Vlak jménem Green Deal je rozjetý. A nezastaví ani před českým stavebnictvím

publikováno:
Foto: UCEEB Foto: UCEEB

Green Deal radikálně mění celé sektory ekonomiky a stavebnictví není výjimkou. Omílané, avšak stále poměrně nejasné téma udržitelnosti se přitom nevyplatí ignorovat. V opačném případě hrozí firmám i jednotlivcům problém s penězi.  

To místo je až symbolické. V průmyslové zóně v Buštěhradu u Kladna ve stínu sedmi obřích komínů Sochorové válcovny sídlí v moderní budově Univerzitní centrum energeticky efektivních budov pražské ČVUT (ČVUT UCEEB). Více než stovka vědců působících v centru už osm let zkoumá, jak tuzemský stavební sektor maximálně a zároveň ekonomicky efektivně „očistit“. Na přilehlém pozemku stojí několik experimentálních domků, na zelené střeše vědci testují desítky rostlin s cílem zjistit, které z nich mají nejmenší nároky na péči, a jsou tedy i ekonomicky nejvýhodnější. 

UDRŽITELNOST HLEDÁ OBSAH

U okna s výhledem na tuto experimentální střechu se setkáváme s Martinem Volfem, vedoucím týmu Architektura a životní prostředí. Jak poznamenává, i přes relativně krátkou existenci centra (založeno bylo v roce 2012) se jeho zaměření postupně mění. Původně se vědci soustředili na dosažení maximální energetické efektivity, a tedy snížení nákladů na provoz budov. To stále platí, dnes se však budovy s prakticky nulovou spotřebou běžně staví a vyžaduje je i legislativa. „Do popředí se proto dostává udržitelnost. Už nás tolik nezajímá pouze to, jak ušetřit za provoz budovy, ale čím dál více projektantů a investorů nás oslovuje se žádostí o pomoc, jak navrhnout a postavit udržitelný objekt a co to vlastně znamená,“ vysvětluje Volf. 

Střecha budovy UCEEBHojně omílaný pojem udržitelnost nemá jasný obsah. Cílem Volfa a jeho kolegů je mimo jiné dát mu definici pro stavebnictví v českých podmínkách. Například v seismicky aktivních oblastech to může znamenat výstavbu robustních budov ze železobetonu, které by odolaly zemětřesení. Taková budova však v sobě skrývá množství „svázané energie“, a tedy i emisí, jež vznikají při výrobě materiálů i stavbě. V Česku s nízkou seismickou aktivitou by takový postup mohl být s udržitelností v rozporu.  

Do centra pozornosti regulátorů, ale i finančních institucí se dostávají emise vznikající v průběhu celého životního cyklu budov, nikoli jen při provozu. Výzkumníky z ČVUT UCEEB tak stále více zajímá doba před vznikem objektu a také poté, co budova doslouží. „To neznamená, aby se snadno zdemolovala, ale aby byla na konci životního cyklu znovu využitelná. Například v Nizozemí znovu využívají jednotlivé prvky, okna se repasují a použijí na nový objekt. A dá se toho samozřejmě vymyslet mnohem víc,“ nastiňuje Volf. 

Nejde o akademickou debatu. Sílící regulace, ale i snadnější přístup k dotacím, financování a snaha o minimalizaci rizik vede k tomu, že udržitelnost se stává stále důležitějším tématem i v praxi. „Na udržitelnost je potřeba myslet v celém životním cyklu budov. Již dnes jsme dokonce schopni predikovat, jaký důsledek bude mít za padesát let demolice budovy a jak bychom materiál, z něhož je postavena, mohli vrátit zpět do výroby,“ říká Jan Pavlík, ředitel pro energetiku provozovatele průmyslových nemovitostí Accolade. 

Oslovení zástupci stavebních i poradenských firem se shodují, že trend bude jen sílit. A jak poznamenává expert na udržitelnost společnosti PwC Česká republika Petr Dovolil, firmám, které ho řešit nebudou, hrozí brzy existenční potíže. 

TAXONOMIE, ESG A SPOL.

Evropa se v rámci Zelené dohody (Green Deal) dohodla na snížení emisí do roku 2050 na nulu a v rámci balíčku Fit for 55 o 55 procent do roku 2030. Podle experta Frank Bold Advisory a člena EFRAG Sustainability Reporting Boardu Filipa Gregora za tímto účelem vytvořila několik legislativních nástrojů, které se navzájem doplňují a dopadají prakticky na všechny sektory ekonomiky včetně stavebnictví. Budovy koneckonců odpovídají za 40 procent spotřeby energií a 36 procent emisí uhlíku. 

Stavebnictví odpovídá za 40 procent spotřeby energií a 36 procent emisí uhlíku.

Na stavebnictví a provozování budov připadá v Evropě více než čtvrtina lidských vlivů na životní prostředí a přibližně třetina spotřeby surovin a produkce odpadů. Nové technologie a přístupy k navrhování a provozování budov nabízejí řešení, která umožňují tyto negativní dopady významně omezit.

Zdroj: UCEEB

V prvé řadě jde o povinnost nefinančního, takzvaného ESG reportingu pro firmy nad 500 zaměstnanců. Původní termín pro příští rok se ukázal jako nereálný, a povinnost se proto přesunula na rok 2024. V rámci reportů by měly firmy na sebe prozradit, do jaké míry jsou udržitelné nejen ve vztahu k životnímu prostředí, ale také třeba v sociálních a správních aspektech. Svým rozsahem se zpráva o udržitelnosti vyrovná výroční zprávě. ČEZ, Škoda Auto či Coca-Cola už reporty zveřejňují, ačkoli podle Gregora zatím chybí jednotné reportovací standardy. Jejich schválení se očekává letos na podzim.

Nizozemská banka Triodos Bank v červnu jako první na světě představila hypotéku, jejíž úroková sazba se odvíjí od materiálů, které jsou pro výstavbu použity.

Nefinanční reporting poslouží jako vodítko pro investory, banky a fondy, a tedy to, jak snadno a levně se firmy dostanou k penězům. A nejen firmy. Nizozemská banka Triodos Bank v červnu jako první na světě představila hypotéku, jejíž úroková sazba se odvíjí od materiálů, které jsou pro výstavbu použity. I investoři a banky musí zveřejňovat, do jaké míry při svých rozhodnutích zohledňují udržitelnost. Nenutí je k tomu však jen regulatorní tlak. Zohlednění ESG je podle Dovolila z PwC kvůli sílícím klimatickým změnám pro finanční sektor klíčové samo o sobě.

„V případě neřízení těchto rizik by si samy pod sebou podřezávaly větev. Například by investovaly do projektu náročného na vodu, který v době splácení úvěru bude mít s ohledem na stávající klimatické projekce snížené zdroje vody, případně bude vypouštět nadměrné skleníkové plyny v situaci, kdy daný dlužník bude platit čím dále větší poplatky za jejich vypouštění,“ vysvětluje Dovolil.

PRAVIDLA SE NASTAVUJÍ, PŮJDE O HODNĚ

Tím se vracíme k otázce, kterou řeší i ČVUT UCEEB, a sice co vlastně znamená udržitelné stavebnictví. Odpověď na to dává taxonomie Evropské unie. Pravidla se postupně rozšiřují, zatím se týkají 98 oblastí včetně budov. Takzvaná technická screeningová kritéria taxonomie jsou v některých bodech překvapivě konkrétní, uvádí například maximální množství vody, které může protékat vodovodní baterií.

Přesto se ve velké většině nejedná o žádný soubor precizně definovaných pravidel. Mnohé body jsou poměrně nejasné a práci s jejich výkladem mají i Martin Volf a jeho kolegové. O ten je mimochodem požádal právě bankovní sektor, což opět vypovídá o tom, že pro přístup k penězům půjde o zcela zásadní věc.

UCEEB budovaZákladem je maximum obnovitelných zdrojů, úsporné hospodaření s vodou a samozřejmě energetická efektivita. Nadto se však už další postup odvíjí od konkrétní situace a projektu. Jako příklad uvádí Volf dřevostavby, které jsou z principu udržitelnější než budovy z keramických bloků nebo ze železobetonu s vysokou energetickou náročností při produkci materiálů. „Pokud se však bude stavět bytový dům a řešit přitom, aby se sousedé navzájem nerušili, tak se to elegantněji a šetrněji může vyřešit keramickou stěnou. Laicky řečeno, do dřevostavby může být potřeba nacpat mnohem více materiálu,“ vysvětluje Volf.

Pomyslné minusové body ztracené na keramických blocích pak může investor nahnat třeba využitím izolace z recyklovaných materiálů. Ohled se už při projektování bude brát na případný druhý život budovy, tedy aby mohla pro skončení životnosti snadno změnit svou funkci a kanceláře proměnit třeba na byty. Překvapivým, ale pro české prostředí příznačným kritériem by pak mohlo být zohlednění vlivu na eutrofizaci, tedy nadměrnou produkci živin vedoucí k zahlcení vod sinicemi. Látky působící jako živiny se totiž do životního prostředí uvolňují i při výrobě stavebních materiálů.

Dosud málo diskutovaným tématem je také riziko přírodních katastrof vyvolaných klimatickou změnou, jež mohou vést k poškození či zničení budovy. V Česku k obvyklým povodním loni přibylo tornádo a letos rozsáhlé lesní požáry. Oprava či úplné stržení a nahrazení zničené budovy znamená promarněnou energii, a tedy i další zbytečné emise.

V ČVUT UCEEB přitom prorocky už před dvěma lety proběhl projekt zaměřený na resilientní, tedy vůči přírodním živlům odolné bytové domy. Podle Volfa se přitom jako smysluplnější ukázalo zaměřit se více než na maximální odolnost na snadnou opravitelnost budovy.

Téma začíná stále více zajímat také pojišťovny, o čemž svědčí i obří konference o klimatických změnách zorganizovaná letos v dubnu Českou asociací pojišťoven. Pojištění domu, jehož stavitel na případnou klimatickou katastrofu nemyslel, může brzy vyjít mnohem dráž než u udržitelné stavby, případně se taková budova může stát i nepojistitelná. O tom se už třeba přesvědčili vlastníci tuzemských uhelných elektráren a dolů. Jejich „špinavá“ aktiva odmítají evropské pojišťovny krýt a ČEZ musel elektrárny a doly pojistit až na Bermudách.

VELCÍ JSOU PŘIPRAVENI, MALÍ OTÁLÍ

Technická screeningová kritéria evropské taxonomie nejsou tedy z velké části nijak konkrétní a jednotlivým projektům nechávají poměrně široký prostor pro přizpůsobení se dané situaci. Zda je budova skutečně udržitelná, ověří v konečném důsledku auditoři některé z certifikačních institucí. Podle Lukáše Ferkla, člena České rady pro šetrné budovy a řídícího partnera ve společnosti EnviTrail a mimo jiné také bývalého ředitele ČVUT UCEEB, jsou nejznámějšími certifikáty zahraniční LEED či BREAM.

Vlastní nástroj nazvaný SBToolCZ vyvinula ovšem i Fakulta stavební ČVUT a UCEEB. Letos v červenci zveřejnili novou metodiku aktualizovanou po 11 letech. Jak už bylo zmíněno, v minulosti hrála důležitou roli energetická efektivita, v nové metodice je však podle Volfa váha jednotlivých kritérií mnohem rovnoměrnější.

Martin Volf, vedoucí týmu Architektura a životní prostředí UCEEB„Máme padesát kritérií definujících, co znamená udržitelnost. Z každého kritéria vyplyne nula až deset bodů. Pokud má budova deset z deseti bodů, tak to znamená, že máte tu nejlepší budovu. Nula z deseti však neznamená špatnou, ale standardní budovu.“

Martin Volf, vedoucí týmu Architektura a životní prostředí UCEEB

„Máme padesát kritérií definujících, co znamená udržitelnost. Z každého kritéria vyplyne nula až deset bodů, což je srozumitelné i pro laika. Pokud má budova deset z deseti bodů, tak to znamená, že máte tu nejlepší budovu. Nula z deseti však neznamená špatnou, ale standardní budovu,“ vysvětluje Volf. Některá kritéria jsou přitom v rozporu. Třeba požadavek na zelenou střechu může kolidovat s požadavkem na střešní fotovoltaiku. V konečném důsledku však rozhoduje celkový výsledek a nejde o to získat plný počet bodů v rámci každého kritéria.

Pro velké developery nejde o novinku, své projekty už dnes většinou na udržitelnost certifikují, stejně jako již zveřejňují své nefinanční reporty. Vyžadují to jejich klienti. Stejně tak nejde o novinku pro výrobce stavebních materiálů. „Výrobci stavebních materiálů jsou připraveni celkem dobře, protože všichni dodávají nebo chtějí dodávat materiál pro nadnárodní stavební firmy, které tuto připravenost přímo či nepřímo vyžadují,“ popisuje Ferkl.

Podle Lukáše Ferkla, člena České rady pro šetrné budovy a řídícího partnera ve společnosti EnviTrail„Výrobci stavebních materiálů jsou připraveni celkem dobře, protože všichni dodávají nebo chtějí dodávat materiál pro nadnárodní stavební firmy, které připravenost na udržitelnost přímo či nepřímo vyžadují.“

Podle Lukáše Ferkla, člena České rady pro šetrné budovy a řídícího partnera ve společnosti EnviTrail

MALÉ PODNIKY TÁPOU

Přesto z nedávného průzkumu analytické společnosti CEEC Research a společnosti Wienerberger vyplynulo, že 75 procent tuzemských stavebních společností nemá naplánované konkrétní kroky pro udržitelné stavebnictví. „Kritickým problémem jsou malé a střední podniky, které nemají zdroje na ESG manažery a externí poradenskou podporu,“ míní Petr Dovolil. A trend nejspíš časem dostihne i jednotlivce budující rodinné domy k vlastnímu bydlení. I u nich se totiž brzy může výše úroků hypotéky odvíjet od udržitelnosti budovaného obydlí, jak svědčí případ nizozemské Triodos Bank.  

Podle Dovolila v tomto směru zaspal stát, jenž nemá žádnou strategii udržitelných financí a neposkytuje sektoru ve složitém tématu žádnou podporu. Hrozí, že Česko propásne bezprecedentní finanční prostředky, které jsou na udržitelnost připraveny. Podle Gregora by v EU mělo na naplnění cílů Green Dealu každoročně putovat v souhrnu až bilion eur z veřejných i soukromých zdrojů až do roku 2050. V Česku půjde minimálně o bilion korun do roku 2027.

Faktem je, že udržitelné materiály a technologie jsou stále dražší než konvenční. Ani vyžadovaná certifikace není levnou záležitostí. Neplatí to však vždy, kvůli rekordním cenám elektřiny začíná být třeba solární energetika pro mnoho investorů zajímavá čistě byznysově. S očekávanou rostoucí poptávkou se navíc předpovídá pokles cen, stejně jako tomu bylo u fotovoltaických panelů. Komplikací může naopak být pandemií a válkou vyvolaný nedostatek materiálů i pracovních sil.

Popsaná opatření nejsou přitom jediná, která na stavební sektor dopadnou. Třeba nová direktiva Energy Efficiency Directive (EED) počítá s tempem renovací veřejných budov tři procenta podlahové plochy za rok v prakticky nulovém energetickém standardu. V tendrech uspějí jen firmy, které budou mít otázku udržitelnosti vyřešenou.

Od roku 2026 by se pak měl systém obchodování s emisními povolenkami rozšířit i na sektor budov. Ty by se sice měly vztahovat na dodavatele paliv, pro investory i financující bankovní sektor však představují další motivaci, proč si dát na neudržitelné stavby pozor. „Česko tento rozjetý vlak zastavit nemůže. Stále ale do něj může chytře naskočit a jet v 1. třídě,“ uzavírá Petr Dovolil.

Text: Jan Brož, autor je redaktorem týdeníku Hrot

Související články

Aktuálně

Projektanti projektující pozemní stavby očekávají růst trhu projektových prací ve výši 2,6 %. V současné chvíli mají projektové společnosti využity kapacity na 96 %. Tržby projektovým společnostem porostou o 3,3 %. Tržby porostou více v pozemní projekci. Projektové společnosti mají v současné chvíli nasmlouvané zakázky na 9 měsíců dopředu. Nejčastěji získávají projektové společnosti zakázky na základě dlouhodobé spolupráce. Pro zákazníka je stále nejdůležitější cena. Vyplývá to ze Studie projektových společností H2/2022 zpracované analytickou společností CEEC Research s.r.o.

Tagy

Kalendář akcí