Nejtěžší zakázka pro něj byla ve Varšavě, kde jeho společnost připravovala železniční napojení letiště Frédérica Chopina na stávající trať novostavbou vedenou částečně v tunelu. A také na to, jak motivovat zaměstnance a jak si vybírat ty pravé, odpovídá generální ředitel Sudop Praha Tomáš Slavíček.
1. Čím vším jste si profesně prošel, než jste se stal vrcholovým manažerem?
Můj profesní život je poměrně pestrobarevný a jsem za to rád. Do Státního ústavu dopravního projektování jsem přišel v září roku 1987 na středisko železničních staveb. Vzápětí jsem ale nastoupil na vojnu a narukoval na stavbu jaderné elektrárny Temelín, kde jsem vypomáhal jako geodet. Geodézii jsem se věnoval téměř rok po návratu z vojny do práce a až poté jsem se začal živit poctivým projektováním železničních staveb od kreslení příčných řezů až po vedení projektů koridorových staveb. Významnou změnou a zkušeností byl můj devítiměsíční pobyt v Berlíně, kde jsem projektoval s německými kolegy stavbu S Bahn a roční pobyt na Taiwanu, kde jsem pracoval pro čínskou společnost na stavbě metra v režimu Design and Build. V roce 2000 jsem přešel na obchodní úsek a po funkci obchodního ředitele jsem byl jmenován do funkce generálního ředitele v roce 2010.
2. Když sestavujete tým, co je pro vás prioritou?
Při výběru kolegů dbám na to, aby měli nadšení a chuť do práce. Jak říkal můj předchůdce Ing. Fidler, aby měli jiskru v oku. Důležité je, aby o své práci přemýšleli a přicházeli s náměty, co dělat jinak a lépe. I v dnešní době moderních komunikačních nástrojů preferuji osobní a intenzivní komunikaci, a i tato schopnost je jeden z požadavků na tým mých spolupracovníků. Zcela zásadní je, aby kolegové upřednostňovali zájem naší společnosti a své osobní ambice přizpůsobili zájmům kolektivu.
3. Jak motivujete lidi, aby dosáhli maximálního výkonu?
Pokud má být společnost úspěšná a odvádět skvělou práci, bez motivace každého pracovníka toho nelze dosáhnout. Každý člověk je individualita, a tak je potřeba přistupovat i k jeho motivaci. Základem podle mého názoru je, aby každý věděl, co má dělat, jaké jsou jeho úkoly, proč svoji činnost vykonává a jak jeho práce navazuje na ostatní kolegy. To v kombinaci s materiální motivací a individuálním přístupem nese výsledky a v ideálním případě přináší každému z nás i chuť do práce. Samozřejmostí musí být osobní příklad každého vedoucího pracovníka a rovný přístup k jeho podřízeným.
4. Vzpomenete si na nejkrizovější situaci ve firmě a způsob, jímž jste ji zvrátil?
Za dobu mého působení ve funkci ředitele považuji za opravdu krizové situace dvě události. První nastala v létě 2010, kde na funkci ministerstva dopravy nastoupil pan Vít Bárta a zastavil přípravu velkých dopravních staveb. Druhý případ nastal v březnu 2016, kdy byl v naší společnosti proveden zásah policie ČR s následným obviněním z trestné činnosti. V obou případech bylo nutné okamžitě a velmi intenzivně komunikovat dovnitř společnosti a vysvětlovat situaci a kroky, které se vedení společnosti chystá udělat. Jenom díky tomu bylo možné udržet klid ve společnosti a pokračovat v práci. Obě krizové situace nás ovlivňovaly řadu let. Úspěšně jsme je překonali a nakonec z nich vyšli ještě silnější, než jsme byli před nimi.
SUDOP PRAHA a. s.
Je špičková projektová, konzultační a inženýrská společnost se specializací na komplexní řešení problematiky dopravní infrastruktury. Navrhuje nejen celkové technické řešení staveb včetně mostních, tunelových a inženýrských objektů, sdělovacích a zabezpečovacích systémů, elektrizace a napájení, ale řeší i otázky řízení a organizace dopravy, dopravní a vozební technologie, opravárenské základny, logistiky, tarifní politiky, ekonomie dopravy a financování, vlivu staveb na životní prostředí. SUDOP PRAHA a. s. je součástí rodiny SUDOP GROUP a. s. – největší skupiny projektových firem v České republice.
5. Jaká zakázka byla pro vaši společnost nejnáročnější na uskutečnění?
Je opravdu těžké vybrat nejnáročnější projekt. V posledních letech máme velmi náročné železniční zakázky, které jsou mimořádné svojí velikostí a zejména tím, že v době realizace staveb dochází k významným změnám technického řešení s cílem vytvořit kvalitnější dílo. Tyto změny se dělají pod ohromným časovým tlakem a vedení těchto zakázek přináší ohromný tlak na všechny vedoucí pracovníky. Zde musím své kolegy velmi pochválit, že situaci zvládají řešit samostatně. Pro mě osobně byla nejtěžší zakázka v Polsku, kde jsme ve Varšavě připravovali železniční napojení letiště Frédérica Chopina na stávající trať novostavbou vedenou částečně v tunelu. Smlouvu jsme podepsali v listopadu 2005 a naším úkolem bylo na základě předané studie vyprojektovat všechny stupně projektové dokumentace včetně EIA, aby v červnu 2012, tedy za pět a půl roku, bylo napojení v provozu. Tento neuvěřitelně krátký termín se povedlo zvládnout, a tak všichni fanoušci fotbalového Eura 2012 již mohli cestovat z letiště do centra Varšavy vlakem.
6. Jmenujte světovou stavbu, která vás nikdy nepřestane fascinovat, proč?
Fascinují mě historické stavby, a to zejména období starověkého Říma, u kterých vždy žasnu, co ve své době byli schopni vymyslet a postavit, jak tato civilizace předběhla o stovky let svoji dobu. Pokud bych měl vybrat jednu stavbu, je to Římské koloseum, které kromě dokonalého technické řešení mě fascinuje tím, jakou stavbu dokázali Římané postavit pouze pro svoji zábavu a potěšení.
7. Řeknete nám, co nyní čtete za knihu?
Nejsem velký čtenář. Knihy čtu většinou pouze v průběhu dovolené a rád sáhnu po dobré detektivce nebo historickém románu. Myslím, že moje poslední přečtená kniha byla od mého oblíbeného autora Kena Folleta.
8. Kdybyste mohl cestovat v čase, se kterým architektem byste se chtěl setkat?
Rád bych se potkal s projektantem a stavitelem železnic Janem Pernerem. Muselo být úžasné podílet se na překotném rozvoji železnice na českém území a je pro mě neuvěřitelné, že za svůj krátký život dokázal připravit a postavit stovky kilometrů železnic. Perner ukončil svůj mimořádný život ve svých třiceti letech pro železničáře až ikonicky, kdy krátce se po zprovoznění Severní státní dráhy tragicky zemřel po zranění za průjezdu vlaku stanicí Choceň.
9. Jak relaxujete po náročné práci?
Moji nejlepší relaxací je sport a hlavu nejlépe vyčistím, když se unavím při venkovních sportovních aktivitách. Rád běhám na lyžích, ale i bez nich. Vysokohorská turistika je skvělá relaxace. S radostí se také posadím s dobrými přáteli u skleničky dobrého vína.
10. Co byste chtěl po sobě zanechat za odkaz?
O svém odkazu nepřemýšlím a myslím, že je zbytečné ho plánovat pro další generace. Budu spokojen, když i za pár let po ukončení aktivní kariéry se najde pár lidí, kteří na mě budou vzpomínat v dobrém. Toho se snažím dosáhnout poctivou prací a korektním chováním.
