Nejlépe se dnes na trhu práce daří absolventům technických oborů. Statistiky ukazují, že zatímco humanitně vzdělaní mladí lidé hledají zaměstnání v průměru i čtvrt roku, inženýři a informatici je nacházejí do dvou týdnů.
České vysoké školy každoročně posílají na trh práce tisíce absolventů. Zatímco někteří díky praxi získané během studia nacházejí zaměstnání během několika týdnů, jiní narážejí na mezeru mezi teorií a realitou.
Personalisté se shodují: rozhoduje nejen obor, ale i schopnost komunikovat, spolupracovat a učit se novým věcem. Nejrychlejší uplatnění a až o třetinu vyšší mzdy dnes nabízejí technické obory.
Zaměstnavatelé opakovaně upozorňují na rozdíl mezi tím, co studenti umějí, a co firmy skutečně potřebují. Dokážou se univerzity a fakulty přizpůsobit požadavkům praxe? A co by měli mladí uchazeči udělat pro to, aby v očích personalistů zaujali?
Praxe jako klíčový faktor
Společným jmenovatelem všech úspěšných příběhů absolventů je jedno slovo: praxe.
Univerzity, které dokázaly propojit studium s reálným prostředím, mají prokazatelně lepší výsledky v uplatnění svých studentů. Typickým příkladem je Fakulta biomedicínského inženýrství ČVUT. Její studenti oboru Zdravotnický záchranář nastupují do zaměstnání prakticky ihned po ukončení školy – bez nutnosti absolvovat roční adaptační praxi. Podobně si vede Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, kde je stáž v partnerských firmách součástí povinné výuky, nebo Vysoká škola polytechnická Jihlava, kde se odborné praxe počítají na desítky týdnů.
Tyto modely mají společné jedno: studenti si už během studia vytvoří kontakty, znají firemní kulturu a přicházejí na trh práce s jasnou představou o své roli. Nejenže se rychleji adaptují, ale často v dané firmě rovnou zůstávají.
Kde se školy s praxí míjejí
Na druhé straně stojí příklady, kde spolupráce s praxí vázne. Firmy často upozorňují, že výuka je zastaralá, příliš teoretická a neudržuje krok s dynamickým vývojem odvětví – typicky v technologiích, digitalizaci nebo automatizaci.
Vedle nedostatku odborných dovedností se navíc objevuje problém s tzv. soft skills. Absolventi sice znají teorii, ale neumějí přesvědčivě komunikovat, argumentovat nebo efektivně spolupracovat v týmu.
Výsledkem je, že mnohé společnosti musí investovat další prostředky do zaškolování a vnitrofiremního vzdělávání. Není náhodou, že podle dostupných průzkumů až devět z deseti organizací v Česku provozuje vlastní interní vzdělávací programy, jimiž supluje mezery vysokoškolského systému.
Klíč k uplatnění: technické obory
Nejlépe se dnes na trhu práce daří absolventům technických oborů. Statistiky ukazují, že zatímco humanitně vzdělaní mladí lidé hledají zaměstnání v průměru i čtvrt roku, inženýři a informatici je nacházejí do dvou týdnů.
A jejich nástupní platy jsou až o třetinu vyšší než u kolegů z jiných fakult. Například programátoři a vývojáři v Praze začínají na 60 až 80 tisících korun, v Brně na 50 až 65 tisících.
Problémem ale je, že zájem o techniku mezi uchazeči klesá. Zatímco ještě před několika lety studovalo technické obory téměř 50 tisíc lidí, dnes je to o deset tisíc méně. V roce 2023 vyšlo z českých vysokých škol jen něco přes osm tisíc inženýrů. To je číslo, které neodpovídá potřebám ekonomiky. Není proto divu, že podniky volají po podpoře technického vzdělávání i po větší atraktivitě těchto oborů.
Jak zaujmout personalistu
Z pohledu personalistiky je zásadní, aby uchazeč dokázal nabídnout něco víc než jen diplom. Personalisté se shodují, že nejvíce zabírá:
- Praxe při studiu – i krátkodobá brigáda nebo stáž může být rozhodující. Studie ukazují, že absolventi s praxí mají nejen větší šanci na přijetí, ale i o více než deset procent vyšší nástupní mzdu.
- Jazykové a digitální dovednosti – znalost angličtiny je dnes samozřejmostí, výhodu přinášejí i další jazyky a schopnost práce s moderními IT nástroji.
- Měkké dovednosti – komunikace, týmová spolupráce, schopnost řešit problémy či vést projekt se ukazují stejně důležité jako technické znalosti.
- Specifické kursy a certifikace – například v oblasti IT, automatizace či projektového řízení.
Personalisté si cení i proaktivního přístupu – uchazeče, který je ochoten učit se dál, rychle se adaptovat a převzít odpovědnost.
Projekt Kým budu nabírá na obrátkách
Pomoci se zvýšením zájmu především o technické obory si klade za cíl projekt KÝM BUDU. Je koncipován jako inovativní webový magazín zaměřený na žáky základních a středních škol ve věku 12 až 18 let. Jeho hlavním posláním je pomáhat mladým lidem s výběrem budoucí profese, zvýšit zájem studentů o technické obory, přiblížit atraktivním způsobem technické profese nové generaci, podporovat velké průmyslové firmy v náboru kvalifikovaných odborníků a ve výsledku posílit konkurenceschopnost českého průmyslu jako celku.
Připravuje jej vydavatelství Konstrukce Media, které je zároveň organizátorem a pořadatelem odborných konferencí. Kromě časopisu SILNICE ŽELEZNICE vydává také tituly KONSTRUKCE a SVĚTLO a pořádá mimo jiné každoroční setkání mostařů, Mezinárodní sympozium MOSTY.
Pro rok 2026 má projekt připravenou masivní mediální kampaň pod záštitou společnosti Chzechpromotion, která cíleně rozděluje jednotlivé mediální kanály, načasování, obsah a tonalitu komunikace dle všech cílových skupin (žáci na 2. stupni ZŠ, žáci SOU, SŠ, rodiče, pedagogové).
Mzdy a benefity: očekávání vs. realita
Co se týče odměňování, realita se často rozchází s představami čerstvých absolventů. Mnozí očekávají vysoký nástupní plat, ale firmy upozorňují, že bez praxe jsou spíše „na nákladech“ než přínosem.
Reálné startovní platy se v závislosti na oboru a regionu pohybují zhruba mezi 35 až 45 tisíci korun, technici a IT specialisté pak zpravidla výše. Výjimkou nejsou benefity jako služební auto, telefon nebo dotované bydlení, zvlášť u pozic spojených s častým cestováním.
Na druhou stranu, absolventi s kvalitní praxí a ochotou učit se mohou své nástupní podmínky rychle zlepšit. U technických oborů navíc platí, že mzdy rostou rychleji než v humanitních odvětvích a perspektiva kariérního postupu je výrazně širší.
Cesta ke kompromisu
Otázka, zda české vysoké školy připravují absolventy na okamžité uplatnění, nemá jednoduchou odpověď. Existují fakulty, které mají praxi pevně integrovánu do studia a jejich studenti nemají problém s nástupem do práce.
Jinde se ale systém míjí s realitou a firmy musí suplovat nedostatky vlastním vzděláváním. Klíčem je větší propojení vysokých škol s praxí, rychlejší reakce na vývoj trhu a podpora technických oborů.
Pro absolventy samotné pak platí, že diplom je důležitý, ale sám o sobě nestačí. Rozhoduje kombinace odborných znalostí, praktických zkušeností a měkkých dovedností. Ti, kteří si to uvědomí včas, budou mít nejen snazší start, ale i lepší vyhlídky do budoucna.
Autor: Petr Kotek
