Budova Royal Belge se nachází v jihovýchodní části Bruselu, uprostřed krajiny s vodními jezírky a bukovým lesem o rozloze 11 hektarů. Tento objekt s průhlednou skleněnou základnou, věží ve tvaru kříže, kortenovou konstrukcí a bronzově zbarvenou skleněnou fasádou se díky svému jedinečnému zasazení právem stal symbolem administrativní architektury 60. let 20. století. Postupem času však přestal vyhovovat současným požadavkům korporátních budov, a tak z něj pojišťovna AXA v roce 2017 definitivně odešla. V té době již byla stavba ve značně zchátralém stavu a zakoupilo ji konsorcium Souverain 25 s cílem provést její rozsáhlou rekonstrukci. V roce 2018 město Brusel rekonstrukci budovy o celkové ploše 80 000 m² povolilo s podmínkou, že nové využití bude respektovat původního ducha a formu stavby. O rok později byla budova spolu s okolní krajinou prohlášena za chráněnou památku, čímž se její konverze stala mimořádně náročnou výzvou.
PŮVODNÍ KONCEPT
Původní budova byla dokončena v roce 1970 jako sídlo pojišťovny Royale Belge (dnes součást skupiny AXA). Navrhl ji renomovaný belgický architekt René Stapels ve spolupráci s Pierrem Dufauem. Dominantou stavby je věž s půdorysem ve tvaru kříže a rozlehlé dvoupatrové pódium, které v sobě ukrývalo kanceláře, konferenční sály a školicí prostory pro přibližně tisíc zaměstnanců.
Postupem desetiletí však lesk a sláva této stavby bledly a čas na ní zanechával své stopy. Fasády, původně tvořené velkými skleněnými panely a kortenovou ocelí, byly na konci své životnosti, tepelně nevyhovovaly a vykazovaly četné netěsnosti. Velká skleněná fasáda byla jednoduše zasklená, což způsobovalo problémy s kondenzací. Střechy i terasy byly ve špatném technickém stavu a potýkaly se s nedostatečnou hydroizolací. Technické vybavení budovy bylo zastaralé a plně závislé na vytápění topným olejem.
ARCHITEKTONICKÁ SOUTĚŽ
Je jasné, že pro moderní korporaci budova přestala být vyhovujícím sídlem, a proto ji pojišťovna AXA v roce 2017 opustila. Objekt následně odkoupily čtyři investiční společnosti – Cores Development, Urbicoon, Foresite a Ape, které společně vytvořily konsorcium Souverain 25.
V roce 2018 konsorcium získalo povolení od Bruselu k rozsáhlé rekonstrukci. Konsorcium společně s městem pak vypsalo architektonickou soutěž s podmínkou zachovat historickou hodnotu objektu a zároveň do něj integrovat nové funkce tak, aby se budova mohla znovu stát součástí městského života a struktury Bruselu. Nově zde měly vzniknout konferenční prostory, kanceláře, coworkingové zóny, hotel, fitness centrum a restaurace.
Vítězný návrh vzešel ze spolupráce antverpského studia Bovenbouw Architectuur, londýnského studia Caruso St John Architects a bruselských kanceláří DDS+, MA2 a Metzger et Associés Architecture. Architekti přistoupili k rekonstrukci s respektem k původní stavbě, kterou však citlivě přepracovali. Navrhli minimální zásahy a tam, kde to bylo možné, upřednostnili opětovné využití a recyklaci původních materiálů. Budovu přizpůsobili současným požadavkům tak, aby mohla plnit svůj nový účel, a zároveň prostřednictvím promyšlených opatření zlepšili její energetickou náročnost při zachování podstaty jejího původního architektonického konceptu.
Lokace: | Brusel (Watermael-Boitsfort), Belgie |
Odbornosti: | Rekonstrukce, přestavba |
Status památkové ochrany: | Zapsané na seznamu Královské belgické komise pro památky a lokality |
Typologie: | Kanceláře, pohostinství, smíšené využití |
Rozloha budovy: | 80 000 m2 |
Realizace: | 2019–2023 |
Klient: | Souverain 25 |
Stavební náklady: | 75 milionů eur |
Architekti: | Bovenbouw Architectuur, Caruso St John Architects, DDS+, MA2, Metzger et Associés Architecture |
Zahradní architekt: | Atelier EOLE Landscapers |
Generální dodavatel: | CIT Blaton |
Ocenění: | Ceny Evropského dědictví – Ceny Europa Nostra a Ochrana a adaptivní opětovné využití; Ceny MIPIM, Nejlepší přestavba, Nejlepší víceúčelové využití |
Fotografie: | Stijn Bollaert, Filip Dujardin |
REKONSTRUKCE OBJEKTU
Zvenku byla zachována původní fasádní konstrukce z kortenové oceli. Jednou z největších výzev celé rekonstrukce však byla obnova skleněné fasády. Bylo nutné respektovat památkovou hodnotu budovy a zároveň najít takové zasklení, které by propouštělo více přirozeného světla, splňovalo současné energetické požadavky a přitom si zachovalo původní barvu a vzhled. Původně bylo na fasádě věžového komplexu s křížovým půdorysem použito sklo Stopray Gold 40/27, které bylo v 60. letech velmi populární pro svou zlatavou barvu, ale do interiéru propouštělo jen omezené množství světla.
Za tímto účelem společnost AGC vyvinula speciální povlak, který vizuálně odpovídá původnímu zasklení, avšak umožňuje mnohem vyšší prostup denního světla a zároveň zlepšuje energetickou účinnost fasády. Při renovaci bylo instalováno celkem 9 000 m² tohoto nového skla, dále 1 500 m² nadrozměrných panelů AGC ipasol Ultraselect 69/29 na základně budovy, přičemž jednotlivé panely dosahovaly rozměrů 1 725 × 7 432 mm a měly protisluneční vrstvu. V mezipatře pak přibylo dalších téměř 2 000 m² protislunečního skla téhož typu. Díky samotné výměně ikonického zlatého zasklení klesla energetická spotřeba budovy přibližně o 4 %.
Uvnitř se rekonstrukce zaměřila především na vytváření nových propojení a sdílených prostor. V přízemí byly do původních mramorem obložených stěn impozantní vstupní haly vyřezány velké otvory, které tento poloveřejný prostor propojují s okolními kancelářemi a restauracemi. Velkorysý vstupní průchod ústí do rozlehlé kruhové haly, jež vznikla odstraněním podlah v několika patrech uprostřed budovy. Tento prostor, navržený s důrazem na proporce a detaily v duchu původní architektury, má průměr 21 metrů a výšku tří podlaží, díky čemuž přivádí denní světlo hluboko do interiéru. Prostřednictvím širokého točitého schodiště propojuje nižší podlaží pódia s věží a vytváří nový společný prostor integrující kanceláře, hotel a fitness centrum.
PŘÍKLAD MODERNÍ KONVERZE
Celá rekonstrukce Royal Belge představuje příklad citlivého přístupu k modernizaci administrativní architektury druhé poloviny 20. století. Projekt zachoval architektonickou integritu a estetickou hodnotu budovy, přičemž umožnil její nové funkční využití a zlepšil energetickou náročnost objektu. Důsledná obnova fasád, promyšlené dispoziční úpravy a integrace různorodých funkcí dokazují, že konverze i rozsáhlých modernistických staveb je možná při respektování jejich kulturně historické hodnoty a současných požadavků na udržitelnost.