl například podepsán kontrakt na modernizaci významného železničního uzlu Hradec Králové, který je dalším krokem v dlouhodobé modernizaci české železniční infrastruktury.
Následně se pozornost přesunula k silniční infrastruktuře a mostům. Jiří Hlavatý, ředitel úseku kontroly a kvality staveb Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD), rekapituloval aktivity ŘSD v oblasti silniční výstavby a údržby. Aktuálně je v realizaci přes 264 km nových silnic a dálnic. Letos má začít stavba téměř 110 km a zprovozněno má být téměř 100 km, přičemž v roce 2026 je plánováno zahájení výstavby dalších zhruba 152 km komunikací. Jiří Hlavatý dále představil podrobnou analýzu protikorozní ochrany ocelových svodidel na mostech, která porovnávala duplexní systémy (žárové zinkování + nátěr) s běžným žárovým pozinkováním – v rámci průzkumu byly zkontrolovány přibližně 20 let staré mosty, změřeny tloušťky zinkových povlaků a vyčísleny náklady. Ukázalo se, že dodatečný nátěr zvyšuje cenu svodidel o 16–38 % a že správy okolních zemí (Polsko, Slovensko, Rakousko) žádné dodatečné nátěry nepožadují. Závěrem bylo konstatováno, že i po zhruba 24 letech jsou samotné pozinkované povrchy svodidel funkční bez zásadních vad, takže ŘSD upraví své technické podmínky a nově bude požadován pouze zinkový (případně kovoslitinový) povlak bez dodatečných nátěrů, což zjednoduší údržbu a sníží náklady při zachování trvanlivosti těchto bezpečnostních prvků.
Mezi konkrétními projekty zazněla také případová studie mostu na dálnici D55 přes řeku Moravu, o níž hovořil Petr Šťasta ze společnosti FIRESTA, a na závěr vystoupil Pavel Řehoř (ŘSD), který se zaměřil na poruchy mostních závěrů (dilatací) a ložisek na dálničních mostech. Závěrem svého příspěvku zdůraznil nutnost pečlivé diagnostiky a údržby mostů pro předcházení podobným problémům.
BUDOUCNOST OCELOVÝCH KONSTRUKCÍ
Konference KONSTRUKCE 2025 tak potvrdila svou pozici klíčového odborného setkání českých projektantů, statiků a výrobců ocelových konstrukcí. Z vystoupení odborníků bylo patrné, že obor ocelových konstrukcí stojí na prahu zásadní transformace. Významnou roli hraje digitalizace a automatizace, které zrychlují návrhové i výrobní procesy, a také udržitelnost, projevující se ve snaze o opětovné využívání materiálů a snižování environmentální zátěže. Diskutovalo se rovněž o kvalitě provedení, přesnosti montáže a významu mezinárodních standardů, jež zajišťují kompatibilitu a konkurenceschopnost českých projektů v evropském kontextu. „Oproti minulým ročníkům jsme chtěli konferenci obohatit o více praktických témat a přednášek, které účastníkům skutečně přinesou nové poznatky. Věříme, že se nám to podařilo nejen díky kvalitním prezentacím, ale i díky vyšší účasti návštěvníků než v loňském roce,“ uzavřel Jan Mařík z přípravného výboru konference.
