Dosud Praha spoléhala na prostory z 19. a počátku 20. století, jmenovitě na Rudolfinum (1881) a Smetanovu síň Obecního domu (1912). Tyto sály s kapacitou zhruba 1 200 míst sice patří k národním kulturním ikonám, avšak v éře nejmodernějších akustických požadavků a velkých symfonických těles přestávají stačit.