Detail dominantní fasády (obklad z dřevěných latí)
Objekt tělocvičny je situován v zastavěném území v těsné blízkosti historického centra města Polná. Dotčená lokalita je součástí památkové zóny, budova tělocvičny je tedy patrná v hlavním panoramatu města při pohledu od polenského zámku. Z této dispozice vycházelo hmotové řešení stavby, jehož cílem bylo eliminovat potenciálně negativní ovlivnění struktury stávající zástavby.
ARCHITEKTURA
Hmota objektu je členěna příčně na výrazné pásy (segmenty) tvarované zalomenou konstrukcí příčných vazníků v modulu 5,7 m. Zalomení a výškové střídání konstrukce opticky redukuje celkovou výšku objektu a nevytváří standardní horizontální linii v jedné výšce. Nevzniká tak výrazná atika ani hřeben, který by negativně ovlivnil panorama města (viz sousední objekt školy ze 70. let 20. století). Architektonické řešení vytváří vertikálně jednotný objekt (bez členění na sokl, fasádu a střechu) s výrazným členěním horizontálním směru (členění na segmenty odpovídající rastru okolní zástavby).
Fasáda je členěna na jednotlivé segmenty v modulu přibližně šest metrů s použitím horizontálně členěné předsazené treláže z dřevěný hranolů z přírodního dřeva (ošetřeno pouze tepelně, nikoliv nátěrem), vytváří se výrazná struktura (formovaná hrou světla a stínu), která má během denní doby proměnou charakteristiku. Pohledově exponovaná jihozápadní strana směrem k potoku je doplněna výsadbou pnoucích rostlin u paty fasády a předpokládá se postupné optické vtažení hmoty do zeleně.
V kontrastu s výraznou dřevěnou fasádou jsou boční plochy fasády obloženy světlými cementovláknitými deskami s nepravidelně členěným rastrem, výrazně horizontálním. Horizontální členění je použito z důvodu optického „uzemnění“ hmoty. Obě boční plochy počítají s částečným (a postupným) ozeleněním popínavými rostlinami na připravenou podporu z nerezových lanek.
Řešení fasádního pláště – měkké tvary hmoty vytvářející „nejasné obrysy“ objektu a výsadba pnoucích (popínavých rostlin) – podporuje začlenění celkovým výrazem spíše k plochám zeleně a drobných pomocných staveb, než k okolní hlavní (dominantní) zástavbě historického jádra.
Objekt tělocvičny je na stávající školní budovu napojen přes jednopodlažní vklíněný objekt propojovacího krčku. Tento objekt přejímá zaoblenou křivku hlavní hmoty do půdorysu a má jednoduchou omítku, která vytváří jemný přechod mezi tradičně řešenou fasádou školy a netradiční fasádou tělocvičny. Objekt má zelenou střechu.
Objekt před severozápadní jednopodlažní fasádou vytváří komponovaný parter příjemné boční uličky s dlážděním z odštěpků žulové dlažby, která navazuje na historické dláždění ulice Poděbradova. Z jižní strany jsou navazující stávající zpevněné plochy částečně předlážděny s použitím žulových odštěpků a předpokládá se uplatnění žulové dlažby na všech zpevněných plochách.
Vytváření křivky terénu a tvarování opěrných zdí vychází z morfologie území a začleňuji objekt školní tělocvičny v bližších pohledech do zelených ploch. Členění zelených ploch a nová výsadba tradičních listnatých (převážně ovocných) stromů navazuje na původní logiku okolních užitkových zahrad.
DISPOZIČNÍ ŘEŠENÍ
Objekt tělocvičny je členěn na hlavní hmotu hrací plochy (cca 13 × 24 m) a nižší navazující dvoupodlažní částí (cca 24 × 8 m) na severovýchodní straně v rozsahu čtyř šaten, kabinetu učitele, nářaďovny, sociálního a technického zázemí. Na stávající objekt školy je napojen přes dvoupodlažní krček se schodištěm (15 × 7 m). Celý objekt je posazen o 1,5 m níže, než sousední objekt školy, čímž dochází k napojení objektu přes mezipodestu. Provozně objekt umožňuje využití pro školní výuku, ale i pro širší veřejnost se zajištěným přístupem z centra města (ze severní strany) z ulice Poděbradova.
Objekt tělocvičny pracuje výrazně s formováním okolního terénu a vytvářením zemního valu na jižní části pozemku, a to především z důvodu zapojení do zelených ploch a optickému snížení stavby a zároveň jako reakce a záplavové území.
Celkový koncept barevného řešení počítal s využitím jemných barev – dominantní barva světlé omítky (obklad cementovláknitých desek) a proměnná barva neošetřeného stárnoucího dřeva. Doplňkové barvy drží pouze variace světle a tmavě šedé barvy. Jediným barevným akcentem (vnímaným z bezprostřední blízkosti) je žlutá barva hlavních vstupních dveří.
KONSTRUKČNĚ-MATERIÁLOVÉ ŘEŠENÍ
Založení stavby
Založení objektu stavby je řešeno na pilotových základech o průměru 400 a 600 mm. Piloty jsou vetknuty do únosného podloží tvořeného horninami R4-R3, hloubka vetknutí činí minimálně dva metry. Na pilotách je posazena železobetonová vana, kterou tvoří základová deska tloušťky 300 mm a železobetonové stěny tloušťky 300 mm. S ohledem na úroveň max. hladiny spodní vody (cca metr nad úrovní podlahy) je základová deska navržena rovněž na zatížení vztlakem od hladiny podzemní vody.
Konstrukční řešení nosné konstrukce haly (povrchová ochrana, profily)
Konstrukční systém tělocvičny je tvořen železobetonovou monolitickou konstrukcí podzemní části objektu a ocelovou konstrukcí nadzemní části objektu. Zavětrování objektu podzemní části objektu tělocvičny je řešeno systémem základové desky, nosných stěn a stropů. Ocelovou konstrukci tvoří ocelové rámy navržené z válcovaných uzavřených ocelových profilů 250 × 150 × 6 mm. Osová vzdálenost rámů je 1,30 m.
Rámy jsou atypického tvaru s obloukovou části v místě osy A. V ose B jsou navrženy podélné ocelové průvlaky z válcovaných uzavřených ocelových profilů 400 × 200 × 6 mm a ocelové sloupy z uzavřených profilů 250 × 250 × 8 mm a 250 × 250 × 10 mm. V ose C jsou navrženy podélné ocelové průvlaky z uzavřených profilů 150 × 250 × 6 mm a ocelové sloupy z uzavřených profilů 250 × 150 × 6 mm. Rámy tvoří rovněž nosný rošt pro vnější lamelový obklad. Paždíky jsou navrženy z profilu 140 × 80 × 4 mm a z profilu 80 × 80 × 4 mm. Zavětrování ocelové konstrukce je navrženo z ocelových táhel ∅ 12 a 30 mm.
Opláštění ocelové konstrukce je řešeno pomocí kovoplastických sendvičových panelů tloušťky 150 mm a hydroizolační fólie.
ZÁVĚR
Koncepce architektonického řešení, reflektující složité poměry v území a tíhu historických souvislostí, vychází z rozhodnutí nevytvářet objekt maskovaný historizujícími prvky do okolní zástavby, ale vytvořit objekt, který splývá s okolím a duchem místa a vyvolává pocit, že na dané místo přirozeně patří, ač je jakkoli rozdílný a jiný. Důraz je v základu kladen na celkovou urbanisticky-prostorovou kompozici a kvalitní zpracování detailu.
Martin Zezula
SANTIS a. s.
