Konference Ocelové konstrukce 2025 otevřela důležitá témata současné praxe

V Hradci Králové se 5. června 2025 uskutečnila odborná konference Ocelové konstrukce, kterou pořádala vzdělávací společnost Sekurkon. Ve svém programovém rámci se zaměřila na klíčová témata rezonující současnou stavební praxí. Celodenní program byl rozdělen do čtyř tematických bloků, jež se věnovaly povrchovým úpravám, dopadům nových norem a Eurokódů na oblast ocelových konstrukcí, problematice BIM nejen v kontextu ocelových staveb a praktickým ukázkám projektů včetně řešení konkrétních technických problémů. „Oproti minulým ročníkům jsme se snažili konferenci udělat zajímavější, aby přednášky přinesly informace, které účastníky skutečně obohatí. Věříme, že se nám to podařilo nejen díky mnohým kvalitním přednáškám, ale i díky oproti loňsku vyšší účasti návštěvníků, hodnotí Jan Mařík z přípravného výboru konference Ocelové konstrukce. 

POVRCHOVÉ ÚPRAVY

V rámci bloku dedikovanému povrchovým úpravám ocelových konstrukcí prezentoval vědecký pracovník Vlastimil Kuklík výsledky výzkumu zaměřeného na problematiku LMAC (Liquid Metal Assisted Cracking) při žárovém zinkování prefabrikovaných ocelových dílců. Kriticky se vymezil vůči směrnici DASt 022, jejíž závěry označil za vědecky nepodložené a metodicky problematické, a to zejména kvůli nevhodnému srovnání nesouměřitelných fyzikálních veličin při výpočtu rizika praskání a chybnému použití Newtonova vztahu. Na základě experimentálního testování ocelí S235 a S355, včetně zatěžování vzorků s vruby i bez, jak před, tak během zinkování, prokázal, že ke křehkému lomu nedochází ani při různých typech namáhání, ani při kontaktu s tekutým kovem, pokud není materiál vystaven výraznějšímu střídavému, zejména ohybovému namáhání. Jeho výsledky zpochybňují základní premisy směrnice DASt 022 a vedou k formulaci třífázového modelu nukleace trhlin. Závěrem Vlastimil Kuklík poukázal na možnost kvantifikace rizika LMAC na základě poměrného stavu napjatosti, přičemž za klíčový faktor označil vyšší mez kluzu oceli. „Tady musím přiznat, že námi provedený výzkum v této fázi končí. Cílem bylo naznačit, kudy vede cesta, ale k dokončení projektu by se musel přihlásit nějaký subjekt, který by ho zastřešil,“ uzavíral svou přednášku.

Petr Stryž, ředitel Asociace českých a slovenských zinkoven, se ve svém vystoupení věnoval nejčastějším otázkám zákazníků žárových zinkoven a v závěru připomněl technické limity žárového zinkování v Česku a na Slovensku, kdy největší vany jsou schopné zinkovat dílce o maximálních rozměrech 15,2 × 1,7 × 2,8 m.

Kateřina Kreislová ze SVÚOM představila slitinový povlak Magnelis tvořený zinkem legovaným hliníkem a hořčíkem. Účinnost byla ověřena laboratorními i atmosférickými korozními zkouškami. Povlak nabízející například vyšší korozní odolnost, lepší svařitelnost, přilnavost a mechanickou odolnost se uplatňuje v širokém spektru aplikací od fasád a střech po konstrukce fotovoltaických elektráren. Kreislová však upozornila na nutnost kontroly kvality materiálu kvůli rozdílům v tloušťce povlaku a možnému vzniku trhlin. V silně alkalickém prostředí totiž slitina ztrácí svou ochrannou funkci, a to zejména při nižších tloušťkách. Rovněž praskání povlaku na ostrých lisovaných hranách může velmi snižovat korozní odolnost této povrchové úpravy.

Reprezentant slovenské společnosti RENOJAVA, František Jaš, představil systém studeného zinkování ZINGA, což je jednosložkový galvanický nátěr s obsahem minimálně 96 % zinku v suché vrstvě umožňující efektivní obnovu protikorozní ochrany, díky čemuž výrazně prodlužuje životnost staveb, zejména mostních a průmyslových konstrukcí.

DOPADY NOVÝCH NOREM A EUROKÓDŮ NA OCELÁŘE

Ve druhém bloku se Michal Jandera z ČVUT v Praze zaměřil na normu EN 1993-1-14, která se věnuje pokročilému návrhu ocelových konstrukcí s využitím metody konečných prvků (MKP). Zdůraznil, že aplikace MKP dle této normy by neměla vést k nadhodnocení únosnosti konstrukce oproti tradičním výpočtovým metodám, pokud k tomu neexistuje řádné odůvodnění podložené validací a verifikací výpočetního modelu. V návaznosti na teoretický rámec představili Vít Křivý z Fakulty stavební VŠB-TUO a Jan Mařík ze společnosti KONSTAT konkrétní aplikace normy EN 1993-1-14 při modelování konstrukcí v rámci reálných projektů, čímž demonstrovali praktické využití této normy v inženýrské praxi.

Dalibor Gregor, předseda technické komise České asociace ocelových konstrukcí, se ve svém příspěvku zaměřil na aktuální změny v oblasti norem pro provádění ocelových konstrukcí, na které navázala Hana Geiplová ze SVÚOM s přehledem revizí v oblasti protikorozní ochrany. Upozornila, že v letech 2023–2024 došlo k revizi nebo zavedení do soustavy ČSN celkem 57 norem v tomto oboru. 

BIM A OCELOVÉ KONSTRUKCE – REALITA A BUDOUCNOST

Třetí blok zaměřený na problematiku BIM a jeho uplatnění v ocelových konstrukcích otevřela Kateřina Schön z agentury ČAS představením vývoje datového standardu stavby v letech 2022–2024, který byl následně transformován do podoby databáze datového slovníku. Upozornila však na klíčový problém financování ze strany Ministerstva pro místní rozvoj: „Přestože ČAS naplnil požadavky Výzvy Národního plánu obnovy, MMR nechce uvolnit peníze, a pokud tak nenastane, ohrožují se tím veškeré práce pro rok 2025.“ Mezi ně patří například tvorba pravidel grafického standardu, rozšíření funkcionality databáze a prohlížečky, pilotní ověření datového slovníku či specifikace zápisu do Informačního modelu stavby (IDS). Petr Matyáš, partner společností di5 architekti inženýři a di5 Tech, doplnil, že zákon o BIM prošel druhým čtením a třetí čtení by se mělo uskutečnit do konce června. 

Tomáš Hrbáček a Pavel Vlasák ve svém vystoupení přednesli kritickou reflexi současného stavu implementace metodiky BIM z pohledu praktikujících projektantů. Upozornili na závažné systémové nedostatky, jako jsou absence kontroly a převzetí díla, kumulace rolí architekta, projektanta a realizátora v jedné osobě, nedostatečný dohled investora a kontrolní činnost ze strany profesních komor ČKAIT a ČKA. Uvedli, že přestože Koncepce zavádění BIM v ČR akcentuje úspory ve fázi správy a provozu jako hlavní přínos, náklady na BIM jsou v praxi nerovnoměrně rozloženy – zvyšují se zejména na straně projektantů, nikoli zadavatelů či provozovatelů. Poukázali také na problém neexistence plnohodnotné implementace nástroje digitálního zadávání a validace (IDS). Řešení vidí v přístupu, kdy každý projekt má mít vlastní datový standard sestavený z databáze datového slovníku a předaný formou otevřeného standardu IDS (buildingSMART), postaveného na ISO normě IFC 4.3 a doplněného lokalizací přes službu bSDD. Dále zdůraznili, že BIM není nová profese, ale dovednost, kterou by měli ovládat všichni účastníci stavebního procesu. Výhrady měli i k požadavkům na konkrétní software v rámci veřejných zakázek, což vnímají jako diskriminační a odporující principu technologické neutrality. „Důraz má být kladen na výsledek, nikoli na použitý nástroj,“ apeluje Tomáš Hrbáček.

Pavel Vlasák ve svém vystoupení zdůraznil, že ne všechny informace musí být bezpodmínečně integrovány přímo do BIM modelu – v řadě případů je efektivnější správa vybraných dat v externích databázích propojených s modelem. Věnoval se také rozlišení mezi koncepty closed BIM a open BIM, přičemž kriticky poukázal na absenci jasně definovaného strategického cíle v této oblasti na úrovni státních institucí v České republice. V evropském kontextu je jednoznačný přechod od uzavřeného k otevřenému prostředí, které umožňuje efektivní spolupráci napříč celým stavebním sektorem. „Nejde jen o technologický problém, ale o změnu myšlení. Otevřená spolupráce by měla nahradit loajalitu k jednotlivým softwarům a uzavřeným ekosystémům. Navíc open BIM zároveň podporuje zapojení malých a středních firem do veřejných zakázek a zajišťuje dlouhodobou nezávislost na konkrétním poskytovateli nástrojů,“ vysvětluje Pavel Vlasák.

Společně v závěru vyjadřují mírný optimismus směrem k aktuálnímu vývoji a oceňují zapojení ČKAIT a ČKA do připomínkování dokumentů MMR a ČAS, realistický přístup Odboru koncepce BIM, který nově akcentuje datový slovník, IDS a formát IFC 4.3 a celkový posun ke strategii openDATA a openBIM. 

Blok o BIM uzavíral Šimon Racek ze společnosti Allplan Slovensko s příspěvkem zaměřeným na návrh ocelových přípojů s využitím softwaru SDS2 pro výrobní fázi.

UKÁZKY Z PRAXE, PROBLÉMY A JEJICH ŘEŠENÍ

Závěrečná část programu byla věnována praktickým ukázkám, konkrétním projektům a řešením technických problémů v oblasti ocelových konstrukcí. Jaroslav Repa ze společnosti STAVOKOV PROJEKT představil návrh nosné konstrukce zastřešení fotbalového stadionu Tatran aréna v Prešově. Klára Roďanová z Hilti ČR se zaměřila na moderní techniky uchycování k ocelovým konstrukcím a jejich praktické aplikace. Martin Pernica z IDEA StatiCa prezentoval nový přístup k vyhodnocení kritických účinků působících na skupinu přípojů. Jana Kovandová se věnovala problematice roznosu koncentrovaného zatížení ve střešních konstrukcích s trapézovými profily a Daniel Eckl na příkladu betonárny v Prostějově ukázal využití metody BIM pro statické posouzení ocelových konstrukcí.

HLEDÁNÍ NOVÝCH CEST

Konference Ocelové konstrukce 2025 potvrdila svou roli jako významného odborného setkání, které propojuje akademickou sféru, inženýrskou praxi a zástupce asociací. Široké spektrum témat zahrnující nejnovější poznatky, revize norem, implementaci metodiky BIM až po konkrétní projektové ukázky nabídlo účastníkům nejen aktuální informace, ale i prostor pro kritickou diskusi a sdílení zkušeností. „Snad největší debatu a ohlas nakonec získala sekce BIM, která reflektovala jak budoucí směřování, tak současný stav. Diskutovalo se o tom, jaká je představa o fungování BIM a jak to reálně funguje, nebo spíše nefunguje,“ konstatoval Jan Mařík z přípravného výboru konference Ocelové konstrukce a nastínil i možná příští témata: „Oblast, které jsme se věnovali jen okrajově, ale je potřeba o ní diskutovat, jsou normy pro provádění ocelových konstrukcí. Jde o široké téma, o němž se tak často nemluví a které zasluhuje větší pozornost.“

Konference ukázala, že české ocelové stavitelství disponuje silným odborným zázemím, ochotou kriticky přemýšlet o zavedených postupech a chutí hledat nové cesty. „Kdybych měl shrnout letošní konferenci do jedné věty, řekl bych – trendy a novinky v praktickém pojetí,“ uzavírá Jan Mařík.