Legalizace černých staveb není ani se změnou zákona automatická, varuje inženýrská komora

publikováno:
autor:
Černou stavbou se v běžné řeči označuje stavba provedená bez potřebného povolení nebo v rozporu s ním. Černou stavbou se v běžné řeči označuje stavba provedená bez potřebného povolení nebo v rozporu s ním.

Nedávno schválená velká novela nového stavebního zákona, která dnes vyšla ve Sbírce zákonů, přináší do českého stavebního práva nové ustanovení (§ 256 odst. 3), které za určitých podmínek umožňuje nenařídit odstranění nepovolené stavby, tzv. černé stavby. Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT) s ohledem na diskuze v rámci předchozího legislativního procesu důrazně varuje odbornou i laickou veřejnost před jeho zneužitím i před možnou interpretací, že jde o plošnou „amnestii“ či automatickou cestu k legalizaci protiprávního jednání. Z pohledu ústavní konformity, dosavadní judikatury Ústavního soudu a úmyslu zákonodárce bude legalizace černých staveb s nejvyšší pravděpodobností aplikovatelná pouze ve skutečně mimořádných případech a u marginálních odchylek.

„Je nezbytné, aby si všichni aktéři stavebního procesu – od stavebníků přes projektanty, zhotovitele staveb až po správní orgány – uvědomili, že tolik diskutované nové ustanovení nemusí umožnit legalizaci všech staveb realizovaných v rozporu se zákonem. Velmi pravděpodobně bude záležet na splnění řady dalších okolností,“ varuje předseda ČKAIT Ing. Robert Špalek. Jinými slovy, novela stavebního zákona sice umožňuje v mimořádných případech nepovolenou stavbu ponechat. Rozhodující ale bude, zda by odstranění bylo zcela zjevně nepřiměřené svým přínosům a zda ponecháním stavby nebudou dotčeny veřejné zájmy ani práva třetích osob. Ani případné dodatečné povolení samo o sobě nezbavuje projektanta, zhotovitele nebo další účastníky výstavby odpovědnosti za jejich práci.

Černou stavbou se v běžné řeči označuje stavba provedená bez potřebného povolení nebo v rozporu s ním. Velká novela stavebního zákona přináší možnost v některých případech rozhodnout o jejím zachování, přestože nesplňuje běžné podmínky pro dodatečné povolení. Nové ustanovení § 256 odst. 3 ale nelze chápat jako obecné prominutí pravidel ani jako snadnou cestu k legalizaci velkých staveb, které vznikly v rozporu s právními předpisy. Má řešit krajní situace, kdy by odstranění stavby bylo zjevně nepřiměřené, zatímco její zachování by nezasáhlo veřejné zájmy ani práva jiných osob.

Ustanovení říká, že „stavební úřad nenařídí odstranění stavby a stavbu dodatečně povolí i bez splnění podmínek (…), pokud by nařízení odstranění stavby představovalo pro povinného nebo pro jiné osoby nebo pro veřejný zájem zcela zjevně zásah nepřiměřený přínosům a zároveň ponecháním stavby nejsou dotčeny veřejné zájmy ani práva třetích osob. Odpovědnost povinného za přestupek tím není dotčena“. Jde o několik podmínek, které musí být splněny současně. Nestačí, že by odstranění bylo nákladné, stavebníkovi způsobilo majetkovou újmu nebo že se stavba už užívá. Stavební úřad musí porovnat konkrétní přínos odstranění s jeho konkrétními následky a posoudit dopady zachování stavby.

„Nejde o běžnou nevýhodnost či nákladnost odstranění; formulace vyžaduje mimořádně silnou a zjevnou disproporci. Všechny uvedené podmínky musí být splněny současně. Z toho plyne, že i výrazná újma způsobená odstraněním sama o sobě nestačí. Ponecháním stavby také nesmějí být dotčeny veřejné zájmy a nesmí být zasaženo do práv třetích osob,“ upozorňuje JUDr. Jiří Kubík, MBA, vedoucí oddělení odvolání a stížností odboru stavebně správního Magistrátu města Plzně. Veřejné zájmy podle něj mohou souviset například s bezpečností, ochranou zdraví, životním prostředím nebo územním plánováním.

Práva třetích osob přitom nelze zúžit pouze na vlastníka sousedního pozemku. Může jít také o spoluvlastníky domu, přístup ke stavbě, údržbu společných částí, technickou infrastrukturu nebo možnost provádět opravy. „Kritéria je třeba posuzovat nejen ve vztahu k sousedním parcelám, ale též například ke společným částem domu, přístupu, údržbě, technické infrastruktuře či spoluvlastnickým právům,“ doplňuje Mgr. David Slováček, bývalý právník Kanceláře veřejného ochránce práv.

ČKAIT upozorňuje, že odpovědnost za výstavbu přitom nelze spojovat pouze s tím, zda stavební úřad stavbu povolí, dodatečně povolí, nebo nařídí odstranit. Stavební zákon upravuje veřejnoprávní podmínky povolování a provádění staveb, ale sám o sobě nenahrazuje smluvní vztahy mezi stavebníkem, projektantem, zhotovitelem a dalšími účastníky. Proto ani rozhodnutí o odstranění samo o sobě neurčuje, kdo a vůči komu nese občanskoprávní odpovědnost. Ta se posuzuje podle konkrétních smluv, zákonných povinností, rozsahu jednotlivých činností a okolností vzniku vady či škody. Nejlepší ochranou stavebníka i dalších účastníků proto zůstává kvalitní příprava, jasně vymezené smluvní vztahy a včasné zapojení autorizovaných odborníků.

Kalendář akcí