Dokončená vstupní brána univerzitního kampusu Bohunice
Masarykova univerzita v Brně (MU) v rámci Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání uspěla s projektem nazvaným Strategické investice Masarykovy univerzity do vzdělávání SIMU+ s celkovým rozpočtem téměř 1,2 miliardy korun. Hlavním cílem je zvýšení kvality výuky lékařských oborů, kdy studentům studijních programů Všeobecné a Zubní lékařství bude díky pokročilé simulační technice a výukovým pomůckám umožněno získání praktických zkušeností již během studia.
Stěžejním prvkem je vybudování novostavby Komplexního simulačního centra v Univerzitním kampusu Bohunice podle architektonického návrhu a projektu ateliéru AiD team, a. s. Divize M – Morava OHL ŽS, a. s. se jako člen sdružení generálního dodavatele podílela na výstavbě tohoto moderního objektu. Zároveň i ucelené části technického vybavení realizovala v pozici zhotovitele sdružení Divize T‑Technologie OHL ŽS, a. s., a to v rozsahu zdravotně-technických instalací, ústředního vytápění, chlazení budovy a vnitřního rozvodu plynu.
URBANISTICKÉ A ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ
Budova Komplexního simulačního centra (SIMU) je situována do východního konce univerzitního kampusu, mezi stávající budovu Morfologie a novostavbu jihomoravské záchranné služby. Z této polohy tak vznikla logická potřeba architekta, aby stavba tvořila důstojnou dominantu, která bude zároveň vstupní branou do areálu kampusu.
Tvar pozemku a poloha čtyřproudé ulice Kamenice určila výsledný vhled budovy. Jižní část objektu tvoří pětipodlažní kompaktní budova s vnitřním atriem, ze které směle vybíhá v úrovni čtvrtého a třetího nadzemního podlaží kosodélníková část přemostění ulice Kamenice, které je na severní straně ukončeno subtilní podnoží ve svažující se části pozemku. Nad komunikací je v přemostění zakomponováno druhé atrium, které vylehčuje hmotu a umožňuje zajímavý průhled vnitřkem objektu.
Hmota, byť půdorysně zalomená, je kompaktní a vytváří čistou moderní kompozici – vstupní „krystal“ východní části kampusu. Výtvarným akcentem jsou obklady perforovaným plechem zlaté barvy, které skulpturálně obalují přemostění ulice Kamenice a sestupují po podnoži podpírající objekt až k parkovišti u ulice Studentské.
PROVOZNÍ ŘEŠENÍ CENTRA
Objekt je navržen k výuce s kapacitou pro 300 studentů a 50 pedagogů. I když jsou některé části vybaveny jako reálné zdravotnické zařízení, objekt slouží pouze k simulované výuce a nebudou zde probíhat zdravotnické zákroky.
Objekt má pět nadzemních, dvě podzemní podlaží a dvě komunikační jádra – jižní se schodištěm, jedním lůžkovým a jedním osobním výtahem a severní se schodištěm a osobním výtahem. Jižní atrium začíná na úrovni 2. NP a vytváří rozptylovou relaxační zelenou plochu. Severní atrium protíná obě podlaží (3. NP, 4. NP) přímo nad komunikací. Úroveň 2. PP je pouze v jižní části objektu, nachází se zde parkovaní a technické zázemí. 1. PP slouží rovněž k parkování a technickému zázemí, je zde propojení s objektem Morfologického centra (krytá zásobovací chodba). V severní části (za Kamenicí) je technický vstup z venkovního parkoviště.
V 1. NP se nachází vstupní hala s napojením na vertikální komunikace, prostory pro simulaci urgentního příjmu včetně dispečinku, simulátor sanitky, technické prostory a parkování. Ve 2. NP je potom simulace stomatologie, pracovny asistentů a laborantů i sociální zázemí. Je zde velký rozptylový prostor pro setkávání, komunikaci i vstup do venkovního zeleného atria.
Ve 3. NP se nachází výuková a seminární část simulačního centra se dvěma přednáškovými sály, místnosti PBL (Problem Based Learning – problémově orientovaná výuka), učebny Basic Skills (nácvik medicínských praktických dovedností), seminární místnosti, pracovny vyučujících, šatny studentů, skříňové šatny, sociální a technické zázemí.
4. NP je tzv. patro „nemocnice“, v němž jsou umístěny simulace operačních sálů, jednotky intenzivní péče (JIP), standardních nemocničních pokojů, provozních filtrů a zázemí. Simulace operačních sálů, JIP a standardu jsou přímo napojené na velíny audiovizuální techniky, ze kterých jsou simulace řízeny. Simulace jsou snímány kamerovým systémem, zvuk je zaznamenáván vysoce kvalitními mikrofony. Rozbor a vyhodnocení (jádro vlastní výuky) probíhá v místnostech debriefingu.
V 5. NP jsou pracovny vedení SIMU, pracovny pedagogů, simulačních techniků a IT, sociální zázemí a technické zázemí (plynová kotelna). Na střeše, v návaznosti na výtahové jádro, je umístěna plocha imitující heliport pro simulaci příjmu zraněných osob z vrtulníku a transport na operační trakt.
V místech s kumulací většího počtu osob, v návaznosti na komunikační uzly, jsou vytvořeny prostory pro utváření sociálních kontaktů – rozptylové plochy se sezením a vazbou na denní místnosti. Vybavení výukových místností bude převážně specializovanými simulátory.
Jelikož při tvorbě scénářů simulací jsou využívány pouze některé simulátory, zbytek je uložen v zázemí. Většina simulátorů je napojena na elektrickou energii a strukturovanou kabeláž, pro stomatologické simulátory jsou připraveny rozvody stlačeného vzduchu a semi-suchého sání. Budova je řešena v souladu s požadavky na bezbariérovost podle platné legislativy a podle vnitřních předpisů Masarykovy univerzity.
KONSTRUKČNÍ A MATERIÁLOVÉ ŘEŠENÍ
Objekt má půdorysné rozměry 100,4 × 32,5 metru. V jižní části je tvořen betonovým skeletem o půdorysném rozměru cca 46,5 × 32,5 metru. Severní ocelová část má tvar nepravidelného lichoběžníku o rozměru cca 58,6 × (32,5/22,8) metru.
Jižní betonová část o dvou podzemních a pěti nadzemních podlažích se skládá ze železobetonových stropních desek podporovaných sloupy a deskami. Schodišťové jádro a železobetonová schodiště jsou provedena v pohledové kvalitě.
Spodní stavba je provedena jako železobetonová vodonepropustná „bílá vana“ s řízenými smršťovacími spárami, těsnícími profily a prostupkami. Součástí základové desky podporované velkoprofilovými pilotami jsou i podzemní retenční nádrže dešťové vody a nádrže pro stabilní hasicí zařízení.
Na severním štítu u ulice Kamenice končí betonová část stavby čtyřmi mohutnými betonovými pilíři pro uložení mostních ložisek ocelové části. V tomto rozhraní na štítu betonového skeletu též probíhá objektová dilatace budovy s možným pohybem až 60 mm. Ocelová část konstrukce objektu je tvořena třemi hlavními plošinami (úrovně 3. NP a 4. NP) a zelenou střechou v úrovni 5. NP s vnitřním atriem, které jsou vynášeny čtyřmi podélnými příhradovými nosníky. Ty jsou provedeny na výšku dvou podlaží.
Příhradová konstrukce je provedena jako diagonální soustava s podružnými svislicemi a je v provedení třídy EXC3. Celková hmotnost ocelové konstrukce přesahuje 850 tun.
Obvodový plášť je tvořen kombinací plného provětrávaného fasádního pláště z cementovláknitých desek a prosklené části ze sloupko-příčkové fasády. V návaznosti na vnitřní dispozice jsou do rastru fasády vložena otvíravě-sklopná okna se skrytým křídlem, která zajistí přirozené větrání interiéru přilehlých místností. Jeden z hlavních architektonických prvků objektu tvoří svým tvarováním a barevností karoserie z perforovaných plechů s ocelovou podkonstrukcí.
Prostorová ocelová podkonstrukce vytváří architektonicky definované lomené plochy. Kovové dílce karoserie (řešené atypicky) jsou vytvořeny z perforovaných hliníkových plechů orámovaných podél lomových hran masivní hliníkovou pásovinou.
Střešní plášť je proveden ze spádového polystyrenu s doplňující tepelnou izolací nad hydroizolační folií a v celém rozsahu střešních plášťů je provedena vegetační vrstva s extenzivním ozeleněním.
ZÁVĚR
Výuka v SIMU začne ihned po dokončení stavby a vybavení budovy. První studenti nastoupí v podzimním semestru 2020. Do roku 2022 bude vyučování probíhat ve zkušebním provozu, přičemž zapojení studentů do simulační výuky bude postupné. Od podzimního semestru 2022 bude SIMU již celou svou kapacitou sloužit k výuce na Lékařské fakultě MU. Díky simulátorům (jednodušším i těm s vysokou měrou věrnosti) budou mít studenti možnost vyzkoušet si běžné, složitější i velmi komplikované úkony, které budou muset v budoucí klinické či soukromé praxi ovládat, ale které si při současném modelu výuky zatím neměli šanci osvojit.
Vybudování Simulační centra je spolufinancováno z Evropského strukturálního a investičního fondu v rámci Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání.
Ing. Aleš Meloun, vedoucí projektu
Divize M – Morava OHL ŽS, a. s.
