Čistota povrchu pro žárové pozinkování

nepublikováno

Princip žárového pozinkování (obr. 1) ocelových součástí spočívá ve vytvoření slitinového železo-zinkového povlaku na jejich povrchu (obr. 2). Tato intermetalická reakce proběhne v době prodlení vsázky v zinkové tavenině, a to pouze na dokonale kovově čistém povrchu zinkovaných součástí. Norma EN ISO 12944-4 hovoří o stupni přípravy povrchu Be. Při tom jsou kompletně odstraněny okuje a korozní produkty, které jsou na součástech předávaných do zinkovny k pokovení přípustné. V komerčních zinkovnách jsou součásti určené k pozinkování podrobeny chemické předúpravě, a to odmaštěním a mořením.

DOPLNIT POPIS OBRÁZKU 1

DOPLNIT TITULEK OBRÁZKU 1

DOPLNIT POPIS OBRÁZKU 2

DOPLNIT TITULEK OBRÁZKU 2

CHEMICKÁ PŘEDÚPRAVA

DOPLNIT POPIS OBRÁZKU 3

DOPLNIT TITULEK OBRÁZKU 3

Součástí technologické linky pro žárové pozinkování je pracoviště chemické předúpravy. Jedná se o soustavu van s příslušnými chemickými roztoky. Vzhledem k možnému odparu z těchto lázní je tato část od ostatních pracovišť zinkovny oddělena opláštěním a je obsluhovaná z venkovního ochozu. Zinkovaný materiál je zavěšován na speciální nosníky a manipulaci s nimi umožňují mostové jeřáby. Od okamžiku uchycení součástí určených k pozinkování na závěsy až po okamžik jejich ponoření do zinkové taveniny je vizuální kontrola dosažené čistoty jejich povrchu problematická, neboť uvnitř opláštění pracoviště chemické předúpravy je mlžný opar (obr. 3) a okna do nedostatečně osvětleného interiéru předúpravy zrcadlí exteriér. Obsluhující pracovník má značně omezený výhled a jednotlivé úkony jsou prováděny mechanicky podle ověřených postupů, aniž by mohl být detailně kontrolován výsledek moření. Tyto aspekty musí objednatel povrchové úpravy brát v potaz a přizpůsobit jim vlastní technologii a postupy tak, aby potřebné čistoty povrchu bylo společně dosaženo.

Odmaštění

Mastný povrch zabraňuje smáčení vsázky v mořicím roztoku a moření je neúčinné. Odmaštění prováděné v zinkovně při chemické předúpravě je dostatečně účinné na mírnou kontaminaci povrchu od otisků rukavic, úvazků a podobných zdrojů zamaštění při manipulaci s materiálem. Cílem je zajistit dobrou smáčivost povrchu v mořicím roztoku. Běžná doba odmašťování není dostatečná k rozpuštění lubrikantů ani masivních vrstev tuku. Součásti předávané k pozinkování proto nesmějí být konzervovány žádným prostředkem. Příčinou vady pozinkování však může být spálená chladicí emulze (obr. 4, 5), často také nevhodný separátor použitý při svařování.

DOPLNIT POPIS OBRÁZKU 4

DOPLNIT TITULEK OBRÁZKU 4

DOPLNIT POPIS OBRÁZKU 5

DOPLNIT TITULEK OBRÁZKU 5

Moření

DOPLNIT POPIS OBRÁZKU 6

DOPLNIT TITULEK OBRÁZKU 6

Účelem moření je odstranění okují a korozních produktů z povrchu součástí určených k pokovení. Okuje jsou oxidy železa (obr. 6), především wustit (oxid železnatý FeO), hematit (oxid železitý Fe2O3) a magnetit (směs wustitu a hematitu označovaná jako oxid železnato-železitý Fe3O4). Moření je zpravidla prováděno ve směsi zředěné kyseliny chlorovodíkové a chloridu železnatého. Velmi dobře se mořením odstraní hydratované oxidy železa, lehké korozní napadení povrchu dílců určených k pozinkování není na závadu. Oproti tomu však masivní koroze už může být příčinou problému (obr. 7, 8). Vzniklý reliéf na povlaku sice nesnižuje jeho protikorozní ochrannou funkci, ale pro realizaci výrobku na trhu představuje jistou míru degradace (obr. 9).

DOPLNIT POPIS OBRÁZKU 7

DOPLNIT TITULEK OBRÁZKU 7

DOPLNIT POPIS OBRÁZKU 8

DOPLNIT TITULEK OBRÁZKU 8

DOPLNIT POPIS OBRÁZKU 9

DOPLNIT TITULEK OBRÁZKU 9

PŘÍKLADY NEPŘÍPUSTNÝCH NEČISTOT NA VNĚJŠÍM POVRCHU

Svařovací sprej

DOPLNIT POPIS OBRÁZKU 10

DOPLNIT TITULEK OBRÁZKU 10

U svařenců jsou proti ulpívání perliček často aplikovány separační prostředky na bázi silikonu. Přítomnost nevhodného separátoru na takto ošetřených plochách v okolí svarů nelze v zinkovně vizuálně zjistit a obvyklá chemická předúprava je z povrchu neodstraní. Na takto kontaminovaných plochách se povlak žárového zinku nevytvoří (obr. 10). Výrobce svařenců, které mají být žárově pozinkovány, musí vyloučit aplikaci separátorů s obsahem silikonu.

Značení výrobků

K vadám pozinkování vede například značení barvou (obr. 11) nebo polepem. Odmaštěním ani mořením je nelze odstranit a značka zůstane jako vada pozinkování (obr. 12).

DOPLNIT POPIS OBRÁZKU 11

DOPLNIT TITULEK OBRÁZKU 11

DOPLNIT POPIS OBRÁZKU 12

DOPLNIT TITULEK OBRÁZKU 12

V případě, že je značení pro následné zpracování pozinkovaných součástí nezbytné, osvědčilo se ražení. Znaky vyražené na zinkovanou součást neovlivňují kvalitu zinkového povlaku a po pozinkování zůstávají dobře čitelné (obr. 13). Jiným možným způsobem značení je např. značka na kovovém štítku (obr. 14) nebo návar (obr. 15).

DOPLNIT POPIS OBRÁZKU 13

DOPLNIT TITULEK OBRÁZKU 13

DOPLNIT POPIS OBRÁZKU 14

DOPLNIT TITULEK OBRÁZKU 14

DOPLNIT POPIS OBRÁZKU 15

DOPLNIT TITULEK OBRÁZKU 15

Šmír

Potřísnění šmírem (obr. 16) nebo ošetřením svařence konzervačním prostředkem je rovněž úskalím, které vede k vadám pozinkování (obr. 17). Podobnými nečistotami mohou být i staré zátěže ve skladech hutních polotovarů (kontaminace podlahy). Pro dělení materiálu ani pro následnou výrobu nemusejí být na překážku, ale jejich škodlivost se projeví při zinkování.

DOPLNIT POPIS OBRÁZKU 16

DOPLNIT TITULEK OBRÁZKU 16

DOPLNIT POPIS OBRÁZKU 17

DOPLNIT TITULEK OBRÁZKU 17

Recyklovaný materiál

Někteří drobní výrobci občas zpracují kovový šrot (obr. 18) na nový produkt, aniž by starý nátěr otryskali. Například přítomnost zbytků červenohnědého základního nátěru na zkorodovaném povrchu nelze spolehlivě vizuálně zjistit. Následná vada pozinkování jde samozřejmě k tíži zákazníka. Nepřípustným povlakem však může být i předchozí pokovení, například pohliníkování. Hliník se při obvyklém postupu chemické předúpravy dokáže pasivovat, neodstraní se a zabrání vytvoření slitinového železo-zinkového povlaku. Ulpěný čistý zinek nemá propojení se substrátem a snadno delaminuje (obr. 19).

DOPLNIT POPIS OBRÁZKU 18

DOPLNIT TITULEK OBRÁZKU 18

DOPLNIT POPIS OBRÁZKU 19

DOPLNIT TITULEK OBRÁZKU 19

DUTINY A ZÁKOUTÍ

DOPLNIT POPIS OBRÁZKU 20

DOPLNIT TITULEK OBRÁZKU 20

Významnou předností žárového zinkování ponorem je vytvoření kvalitního povlaku i na vnitřních nepřístupných plochách a v zákoutích dutých součástí. Pro vnitřní plochy platí zásada čistoty povrchu stejně jako pro plochy vnější. Výrobce musí dbát na čistotu přířezů ještě před svařováním a zajistit, aby nedošlo ke kontaminaci materiálu ani k depozici tuhých nebo obtížně odstranitelných polutantů v zákoutích, které by vedly k vadám povlaku (obr. 20).

Dutiny

Cizorodé látky ve styku s roztaveným zinkem představují krystalizační jádra (obr. 21), na nichž dochází k nadměrné tvorbě tvrdého zinku (kašovité hmoty na bázi železo-zinkové slitiny FeZn13). Tato viskózní hmota při vynořování zinkovaných součástí ze zinkové taveniny pomalu vytéká z drenážních otvorů a ulpívá na povlaku v jejich okolí (obr. 22).

DOPLNIT POPIS OBRÁZKU 21

DOPLNIT TITULEK OBRÁZKU 21

DOPLNIT POPIS OBRÁZKU 22

DOPLNIT TITULEK OBRÁZKU 22

Ztuhlé výrony pak na opticky exponovaných plochách představují nežádoucí nevzhledné postižení výrobku. Zvlášť rizikové je obnovení povlaku žárového zinku na výrobcích, které byly dlouho exponované v nečistém prostředí. Na obrázku 23 je zachycen výsledek opakovaného pozinkování ohradníků pro chov domácích zvířat, v jejichž dutinách se v průběhu času nahromadily nečistoty.

DOPLNIT POPIS OBRÁZKU 23

DOPLNIT TITULEK OBRÁZKU 23

Absence drenáže

Zvláštním případem nečistoty je zadržení roztoku chemické předúpravy v zákoutí zinkované součásti, kde chybí potřebná drenáž. Agresivní roztok působí na odmořený povrch a saturuje se solemi železa a při postupném ponořování dílce do roztaveného zinku se ohřívá. V okamžiku kontaktu se zinkovou taveninou prudce vykypí.

Obrázek 24 dokumentuje případ nepodařeného pozinkování celé sady kandelábrů, u nichž v dutině došlo k zadržení roztoku chemické předúpravy (obr. 25).

DOPLNIT POPIS OBRÁZKU 24

DOPLNIT TITULEK OBRÁZKU 24

DOPLNIT POPIS OBRÁZKU 25

DOPLNIT TITULEK OBRÁZKU 25

Je-li v zákoutí s chybějící drenáží zadržen roztok předúpravy, ten způsobí sekundární znečištění povrchu a je příčinou vady pozinkování, někdy s přítomností tvrdého zinku (obr. 26).

DOPLNIT POPIS OBRÁZKU 26

DOPLNIT TITULEK OBRÁZKU 26

ZVLÁŠTNÍ PŘÍPADY NEČISTOT

Obalované elektrody

Pro pozinkování je oklepání strusky na svarech provedených obalovanými elektrodami nedostatečné. Na neodstraněných zbytcích strusky se povlak nevytvoří a zůstávají nepozinkovaná místa (obr. 27).

DOPLNIT POPIS OBRÁZKU 27

DOPLNIT TITULEK OBRÁZKU 27

Plochy termických řezů

Plochy neupravených termických řezů oceli jsou vždy postiženy významnými změnami chemického složení a struktury oceli. Podmínky ochlazování u povrchové vrstvy řezu vedou k martenzitické přeměně. Takové podklady bývají překryté obtížně rozpustnými okujemi (obr. 28) a nejsou způsobilé k vytvoření kvalitního povlaku žárového zinku (obr. 29). Ten nedosahuje potřebné tloušťky, má sníženou přilnavost a zejména hrany jsou postihovány delaminací povlaku (obr. 30). Otryskání výpalků je vzhledem k tvrdosti martenzitu neúčinné. Je-li pro výpalky požadován kvalitní zinkový povlak i na pálených plochách, tyto musejí být obroušeny a hrany zaobleny.

DOPLNIT POPIS OBRÁZKU 28

DOPLNIT TITULEK OBRÁZKU 28

DOPLNIT POPIS OBRÁZKU 29

DOPLNIT TITULEK OBRÁZKU 29

DOPLNIT POPIS OBRÁZKU 30

DOPLNIT TITULEK OBRÁZKU 30

Svářková ocel

Pro některé historické artefakty bývala výchozí surovinou takzvaná svářková ocel. Jedná se o materiál, který na rozdíl od současné plávkové oceli byl vyráběn takzvaným pudlováním a následným zkujňováním. Pro svářkovou ocel je charakteristický velký počet vrstev materiálu vzájemně spojených kovářskými svary. Vyznačuje se výraznou anizotropií, vláknitostí. Spáry mezi vrstvami bývají vyplněny oxidy železa (obr. 31). Při moření do nich penetruje mořicí roztok, který při ponoření do zinkové taveniny expanduje, potřísní povrch zinkovaných součástí a způsobí vady povlaku. Materiál se rozpadá (obr. 32). U svářkové oceli nelze dosáhnout potřebné čistoty. Tento materiál není způsobilý pro žárové pozinkování.

DOPLNIT POPIS OBRÁZKU 31

DOPLNIT TITULEK OBRÁZKU 31

DOPLNIT POPIS OBRÁZKU 32

DOPLNIT TITULEK OBRÁZKU 32

Obtížně rozpustné okuje

V mořicím roztoku je poměrně dobře rozpustný wustit, oproti tomu hematit je rozpustný obtížně. Například okuje vytvořené po žíhání v atmosféře bohaté na vodní páru jsou složeny z těsně přiléhající vrstvy špatně rozpustných oxidů. Kromě toho vznikají pevně přilnavé vrstvy kov-oxid, které jsou v mořicí kyselině rovněž obtížně rozpustné. Nejsilnější blokační účinek způsobuje měď.

U okují na ocelích legovaných mědí se snižuje jejich rozpustnost v kyselinách až o 90 %. Na zaokujeném povrchu (obr. 33) mezi železem a zinkem nedojde k intermetalické reakci, nevytvoří se slitinový povlak. Ulpí na něm pouze čistý zinek, který nemá se substrátem potřebné slitinové propojení a snadno delaminuje (obr. 34).

DOPLNIT POPIS OBRÁZKU 33

DOPLNIT TITULEK OBRÁZKU 33

DOPLNIT POPIS OBRÁZKU 34

DOPLNIT TITULEK OBRÁZKU 34

SPECIÁLNÍ ČIŠTĚNÍ

Na povrchu součástí předávaných k pozinkování nesmějí být nečistoty, jež nelze odstranit mořením. Tyto cizorodé povlaky musejí být ještě před zadáním zakázky odstraněny speciálními postupy. Podle jejich charakteru lze použít např. odstraňovače nátěrů, rozpouštění tri- nebo tetrachlorethylenem či organickými rozpouštědly, kartáčování, tryskání (obr. 35), broušení, vysokotlaké čištění vodou nebo párou (obr. 36), případně jejich kombinace.

Uvedené postupy čištění si zajišťuje objednatel povrchové úpravy ve své režii. Norma ČSN EN ISO 14713-2 stanoví, že za odstranění takových nečistot odpovídá odběratel, pokud mezi zinkovnou a odběratelem nedojde k jiné dohodě.

DOPLNIT POPIS OBRÁZKU 35

DOPLNIT TITULEK OBRÁZKU 35

DOPLNIT POPIS OBRÁZKU 36

DOPLNIT TITULEK OBRÁZKU 36

ZÁVĚR

Povlaky žárového zinku poskytují pozinkovaným součástem jedinečnou protikorozní ochranu. Zinková bariéra spolehlivě odděluje substrát od korozního prostředí. Princip obětované zinkové anody znamená, že ocel v galvanickém článku se zinkem přechází do stavu imunity, nemůže korodovat, a veškeré diskontinuity v povlaku jsou samovolně zacelovány zinečnatými ionty ukládanými na železné katodě.

Na rozdíl od jiných protikorozních systémů se stejně kvalitní povlak jako na vnějším volně přístupném povrchu tvoří i na veškerých vnitřních nepřístupných plochách. Tomuto principu však je nutné vyjít vstříc a vytvořit k tomu potřebné podmínky. Nezbytným předpokladem kvalitního pozinkování je čistý povrch součástí určených k pozinkování.