Solo Sušice - historické (Zdroj: N166 a.s.)
Po celé České republice se nacházejí objekty, které již dávno neslouží svému účelu, postupně chátrají a stávají se palčivým problémem pro své okolí. Někdy je tomu tak kvůli krachu podniku, jindy pro nízký zájem o danou lokalitu a neochotu investovat do jejího rozvoje. A někdy hraje roli také neoblomná byrokracie a nesmyslné počínání nejrůznějších aktivistických sdružení, které brání developerským projektům a revitalizaci chátrajících areálů za každou cenu – účelnosti navzdory.
Nedávno se do povědomí širší veřejnosti dostal areál bývalé sirkárny SOLO v Sušici, a to kvůli případu vážného zranění 15letého chlapce, který během hry s kamarády v jedné z chátrajících budov po pádu ze střechy málem přišel o život.
Chátrající nemovitosti jako rukojmí české byrokracie
K nehodě došlo, přestože byl areál zabezpečen a pravidelně patrolován. Vlastník objektu po této události veškerá bezpečnostní opatření ještě zvýšil, přesto nelze zcela vyloučit možné zranění osob, které se po překonání zabezpečení do podobných míst mohou dostat. Nutno podotknout, že se zdaleka nejedná o jediný úraz, který si žalostný stav sušického areálu vyžádal. Vyvstává tak otázka, zdali k tomuto neštěstí muselo dojít. Tato událost totiž odkrývá mnohem hlubší problematiku: v celé České republice je mnoho dlouhodobě chátrajících objektů, průmyslových areálů, kulturních památek či dalších nemovitostí, přestože pro jejichž využití existují realistické obchodní plány. Investoři s nimi však nemohou nakládat, protože česká legislativa v dobré víře vložila jejich osud do rukou nepřeberné řady sdružení, organizací a aktivistických hnutí, které sledují různé cíle a v jejich zájmu páchají „dobro“, ať to stojí, co to stojí. Problém je, že jdou často proti zájmům regionů a jejich obyvatel, což v důsledku znamená, že marginální skupina lidí dokáže blokovat projekt, který by jinak mohl zásadně pozitivně ovlivnit kvalitu života v regionu. Bohužel, někdy jim v podobné činnosti asistují i zástupci městských zastupitelstev a místních samospráv. Není výjimkou, že se podobným skupinkám daří blokovat jednotlivé projekty i po řadu let.
Deset let marné snahy o revitalizaci areálu bývalé sušické sirkárny
Jedním z příkladů nepochopitelného postoje radnice a dalších zúčastněných je i město Sušice a zmíněný chátrající areál bývalé sirkárny SOLO, jehož majitel usiluje o revitalizaci a zkulturnění celého areálu v podstatě od ukončení provozu sirkárny v roce 2009, tedy více než 10 let. Za tu dobu bylo vypracováno a předloženo několik návrhů na přestavbu rozpadající se zkrachovalé továrny, které by nejenže vyřešily hrozící nebezpečí a zároveň ostudu města, ale pro Sušici by znamenaly také nová pracovní místa i další přínos z nich plynoucí.
První návrh projektu, který představoval výstavbu supermarketu s potravinami a na něj navazující investici do retail parku, byl dotažen až do fáze podání žádosti o územní rozhodnutí. Zastupitelstvo města nejen, že projekt zamítlo, ale dokonce změnilo územní plán, který v podstatě zakázal jakoukoliv výstavbu přesahující 1 000 m2 zastavěné plochy pro komerční využití – zvláštní přístup k rozvoji města. Město tímto krokem fakticky znehodnotilo značné množství pozemků, čímž poškodilo jejich vlastníky, a zároveň odradilo další potenciální investory, kteří by snad chtěli v Sušici zrealizovat větší podnikatelský záměr. Korunu všemu nasadilo rozporuplné rozhodnutí Ministerstva kultury, které na čas prohlásilo celý chátrající areál za kulturní památku. „Strávili jsme 5 dlouhých let u soudů různých instancí, než se nám podařilo toto rozhodnutí zvrátit a dosáhnout jeho zrušení. O vynaložených nákladech v řádech stovkách tisíc korun na právní zastoupení, které vám ale nikdo nevrátí, ani nemluvě,“ přibližuje peripetie Martin David, předseda představenstva společnosti N166 a.s., která je zároveň majitelem areálu.
Obstrukce pokračují
Jako zmatečné se jeví i chování současného vedení města, které – zjevně pod vlivem hnutí My ze Sušice vedené bývalým krátkodobým starostou Karlem Jandou, jenž je takřka proti jakékoliv rekultivaci pozemků bývalého SOLA i proti jiným podnikatelským záměrům ve městě – sabotovalo realizaci dalšího projektu plánovaného pro areál bývalé sirkárny. Město totiž nejprve udělilo všechny potřebné souhlasy pro výstavbu průmyslových hal v areálu, aby se pak proti vydanému územnímu rozhodnutí překvapivě odvolalo. Ve smyslu odvolávám, co jsem odvolal, a slibuji, co jsem slíbil tak negovalo svá rozhodnutí a pozitivní stanoviska. Můžeme jen spekulovat, komu je toto podivné chování vedení města Sušice k užitku.
„Přínos“ aktivistů svému městu
Mikroregion Sušice se za poslední roky nemůže pyšnit zrovna statusem prosperující a vzkvétající oblasti, kterou v minulosti býval, jak vyplývá z Indexu kvality života 2019. Nezaměstnanost stoupá, mladí lidé, kteří odcházejí do větších měst za studiem, už nevidí důvod se vracet. Noví investoři se do města také příliš nehrnou. Je otázkou, jestli zastupitelé Sušice, kteří nejsou schopni využít možností, které jim přicházejí do cesty, dokáží městu pomoci sami. Stejně tak je k zamyšlení, co svým jednáním sleduje hnutí My ze Sušice, jehož cílem je „vyjadřovat se a aktivně se podílet na vyhodnocování vlivů na udržitelný rozvoj území“. Má-li být smyslem jeho činnosti obstrukce vzniku čehokoliv smysluplného v Sušici, pak se mu jeho plán zjevně daří. Za dobu svého působení se tento spolek zasloužil o krach mnoha projektů, s nimiž potenciální investoři přišli. Spolek svým ovlivňováním občanů a šířením polopravd i nadále určuje, jaký záměr svým rozsahem do Sušice patří, či nepatří. Síla spolku ovlivňovat samosprávu města je taková, že zastupitele města dotlačí až „k přehodnocování svého původního souhlasu“ s projekty. Zajímavé je, že se místní obyvatelé téměř nepozastavují nad tím, jestli tito jejich aktivističtí zástupci pro rozvoj města fakticky někdy něco užitečného vykonali. Celý problém se personifikuje zejména v osobě Mgr. Ing. Arch. Karla Jandy, který se roky realizuje právě v maření jakékoliv snahy o rozvoj podnikatelského klimatu města.
Bude ještě co zachraňovat?
Vlastník areálu přesto všechno vynakládá nové úsilí a finanční prostředky do plánování dalšího projektu, tentokrát v podobě retail parku, který by jinak nevyužitelnému průmyslovému areálu mohl přinést smysluplné ekonomické využití, nové pracovní příležitosti a konec konců i tolik potřebnou revitalizaci. Realizace se ovšem neobejde bez změny územního plánu…
Je skoro až s podivem, že se i v současnosti stále najdou lidé ochotní investovat nemalé finance do příprav projektů, navzdory všemožným legislativním (a jiným) úskalím na cestě za nejistým výsledkem. Ani trpělivost a finance investorů však nejsou nevyčerpatelné. A veřejná sféra, tedy zejména města a obce, dnes nemají na realizaci nových projektů dostatek finančních prostředků.
Oživení ekonomiky je potřebné zejména dnes, kdy se mnoho regionů potýká a bude potýkat s tvrdými dopady koronavirové krize. Proto je ale nutné, aby města a obce změnily svůj pohled na věc a nebály se podpořit rekultivaci a rozvoj brownfieldů tím spíš, pokouší-li se někdo pomocí revitalizačních a developerských projektů v daném regionu investovat. V opačném případě totiž hrozí kromě zmařených investic také stagnace rozvoje dotčených měst, které se v konečném důsledku projeví i na kvalitě života místních obyvatel.
