Červený zámek Hradec nad Moravicí – 1. etapa

Na území Moravy (v jižní části Slezska), na ploché vrchovině Nízkého Jeseníku, se rozprostírá zámecký areál v Hradci nad Moravicí. Spadá do něj řešený objekt tzv. Červeného zámku, starší Bílý zámek, Bílá věž a park. Jedná se o jeden z největších zámeckých areálů v České republice, který byl v roce 2001 prohlášen národní kulturní památkou. Řešený objekt, Červený zámek, je společenským centrem. Konají se zde plesy, svatby, slavnostní akce města a také hudební akce jako Mezinárodní interpretační soutěž Beethovenův Hradec, festivaly Hradecký slunovrat a Hrady CZ.

HLAVNÍ ÚDAJE

• Název: Státní zámek Hradec nad Moravicí
• Investor: Národní památkový ústav, státní příspěvková organizace, Územní památková správa v Kroměříži
• Architekt: ATELIER 38 s. r. o.
  • Ing. arch. Jan Zelinka
  • Ing. arch. Tomáš Bindr
  • Ing. Luděk Valík
• Projekt / Realizace: 2015 – 2017 / 2017 – 2019
• Rozloha:
  • zastavěná plocha (řešená část) 4 700 m²
  • obestavěný prostor (řešená část) 16 190 m³
• Náklady na 1. etapu: 60 milionů korun
• Generální dodavatel: VHS stavby a. s.

V roce 2017 až 2019 byla provedena první etapa rekonstrukce a památkové obnovy, která řešila nejpalčivější problémy – zajistila staticky ohrožené části zdiva, kleneb, vyhlídky a krovů. Dále proběhla výměna střešní krytiny, vikýřů a úprava nádvoří.

HISTORIE

Rozšíření zámeckého areálu, o komplex koníren (později pojmenován Červený zámek), inicioval kníže Karel Maria Lichnovský (majitel zámku v 19. stol.). Výstavba proběhla v letech 1874 až 1881 podle plánů vratislavského architekta Alexise Langera, který navrhl romantické pseudogotické budovy po vzoru severoněmeckých gotických hradů (inspiračním zdrojem zde byl hrad Malbork v Polsku). V nových prostorách byla umístěna konírna pro anglické plnokrevníky, vozovna pro bryčky a kočáry s přilehlými provozními místnostmi. Komplex dále zahrnoval obytnou věž s hostinskými pokoji, kočárovnu/kovárnu na nádvoří, sklepy, hodinovou věž a hlavní vstupní bránu do celého zámeckého areálu.

K původnímu plánovanému účelu byl areál využíván do roku 1913, kdy se Lichnovští přestěhovali a Hradec začali využívat jen jako příležitostné místo pobytu. V roce 1914 získala areál armáda a prostory využila k ustájení koní. V roce 1917 je poprvé zmiňovaná tzv. sklepní stáj – dolní konírna, kde byla umístěna nemocnice pro raněné a nemocné koně východní fronty 1. světové války. Po opuštění vojskem v roce 1927 zůstal celý areál v podstatě bez využití a od poloviny 30. let Lichnovští několikrát usilovali dokonce o jeho zboření.

Proti tomu se postavil starosta obce a památkový úřad zemského svazu cestovního ruchu – ublížilo by to velmi cestovnímu ruchu a poškodilo krajinný ráz celého městečka. V závěru 2. světové války byl zámek při bombardování poškozen a částečně vyhořel. Po válce bylo nutné vyřešit další osud objektu. V prvé řadě musel být objekt alespoň provizorně opraven, což se stalo v letech 1946 až 1947. Poté, co bylo zamítnuto umístění státního hřebčince, rozhodl tehdejší vlastník, Krajský národní výbor v Ostravě, adaptovat v letech 1954 až 1959 konírny na restauraci s hotelem a společensko‑kulturními prostorami. V roce 1967 došlo k rozšíření hotelu. V roce 1972 část objektu vyhořela a stav z rekonstrukce z roku 1975 je až na drobné dispoziční zásahy zachován dodnes.

CELKOVÉ URBANISTICKÉ A ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ

Komplex tzv. Červeného zámku je hodnotným příkladem hospodářského zázemí panského sídla. Areál tvoří uzavřený komplex s vnitřním nádvořím, sevřeným severním (bývalá vozovna) a východním (bývalá stáj) křídlem, západní hradební zdí s blokem bývalé kovárny a jižní hradební zdí se vstupní branou a hodinovou věží, s prostorem bývalých sklepů pod nádvořím se samostatným vstupem a s připojenou hmotou vstupní brány, na níž navazuje hradební zeď kolem zámeckého parku. Koncepce půdorysu, kde jednotlivé budovy obklopují čtverhranný dvůr, vychází také z barokních francouzských zámků.

NÁDVOŘÍ

Nádvoří Červeného zámku původně plnilo funkci hospodářského dvora s jednolitým mlatovým povrchem. V 70. letech minulého století došlo k realizaci dlážděné plochy s „bazénky“ a trávníkem v centrální části. V současné době prostorové uspořádání nádvoří nevyhovuje požadavkům na konání kulturních akcí. Nádvoří bylo tedy opětovně sjednoceno celoplošným vydlážděním, vycházejícím z geometrie členění dvorních fasád. Veškeré zpevněné plochy nádvoří jsou záměrně navrženy v provedení z jednotného materiálu – žuly tak, aby výsledek nekonkuroval romantickému výrazu „Červeného zámku“. Pro zlepšení mikroklimatických podmínek, zejména v letních měsících, je v prostoru nádvoří navržen vodní prvek – fontána v provedení tzv. skryté vody.

DOLNÍ KONÍRNY

Tzv. „Dolní konírny“ byly v počátku navrženy jako sklepní prostory, v 1. světové válce využívány jako koňská nemocnice a před rekonstrukcí jako sklady. Nutné bylo vyřešit problém zatékání dešťové vody z nádvoří a statiku kleneb a zdí. Tyto defekty jsou zmiňovány již od roku 1976.

Zásadní pro obnovení původní dispozice, bylo vybourání opěrné betonové stěny, která stála v zadní čtvrtině koníren a za ní byla 4metrová vrstva násypu, který tvořil podlahu uhelny z doby poválečných úprav objektu. Při odkopu násypu byla náhodně objevena studna hluboká cca 15 m, o které se nevědělo.

Studna je kruhového půdorysu s průměrem 1,4 metru, polovina hloubky je ve skále a polovina je zděná kamenem a cihlou. V celém prostoru koníren byla provedena cihelná dlažba s kladením Opravený monumentální klenutý dvoulodní prostoru bude využit pro výstavy, koncerty a jako glyptotéka (uložení původních soch a fragmentů ze střech a fasády objektu).

OPRAVA VÝCHODNÍ VYHLÍDKY

Zámecká vyhlídka je umístěna na východní hradební zdi vedle bílého zámku. Konstrukce vyhlídky byla značně poškozena, proto byla rozebrána a zpětně vybudována z rekonstruovaných kamenných prvků, případně kopií.

FASÁDA

Fasáda celého objektu je provedena v režném zdivu s prvky kamene z červeného pískovce a kamenného zdiva soklu. Na fasádě se vyskytují zdobné prvky, které jsou uměleckořemeslnými pracemi – erbovní a nápisové desky, chrliče, maskarony, rozety, zakončovací články, socha baziliška, komínová hlava a výplň zábradlí východní vyhlídky.

KROVY, STŘEŠNÍ KRYTINA

Krovy jsou po válečném poškození a požárech objektu již opravené z let 1950 až 1972. Původní konstrukce krovů jsou jen nad hlavní vstupní bránou, v hodinové věži a krov kovárny na nádvoří, které unikly požárům.

V rámci úprav krovů došlo k realizaci nových vikýřů – dle historických podkladů (tj. do původního stavu). Jedná se o navrácení valbových vikýřů hotelových pokojů severního křídla a to v podobě a materiálovém řešení odpovídajícím vikýřům realizovaných v 50. letech minulého století, které byly zničeny požárem v roce 1972 a byly nahrazeny sedlovými. Valbové vikýře navrhl arch. Gajovský – dokumentace z roku 1967. Materiálové a barevné řešení vikýřů je provedeno v režném zdivu s prvky imitovanými do červeného pískovce.

Střešní krytina je provedena skládáním ze štípané břidlice s minimalizováním klempířských prvků – tzn. břidlicí vykryto také úžlabí, nároží, hřeben a okap. Další vnitřní prostory Červeného zámku (restaurace a hotelová část) čekají na svou obnovu a opravu v další etapě.

ZÁVĚR – PŘÍBĚH

Když se řekne Zámek Hradec nad Moravicí, mimochodem v roce 2007 se stal nejpohádkovějším zámkem České republiky, vybaví se romantický neogotický cihlový soubor staveb s cimbuřím a s množstvím věžiček. Právě cihelné zdivo dalo vzniknout názvu Červený zámek. Ten nechal kníže K. M. Lichnovský postavit v 19. století nikoliv jako obydlí pro sebe, ale jako obydlí pro koně v rámci rozšíření zázemí „Bílého zámku“.

Za 1. světové války sloužil armádě coby hospic pro raněné koně. Po opuštění vojskem pozbyl Červený zámek využití. Lichnovští několikrát žádali o jeho demolici. Leč marně, nastal konec starých časů a mladá republika žádostem nevyhověla, naštěstí.

Za 2. světové války byl zámek poškozen, pozornosti Rudé armády neunikl ani narychlo zazděný zámecký vinný sklep. Po válce byla snaha do zestátněného a opraveného zámku umístit státní hřebčinec. Nevyšlo, a tak obydlí plnokrevníků začalo sloužit novému socialistickému člověku – adaptací na kulturně společensko‑ubytovací zařízení. V roce 1972 zámek z části vyhořel a jeho dnešní stav téměř odpovídá rekonstrukci z roku 1975.

Současná rekonstrukce je rozdělena do etap. V 1. etapě bylo zrekonstruováno nádvoří, střecha a spodní konírny s nově objevenou historickou studnou. V dalších etapách dojde k rekonstrukci ubytovacích a společensko‑kulturních prostor zámku.

Ing. arch. Tomáš Bindr
Ing. Luděk Valík a kol.
ATELIER 38 s. r. o.