Je důležité, abychom se o faktech nebavili v šeru kanceláře, ale vynesli je na světlo boží

„O investičních projektech nestačí diskutovat jen mezi odborníky. Klíčové je zapojit veřejnost, sdílet fakta a společně hledat řešení,“ říká Jiří Nouza, prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví a spoluzakladatel platformy Urban Leaders Club. Upozorňuje, že občanům často chybí ucelené informace o projektech, které formují rozvoj měst, zatímco názory spolků mají neúměrně větší publicitu. Podle něj je zásadní zaměřit se na vzdělávání široké veřejnosti a otevřený dialog. „Jsme připraveni tuto debatu vést,“ dodává. Jaké změny chtějí prosadit a co je nejvíce trápí? Přečtěte si rozhovor s Jiřím Nouzou.

Co vás motivovalo k založení platformy Urban Leaders Club?

Nespokojenost nad tím, jak se v České republice přistupuje k urbanismu, procesu povolování výstavby a její vlastní prezentaci. Máme pocit, že situace vyžaduje mnohem více edukace, protože mnoho lidí se nedokáže plně orientovat v souvislostech.

Můžete uvést nějaký konkrétní příklad?

Z pohledu urbanismu, nebo chceme-li urbanizace, jsem byl šokován, když jsem před časem navštívil lokalitu mezi Vestcem a Jesenicí u Prahy, kde vzniklo sídliště naležato, a nikomu to zjevně nevadilo, když se povolovalo, a nikdo se tím neobtěžuje zabývat. Samozřejmě že to souvisí se správním uspořádáním této země, kdy Praha je přirozeným centrem, kam denně cestuje mnoho lidí za prací a večer se vrací do sídlišť nocovat. Tato situace s sebou ale nese enormní ekonomické náklady, které si málokdo dokáže představit, a v drtivé míře je nesou města.

V lokalitě chybí jakákoli velkokapacitní doprava, kterou by obyvatelé mohli využívat. Není tu metro, a přestože se staví linka D, tak zatím jen z Pankráce na Pankrác, což nepovažuji za úplně šťastné. Věřím ale, že výstavba bude pokračovat a linka se dostaví až do Písnice. Jenže by se mělo například uvažovat nebo alespoň diskutovat o jejím prodloužení do Jesenice. Místu, které se nachází v oblasti dálničního pražského okruhu, by slušela kolejová doprava s odpovídající kapacitou. Chápu, že v současnosti to realizovatelné není, a pokud ano, tak s velkými obtížemi. Tento problém vznikl už v 90. letech, ignorovali jsme ho a teď ho nikdo nechce řešit.

Pokud obyvatelé musí migrovat za prací, dochází k nevyváženému rozvoji měst. Jaké další klíčové negativní důsledky se s tím podle vás pojí?

Každodenní kolony aut v pražských ulicích v Holešovičkách, Komořanská, Radlická. Samozřejmě že je to mnohdy řešitelné hromadnou dopravou, ale ne všichni ji chtějí využívat.

Jak hodnotíte současný stav dopravní infrastruktury v Praze?

Ať už se to týká individuální automobilové, či městské hromadné dopravy, není zde ochota řešit dopravní infrastrukturu a to považuji za špatné. Když se podíváme na městský nebo pražský dálniční okruh, plánovalo se mezi nimi osm nebo devět radiálních spojení. Sice se pouštím do hodně velkých podrobností, ale jednou z nich byla například i Jarovská spojka, Břevnovská radiála a další. Ty měly propojit centrální část města, městský okruh, následně kupříkladu s průmyslovým polookruhem a velkým pražským okruhem. Smyslem bylo vybudovat funkční systém, který má schopnost z neprůchodných ulic stáhnout automobilovou dopravu, městské ulice uvolnit pro autobusy a centrální část pro tramvaje. Jenže když si sedneme k mapě a podíváme se, jaké byly plány a myšlenky před 15 až 20 lety, tak tu máme nefunkční systém. V jedné části je tunel Blanka, ale nefunguje, protože nemá pokračování. V druhé části je vybudována jedna radiála, v třetí další, ale chybí propojení. Ani pražský okruh nefunguje, protože nemá pokračování. Když porovnáte Prahu a ostatní evropská města, jako jsou Berlín nebo Paříž, mají funkční okruh, který neustále přistavují, protože se města rozrůstají. Nevím, jak moc se bude rozrůstat Praha, ale už teď se zde každý den pohybuje 1,4 až 1,5 milionu lidí. Kapacita logicky narůstá cestováním za prací a dopravní infrastruktura je v Praze posledních 10 let popelkou.

Čím si to vysvětlujete?

Možná je to celé politika. Lidé si zvolili své zastupitele a ti hájí určitou vizi. Proti tomu nelze nic namítat. Z omezení a opatření pro individuální automobilovou dopravu, které se v posledních osmi letech přijaly, mám pocit, že politická reprezentace nechce, abychom auty jezdili. Nicméně pak by nám měli férově říct: „Jdeme do politiky s plánem zakázat vám jezdit auty.“ Pokud totiž jde o politický program, dokážu to pochopit. Zda uspěje, či ne, je věc druhá. To si musí každý občan vyhodnotit. Ale tohle žádná politická strana neudělá, protože by je nikdo nezvolil. Raději pod pláštíkem dobré věci, ochrany kulturního dědictví nebo zdraví života obyvatel, budují cyklostezky a zužují průjezdní profily silnic. V konečném důsledku to ale znamená, že nechtějí, abychom automobily jezdili. Jde o podvod na voličích a možná si to nepřipouští, já to tak ale vnímám.
 

„Posledních 15 let v developmentu považuji za tragédii a mohl bych zde uvádět řadu příkladů, kdy blokace občanských iniciativ není krystalicky čistá.“

Kdybychom vytvořili funkční lokální centra ve větších městech, snížili bychom závislost na automobilové dopravě. Ve kterých lokalitách vidíte potenciál?

Vestec a Jesenici už asi nevyřešíme, to je realita, se kterou se budeme muset smířit. Ale to, co bychom ještě mohli změnit ku prospěchu města, je využití brownfieldů v širším centru, jako to bylo například na Smíchově nebo nyní na smíchovském nádraží, kde se ukazuje potenciál těchto lokalit. Když se podíváte, jak tam Sekyra Group staví novou městskou čtvrť, nevzniká jen pod vlivem developera, ale ve spolupráci s hlavním městem Prahy, městskou částí Prahy 5 a se Správou železnic jako státním správcem železniční dopravní sítě. Jde o jeden z dobrých příkladů, jak by kooperace měla fungovat.

Druhým dobrým příkladem je Masarykovo nádraží, takzvaná Nová Masaryčka, která byla dokončena zhruba před rokem. Vzpomeňte si na ulici Na Florenci, jak vypadala před pěti až deseti lety. Lidé ji raději obcházeli. V současnosti je tato ulice živá, v parterech se nacházejí služby a lidé korzují po promenádě. Jde o úžasnou městotvornou proměnu, která ovlivnila každodenní život obyvatel.

Také cítím, že i smíchovská proměna bude úžasná. Podle mého názoru je plán velmi velkorysý, velký důraz je kladen na architektonický přístup, aby objekty nepůsobily unifikovaně a vytvořily jedinečný charakter oblasti. Především zde ale vznikne dopravní hub s novým terminálem, který překryje kolejiště a výrazně zlepší propojení i celkovou funkčnost prostoru.

Překrytí kolejiště moderním terminálem je přesně to, co Praha potřebuje, aby se posunula mezi evropská města s promyšlenou infrastrukturou. Myslíte si, že k tomu brzo dojde i na hlavním nádraží?

Více jak 30 let kolem jezdím a říkám si: „Proč tu mají být jen koleje?“ Proč na nejdražším pozemku ve městě, nad kolejemi, není něco, co by dávalo smysl a bylo využitelné? Všichni, kteří přijedou vlakem do Prahy na hlavní nádraží, jsou na přirozeném přestupním místě s metrem a veřejnou hromadnou dopravou. To místo má všechny hlavní dopravní atributy a je skvělé, že se konsorcium soukromých firem do projektu pustilo a otevřelo debatu se Správou železnic. Jen doufám, že tomu bude dříve než za deset let.

Co považujete za Achillovu patu současného investování, vlastně developmentu, a jak problém vyřešit?

Zejména povolovací proces. Upřímně nejsem spokojený se současným stavem. Mám pocit, že jsme nechali ve svých myslích v průběhu posledních 15 let vytvořit imperativ, který by šel pojmenovat „Tady není developerovo“. Proto nerad používám slovo developer a raději mluvím o investorovi. Označení developer, nechápu proč, má pro řadu lidí hanlivý význam, a já to považuji za nespravedlivé. Ano, subjekt investuje finanční prostředky s cílem, aby vydělal, a nechci spekulovat o tom, jestli hodně nebo málo. Konečně investuje i samospráva. Jde o rozvoj města, a pokud do toho občané takzvaně hází vidle, nemůže se město rozvíjet adekvátním způsobem. V posledních čtyřech pěti letech se situace trošku změnila. Přesto posledních 15 let považuji za tragédii a mohl bych zde uvádět řadu příkladů, kdy blokace občanských iniciativ není krystalicky čistá. Každý může mít individuální názor na to, co se staví, a zda je to hezké. Je to stejné jako s obrazem, také se nepovažuji za odborníka na výtvarné umění, ale dokážu vyjádřit, zda se mi obraz líbí, či nikoli. Jenže u developmentu je to jiné. K estetice se přidávají i funkční vlastnosti, čili zda se objekt nachází na dopravně dostupném místě, má-li v dostupné vzdálenosti les nebo park.

Co se týká povolovacích procesů, nepopírám, že se občas odehrály nějaké výstřelky, které mohly na development vrhnout stín. Upřímně řečeno, děje se tomu tak ve všech oborech – vždy se najde někdo, kdo pravidla nebude zcela dodržovat. Nicméně si myslím, že valná většina investorů se jimi řídí a pohybují se v prostředí, které je z hlediska povolovacích procesů naprosto šílené. Považuji za osobní odvahu investovat do pozemku, s nímž třeba 10 let nemůžete nic dělat, a ani nevíte, jak to celé dopadne.
 

„Investoři se pohybují v prostředí, které je z hlediska povolovacích procesů naprosto šílené. Považuji za osobní odvahu investovat do pozemku, s nímž třeba 10 let nemůžete nic dělat, a ani nevíte, jak to celé dopadne.“

Dokážete to se spolkem Urban Leaders Club ovlivnit?

Určitě se o to budeme snažit. Důležitá je edukace široké veřejnosti. Když se bavíte s řadou profesionálů v oboru, co je z hlediska povolovacích procesů špatně a co dobře, většina z nich s vámi bude souhlasit. Pokud budete fakta obhajovat před veřejností, má svou optiku zkreslenou řadou vyjádření a let, jak se o věci mluvilo.

Máme zákony a územní plány, které definují, co tam investor smí realizovat. Jednoznačně stojím za tím, aby dohodu v území, která musí vzniknout, řešila samospráva. Ta má za aktivní účasti investorů projednat záměr s občany žijícími v dané lokalitě. V okamžiku, kdy je to projednáno, přijato, a že těch kompromisů se určitě udělá tisíc, není možné, aby nastávaly další obstrukce. Pokud investor, jak územně-plánovací dokumentace předpokládá, zadání splnil a má veškerá razítka, tak může stavět, a není možné, aby dalších sedm let chodil na stavební úřad a řešil, jaký veřejný zájem je důležitější. Stát musí umět pravidla vynutit. Pro mě je povolovací proces, kdy, zjednodušeně řečeno, byl přijatý územní plán, už jen technicistní záležitost.
 

„Idea toho, že někdo zrychlí špatně navržené procesy, jež probíhají papírově, do digitální podoby, nemůže nikdy přinést dobrý výsledek.“

Jaké konkrétní změny byste navrhovali ke zrychlení povolovacích procesů stavebních projektů v Česku?

To bych se mohl vrátit o tři roky zpátky, kdy jsem byl otevřeným zastáncem reformního návrhu zákona, který byl nakonec v roce 2021 přijat. Aby bylo úplně jasno, byl jsem dříve členem TOP 09, a přesto přese všechno pro mě proces znamená víc než jen politické hledisko. Za naprosto klíčovou změnu jsem považoval, že byla zavedena jednotná linie stavebních úřadů s nejvyšším stavebním úřadem, protože přenesená působnost státní správy na samosprávu způsobuje komplikace.

Samozřejmě že jsem pak respektoval novou politickou situaci, která přinesla mnoho zásadních změn – ale idea toho, že se zrychlí špatně navržené procesy, jež probíhají papírově, převodem do digitální podoby, nemůže nikdy přinést dobrý výsledek. A to vůbec nehovořím o tom, jak ta digitalizace probíhala.

Samozřejmě, některé věci se podařily. Například princip apelace. V zásadě se ale z finální verze z roku 2022, kterou přijala nová koalice, stalo velmi složitě použitelné monstrum, které ničemu nepomáhá.

Měli bychom se tedy vrátit k novele stavebního zákona, než budeme řešit digitalizaci?

Za mě myslím, že ano, protože napravovat špatně postavený zákon digitalizací nelze. Ocitli jsme se v situaci, kdy vidíme, že to nefunguje, a měli bychom se nad tím objektivně zamyslet. Tedy shodnout se na změnách, které jsou třeba, a opravit je – pak je digitalizace pomyslnou třešinkou na dortu.

Na jaká další témata se chcete s Urban Leader Club soustředit?

Vnímáme důležitost spolupráce v okolí pražských nádraží, jako je Masarykovo, hlavní nebo smíchovské, protože jde o přirozená živá centra s potenciálem pro moderní život. Další témata přinese čas.

Jaká partnerství považujete za klíčová, abyste své záměry mohli uskutečňovat?

Přirozeným partnerem je Svaz podnikatelů ve stavebnictví, existují profesní komory, jako jsou Česká komora architektů, ČKAIT, SIA-Rada výstavby české republiky, Asociace pro urbanismus a územní plánování České republiky, platforma pro Zdravý stavební zákon a jistě i další. Neříkám, že jsme schopni přesvědčit všechny, ale jsme připraveni debatu vyvolat a vést, aby se o problematice veřejně mluvilo. Protože nemá valného smyslu o tom diskutovat v kolektivu, který už má přehled a projevuje zájem. S nimi je důležité se shodnout a následně o záměrech otevřeně debatovat s veřejností. To považuji za klíčové, a myslím, že tomu tak není.

Jak komunikaci směrem k veřejnosti chcete pojmout?

Skrze média. Můžeme zvát odborníky a realizovat kulaté stoly, natáčet podcasty, uveřejňovat články, tvořit obsah na sociální sítě. Je důležité, abychom se o faktech nebavili v šeru kanceláře, ale vynesli je na světlo boží a všichni měli možnost se k nim vyjádřit. Takže pokud se bavíme o zastřešení hlavního nádraží nebo pražské filharmonii, bavme se o tom veřejně, aby se nespekulovalo nad tím, že vše bylo dohodnuto za zavřenými dveřmi. Odborníci by se vždy měli shodnout na tom, co se bude ve městě dít, a následně o tom diskutovat a informovat.

Myslíte si, že edukací veřejnosti oslabíte občanské spolky působící proti výstavbě?

To nevím, ale chtěl bych, aby veřejnost měla komplexní informace. Mám pocit, že hlas spolků získává mnohem větší publicitu než pohledy a názory většiny občanů.

Když tady spolu budeme sedět za pět let, co budete považovat za úspěch, kterého byste chtěli dosáhnout?

Osobně bych byl rád, kdyby se povedlo zprůchodnit povolovací proces. Jenže se trochu bojím, že výsledek za pět let moc neuvidíme. Buďme realisté a podívejme se na to v časové ose – pokud o tom začneme diskutovat teď a nastane změna, bavíme se o horizontu dvou nebo tří let. Takže za pět let nebudeme mít relevantní informaci o tom, jestli proces funguje. Zase si jen budeme povídat o funkčnosti a někdo ji bude zpochybňovat. Změnu prověří až čas.
 

„Uvítal bych, aby se už konečně někdo probudil a začala se stavět Radlická radiála. Průzkumná štola se začala budovat v roce 2014, kdy jsem měl tu čest poklepat základní kámen. Ale máme rok 2024 a nepohnuli jsme se ani o centimetr.“

Dále bych byl rád, aby se posunula situace okolo hlavního nádraží, protože projekt považuji pro Prahu za jeden z klíčových. Také bych uvítal, aby se už konečně někdo probudil a začala se stavět Radlická radiála. Průzkumná štola se začala budovat v roce 2014, kdy jsem měl tu čest poklepat základní kámen. Ale máme rok 2024 a nepohnuli jsme se ani o centimetr. Přání pro Prahu mám víc – další zásadní je metro linky D, bych byl rád, aby se posunulo na hranice Prahy, minimálně tak, jak je to naplánované.

Z republikového hlediska bych pak uvítal, aby se například podařilo zahájit nebo alespoň významným způsobem posunout vpřed projekt nového brněnského nádraží. Myslím, že Brno by si to zasloužilo. Je však nezbytné, abychom tomu věnovali větší úsilí a pokračovali v tlaku na realizaci.