Držíme krásu nad námi

Na první pohled může zakládání staveb působit jako technická disciplína, která není příliš atraktivní. Ve skutečnosti však jde o obor s velkou budoucností, protože se výstavba stále častěji zaměřuje na městské proluky, bažinaté pozemky, brownfieldy nebo prudké svahy, jež se dříve nedaly využít nebo zaplatit drahé technologie výstavby. Se všemi těmito výzvami si pokročilé technologie speciálního zakládání staveb dokážou poradit. O oboru, který zůstává často skrytý pod povrchem, jsme si povídali s Janem Kunčákem, spolumajitelem jedné z největších českých firem zaměřených na speciální zakládání staveb.

Jaké technologie nejčastěji využíváte pro zakládání staveb v Česku?

V České republice se nejčastěji využívá klasický konzervativní způsob zakládání pilot. Při tomto postupu se vrt do země zajišťuje provozní pažnicí, která zabraňuje sesouvání zeminy. Následně se vrt vyplní armaturou a betonem, což zajistí pevnost a stabilitu konstrukce. Ačkoli existují i jiné metody, například technologie typu displacement, v tuzemsku výrazně převažuje tento konzervativní přístup.
 

„V České republice se nejčastěji využívá klasický konzervativní způsob zakládání pilot. V Polsku, kde převládají rozlehlé oblasti sypkých písků, je použití klasických vrtaných pilot problematické, a proto vítězí alternativní metody.“

Čím je to dáno?

Hlavním faktorem jsou geologické podmínky. Například v Polsku, kde převládají rozlehlé oblasti sypkých písků, je použití klasických vrtaných pilot problematické, a proto vítězí alternativní metody, například zmiňovaný displacement. Také v hornatých oblastech, jako je Rakousko, Chorvatsko nebo jih Evropy obecně, klasické piloty nenajdou široké uplatnění. V našich podmínkách s jílovou půdou s vrstvami štěrku je ale způsob pažené piloty ideální.

Pracujete na zakázkách i v zahraničí?

Zřídkakdy. Hlavním důvodem je náročnost transportu naší mechanizace, která často váží vyšší desítky tun. Tyto nadrozměrné transporty vyžadují speciální povolení, jejichž vyřízení v České republice zabere zhruba dva týdny. Pokud bychom chtěli pracovat za hranicemi, je potřeba povolení získat nejen u nás, ale i v zemích tranzitu, což může trvat celé měsíce.

Uvedu vám konkrétní příklad – před dvěma lety jsme koupili novou vrtnou soupravu původem z Itálie. Stála tři a půl měsíce v areálu společnosti, protože se čekalo na povolení pro převoz přes Itálii, Rakousko, Německo a Českou republiku.

Práce v zahraničí by tedy pro nás dávala smysl jen u mimořádně velkých projektů. Kromě časové a administrativní náročnosti je tu také otázka finanční – samotné transportní náklady se pohybují ve stovkách tisíc korun.

Na jakých zajímavých projektech jste v Čechách v poslední době pracovali?

Jedním z nich byla výstavba onkologického ústavu v Brně, kdy se rozšiřoval nemocniční areál. Zde jsme ve spolupráci s firmou PKS realizovali poměrně velkou stavební jámu, která byla rozsahem podobná Horácké aréně v Jihlavě, již jsme také dělali.

Zakázka v nemocničním areálu byla výjimečná zejména kvůli složitým geologickým podmínkám. Lokalita v minulosti měla problémy s historickým sesuvem půdy, což vzbuzovalo obavy projektanta, aby se hlubokým výkopem sesuv ve stejném místě neaktivoval. Musely se zde proto dělat poměrně složitá geotechnická opatření, aby stavba, ale i celé území, bylo do budoucna stabilní a nedošlo k havárii okolních objektů.

Když zmiňujete Horáckou arénu v Jihlavě, řešili jste i zde složitá geotechnická opatření? Přece jen objekt se buduje v centru města.

Projekt Horácké arény jsme realizovali pro generálního dodavatele, společnost Gemo. Je pravdou, že výstavba je náročná především kvůli své poloze v historickém jádru Jihlavy. Stavební jáma o hloubce devíti metrů se nacházela v těsné blízkosti frekventované komunikace, kde projíždějí auta a trolejbusy, a z druhé strany sousedila s objektem nazývaným „Zimáček“, který bylo nutné podkopat.

Jak jste s ohledem na umístění stavby v centru města nastavili harmonogram prací?

Harmonogram stavebních prací byl odpovědností firmy Gemo, která koordinovala všechny subdodávky. Bylo však nezbytné respektovat podmínky stanovené stavebním povolením a přizpůsobit se požadavkům na soužití s okolím. Největší výzvou byla prašnost, zejména během demolice původního stadionu, a logistika spojená s odvozem tisíců tun zeminy a betonu, což výrazně ovlivňovalo dopravu v okolí. Tyto činnosti ale zajišťovala jiná subdodavatelská firma.

My jsme se soustředili výhradně na zajištění stavební jámy. Z geologického hlediska šlo o poměrně náročné podmínky. Do hloubky šesti až sedmi metrů jsme pracovali s písčitým podložím, které se rychle sesouvalo. Pod ním však následovala velmi tvrdá skála, což přechod mezi těmito vrstvami značně komplikovalo. Každopádně díky předchozímu geologickému průzkumu jsme podmínky znali předem a vše mohli důkladně dopředu naplánovat.

JAN KUNČÁK Absolvoval Fakultu stavební VUT v Brně a svou kariéru zahájil jako stavbyvedoucí, kde během šesti let získal zkušenosti z řízení stavebních projektů. V roce 2007 se připojil ke společnosti SVIPP a již o dva roky později převzal roli jednatele. Je členem České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě.

Takže vás při zakládání této stavby nic nepřekvapilo?

Jedna věc ano. Stavba se nachází na místě původní zimní arény, a přestože stadion nebyl řadu let v provozu, zemina pod jeho základy zůstala trvale zmrzlá – v průměru do hloubky 70 centimetrů, místy dokonce až jednoho metru. Vytvořil se zde až permafrost podobný tomu, jaký známe například ze Sibiře. Tento jev však nebyl způsoben geologickými podmínkami, ale dlouholetým chlazením kluziště. Chlad postupně pronikal do podloží a způsobil promrznutí země. Vzhledem k hloubce stavební jámy bylo nutné veškerou zmrzlou zeminu mechanicky rozbít a odvézt pryč.

Je možné, že se permafrost výhledově objeví i pod novým stadionem?

Nepředpokládám, dnes se mnohem více dbá na odizolování základů, a navíc současné moderní technologie chlazení jsou jiné, než byly v době výstavby historického stadionu.

Dnes už se setkáváte s projekty, kde jsou objekty doslova stavěny jako obrovské ledničky. Příkladem je firma Bidfood, která zásobuje restaurace polotovary a pro kterou jsme už zakládali několik takových hal. U těchto staveb se často zvedá konstrukce nad zem, aby se zabránilo promrzání půdy. Je však důležité si uvědomit, že charakter těchto projektů je odlišný od výstavby arén, které jsou hluboko zapuštěné do země a vyžadují jiné specifické řešení.

Kolik vrtných souprav jste pro zakládání Horácké arény měli?

Používali jsme i šest vrtných souprav pro různé velikosti vrtů. Nejzajímavější technologií, již jsme zde využili, byla trysková injektáž, která slouží ke zpevňování zemin. Tato technologie byla klíčová zejména pro zabezpečení sousedního stadionu „Zimáček“, aby bylo možné ho bezpečně podkopat a nezbortil se.

Jaké technologické inovace jste museli uplatnit, aby konstrukce arény s prefabrikovanými železobetonovými sloupy a ocelovou střechou byla stabilní a dlouhodobě funkční?

Tato stavba je z technického hlediska velmi specifická, protože nemá středové podpory – jedná se o kupoli. Piloty jsou rozmístěny převážně po obvodu a jsou výrazně větší, aby zvládly přenést požadované zatížení. Statik nám tedy poskytl přesné specifikace zatížení, které musely piloty zvládnout, a naším úkolem bylo zajistit, že je technicky splní.

Kolik pilot bylo třeba k založení objektu Horácké arény?

Celkově 236 a jejich délky byly zhruba 19–21 metrů a průměr pilot až 1,2 metru.
 

„Na zakládání staveb neexistuje škola. Nelze se vyučit nebo vzdělat v oboru injektážník či vrtmistr.“

Kolik pracovníků na Horácké aréně za vaši společnost pracovalo?

Na stavbě pracovalo v průměru 25 až 30 našich zaměstnanců a celý projekt jsme zrealizovali během čtyř až pěti měsíců.

Jak velký vliv mají sezónní faktory na průběh zakládání stavby?

Sezónní faktory mají na naši práci menší vliv, než by se mohlo zdát. Na tomto projektu jsme začínali v srpnu a končili v lednu. Když se betonuje do hloubky 20 metrů, teplota v zemi zůstává stálá. Největší komplikace nám způsobuje déšť, který rozbahní terén a ztěžuje dopravu betonu a pohyb vrtaček. S mrazem máme problém spíše u některých speciálních technologií, zejména když mrzne voda. Nicméně pro naši hlavní činnost, tedy pilotové zakládání, to zásadní vliv nemá.

Co má tedy největší vliv, pokud to není klima?

Geologické vlivy. Když začnete pracovat na projektu, který podle geologického průzkumu vykazuje suchou zeminu, hlínu a jíl, ale při vrtání zjistíte, že v pěti metrech je voda, štěrk, staré navážky nebo měkký jíl, je to výzva.

Dalším faktorem, který ovlivňuje naši práci, je příprava staveniště. Pokud je nám slíben zpevněný terén, ale my se pak ocitneme s těžkou technikou na rozbahněném poli, pak vznikají zbytečné náklady za dopravu a mzdy pracovníků.

Když zmiňujete pracovníky, jak se vám daří nábor kvalifikovaných lidí pro takto úzkou specializaci, jako je zakládání staveb?

Na zakládání staveb neexistuje škola. Nelze se vyučit nebo vzdělat v oboru injektážník či vrtmistr. Přistupujeme k náboru tak, že přijmeme kluka a ten pracuje na stavbě. Pokud o obor projevuje zájem, má pro něj předpoklady a umí si dávat fakta do souvislostí, vyškolíme ho sami.

Lidé se těžce shánějí. Jde o fyzicky náročnou práci na staveništi, často v holínkách, a nastupujeme jako první. I když je práce dobře placená, pro mnoho lidí atraktivní není. Většina našich nových pracovníků pochází z Ukrajiny nebo ze Slovenska. Mám dojem, že čeština už je slyšet hlavně v kancelářích.
 

„Firem na zakládání staveb je hodně. Nicméně takových, co mechanizaci vlastní a umí kombinovat vícero technologií, je málo.“

Na jakých dalších projektech aktuálně pracujete?

Jde o objekt Landmark, který se nachází v centru Brna na velmi frekventované křižovatce ulic Milady Horákové a Koliště. Staveniště jsme převzali v listopadu a s přihlédnutím k velikosti jámy se zde budeme pohybovat zhruba rok. Budeme kopat až do deseti metrů, což v centru města představuje velkou výzvu.

Horácká aréna byla taky v centru, ale zakládání stavby šlo rychleji, jak to?

Stavba byla rozsáhlá a v jeden čas jsme mohli používat více strojů, na něž bylo místo. Také zde probíhala dobrá koordinace mezi našimi pracemi a těžbou masy zeminy, již zajišťovala firma Gemo.

Výzvu vždy představují malé pozemky v centru města s omezenými přístupy, kde veškeré návaznosti jsou časově náročnější.

Všechny projekty, které jste zmiňoval, se nacházejí na Moravě. Působí to, že se tam oproti jiným regionům staví více.

Je nesporné, že v Brně se hodně staví. Jde o velké investiční celky, ať už revitalizace náplavky, nebo výstavba nové hokejové arény. Letos navíc odstartovaly rozsáhlé projekty bytových domů. A v zimě začne gigantický projekt bourání starého Prioru.
 

„Stavba se nachází na místě původní zimní arény, a přestože stadion nebyl řadu let v provozu, zemina pod jeho základy zůstala trvale zmrzlá. Vytvořil se zde až permafrost podobný tomu, jaký známe například ze Sibiře.“

Budete se ucházet o zakládání objektu po bývalém brněnském Prioru?

Domnívám se, že v Česku není žádná firma, která by takovýto projekt zvládla samostatně. Je to natolik rozsáhlý záměr, že bude nezbytné spojit síly. V tomto ohledu mají zahraniční společnosti nepopiratelnou výhodu – jsou součástí velkých nadnárodních korporací a v případě potřeby si mohou přivézt technologie, stroje i pracovníky ze zahraničí. To je něco, čemu české firmy nemohou konkurovat.

Co vás pak odlišuje od konkurence firem na zakládání staveb na tuzemském trhu?

Firem na zakládání staveb je hodně. Nicméně takových, co mechanizaci vlastní a umí kombinovat vícero technologií, je málo. Napočítám je na prstech jedné ruky. To, co nás ale od ostatních odlišuje, je schopnost navrhnout klientovi způsob založení stavby, vypracovat projektovou dokumentaci a vše následně zrealizovat. Projekt dokážeme optimalizovat i v momentu, kdy klient přijde s návrhem od svého statika. Vždy je pro nás klíčové přinést to nejlepší řešení pro každý projekt.