Štafeta: Václav Hvízdal, jednatel společnosti Pontex, předává štafetu Radku Šímovi formou otázky: Rozepsal jsem se o mostech i architektuře, a proto bych se rád zeptal Ing. arch. Radka Šímy, jak obě profese skloubit, aby primárně inženýrské dílo, jakým most beze sporu je, lahodilo oku i duši.
Architektonická profese je velice rozmanitá, navrhujete měřítkem rozdílné úlohy: interiéry nebo rodinné domy, bytové domy až po průmyslové areály nebo urbanismus rozsáhlých územních celků. Práce to je pestrá a přitažlivá. A stále je to ta stejná práce architekta – najít to nejvhodnější řešení pro danou úlohu, pro konkrétní území, pro lidi, kteří budou prostředí užívat. Při práci na Dvoreckém mostě nás překvapilo, že při respektu k racionálním požadavkům oboru je to práce svobodná a pro architekta atraktivní. Nešlo by to ovšem bez inženýrů, kteří jsou schopni reflektovat naše uvažování. Takové mostaře nám osud na Dvoreckém mostě dopřál a všem jim velice děkujeme!
1. Čím vším jste si profesně prošel, než jste se stal vrcholovým manažerem?
Vrcholový manažer, to je eufemismus. Pokud bych měl parafrázovat scénu slavného českého filmu, tak jsem se vyučil jako architekt, pak jsem nastoupil jako architekt a jsem stále architekt. Ale vážně, ta cesta byla opravdu přímočará. Hned po státnicích v roce 1992 jsme se čtyři kolegové shodli, že založíme firmu, architektonickou kancelář Atelier 6.
Letos v březnu jsme oslavili 30leté výročí, navíc v nezměněném složení. Myslím, že je to v českém architektonickém prostředí rarita.
2. Když sestavujete tým, co je pro vás prioritou?
Jednoznačně schopnost vzájemné komunikace. Za ta léta u nás pracovalo několik architektů, někdy po profesní stránce velice schopných, kteří ale nebyli schopni týmové práce. A to se okamžitě projeví na atmosféře v ateliéru a následně na projektech jako takových. Je to neustálá práce s lidmi. Naštěstí můžu konstatovat, že nyní pracujeme v nejlepším složení za celou naši historii. Velice si toho vážím.
ATELIER 6, S. R. O. ARCHITEKTONICKÁ KANCELÁŘ
Atelier 6 vznikl na jaře 1992 a tvoří jej čtyři společníci: Ing. arch. Libor Čížek, Ing. arch. Ondřej Moravec, Ing. arch. Michal Nekola a Ing. arch. Radek Šíma.
Atelier 6 se zaměřuje na návrhy a projekty občanských a obytných staveb, rodinných domů, administrativních budov, průmyslových staveb, interiérů, urbanistické studie a územně plánovací podklady.
3. Jak motivujete lidi, aby podali maximální výkon?
Práce architekta je prací tvůrčí, je to duševní výkon, který se v některých aspektech přibližuje umělecké tvorbě. A umění, to je velice vybíravá dáma, ta si hned tak s někým nezadá. Architekt samozřejmě také musí ovládat široké spektrum činností ryze inženýrského ražení, ke kterým je třeba mít znalosti a trpělivost. Ale nápad, myšlenku, esprit, to nevysedíte, to je vis maior. Takže tady většina klasických manažerských pouček neplatí, respektive nelze je použít. Jedna ale funguje vždy – kolegy musí práce bavit, musí pro ně být smysluplná, musí je naplňovat. O to se snažím.
4. Vzpomenete si na nejkrizovější situaci ve firmě a způsob, jímž jste ji zvrátil?
Mám pocit, že krize je integrální součástí mé profese. Nemáte zakázky a jste nervózní, jak uživíte firmu, máte hodně práce a nestíháte termíny, máte strach, jestli přijde nápad, následně si nejste jisti, jestli vaše řešení je to správné, jestli dostatečně zaujme. Pak aby vám někdo zakázku přidělil, následně se obáváte, jak vaše dílo obstojí v hodnocení času, který je jediný objektivní, a tak dál. Zvládat tlak nebo krizové situace je pro architekta standard, postupně si zvyknete a berete to jako samozřejmost.
5. Jakou zakázku bylo pro vaši společnost nejnáročnější zrealizovat?
Údělem architekta je neustále soutěžit. Pokud získáte jednu zakázku z deseti projektů, na kterých pracujete, tak jste úspěšný, pokud jednu z pěti, tak jste elita. A to stále ještě nemáte nikde zaručeno, že projekt dotáhnete až do realizace. Do každého z těch projektů přitom vkládáte podstatnou citovou investici, a pokud ji nedotáhnete do finále v podobě hotové stavby, jste o tu investici chudší. Takže realizace, byť sebenáročnější, je pro každého architekta za odměnu.
6. Jmenujte světovou stavbu, která vás nikdy nepřestane fascinovat. A proč tomu tak je?
Asi na prvním místě věže Emauzského kláštera v Praze od Františka Maria Černého. Vzpomínám, jak mě očarovaly při návštěvě Prahy někdy na gymnáziu, kdy jsem ještě netušil, čemu se budu profesně věnovat. A fascinují mě stále – to propojení moderního s gotikou, konvexního s konkávním. Hned za touto superstar mám kapli Notre-Dame du Haut v Ronchamp od Le Corbusiera, zejména kvůli práci se světlem.
7. Řeknete nám, co nyní čtete za knihu?
Já mám neustále rozečteno více knih najednou, přeskakuji. Nyní je to Sedm zákonů egyptologa Miroslava Bárty, Čtyřprocentní vesmír Richarda Paneka a Jiný TGM od Pavla Kosatíka. Z oboru se rád vracím k antalogii Euroamerické architektonické myšlení 1936–2011 od editorů Sršňová, Tichá, Švácha. Ještě jednu knihu otvírám opakovaně a opakovaně se snažím pochopit – Godel, Escher, Bach.
8. Kdybyste mohl cestovat v čase, se kterým architektem byste se chtěl setkat?
To mám od mládí nastaveno poměrně daleko do historie, přímo ke kořenům, je jím Imhotep, autor Džoserovy pyramidy, první velké kamenné stavby dějin a také první architekt, kterého známe jménem. Pokud bych zůstal v historii ne tak vzdálené, tak by to byli tři Pepíci – Josef Hlávka, Jože Plečnik a Josef Gočár.
9. Jak relaxujete po náročné práci?
Nejčastěji v přírodě. Na pěší túře, na běžkách, při výletu se synem na kole na Karlštejn, na jezu Na Poříčí, který je perlou Otavy, na výstavě Krištofa Kintery nebo při zušlechťování zahrady.
10. Jaký byste po sobě chtěl zanechat odkaz?
Budu moc rád, když mé stavby obstojí v tom nelítostném hodnocení, které za všechny současné obdivovatele nebo kritiky objektivně provede teprve čas.
11. Bonusová otázka je na vás. Komu ji předáváte a na co se chcete zeptat?
Chtěl bych se zeptat Ing. Lukáše Svobody ze společnosti Pragoprojekt, jak složité je projektovat a realizovat liniové stavby v Čechách.
