Libušín v původní podobě z dob Jurkoviče se otevřel veřejnosti

Chata Libušín po obnově Chata Libušín po obnově

Rekonstrukce vyhořelé chaty Libušín na Pustevnách je kompletní. Po šesti letech od požáru se 30. července 2020 otevřela veřejnosti. Roubence architekta Dušana Jurkoviče se vrátila podoba a barevnost z roku 1925. Po požáru byla nejvíce poškozena jídelna, z ní zbylo pouze obvodové roubení bez vnitřních omítek, obkladů a podlah. Ostatní objekty přišly o střechu a krovy, místy se propadla podlaha půdy. Příčina požáru nebyla prozatím objasněna, resp. původní podezření na komín nebylo prokázáno. Prakticky bez poškození vyvázla přiléhající objekt Pustevenka, ale ta byla již z dřívějška nenávratně poškozena hnilobou a proto se na ni vztahovaly rekonstrukční práce.

ZÁKLADNÍ ÚDAJE

  • Investor: Národní muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm
  • Generální projektant: Masák & Partner, s. r. o.
  • Generální zhotovitel: ARCHATT, s. r. o.
  • Stavební dozor: Lavi Engineering s. r. o.

Návrh nové podoby národní kulturní památky dostala do rukou architektonická kancelář Masák & Partner, která patří k předním českým společnostem věnující se opravám historických budov. K vypracování projektové dokumentace využila metodiku Building Information Management (BIM), která umožňuje koordinovat veškerá potřebná projektová data a vytvořit virtuální 3D model.

„Co dokázal mít Dušan Jurkovič pouze v hlavě, my jsme měli v počítači. Moderní technologie sloužily k tomu, aby výsledek byl co nejvíce původní. Bez moderních technologií bychom chatu neobnovili, bez původní práce by zase výsledek nebyl tak hezký. Tyhle dvě věci se nedají úplně oddělit, u oprav památek jdou ruku v ruce,“ říká Jakub Masák, zakladatel ateliéru Masák & Partner. Podkladem pro návrh projektu byl pouze Jurkovičův schematický plán v měřítku 1 : 100, historické a soudobé fotografie a zaměření po požáru. Na těchto základech byl vytvořen 3D model. Využitý byl přitom software ArchiCAD firmy Graphisoft.

Všechny restaurátorské práce byly prováděny ručně, a to původními technologiemi pod dohledem experta. Obnova chaty v obci Prostřední Bečva v Beskydech se týkala kompletně celé budovy. Požár v roce 2014 výrazně poškodil hlavně jeho pravou část, ve které se nachází umělecky nejhodnotnější jídelna. Rekonstrukce začala v dubnu 2016. Na pokrytí nákladů se finančně podíleli lidé veřejnou sbírkou. Celkové náklady činily 117 milionů, z čehož 10 milionů byly dary. V roubence zůstala zachována jídelna i ubytovací části.

Nové dřevo pro stavbu se pokácelo v zimě, kdy je ve stromech nejméně vody a ve stejné nadmořské výšce, kde se nachází Pustevny, aby odolávalo místním podmínkám. Z každé jedle, kterou pro stavbu darovaly Lesy České republiky, byl vytesán jeden trám. Ty nové doplnily původní, kterých se podařilo zachovat jen minimum.

Odhaduje se, že bylo využito jen 7 % původních trámů roubení a stropních trámů. Ohořelé roubení se muselo očistit na zdravé dřevo a podle stavu spojovacích zámků se buď použilo na svém původním místě, nebo jako materiál na jiném vhodném místě. Viditelné stropní trámy byly očištěny, a ty, které měly patrnou malovanou výzdobu, byly restaurovány.

Ještě před samotným zahájením obnovy bylo nutno všechny alespoň částečně zachovalé trámy před rozebíráním označit a rozdělit do kategorií podle použitelnosti. Stavba byla založena na původní kamenné podezdívce, která se předem musela opravit a mikrovlnnou technologií ošetřit proti dřevomorce. Konstrukční systém krovu byl realizován jako původní, tzn. hambalkový. Veškeré prvky krovu byly tesané, s ručně vyrobenými kolíkovými spoji. Nebyla použita žádná chemická ochrana, protože by změnila barvu dřeva. Do vnějších byla použita tzv. historická skla, kdy se speciální technologií sklo uměle „zvlní“.

NÁVRAT K ORIGINÁLU

Fresky prováděli restaurátoři firmy ARCHATT prakticky od nuly. Před požárem totiž už v objektu původní fresky nebyly, v 60. letech minulého století byly prof. Toroněm během rekonstrukce nahrazeny sgrafitem. Referenčním bodem obnovy i barevnosti se stal rok 1925, kdy byla památka zprovozněna po první světové válce. Jako podklady pro obnovu sloužil projekt z roku 1985 a 3D model z roku 1995.

Původní podobu získal i interiér secesní lidové stavby. Tradiční metodou řemeslníci vytvořili například fresky a sgrafity s motivy valašských a slovenských pověstí od Mikoláše Alše. Barvy vyrobené podle původní receptury z lněného oleje a přírodních pigmentů byly nanášeny na omítku ručně. Olejové barvy byly vyráběny v malé manufaktuře tradičním postupem mísení přírodních pigmentů ve lněném oleji.

PROTIPOŽÁRNÍ OPATŘENÍ

Před požárem byly v objektu pouze požární čidla, ale patrně nebyla všechna funkční. V současnosti jsou všude instalovány kombinované opticko-kouřové hlásiče s teplotně diferenciálním systémem, jídelna je chráněna jednotkou se zdvojeným nasáváním pro detekci kouře. V exteriéru je směrem k sousednímu objektu Maměnka na střeše umístěn plamenný hlásič. V nepřístupných prostorech, např. v kolektorech, jsou umístěny teplotní kabely.

Hašení je v interiéru (s výjimkou jídelny) zajištěno vodním systémem se sprinklerovými hlavicemi, jednak pevnými a jednak výsuvnými. Exteriér je zajištěn suchým sprinklerovým systémem, kde rozmístění hlavic zajišťuje kolem celého objektu ochrannou vodní clonu.

V jídelně je umístěno plynové hašení, které používá hasivo INERGEN. Vypuštěním do uzavřené jídelny sníží úroveň kyslíku ve vzduchu pod úroveň umožňující hoření. Plyn je uskladněn v tlakových lahvích v technickém prostoru Pustevenky a do jídelny je vypouštěn deseti ventily ve stropě. Jde o velmi náročný a zároveň unikátní způsob řešení, který se používá u muzejních archivů a expozic s archiváliemi, kde nelze hasit konvenčním způsobem s využitím pěny nebo vody.

Hermeticky utěsněný objekt
Při vyhlášení požáru začne odpočítávání. Během toho se automaticky zavřou vstupní dveře do jídelny, hlasová siréna oznámí nebezpečí požáru a vyzve lidi k opuštění jídelny. Dále se pootevře okno, aby unikl tlak a plyn nevyrazil okenní tabulky. Za dvě minuty od vyhlášení poplachu bude vpuštěn plyn. To už bude jídelna prázdná, dveře budou samozavírači držet zavřené a otevřené okno se začne zavírat. Vpuštění plynu trvá jednu minutu, po které bude v utěsněné jídelně po dobu 10 minut držen plyn. Proto je důležitá dokonalá těsnost objektu.

Ve střešním plášti jsou pevné hlavice, které jsou skryty pod šindelem, výsuvné (vyskakovací) hlavice jsou použity ve stropu krčmy. Mají výhodu, že pohledově neruší, protože jsou skryty pod plastovými víčky v barvě stropu a vysunou se pouze při aktivaci tlakem vody. Aby obvodový plášť roubenky správně těsnil a byl nepropustný, byla vnitřní strana obvodové konstrukce opatřena mezivrstvou speciální fólie, tzv. moderní parozábranou… Pro upřesnění, parozábrany jsou moderní vlastně všechny, je to technologie stará 30 let. Důležité je to, že je použita kvalitní parozábrana vyztužená sítí a opatřená hliníkovou folií.

NOVÝ SYSTÉM VYTÁPĚNÍ

V rámci obnovy došlo i k výměně vytápění za tepelná čerpadla. Úplně na počátku byla jídelna vytápěna kachlovými kamny, ve 20. letech minulého století byly odstraněny a do objektu bylo zavedeno ústřední vytápění s kotlem na tuhá paliva. V 90. letech byl nahrazen elektrokotlem. V současnosti jsou ve sklepě umístěna dvě tepelná čerpadla.

ZÁVĚR – TRADIČNÍ ŘEMESLA V OJEDINĚLÉM ROZSAHU

Tato realizace je naprosto jedinečná tím, že dodavatel dokázal udržet požadovanou řemeslnou úroveň, že se při stavbě maximálně přiblížili původním postupům. V rámci stavby se podařilo oživit dávno nepoužívané technologie, které se v takovémto rozsahu nikdy nepoužily. Nový Libušín vznikl jako vědecká rekonstrukce, tedy za použití původních technologií. U všech oprav byly dodrženy tradiční rukodělné řemeslné postupy, to znamená, že se při výrobě jednotlivých prvků, ať už trámů roubení, nebo obkladových a podlahových prken, používaly pouze ruční nástroje – tesařské sekyry, ruční pily, hoblíky od uběráku, přes macka až po hladík. Nepoužíval se brusný papír, vše se do hladka upravovalo hoblíky. Tesařské spoje byly sekány dláty, nasazeny byly ručně štípané šindele a podobně.

V rámci obnovy se taktéž používaly materiály a technologie. Důsledně byly používány druhy dřeva podle dendrochronologického průzkumu – celá jídelna byla z jedle, Parmova přístavba ze smrku, dřevo bylo káceno v zimě (v období vegetačního klidu, kdy dřevo obsahuje minimum vody) a ve výšce nad 500 m (horské dřevo má hustší letokruhy a je tím pádem kvalitnější). „Chata je opravdu postavená rukama tak, jak ji postavil Jurkovič. Řemeslníci se museli naučit dělat svoji práci ručně a má to praktický důvod. Například ručně hoblované prkno vydrží na povětrnosti řádově o desítky let více než prkno, které je opracované hoblovkou,“ přibližuje Jaroslav Svěrek, architekt a specialista obnovy památek ateliéru Masák & Partner.

Tesařů, kteří umějí tesat, je u nás více, ale nikdy se netesalo v takovémto rozsahu – na celý Libušín to bylo více než 800 trámů. Výběr tesařů byl plně v rukou realizační firmy ARCHATT. Byli to místní tesaři, kteří měli zkušenost se stavbou roubenek, ale stejně se museli učit, protože byl vyžadován trochu jiný postup, než byli zvyklí.

O společnosti
Architektonický ateliér Masák & Partner se na trhu pohybuje od roku 1996. Ateliér je schopen garantovat investorovi pevnou cenu za realizaci díla. Za dobu svého působení dokončil ateliér Jakuba Masáka přes 400 projektů, především v oblasti obnovy památek.

Z podkladů Masák & Partner s. r. o.