Pohled na věž po osazení jeřábem
Rekonstrukce starších historických objektů jsou dnes na denním pořádku. Ta, o které popisuje tento článek, byla provedena pomocí moderních postupů, které jsou zatím u nás spíše jedinečné.
Původní věž kostela v Petrovicích u Karviné v Moravskoslezském kraji, pocházející z roku 1899, byla již ve velmi špatném stavu. Bylo tak již na čase ji opravit. Při ohledání přímo na stavbě se zjistilo, že v průběhu času se již někdo pokoušel věž různými způsoby opravovat a řada neodborných zásahů se podepsala na téměř již nebezpečném stavu. Nebylo navíc možné vytvořit přesnou repliku původní konstrukce.
Prvním krokem bylo zaměření tvaru a rozměrů věže. Pro tyto účely jsme použili zaměřovací přístroj Leica 3D disto, který je pro tyto účely opravdu dokonalým nástrojem. Stativ s přístrojem jsme postavili nedaleko paty věže a provedli měření rozměrů a kontur ve výšce přes 20 metrů přímo ze země. Nebylo tak potřeba žádné práce ve výškách… Přístroj navíc umožňuje přemístění přes „zabezpečovací body“ s automatickým přepočtem koordinace, a tedy i navázáním na měření. Díky tomu jsme tedy 2x přístroj přemístili (prakticky obešli věž dokola) a získali tak viditelnost a potřebné zaměřené body ze všech čtyř stran věže. Celá tato operace trvala tři hodiny i včetně osobního prohlédnutí vnitřní konstrukce stávající věže.
Zaměření jsme následně naimportovali do programu SEMA a provedli zakreslení konstrukce. Již z importu naměřených dat bylo patrné, že věž si „sedá“ a je vůči obdélníkovému půdorysu již o několik stupňů „překroucena“. Potvrdilo se tak, že už je opravdu nejvyšší čas na rekonstrukci.
Přenesený tvar jsme tedy „zpravidelnili“ a uzpůsobili na zaměřené rozměry. Na první pohled to sice nevypadá, půdorys věže je ve skutečnosti obdélníkový s rozdílem stran 30 cm. I na to tedy musela být konstrukce tvarově uzpůsobena tak, aby pod horní částí věže již spodní část přecházela v pravidelný 8boký tvar.
Další zásadní změnou v konstrukci bylo vynesení hlavních sloupů věže (z původního diagonálního provedení jsme zvolili dvojité křížové). Nikdo totiž nevěděl, v jakém stavu bude uložení diagonál a zda nebude nutné jeho zpevnění, což by pak při montáži mohlo vše značně zkomplikovat a prodloužit čas využití jeřábu, což u takto velkého stroje znamená zvýšení nezanedbatelných nákladů.
Pro „křížové vynesení“ se tak, díky rozměrovým informacím ze softwaru, připravily kapsy již dopředu – před demontáží původní věže. I toto se ukázalo jako efektivní rozhodnutí, neboť při následné demontáži se na rohu stavby uvolnil kus římsy. Zjistilo se, že původní uložení bylo nejenom ve špatném stavu, ale každé v jiné výšce – podle původně uložených a rozměrově rozdílných trámů. Zabetonováním původních kapes se rohy římsy navíc zpevnily (tato činnost se mohla provádět až po osazení nové věže).
Důležitým faktorem, na který bylo třeba myslet u přípravy, bylo rozdělení konstrukce na dvě části z důvodu montáže v hale a transportu na stavbu. Konstrukčně tedy byly vytvořeny dvě samostatné části, které pak u kostela montážníci nasadili na sebe a spojili tvarově dohromady. Nahoru na místo již šla věž jako jeden konstrukční celek.
Na spodní části (u pozednicového věnce) bylo realizováno místo rohového plátu přeplátování pomocí úhlopříčného prvku. Opět tak došlo ke zpevnění rohu a tvaru. Následně to umožnilo do této části zakomponovat platle s oky, na kterých se celá věž při osazování jeřábem zavěsila.
Jakmile byla konstrukce odsouhlasená a dořešeny drobné připomínky, vyexportovali jsme z programu SEMA výrobní data pro CNC stroj a výpisy materiálů pro objednání řeziva. Zároveň jsme z toho vyselektovali krátké prvky, které svou velikostí neumožňovaly dostatečné upnutí ve stroji. Bylo proto nutné je vyrobit ručně, stejně tak i některé obloukové prvky, které se dořízly pásovou pilou Mafell.
Zbytek pak už byl na firmě ROOFS CZ. Konkrétně měli na starosti dopravu předvyrobených dílů, montáž na hale, oplechování větší části věže, nakládku a transport. Ani ten nebyl úplně jednoduchý. V první fázi nás limitovala vrata montážní haly a následně cesta ke kostelu. Ta je totiž opravdu úzká a takto velký náklad se musel prostorem „protáhnout“ jen s tolerancí několika málo centimetrů… Všechno dobře dopadlo a věž se ke kostelu dostala. Dokonce v požadovaném termínu, čili těsně před slavností, při které ji přítomný biskup posvětil.
A pak to přišlo. Obří jeřáb sundal starou věž a nová šla obratem „ve vší parádě“ hned nahoru. Proběhla tak výměna kus za kus… Vše „sedlo“ s milimetrovou přesností.
Zkušenosti získané v rámci výměny věže v Petrovicích u Karviné byly uplatněny v rámci podobného projektu, o kterém snad v dalším ročníku soutěže Dřevěná stavba roku…
