Nechci uvěřit, že studenti dávají přednost betonovým konstrukcím

Byl listopad roku 2022 a v Harmony Club hotelu ve Špindlerově Mlýně se uskutečnila konference Konstrukce 2022, při níž proběhlo i Generální shromáždění České asociace ocelových konstrukcí (ČAOK). Zvolili si nového prezidenta asociace. Stal se jím Tomáš Měřínský ze společnosti KONSTRUKCE MEDIA. Organizaci ČAOK znal důvěrně – působil v ní od jejích počátků jako tajemník a následně jako člen výboru pro marketing a komunikaci. Měl ze zvolení nefalšovanou radost? ČAOK má rád jako své vlastní dítě. Přesto si klade otázku, zda bylo správné prezidentskou funkci přijmout. „Vnitřně jsem si říkal – jsem ta správná osoba? Nejsem typ člověka, co by uměl uhodit do stolu jako Pavel Juchelka nebo Antonín Pačes. Navíc mám vystudovanou ekonomii, kdežto oni stavařinu. Vím, že je jiná doba. Není to výjimečné a lidé s ekonomickým vzděláním se dostávají do vedoucích pozic v podobných asociacích či firmách. Jenže si kladu otázku – je to správně?“ Přinášíme vám rozhovor s Tomášem Měřínským a třeba odpověď na danou otázku naleznete v následujících řádcích.

OSUDOVÉ SETKÁNÍ

Jak jste se dostal k oboru ocelových konstrukcí, když jste vystudoval ekonomickou fakultu VŠB-TUO?

Ekonomická fakulta VŠB-TUO byla v devadesátých letech protkaná technikou, dnes už tomu tak není. Ve čtvrtém ročníku jsem začal pracovat pro jednu společnost z oboru ocelových konstrukcí, co se zabývala výrobou průmyslových podlahových roštů. Jako její zástupce jsem se na konferenci setkal s Pavlem Juchelkou. Byl obchodním ředitelem divize společnosti VÍTKOVICE, která měla na starosti ocelové konstrukce a výstavbu ocelových mostů. Z mé strany šlo o osudové setkání, jež ovlivnilo celé mé profesní směřování. On byl technik a já rozuměl komunikaci, marketingu. Zaujaly ho moje názory a mě zase oslovilo jeho povídání o asociacích, které v té době různě vznikaly, a to včetně organizace ČAOK.

„Přál bych si větší propagaci ocelových konstrukcí směrem ke studentům, architektům, investorům.“

Psala se devadesátá léta. Jaké společnosti byly v organizaci ČAOK členy?

Tenkrát se to ještě jmenovalo Svaz výrobců ocelových konstrukcí a byly tam všichni významní producenti. Například Mostárna Hustopeče, VÍTKOVICE, Hutní montáže Ostrava, DT Výhybkárna, Mostárna Prostějov, MCE Slaný nebo Hard Jeseník.

Jak to bylo s vašimi začátky ve Svazu?

Prezidentem asociace byl právě Pavel Juchelka a hledal tajemníka. Protože mě cechovní záležitosti velmi přitahovaly, chtěl jsem to zkusit. Majitel firmy, pro niž jsem pracoval, nebyl proti a doporučil mě. Šel jsem tedy do asociace na pohovor a opětovně mluvil s Pavlem Juchelkou, který mi už detailněji přibližoval činnosti ČAOK. Neměla žádnou firemní identitu, sdružovala přibližně 12 společností a cílem ji bylo šířeji rozvinout. Chtěl jsem se o to pokusit, měl vizi, ale on mě nepřijal, a to jsem měl pracovat de facto zdarma!

Jak to?

Dotkli jsme se i tématu osobního života. Já jsem byl tehdy mladý, neměl ještě rodinu, jen přítelkyni. Díval se na mě a řekl: „Jak chcete řídit 12 ředitelů, když neuřídíte vlastní život?“ Ta věta neztrácí na své pravdivosti ani dnes a v některých situacích si na ni vzpomenu. Nepřijal mě. Myslel to se mnou dobře. Byl velmi tvrdý, ale spravedlivý člověk.

Vždyť jste ale byl tajemníkem, takže si to později rozmyslel?

Uplynulo tak půl roku, možná rok. Přesně si to nevybavím, je to už dávno. Zavolali mi, zda bych přece jen tu pozici tajemníka nevzal, že bych mohl začít realizovat některé své myšlenky.

PRVNÍ KROKY VE SVAZU

Čím jste začal?

Uspořádal jsem první ročník konference ocelových konstrukcí v Ostravě a vydal k tomu sborník, do kterého si tuším tři firmy už tehdy koupily reklamu. Pak jsem začal budovat značku ČAOK. Řešil její firemní identitu a komunikační strategii. Nemohl jsem najít na trhu vhodné médium, kde by bylo možné se zviditelnit. Všechny dostupné časopisy byly zaměřeny na vybrané stavební hmoty nebo hotové výrobky, jakými byly třeba obkladové materiály.

V této souvislosti se odehrála ještě jedna zásadní událost: ČAOK je dodnes členem asociace ECCS (European Convention for Constructional Steelwork), která sídlí v Bruselu a pořádá soutěž European Steel Design Awards. Soutěž se tenkrát konala v Anglii a já přihlásil Mariánský most z Ústí nad Labem. Most uspěl, a následně byl dokonce zařazen mezi 10 nejlepších staveb světa posledního desetiletí. Psal se rok 1998 a na slavnostní vyhlášení do Londýna jsem jel s architektem mostu Romanem Kouckým, hlavním inženýrem mostu Milanem Komínkem a Vladislavem Jordánkem z Hutních montáží Ostrava. Byli jsme jediní z východní Evropy. Chodily za námi delegace Němců, Holanďanů… Hodnotící komise nevěřila, že něco takového mohlo v Československu vůbec vzniknout. Cenu nám předávala princezna Anna. Byl to ohromný úspěch a celá ta situace mě moc motivovala, abych se pokusil asociaci vdechnout život. Vzal jsem si kontakt na Poláky i Angličany a chtěl jejich zkušenosti využít.

Jaké konkrétně?

Díky navázání kontaktů jsem se do Velké Británie ještě dvakrát vrátil, abych pochopil mechanismus, jak pracují v rámci asociace. Měli promo agenturu, odborné tiskoviny, certifikační firmu.

„Podívejte se na požární předpisy, za vším stojí lidé. Zdá se, že zřejmě jinak hoří v Břeclavi a jinak v Teplicích.“

Tak se zrodil nápad s časopisem?

Rozhodující moment pro mě byl, že jsem cítil podporu nejen od členů asociace, ale i od vysokých škol. Koncept byl jednoduchý, a to časopis vázaný na konference. Předložil jsem ho výboru a vysvětlil, že bychom skrze médium mohli komunikovat výhody oceli, ocelových konstrukcí a celého trhu. Na start jsem potřeboval pár set tisíc korun, asociace je neměla a ani se jí nápad moc nepozdával. Jenže já jsem tomu věřil, a tak jsem se rozhodl riskovat. Založil jsem živnost a dal do toho veškeré své peníze. Přesvědčil jsem jednoho novináře z týdeníku Ekonom, aby dal výpověď, a šel do toho se mnou. Časopis jsem jednoduše nazval OCELOVÉ KONSTRUKCE, už kvůli návaznosti na ČAOK. Psal se rok 1998–1999.

ČASOPIS JAKO PLATFORMA

Jaké byly začátky vydávání časopisu?

Nebyly jednoduché. Věděl jsem, že se nikdy nebudu moct porovnávat s britským trhem, kde měl časopis 30letou historii. Myslel jsem si ale, že na tom budu podobně jako Poláci, tedy že u mě budou inzerovat všichni členové asociace. Vnímal jsem podobnosti českého trhu s polským, a to jsem se spletl. Mentalita Poláků je totiž odlišná od té naší. Jsou mnohem větší patrioti. Je to o cti. Časopisy komoru podporují, u nás to tak nefunguje a je to škoda.

Co vše jste měl v asociaci na starosti?

Pavel Juchelka mi dal volnou ruku. Vedle úřední činnosti jsem se zaměřil na obchod a marketing. Což byl přesně důvod, proč jsem po 10 letech požádal Marka Jandu, zda by se nestal tajemníkem. Já pak přešel do marketingové komise, kde jsem se staral o komunikaci asociace a vedle toho rozvíjel členskou základnu a spolupráci se svazy.

BUDOUCNOST ORGANIZACE

Jak je nastaveno z hlediska úrovní a příspěvků členství ve svazu?

Ze zahraničí byl osvědčený model, který se aplikoval i u nás. Základ asociace tvořili výrobci a ti byli řádnými členy. K nim se přidávali přidružení členové. Šlo o dodavatele materiálů, projekční firmy… Třetí členství bylo podporující, to tvořily vysoké školy, partnerská sdružení, případně jednotlivci. V současnosti bez ohledu na fakt, zda jsem výrobce ocelových konstrukcí nebo dodavatel materiálu, platím stejně.

Jak byste mě přesvědčil, abych se stala členem ČAOK?

Pokud se snažíme něco prosadit, naše síla je právě ve spojení téměř 50 subjektů. Navíc být členem cechu je prestižní záležitostí. Třeba v zahraničí vám to napomáhá získávat zakázky, dodává důvěryhodnost. V neposlední řadě propojujeme firmy mezi sebou. Pomáháme jim v podnikání a jsme jejich tržištěm.

Vždy je prostor na zlepšování, kde ho vidíte vy?

Rád bych se zaměřil na zlepšení financování a více organizaci zprofesionalizoval. Pokud bychom měli více peněz, chtěl bych více propagovat ocelové konstrukce mezi studenty, věnovat se výzkumným projektům a úpravě či tvorbě norem, včetně požárních.

Uvnitř organizace je třeba více naslouchat firmám. Slyšet, co je trápí, a pokusit se jim pomoci.

Kde jsou aktuálně rezervy organizace?

V prosazování norem. Některé podmínky pro ocelové konstrukce jsou daleko tvrdší než pro betonáře. Podívejte se na požární předpisy, za vším stojí lidé. Zdá se, že zřejmě jinak hoří v Břeclavi a jinak v Teplicích.

Jedná se o komunikaci na odborné půdě. Jak se vám vlastně daří na té akademické propagovat obor ocelových konstrukcí?

Dobře komunikujeme na stavebních fakultách vysokých škol, ale potřebujeme se zaměřit na střední školy, aby si děvčata i chlapci na konci studia zvolili stavařinu.

OCEL A MLADÁ GENERACE

Cožpak oni si ho aktivně nevybírají?

Mluvil jsem s profesory pražské stavební fakulty a říkali mi, že studenti dávají přednost betonovým konstrukcím, protože studium tohoto oboru je prý jednodušší. Nechce se mi tomu věřit. Problém může představovat pouze nedostatečná komunikace atraktivity oboru a také poslední roky je tu cítit velký tlak dřevěných konstrukcí, což je dáno požadavkem udržitelnosti a šetrnosti k přírodě.

Nicméně vždy platilo, že základními stavebními materiály jsou ocel, dřevo a beton. Pak závisí na architektovi, co použije a co investor schválí. Když se podíváte na architektonicky zajímavé stavby po světě, s ocelí se vždy pracuje, pokud chcete dosáhnout originálních tvarů.

Ocel je stoprocentně obnovitelná, stejně jako dřevo. Jak je možné, že tyto dva materiály, které by se měly z hlediska Green Dealu prosazovat, neboť mají menší uhlíkovou stopu, neustále poráží beton?

Je to dáno strukturou našeho trhu, kde většina stavebních firem jsou betonářské, a proto logicky prosazují své zájmy.

(NE)SMĚLÉ CÍLE

Co byste tedy chtěl za dobu svého úřadu v prezidiu dokázat?

Chtěl bych, aby v asociaci ČAOK bylo více výrobců. Také bych si přál větší propagaci ocelových konstrukcí směrem ke studentům, architektům, investorům. Určitě by nám pomohlo, kdybychom měli více soutěží orientovaných na studenty. V neposlední řadě bych se rád věnoval normám a přesvědčil stavební trh, že ocel, například z hlediska požáru, není problematická.