„Do 10 let se principy výstavby, s ohledem na klimatické výzvy, zásadně změní, čili od materiálů, přes technologie, až po různé náročnosti budov,“

Ing. Tomáš Kadeřábek Ing. Tomáš Kadeřábek

uvedl v rámci rozhovoru pro časopis KONSTRUKCE Ing. Tomáš Kadeřábek, ředitel Asociace developerů.

Jde nový Stavební zákon „na ruku“ developerům, jak uvádějí někteří kritici nového legislativního předpisu? Logicky to může vyznívat jako pravdivé tvrzení… Developeři přece potřebují stavět, mají na tom postavený byznys… Jak byste jim tyto názory reagoval?
Otázka výstavby není otázkou jen developerů. Jsou jen jedním z článků celého řetězce, na jehož jednom vrcholu je národní zájem (bez výstavby nelze zajistit rozvoj), a na druhém vrcholu občan (který chce bydlet, pracovat, ale také třeba jezdit po dálnicích, využívat nové železniční koridory a mnohé další). Pro ty všechny je stavební zákon. Mnozí jsou překvapeni, jak moc se jich dotýká, i když zrovna nestaví či nerekonstruují. Samozřejmě se nový stavební zákon dotýká i developerů, a samozřejmě že ti volají po nápravě dnešního stavu. Chtějí transparentní a jasné podmínky, které jsou platné pro všechny. Volají po digitalizaci, zjednodušení a zrychlení stavebního řízení. Tedy vlastně vše, co běžně funguje na západ od našich hranic již dlouho.

Kdo nebo co stojí podle Vás za tím, že povolovací procesy v Česku pro výstavbu prakticky čehokoliv trvají tak dlouho?
Chtělo by se říci, že ti, kdo jediní s tím mohou něco udělat… Každá novela stavebního zákona v posledních letech znamenala fakticky další byrokratické zatížení a zdržení. Tím ale, jak je celá legislativa v oboru složitá a netransparentní, docházelo k zneužívání, a to jak na straně různých „aktivistů“, tak historicky také na straně některých developerů. Tyto historicky vychýlené váhy je nyní potřeba uvést do rovnovážného stavu. Snad s tím, že se dokážeme poučit ze stavu současného…

Je ale také potřeba pomoci politikům na městech a obcích. Jsou dnes mnohdy tlačeni do pro ně nepříjemných situací, které mohou být za hranou skutečné potřeby lokalit, a mnohdy také legislativy (kupříkladu tlak na stavební úřady). Chápu, že je pro ně někdy snazší se zbavit problému „rychlým krokem“, než vysvětlovat a argumentovat pravidly a zákony.

Jaký je vlastně oficiální názor Asociace developerů k novému stavebnímu zákonu? Existuje na něm něco, co se i vám nezamlouvá? Naopak, jaký další doplněk nebo vylepšení byste za developery navrhovali?
Zatím jsme viděli jen věcný záměr, který navazuje již na dříve schválená východiska ke komplexní rekodifikaci stavebního práva. Obecně s návrhy souhlasíme, byť jsou některé věci, ve kterých se rozcházíme a dovedli bychom si představit jiné řešení. Snažíme se odborně svá stanoviska vyjadřovat a sdílet praxi, kterou naši členové mají. Věříme, že je zpracovatelé vezmou v úvahu při své práci. Ona je vidět shoda v odborné veřejnosti celkově. Ačkoli se to mediálně někdy může zdát „vyhrocené“, pokud si uvědomíte, jak rozsáhlý materiál to je, a kolik obsahuje dalších norem, tak diskuse se dnes vede fakticky jen o nějakých dvou či třech bodech, které jsou navíc spíše politickým rozhodnutím než věcným. Chápu proto rozdílnost názorů a také vím, že někdo to bude muset rozhodnout.

V jakém směru zaostáváme, například ve velkých městech, v oblasti územního plánování a rozvoje? V čem bychom se mohli od jiných evropských velkoměst učit?
Celý systém, jak je nastavený, je nefunkční. Proto nepomáhaly žádné dílčí úpravy, ale musí se to vzít „od podlahy“. Jsem kupříkladu osobně rád, že rekodifikace posiluje postavení měst a obcí v oblasti územního plánování. Protože to je právě ta část procesu, kde by se vůle politiků k rozvoji města měla zásadně projevit. A kde by měla být aktivně zapojena také veřejnost. Ten zásadní rozdíl, který dnes osobně vidím mezi námi a zahraničím je v tom, že tam developeři vědí, do čeho jdou – tedy kupují pozemek a vědí, co na něm může být a co ne, za jakých podmínek. U nás se to vše mnohdy teprve tvoří. A to je špatně jak pro politiky, tak pro developery, tak pro společnost. Proto nakonec narůstá sociální napětí. Je onou nestabilitou.

Podle některých kritiků nového zákona je celý návrh krajně nevyvážen ve prospěch stavebníka (developera) a téměř vůbec nezohledňuje potřebu ochrany veřejného zájmu, naopak se snaží o jeho maximální eliminaci…. Co si o tom myslíte?
Jak už jsem uvedl, veřejný zájem se má projevit v regulaci v rámci územního plánování. A tady se pozice měst a obcí a také veřejnosti posiluje. Jednoduše řečeno, územní plán musí být tím hlavním zákonem, který určuje, jak se má město či obec rozvíjet. Vše další jsou vlastně již jen technické normy, které říkají, že pokud tam obec chce to či ono, pak parametry pro to jsou takové či onaké a je k tomu potřeba řada odborných materiálů. Tyto normy musí být standardem, který nelze měnit podle toho, jak kdo chce. Dříve se územní rozvoj v mnoha městech podcenil, a lidé byli frustrováni. Když ale vidím přípravy územních plánů dnes, je to zcela jiné. Je zde velká participace občanů, vychází se z odborných stanovisek, do plánování se promítá mnoho různých pohledů. A také zájmů, samozřejmě. Ale od toho je tu politik – aby vyslechl, zájmy porovnal a nakonec rozhodl. Ale toto rozhodnutí v podobě územního plánu nelze ani relativizovat, ani destabilizovat tím, že se mění každé dva roky.

Na jednu stranu se v rámci výstavby hovoří o nutnosti šetrného přístupu k ochraně ŽP, k využívání vody… Přesto se stále na zelených loukách staví obrovské haly, voda odtéká do kanalizace… Nebo cítíte v tomto směru změny?
To je více otázek v jedné. Například, v Praze se chválil ve Strategickém plánu koncept vnitřní zástavby města jako preference nad rozšiřováním města. Má to nejen ekologický, ale také ekonomický aspekt. Přesto 3 roky po schválení tohoto dokumentu, nad kterým byla všeobecná shoda, je vnitřní zástavba teorií, protože téměř nelze projít procesem stavebního řízení pro vnitřní zástavbu. Druhým pohledem nutno říci, že ČR stále nemá vysokou míru zastavěnosti území, jsme v tomto ohledu stále nejlepší v Evropě. A ani současné tempo výstavby to zásadně nezmění. Spíše bychom se měli soustředit na to, jak výstavba probíhá. Tedy zda s racionálním a efektivním přístupem ke klimatickým výzvám. A v tomto ohledu došlo k velkým posunům…

Například?
Třeba zelené střechy, zadržování vody v krajině a její recyklace, podpora flory i fauny v lokalitách se sklady, optimalizace dopravy, a mnohé další. Jsem také přesvědčen, že jsme stále na začátku, že do 10 let se tyto principy ještě zásadně změní, čili od materiálů, přes technologie, až po různé náročnosti budov. A nestane se tak kvůli mnohdy nesmyslným normám, ale prostě proto, že to bude dávat smysl developerům i nájemníkům, provozovatelům či novým vlastníkům.

Hodně se taktéž hovoří o aplikaci šetrných či inteligentních systémů. Jaký developerský projekt byste z tohoto ohledu vyzdvihl jako ukázkový příklad. Například v oblasti průmyslových hal.
Těžko se uvádí jeden příklad, každý z našich členů realizuje projekty, kde některé z těchto principů či trendů uplatňuje. Myslím ale, že lze nyní hovořit o zelených střechách (a nejen těch), o odstraňování tepelných mostů v krajině, o zadržování vody v krajině a její recyklaci, o chytrém provozu budov, které spoří náklady i energie (a tedy také životní prostředí).

× Full Banner - voestalpine