Celkový pohled na bývalý panský statek v pražské Tróji
Pražská Trója je místem se zajímavou a bohatou historií. Svědků minulosti tu najdeme mnoho, jedním z nich je i areál bývalého panského statku ze 17. století. Nový život mu vdechla náročná rekonstrukce, jejíž součástí je propojení historických budov s citlivě zakomponovanými novostavbami. Areál se pomalu dostává do povědomí Pražanů jako Chateau Troja Residence. Pro jeho znovuzrození museli architekti z ateliéru LOXIA sáhnout často po velmi netradičních a nákladných řešeních.
ZÁKLADNÍ ÚDAJE
- Investor: Coast Capital Partners Czech Republic
- Generální projektant a architekt: LOXIA, a. s.
- Generální zhotovitel: Metrostav a. s. divize 6
Stav architektonicky i historicky cenných budov, které léta chátraly, ještě výrazně zhoršily škody napáchané tisíciletou vodou, kterým ještě napomohly průsaky spodní vody. Staré zdivo muselo být vysušeno a základové konstrukce historických budov dostaly novou hydroizolaci.
V první řadě došlo k vysušení starého podmáčeného zdiva. V projektové dokumentaci bylo uvažováno provedení hydroizolace podsklepených objektů formou rubových injektáží a vodorovné hydroizolace pomocí chemické infuzní clony. Toto řešení bylo nakonec z důvodu mělkého založení historických objektů a v lokálních místech úplné absenci základového zdiva v některých místech náročné až neuskutečnitelné. Došlo proto k aplikaci povlakové bitumenové hydroizolace pro horizontální konstrukce. Svislé stěny byly opatřeny kombinací nátěrové stěrkové hydroizolace na bitumenové a cementové bázi. Infuzní clony k odvlhčení zdiva byly dodrženy.
Jedním z důvodů pro změnu sanace spodní stavby bylo např. zjištění, že v některých částech podzákladí částečně chybí základy nebo jsou velice mělké. Tato lokální místa byla zajištěna metodou podchycení základů, což je podezdění základové stěny do patřičné hloubky, jako ochranu před působením spodních vod. Před budoucími povodněmi by měl areál chránit val s pevnými i mobilními stěnami. Při jejich včasné instalaci je val schopen zvládnout výšku vltavské hladiny minimálně v úrovni z roku 2002. Technicky zajímavých řešení je ale v Chateau Troja mnohem víc…
CHYTRÁ OKNA
Bývalý hospodářský dvůr se za uplynulé čtyři roky změnil v pozoruhodný rezidenční areál aktuálně s 86 byty (+ 2 ateliéry), z nichž 17 se nachází v historických objektech. Několik z nich má podobu luxusních penthousů. Exkluzivita těchto bytových jednotek spočívá i v pozoruhodném výhledu na Prahu, který umožňují velká, elektronicky ovládaná okna.
Na přání investora se jednalo o okna systému DayLight AC300. Jde o automaticky výsuvná okna s trojsklem s tepelně izolovaným hliníkovým kompozitním profilem, které lze ovládat jak stisknutím tlačítka v interiéru, tak vzdáleně, například přes aplikaci v chytrém telefonu. Moderní pohonná jednotka je téměř bezúdržbová s řídícím napětím (230 V/1A/cca 300 W). Zajímavostí je směr vysouvání oken. S ohledem na horizontální členění oken a jiný úhel výhledu z místností druhého a jiný ze třetího patra, bylo zvoleno ve 2. NP posun oken směrem nahoru a ve 3. NP směrem dolu. Takto bylo docíleno velmi přirozeného a otevřeného výhledu s minimálním rušením rámy oken. Okna jsou dále např. vybavena detektory vlhkosti a čidla a při dešti se automaticky zavřou. Okna disponují otevírací plochou o velikosti až 60 % (okna realizovala firma Hladík stavební servis, s. r. o.).
„Podobný typ oken se používá zatím velmi málo. Lze je ovládat z mobilu nebo laptopu a jsou rovněž napojena na meteostanici, takže pokud začne pršet nebo udeří velký mráz, a okna zůstala náhodou nedovřena, automaticky se zavřou,“ vysvětluje Ing. Michal Hendrych, hlavní inženýr z architektonického ateliéru LOXIA.
Projektanti se v průběhu celé rekonstrukce maximálně snažili, aby unikátní objekt byl dokonalý ve všech detailech. Například aby chladicí, tepelné a další technologická zařízení byla dobře „skryta“ a nenarušovala celkový vzhled. V případě Chateau Troja využili k tomuto účelu podstřešní prostory, kam umístili také vyústění odpadního vzduchu z koupelen a kuchyní. Vznikla tak tzv. technologická terasa, kterou podpořil i investor a která splňuje všechny požadavky památkářů.
STŘEŠNÍ KONSTRUKCE
Původní stav střech historických objektů byl ve velmi špatném technickém stavu. Většina dřevěných konstrukcí byla napadena dřevokazným hmyzem a houbami podle stavebně historického průzkumu. Dlouhou dobu zanedbávané a neudržované historicky cenné budovy potřebovaly zahájení prací na jejich obnově – znovuoživení co nejdříve. Proto byly střechy kompletně svrženy a realizovány nové ocelo-dřevěné konstrukce nebo respektive jen dřevěné, tvarově totožné s původními střechami. Pro rekonstrukci střech historických objektů byly použity nové keramické tvarovky a pro „věžičku“ objektu „A“ bylo využito šindelové krytiny.
Současně bylo třeba najít řešení, jak citlivě a s respektem k historickým budovám pojmout nové střechy novostaveb i z pohledů ze shora, zejména z oblíbené vinice sv. Kláry. Pro novostavby byly použity železobetonové monolitické konstrukce včetně moderně pojaté mansardové střechy s keramickými vodorovnými lamelami, které materiálově a barevně ladí s historickými budovami. Tudíž nejedná se tedy o mansardové střechy v pravém slova smyslu, ale o šikmé železobetonové stěny pod úhlem 15 stupňů, evokující historickou mansardovou střechu.
SPECIÁLNÍ OMÍTKY
Od první chvíle bylo jasné, že v případě tohoto areálu bude hlavním tématem citlivé propojení architektonicky cenných historických budov s moderními novostavbami. Staré objekty navíc vyžadovaly použití materiálů a prvků, které pomohou s jejich sanací a konzervací. Dobrým příkladem jsou sanační omítky propouštějící vodní páry a spolu s vhodnou konstrukcí chránící letité zdivo.
Povrchovou úpravu zdiva rekonstruovaných budov bylo nutné zajistit aplikací nových omítek. Tyto omítky musí, v maximální míře, zajistit povrchovou ochranu zdiva, musí být maximálně životné, zároveň umožnit zdivu přirozené „vydýchávání vlhkosti“ v maximální dostupné míře a také zajistit absorpci solí z podkladního zdiva. Tyto požadované vlastnosti splňují tzv. sanační omítky. Podmínkou pro správnou funkci těchto omítek je dodržení přesně definovaného postupu provedení od mechanického očištění zdiva, přes aplikace jednotlivých vrstev omítky až po finální nátěr. Standardní rozsah sanačních omítek se pro exteriér uvažuje cca 1,5 až 2,5 metru nad terén.
Generální projektant si ale pro areál Chateau Troja nechal vyhotovit projekt sanace, který přesně definoval rozsah a typ interiérových i exteriérových sanačních omítek vč. dalších sanačních prací. V soklové části objektů byla nanesena omítka hrubší zrnitosti, přičemž proti vzlínající vlhkosti chrání všechny objekty tlaková injektáž (materiál Aquafin), realizovaná firmou RS servis group. Ostatní fasádní plochy byly opatřeny omítkami jemnější zrnitosti.
Zároveň se ve spolupráci s památkáři dlouho hledal správný odstín omítek, tedy takový, který odpovídá co nejvíce původnímu zabarvení a struktuře, které odhalil restaurátorský průzkum. V historickém duchu zůstaly i zámečnické výrobky a dveřní křídla a okna, částečně repasovaná a částečně replikovaná.
Z rekonstruovaných objektů byla např. na objektu C z původního zdiva zachována pouze štítová stěna od ulice a zbylá část domu musel být vystavěna znovu v historickém ztvárnění. Dále například věž objektu A, u které bylo plánováno vyspravení původního historického zdiva, musela být téměř celá stržena, protože vykazovala statické poruchy. Byla pak vystavěna v původním tvaru. Vstupní brána do areálu musela být rozebrána kvůli přístupu techniky na staveniště. Kamenné zdivo brány bylo rozebráno, jednotlivé kameny očíslována poté znovu položeny do původní pozice.
V naprostém kontrastu použitých technologií a materiálů pak byly společné prostory v novostavbách. Zde najdeme nejmodernější obklady stěn z nehořlavých desek. Jedná se o desky Grenamat AL s povrchovou úpravou HPL, což je vysokotlaký laminát a je to nejmodernější řada povrchové úpravy těchto desek.
Grenamat AL je nehořlavá deska vyrobená z expandovaného vermikulitu a anorganického pojiva, která odolává vysokým teplotám až do 1 200 °C a vykazuje také velmi dobré zvukově a tepelně izolační vlastnosti. Tyto desky, dodané společností Grena, a. s., neobsahují žádná minerální či skleněná vlákna, azbest ani jiné nebezpečné látky a jsou tak naprosto zdravotně a ekologicky nezávadné.
„Přestože byl celý areál starého statku ve velmi tristním stavu, zachovaly se některé prvky, jichž mohlo být použito při další rekonstrukci. To je případ i pískovcových šambrán: podle zbytků těch původních byly vyrobeny nové a společně znovu osazeny kolem oken. Musím říct, že obdivuji práci specializované firmy, která tyto prvky vyrobila. Jen při velmi detailním studiu lze objevit rozdíly mezi novým materiálem a 300 let starými kousky,“ hodnotí projektový manažer.
Renovace pískovcových šambrán prováděla společnost Bohumil Pánek – Kamenosochařství a restaurátorství. Repliky v historickém duchu pak vytvořila firma Kámen Engineering s. r. o. Generální architekt projektu požadovali vytvoření co nejpřirozenějších replik a renovací. Kovářské prvky pocházejí z dílny kovářství Kacovský, zámečnické součásti pak precizně dotvořila firma Abadia, a. s.
UNIKÁTNÍ VÝTAH
Velkým oříškem byl v Chateau Troja venkovní výtah. S památkáři probíhalo dlouho jednání, zda bude vůbec možné ho použít. „Jedním z důvodů, proč jsme výtah chtěli dostat do projektu, byla naše snaha dodržet normy, a to nejen ty technologické a akustické, ale také ty pro bezbariérový přístup do budov. Nakonec se našlo řešení v podobě proskleného tubusu, kdy je i kabina celá skleněná. Při jeho návrhu bylo potřeba zvládnout řadu konstrukčních detailů, mimo jiné způsob, jak vyřešit, aby se z kabiny nestal skleník, zkrátka aby byla ve všech ročních obdobích zachována tepelná pohoda. Takže výtahová šachta je tvořena protislunečním zasklením pro odrazivost slunečních paprsků a dále strojně dochlazována,“ doplňuje M. Hendrych.
Ocelová konstrukce výtahu byla zakomponována do nejstarší budovy B, která nyní nese honosnější název „Tulip“. Slouží jako soukromý výtah pro stejnojmenný penthouse z 3. NP do garáží či soukromého wellness – 1. PP.
Výtah nakonec disponuje elegantním designovým zpracováním v podobě kombinace nerezového materiálu se sklem (včetně celoprosklených teleskopických dveří). Luxusní atmosféru dokresluje LED osvětlení. Současně byl kladen důraz na co největší sluneční odrazivost skleněných výplní, aby nedocházelo k přehřívání vnitřku kabiny. Použito bylo sklo Stopray Vision-61 s nízkým solárním faktorem. Propouští pouze asi 30 % tepelné energie, leč nezadržuje velké množství viditelné složky slunečního záření (propustnost 70 %). Panoramatická šachta s kabinou je navíc strojně dochlazována. Tento hi-tech výtah dodala společnost MP Lifts, s. r. o. Konstrukci šachty realizovala firma ATA Engineering, s. r. o. vč. zasklení. Klimatizace výtahové šachty dodala firma Ekoreex Praha s. r. o.
DLAŽBA
S přihlédnutím k původnímu vzhledu starých budov byly realizovány i jejich společné prostory, například chodby a schodiště. Byla použita historická hexagonální dlažba a keramické tvarovky. Jedná se o napodobeninu historické dlažby, protože původní dlažba byla příliš zdegradovaná vlivem času a nebylo možno ji zrenovovat a použít znovu. Již v počátcích projektu se podařilo najít alternativní historizující dlažbu Cotto Etrusko dovezenou z Itálie. Ty zdobí podlahy společných prostor objektu B.
CHLAZENÍ A VYTÁPĚNÍ
Specifikem realizace chlazení objektů bylo to, že v původním projektu byla provedena pouze příprava pro vnitřní viditelné jednotky. Klient pak měl možnost jejich osazení podle vlastního uvážení. V průběhu výstavby se ale investor rozhodl zvýšit standard bytů a nově požadoval osadit jednotky přímo. Jednalo se o jednotky instalované skrytě nad stropním podhledem místnosti. Projekt klimatizace tedy v podstatě vznikal od začátku a zpracovávala ho přímo pro investora dodavatelská firma. Generální projektant celé rekonstrukce areálu plnil funkci koordinátora a náročné bylo především koordinovat jednotky a potrubí v podhledech, které se dodatečně projektovaly a instalovaly do již hotových dispozic bytů. Klimatizace ale určitě přispěje ke většímu komfortu klientů. Další zajímavostí je např. v některých bytech použité skryté štěrbinové odvětrání v podhledu koupelen oproti standardním viditelným ventilátorům (chlazení dodávala firma Ekoreex Praha s. r. o.).
V suterénu novostaveb jsou umístěny dvě kotelny vždy se dvěma stacionárními kondenzačními kotly. Kotelna II. kategorie pod objektem H o jmenovitém součtovém výkonu kotlů 715 kW slouží k vytápění objektů rekonstrukcí. Do jednotlivých objektů rekonstrukcí je topná voda z kotelny vedena pod stropem suterénu a dále v zemině v chráněných předizolovaných potrubích (aby se docílilo minimálních ztrát). Každý byt má potom vlastní předávací stanici Meibes pro lokální topný systém bytu a ohřev vody. Druhá kotelna III. kategorie se nachází pod objektem K a disponuje jmenovitým výkonem 440 kW. Slouží pro vytápění objektů novostaveb. V jednotlivých patrech novostaveb jsou umístěny podružné rozdělovače a sběrače. Samozřejmostí je osazení měřičů spotřeb s dálkovým odečtem hodnot (vytápění dodávala firma SaS instalace, s. r. o.).
Byty jsou vytápěny kombinací klasických radiátorů pod okny, vertikálních radiátorů a v koupelnách doplňkové elektrické podlahové vytápění.
OÁZA KLIDU A HARMONIE
Součástí exkluzivního rezidenčního areálu budou i okouzlující romantické zahrady stylově navazující na geometrické francouzské zahrady Trojského zámku. LOXIA je autorem celé koncepce již od prvních skic, které pocházejí z roku 2008.
Pěstěná zahrada Chateau Troja Residence je komponována jako soubor několika komorních zahrad propojených pečlivě udržovanými cestičkami. Zahrady se svěží bujnou i tvarově upravenou zelení poskytnou vizuální požitky a odpočinutí na „Nádvoří“, u vodních prvků, ve stinných zákoutích nebo v „Zahradě se slunečními hodinami“. Procházka zahradou se všemi průhledy, promenádami, sochařskými plastikami i stinnými zákoutími by tak měla obyvatelům i návštěvníkům nabídnout jedinečný vizuální u duševní zážitek.
Z podkladů architektonického studia LOXIA
Prezentace společnosti Ekoreex Praha s. r. o. - dodavatele klimatizace výtahové šachty je ke stažení ZDE.
