Leopold Bareš: Smyslem je uvědomit si slepé cesty

Na začátku mě měli za blázna, vzpomíná Leopold Bareš na dobu, kdy přenesl progresivní metody z výroby aut do projektování konstrukcí a obvodových plášťů. „Pak ale pochopili, že neexistuje jediná pravda a smyslem je uvědomit si slepé cesty.“ V druhé části rozhovoru se zakladatelem firmy Sipral se dočtete o Barešově britské zkušenosti, Crown Street nebo také Masaryčce.

Kdo vás osobně toho nejvíce naučil?

Na počátku podnikání mi pomohl Chris Welsh svojí důvěrou. Potkali jsme se náhodu před 30 lety díky jednomu dodavateli systému a ukazovali mu naši technologii structural glazing. Viděl v nás potenciál a nabídl, že nám půjčí starší stroje a vyškolí lidi. Dva měsíce na to jsme vyhráli zakázku, neměli fabriku, lidi a on nás podpořil. Otevřel mi dveře do světa fasádního businessu. Stále jsem mu za to vděčný.

Potkáváte se s lidmi, kterým nedovolí jejich ego uznat, že by něco udělali špatně a hádají se s vámi o šroubek.

A pak je tu spousta lidí, které člověk v průběhu cesty potkává a najednou zjistí, že dochází k symbióze, interakci a vzájemnému posouvání. Za příklad bych dal Clause Hermansena, ředitele projektů z BIG Architects. Vymyslel se svým konzultantem koncept fasády Amager Bakke. Přijeli na základě doporučení z projektu Nadace Louis Vuitton a já si troufl jejich řešení rozstřelit hned na prvním jednání. Oni to přijali s velkou noblesou a podporovali nás. V protikladu s tím se tady potkáváte s lidmi, kterým nedovolí jejich ego uznat, že by něco udělali špatně a hádají se s vámi o šroubek. Lidé jako Claus Hermansen mě učí, že neexistuje jediná pravda, všechno je založeno na nápadech, vývoji, týmové hře a diskuzi. Náš produkt je prostě jako výroba aut.

V čem se váš business a automobilový průmysl ideově potkává?

Mě hodně inspirovala Toyota. Systém výroby jejich aut byl fenomenální. Když vyvíjeli první hybrid, šéf vývoje vzal nejlepší lidi z různých týmů a řekl jim: „Pojďme, začneme s čistým papírem a uděláme nový vůz.“ Na základě toho jsme u nás vytvořili vývojový tým a vzali lidi, kteří mají praxi, zkušenosti a smíchali je s mladými progresivními projektanty a techniky. Ze začátku mě měli za blázna, co chce neustále vyvíjet něco nového. Pak pochopili, že smyslem je uvědomit si slepé cesty a ověřit si ty správné. Je to v podstatě o know-how, které je v lidech a nedá se zaznamenat na papír. 

TECHNOLOGIE A MATERIÁLY

S jakými materiály rád pracujete?

Záleží, jestli je to nosná konstrukce nebo výplňový materiál. Jako konstrukční materiál používáme převážně stále hliník, je nám to blízké a odpovídá našim výrobním technologiím. 

Jaké nejmodernější technologie používáte?

Jde o softwarové technologie. Používáme parametrické modely, kde pomocí softwarových nástaveb automatizujeme procesy pro projektování. To znamená, že vytvoříme matku modelu, na níž odladíme všechny prvky a pak spustíme automatický proces generování modelů dalších podlaží na základě úprav parametrů. Na jednu stranu je to skvělá technologie, která vám může u některých projektů ušetřit i polovičku projekčních nákladů, má to ale i své negativní stránky. Pokud uděláte chybu, zkopírujete ji tisíckrát. V tom je nebezpečí automatizace a musíte mít nastavené velké množství kontrolních mechanismů. Je to podobné jako v automobilce. Používáme stejné softwary, máme podobnou logistiku a vyznáváme stejné principy. Jenže oni mají na vývoj auta tři, čtyři roky a pak ho pošlou do stepi nebo za polární kruh, kde zjistí, zda dobře funguje. My děláme prototyp, který aplikujeme na fasádě a nemůžeme se dopustit chyby, protože by byla smrtící. 

A co nejmodernější stavební hmoty?

Federico Díaz začíná v Čechách používat pro své sochy vysokopevnostní beton UHPC. Je to skvělá technologie, která do budoucna umožní stavět budovy zcela novým a kreativním způsobem. Nyní nejde zatím o běžný produkt, spíše o výtvarný prvek, který vám umožní vytvářet organické tvary nebo realizovat tvarové konstrukce bez bednění, ale uvidíme časem. Možnost jednoduchého multiplikování motivu připomíná technologicky digitální tisk.

Jak se vás dotýká tlak na udržitelné stavebnictví?

Samozřejmě, že produkty, které nabízíme, produkují CO2, to všichni ví. Ta změna by měla jít od architekta, který by měl navrhovat domy s co nejmenší uhlíkovou stopou. S tím prostě nemohu přicházet já coby dodavatel.

Aktuálně musíme v každém tendru do Británie prokazovat, jak se na udržitelné stavebnictví zaměřujeme, co děláme, kde vyrábíme. Nechci být příliš kritický, ale v tuto chvíli je to spíše o byrokracii, kdy neustále musím prokazovat spotřebu CO2 při výrobě. Tak samozřejmě, že produkty, které nabízíme, produkují CO2, to všichni ví. Ta změna by měla jít od architekta, který by měl navrhovat domy s co nejmenší uhlíkovou stopou. Jeho nápad by byl rozpracován v konceptu a promítl by se do celého dodavatelského řetězce. S tím prostě nemohu přicházet já coby dodavatel. Bude to dlouhá cesta, která bude stát hodně energie, peněz a je otázka, kdo to zaplatí? A když už jsme u financí – banky dávají úvěry jen těm, kteří jsou „zelení“, ostatním nepůjčí. Nevím, zda je to dobrá cesta v momentu, kdy inflace atakuje dvouciferná čísla. Svět si toho na sebe vzal příliš.

ZAHRANIČNÍ ZAKÁZKY

Pomáhají vám v zahraničí osobní kontakty nebo chodíte do tendrů?

Je to kombinace. Nejlepší projekty, které jsme kdy realizovali, byly ty, kam jsme šli na doporučení. Investor věděl, že svou práci děláme dobře a vybral si nás. Pokud se objeví významná zakázka, po níž toužíme, pokoušíme se o ni bojovat. Samozřejmě ale závisí na trhu. Tedy zda vůbec máte reálnou šanci uspět nebo už je dopředu rozhodnuto o vítězi.

Máte v Británii fixní tým nebo lidi najímáte na projekt?

Tým máme pevný. Tvoří ho řídící skupina a lidi zajišťující servis, bezpečnost práce, sekretariát… Na montáže najímáme většinou externí firmy. Celé to ale řídíme a spravujeme z Čech.

Jak se vám pracuje s Brity, přeci jen mají jinou mentalitu?

Obecně dobře. Jejich koloniální minulost zapříčinila, že jsou více nad věcí. Jednání jsou korektní a gentlemanská. Smlouva se vytahuje jen při podpisu, jinak ji nepotřebujete. Taky nás baví, že se staví systémem design and build – tedy investor dá základní zadání a je na nás, jak to celé vymyslíme.
Teď ale děláme s investorem, kdy jde o ryzí korporaci a spolupráce s nimi je neskutečně složitá. Mají totiž vyspecifikované jednotlivé kroky, které musí naplnit a je jim úplně jedno, jestli to dává smysl. Projekt může třeba i zkolabovat.

Vyplatí se vám držet výrobu v Čechách a vypravovat kamiony do zahraničí?

Určitě. Tady se vyvíjí koncept a vzniká dodavatelský řetězec. Samotná doprava stojí tři procenta z ceny. Přičemž vy máte šanci ovlivnit 60 procent ceny a když uděláte chybičku, je z toho o 20 procent víc čili doprava je zanedbatelná.

CROWN STREET

Teď jste právě v Manchesteru dokončili Crown Street. Dvě bytové věže, kdy vyšší z nich má 150 metrů a 51 podlaží. Na projektu jste začali pracovat v roce 2018, pak přišla pandemie a já si říkám, jak se taková zakázka za 600 milionů řídí z důvodu lockdownu z obývacího pokoje?

Myslím si, že projekt nebyl tak komplikovaný jako třeba Cherry Park, který právě vzniká. Když udeřil Covid, měli jsme namontovanou menší budovu a tu velkou tak ze třetiny. Vše bylo rozjeté, stihli jsme se poznat a fungoval nastavený systém dodávek. Na stavbě byl náš řídící tým, který dohlížel na montáž. V Čechách jsme zajišťovali v rouškách výrobu, která jela na plné obrátky a posílali „vydenzifikované“ kamiony s jednotlivými moduly fasády. Výroba byla klíčová a já se bál, aby se vláda nerozhodla zavřít průmysl. Víte, když totiž zavřete fabriku na týden, tak máte problém ji rozchodit. Nejistota byla nejhorší, ale nakonec se to zvládlo. Povedlo se nám ve firmě udržet klid, abychom mohli pracovat. Snažil jsem se všem dát morální podporu, sděloval jim svoje pocity a očekávání. Uvědomoval jsem si tu psychickou zátěž, kterou si všichni v sobě nesli.

Jakým výzvám jste u Crown Street museli čelit?

Celé to začalo tím, že nás vybrali na poslední chvíli a měli jsme málo času na vývoj systému. Standardně potřebujete tak šest až sedm měsíců, my měli tři. 
Další výzvou bylo, že se jednalo o strukturální fasádu složenou z 8 000 modulů s ohromnou opakovatelností prvků. Vyvinuli jsme proto automatickou lepičku, k níž nás inspiroval jeden stroj z Ameriky. Když teď vyhrajeme další, hodně podobný projekt v Manchesteru, tak bychom ji mohli znovu využít.

Budova se stavěla tři roky. Narazili jste na nějaká skrytá překvapení?

Byl to nízkorozpočtový projekt, který se odrážel už v samotném typu konstrukce složené jen z rámu a skla. To bylo všechno. Tam už se počítá každá vteřina a každý halíř, aby to bylo efektivní.

Je na budově Crown Street něco atypického?

Jsou tam různé terasy a ve 44. patře je bazén. Z důvodu chemie ve vodě, tedy agresivního prostředí, jsme museli v daném patře vyřešit každý detail nestandardním způsobem, přidat nerezové prvky a zvýšit odolnost proti korozi.

Jak řešíte požární prvky ochrany u výškových bytových domů? Tuším, že v Anglii se to hodně hlídá od dob požáru Grenfell Tower.

Závisí na typu konstrukce. Grenfell byl betonový dům s otvory, do nichž se vsadily okna a betonové panely se zateplily a obložily, bohužel ale z velmi hořlavého materiálu. Za druhé mezera za vnějším pláštěm budovy byla taková, že fungovala jako komín. To znamená, že když dole něco chytlo, nahoře hořelo do deseti minut. V současnosti se v Británii požární ochrana řeší hodně, zvláště pokud se jedná o provětrávanou fasádu. Tato bezpečnost se samozřejmě propisuje i do našich fasád. My ale nabízíme moduly, kdy tepelná izolace je už uvnitř, není z žádných hořlavých materiálů a nejsou tam mezery. Každopádně u Crown Street to bylo celé jinak – tam je jen sklo, žádná dutina a instalovaný sprinklerový systém. Fasáda je bezpečná.

Vedle Crown Street jste v Manchasteru dokončili i budovu MEC Hall, která je součástí budovaného špičkového kampusu MECD. Jaké máte hotové nebo rozpracované projekty v Londýně a Paříži?

Konečně jsme podepsali finální vyúčtování k Wardian London, jež se zdrželo kvůli pandemii Covid-19. Co se týká rozpracovaných zakázek, děláme na bytovém domě Lewisham Gateway v jihovýchodní části Londýna a v severovýchodní části, ve čtvrti Stratford, na bytových domech Cherry Park. Dohromady jde o projekty za skoro dvě a půl miliardy korun. V Paříži se teď ucházíme o rekonstrukci jedné z nejvyšších budov v centru, jde o mrakodrap Tour Montparnasse.

Na čem děláte v Čechách?

Realizujeme budovu Fragment a také Masaryčku, na kterou se osobně těším kvůli spolupráci s ateliérem Zaha Hadid Architects. To si dám jako dárek na závěr své osobní kariéry.