ESG v dnešní době získává čím dál tím větší důležitost při hodnocení celkového obrazu firem.
ESG neboli Environmental, Social and corporate Governance je soubor právních norem, které ukládají podnikům vytvářet v rámci výročních zpráv reporty o jejich činnostech z pohledu dopadu na životní prostředí a na společnost. Jedná se o metodu, jež dokáže vyhodnotit dopad subjektu na životní prostředí, společnost a způsob jejího vedení. Na základě této metody lze číselně vyjádřit udržitelnost firmy a její společenskou odpovědnost.
ESG RATING
ESG je důležitým nástrojem, jehož lze využít za účelem sledování environmentálních a sociálních trendů. Dostává se do popředí nejen jako marketingový a PR nástroj, ale získává nyní i konkrétní legislativní rámec jak na mezinárodní, tak i vnitrostátní úrovni. V zásadě jde o ohleduplný a udržitelný přístup k investování a byznysu obecně. Investoři více zohledňují dopady na životní prostředí či sociální faktory, jako jsou přístup k pracovníkům, transparentní struktura společnosti a její etická pravidla. K tomu napomáhá i uvědomění, že právě poptávka po těchto kvantifikovaných hodnotách přispívá k řešení této problematiky. ESG je tedy celkový pohled na společnost, či chcete-li podnik, který je dle daných kritérií měřitelný, takže lze tyto podniky objektivně hodnotit a porovnávat.
ESG je ukazatelem v rámci obchodních strategií nejen u (drobných) investorů a spotřebitelů. Na trend reagují i velcí hráči, jako jsou banky, pojišťovny a velké korporace obecně, které na základě ukazatelů ESG vybírají své dodavatele a obchodní partnery. Už dávno není ve hře pouze váha ekonomických hodnot, ale v rozhodovacím procesu hraje roli i hodnocení dopadu na životní prostředí a celková společenská odpovědnost daného podniku.
ESG VE STAVEBNICTVÍ
V rámci stavebnictví se ESG netýká jen stavební společnosti, ale specificky i procesu výstavby, tedy konkrétně dopadů výstavby na životní prostředí (použité materiály, recyklace stavebního odpadu, uhlíková neutralita a další oblasti ESG ratingu, jako například i zajištění BOZP na pracovišti či nulový výskyt nelegálních zaměstnanců). Proces výstavby a stavbu jako takovou lze certifikovat (například certifikáty BREEAM, LEED anebo WELL). Druhým faktorem je energetická náročnost budovy samotné a její odolnost vůči povětrnostním podmínkám a přírodním živlům. Atraktivita spočívá jednak v úspornějším provozu takových budov, ale i z hlediska vzrůstajících požadavků na ESG ve všech oblastech. Od výhodnějších podmínek financování, pojištění, ale i z hlediska konkurenční výhody vlastníků či nájemců těchto budov, kdy je požadavek na určitou ESG certifikaci budovy společnosti (ať už jejího sídla, či provozovny) klíčovým požadavkem i ze strany dodavatelů. U velkých nadnárodních společností je poptávka po těchto budovách zpravidla již standardem a necertifikované budovy si u těchto zájemců lidově řečeno již „neškrtnou“.
Strategie ESG díky svému nedávnému legislativnímu zakotvení na evropské úrovni není ale už jen nástrojem pro zajištění konkurenceschopnosti stavby či podniku, ale nyní bude i nezbytnou součástí pro řádný chod společnosti, jako je například politika BOZP či vypracování a zakládání účetní závěrky.
NOVÉ SMĚRNICE Z BRUSELU
ESG se dostalo do popředí díky Pařížské dohodě o ochraně klimatu z roku 2015, na ni navazující Zelené dohodě pro Evropu z roku 2019 díky Evropskému klimatickému zákonu z roku 2021. Nově byla na konci roku 2022 přijata Směrnice o podávání zpráv podniků o udržitelnosti, zkracovaná jako „CSRD“ (celým názvem Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2464 ze dne 14. prosince 2022, kterou se mění nařízení (EU) č. 537/2014, směrnice 2004/109/ES, směrnice 2006/43/ES a směrnice 2013/34/EU, pokud jde o podávání zpráv podniků o udržitelnosti), jež s účinností od roku 2024 (účinnost je stanovena postupně pro různé druhy společností) zavádí povinnost zveřejňovat podrobné informace týkající se otázek udržitelnosti. Legislativa tedy postupně formuje podnikatelský prostor, který musí implementovat cíle přijaté na mezinárodní úrovni do svých interních struktur.
CO ZNAMENÁ ZKRATKA ESG
Environmental – životní prostředí a klima
V rámci této oblasti se jedná zejména o následující kritéria: dopady na klimatické změny (emise skleníkových plynů či efektivní využívání energií), znečištění a produkce odpadů (nakládání s odpady, používání obnovitelných či recyklovaných materiálů, využití odpadů, emise škodlivých látek), biodiverzita, vodní zdroje a způsob, jakým společnost přistupuje k inovacím a udržitelným technologiím (elektromobilita atd.).
Social – společenská odpovědnost
V rámci této oblasti se jedná zejména o následující kritéria. Lidské zdroje (péče o pracovníky, BOZP, rovné odměňování, poměr mezi výší odměny managementu a průměrnou mzdou zaměstnanců, začlenění na trhu práce znevýhodněných osob či GDPR). Firemní kultura společnosti a její dobrá pověst, zejména v oblasti filantropie a dobrovolnických aktivit. Hodnotí se rovněž přístup ke spotřebitelům a bezpečnost výrobků. Důležitá je i právní či reputační bezúhonnost společnosti ve všech oblastech.
Governance – správa a řízení podnikatelských aktivit a fungování společnosti dovnitř i navenek
V rámci této oblasti se jedná zejména o následující kritéria. Řízení a management, akcionářská práva, nezávislost a reputační bezúhonnost vedení a jeho odměňování. Nastavení klíčových procesů a obchodní etika, etický kodex společnosti, risk management a compliance. Nezbytnou součástí image společnosti je i transparentnost její majetkové struktury, přičemž negativně vnímané může být i koncové sídlo vlastnické struktury v některém z daňových rájů.
Jak uvádí Směrnice o podávání zpráv podniků o udržitelnosti (CSRD), došlo v posledních letech k velmi významnému nárůstu poptávky po informacích podniků o udržitelnosti, zejména ze strany investiční komunity. Tato vyšší poptávka je zapříčiněna měnící se povahou rizik pro podniky a rostoucím povědomím investorů o finančních důsledcích těchto rizik. Tak je tomu zejména v případě finančních rizik souvisejících s klimatem. Roste také povědomí o rizicích a příležitostech, které pro podniky a investice vyplývají z jiných environmentálních otázek, jako například úbytek biologické rozmanitosti, a ze zdravotních a sociálních otázek včetně otázek týkajících se dětské a nucené práce. Důvodem vyšší poptávky po informacích o udržitelnosti je také nárůst investičních produktů, jež výslovně usilují o splnění určitých standardů udržitelnosti či dosažení určitých cílů v této oblasti.
Vzhledem k tomu, že výše uvedená kritéria jsou relativně neurčitá, vzniká velké množství ESG standardů, které se snaží zakotvit měřitelná hlediska. Nejrozšířenějším systémem v této oblasti je GRI (Global Reporting Initiative) a SASB (International Sustainability Standards Board). GRI používá obecnější přístup a zohledňuje rovněž sociální dopady. SASB je spíše založen na standardech specifických pro dané odvětví a bere v úvahu především environmentální a ekonomické dopady. GRI je univerzálnějším nástrojem pro dobrovolně zveřejňovaná data jakéhokoli podniku, zatímco SASB se zaměřuje spíše na environmentálně náročná odvětví.
V současné době se v evropském prostředí vychází ze standardů taxonomie EU vyžadovanými právě směrnicí CSRD, která zavádí ESRS standardy (The European Sustainability Reporting Standards) pro nefinanční reporting. Tyto standardy vychází z GRI a budou platné pro podniky působící v EU, které podle nich budou muset zpracovávat své výkaznictví. Standardy jsou vypracovávány ze strany Evropské poradní skupiny pro účetní výkaznictví (tzv. EFRAG – The European Financial Reporting Advisory Group) a prozatím stále není k dispozici jejich kompletní verze.
Nová směrnice CSRD zavádí s postupnou účinností od roku 2024 povinnost pro nefinanční reportování. Firmy musí zveřejňovat informace ze všech tří výše uvedených ESG oblastí. V roce 2024 poprvé budou muset reportovat podniky, na něž se již vztahuje směrnice o vykazování nefinančních informací (NFRD) z roku 2014. Ty budou muset v roce 2025 zveřejnit data za rok 2024. Jedná se o velké společnosti, které mají více než 500 zaměstnanců, veřejně obchodované společnosti, banky a pojišťovny.
O rok později, tedy v roce 2026 (pro fiskální rok 2025), budou muset zveřejnit nefinanční report velké společnosti, na které se směrnice NFRD nevztahuje. V roce 2026 budou muset poprvé reportovat společnosti s více než 250 zaměstnanci, které buď mají roční obrat 40 milionů eur a více, nebo bilanční sumu minimálně 20 milionů eur.
Za fiskální rok 2026 již budou muset reportovat i kótované malé a střední podniky. Povinnost se rovněž začne vztahovat na takzvané malé a nepříliš složité úvěrové instituce a kaptivní pojišťovny. Všechny tyto společnosti ale mohou požádat o odklad o jeden rok, což znamená, že v takovém případě by první report musely zveřejnit v roce 2028, a to pro fiskální rok 2027.
Autor:
Mgr. DANIELA HOLÁ, advokátka z Advokátní kanceláře Vych & Partners. Specializuje se na firemní a korporátní právo.
