Momentka z realizace opláštění
uvedl v rozhovoru pro časopis KONSTRUKCE vedoucí oddělení rozvoje Statutárního města Třinec Ing. Daniel Martynek.
Jakou největší zkušenost jste si z tohoto projektu odnesli a který další objekt v Třinci bude podle tohoto způsobu stavět? Co budete příště dělat ještě lépe?
Největší zkušeností je, že společnost je již dnes připravena na přechod k další digitalizaci, nicméně tak jako v době přechodu z rýsovacího prkna na digitální 2D prostředí, tak i dnes jsou z tohoto přechodu obavy. Tyto obavy podle mého názoru možná způsobuje i časté spojování BIM s virtuální realitou, která je ale v současné realitě stavebního prostředí těžce uchopitelná. V současnosti bude mít stavbyvedoucí vždy po ruce raději tužku a papír než tablet, což samozřejmě není na škodu. Důležité však je mu postupně vysvětlit, že jeho informace o průběhu výstavby budeme potřebovat pro provoz, proto je nutné tato data navzájem sdílet a díky PC nebo tabletu se mu budou tyto informace do CDE prostředí předávat jednodušší cestou. Proto v blízké budoucnosti plánujeme úpravu našich smluvních podmínek v souvislosti s používáním CDE a také zpracování interních BEP a EIR dokumentů.
Jak jste problematiku BIM konkrétně uchytili a uplatnili v praxi v rámci výstavby haly školy?
V našem případě bylo nejdůležitější vyzkoušet si CDE systém v praxi. Možnost výměny a sběru dat v průběhu výstavby v jednom společném datovém prostředí, následně pak vyzkoušení role BIM koordinátora a BIM managera a v neposlední řadě zpracování As‑built modelu.
A jak to tedy v praxi probíhalo přímo na staveništi?
BIM manager definoval představy o tom, kam by se měly nahrávat dokumenty (od fotografií, přes zápisy z kontrolních dnů až po návody na údržbu a certifikáty), definovaly se rovněž uživatelské role v týmu na stavbě a nastavil pracovní proces. Následně nastoupil BIM koordinátor, který všechny v systému CDE proškolil, vyslechl si poznámky nebo připomínky k tomuto novému systému práce a snažil se jednotlivé členy motivovat tak, aby splnil zadání BIM managera.
Jednání s jednotlivými subdodavateli asi nebylo jednoduché…
Přesně tak. Na začátku bylo nejtěžší zavést na stavbu internet s dostatečným datovým limitem, vzhledem k tomu, že se s takovým požadavkem doposud zhotovitel nesetkal, bylo nutné managementu společnosti vysvětlit, jaké jsou naše vize. Následně bylo nutné všechny zaškolit a vysvětlit, že CDE prostředí není pro kontrolu či případnou šikanu, ale je to prostředek, který ulehčí „papírové“ každodenní činnosti. Poté bylo nutné zahájit jednání s autorským dozorem, zpracovatelem As‑built modelu, se kterým se bylo potřebné dohodnout na tzv. Level of Detail (LOD). Náš As‑built model respektuje LOD 300–350, zahrnuje kompletní informace o dodaných stavebních prvcích, TZB, elektroinstalaci a statice objektu. Výsledkem je vlastně IFC model (Industry Foundation Classes – otevřený neutrální souborový formát podporující sdílení dat), který v sobě nese i negrafické informace od skladby konstrukcí, přes kódy RAL jednotlivých prvků, až po požární odolnosti nebo případně i další informace.
Jak jste je motivovali, aby „do toho šli“ a data vpisovali?
Jednou z motivací bylo, že rok 2022 se blíží a že všichni, kterých se vstup BIM do prostředí českého stavebnictví bude týkat, mají vcelku unikátní možnost „osahat“ si v reálu základy BIM a učit se společně s námi. Společnou dohodou pak bylo, že testované procesy nesmí mít vliv na termín dokončení díla.
Mohl byste konkretizovat použité software?
Jako systém pro kontrolu dokumentace, projektový management a BIM jsme zvolili produkt Viewpoint For Projects. Jedná se o aplikaci, do které se lze pod přiřazeným uživatelským jménem a heslem přihlásit z jakéhokoliv počítače. Umožňuje pracovat snad se všemi běžně dostupnými formáty, podporuje i IFC formáty. Lze v ní vytvářet pracovní procesy, které jsme využili například při schvalování vzorků na stavbě.
Mohl byste na závěr uvézt nějaké konkrétní příklady systému a výhod tohoto vašeho zvoleného řešení?
Už jen například samotné zápisy z kontrolních dnů… Jakmile se začaly vkládat na jedno místo, kde měl přístup každý, kdo se zápisy potřeboval pracovat, odpadaly hlášky typu: „Zápis jsem nedostal!“ nebo „Neotevřel se mi!“ či „Uvízl mi ve SPAMu!“… Najednou jsme si uvědomili, že se v rámci kontrolního dne řeší zápis, nikoliv to, že zápis někdo nedostal do e‑mailu a nemohl si ho tedy přečíst. To samé pak platilo o zápisech BOZ nebo o vkládání fotodokumentace z průběhu výstavby.
Důležitým a velmi jednoduchým procesem se ukázal tzv. proces schvalování vzorků. Zástupce dodavatele do systému nahrál soubor s popisem vzorku, který požadoval schválit, ten se automaticky odeslal na TDS a AD. Ti následně hlasovali o schválení nebo neschválení. Celý tento proces schválení byl tak mnohdy otázkou několika hodin, nikoliv týdnů.
