Commissioning není individuální disciplína, jde o týmovou práci

Martin Václavík se problematice commissioningu budov, tedy systematického a metodického procesu jejich uvedení do provozu, věnuje od dob svých studií na ČVUT i během studijních stáží v USA a v Singapuru. Pracovní zkušenosti sbíral v zahraničí při poznávání přípravy a realizace stavebních projektů dostavby kampusu London‘s Global University (UCL), ve státech Severní Karolina a Maryland při pracovní stáži a dále účastí na projektech ve Francii, Německu, na Slovensku i v České republice. V rozhovoru přibližuje rozdíly v přístupu ke commissioningu v zahraničí a Česku, ale i aktuální trendy, které se sem ještě nedostaly. Jaké osvědčené postupy ze zahraničí by mohly obohatit tuzemskou praxi? A v čem nejčastěji selhává commissioning budov v českém prostředí? Prohlubte si porozumění profesi, která se nachází na průsečíku technické preciznosti a lidské odpovědnosti.

Proč je commissioning důležitý pro úspěšné uvedení budovy do provozu?

Každý objekt je komplexním celkem složeným z mnoha stavebních a technologických prvků, z nichž každý musí být uveden do provozu odpovídajícím způsobem, aby mohlo vzniknout plně funkční dílo. Zohledňují se potřeby uživatele, provozní nároky na obsluhu, znalost běžných úskalí při provozování budov, zkušenosti zhotovitelů, příklady osvědčené praxe a doporučení výrobců. Commissioning budov nás připravuje na rozhodující období uvedení do provozu, kdy se rozhodne o skutečné energetické náročnosti budovy.

Jaká byla vaše profesní cesta k problematice commissioningu budov?

K procesu uvádění budov do provozu jsem se dostal prostřednictvím své profesní praxe. V letech 2012–2013 jsem začal působit jako konzultant pro udržitelné budovy certifikované podle systémů LEED nebo BREEAM, které do jisté míry všechny musely projít commissioning procesem. V té době jsem si zrovna vybíral téma své diplomové práce a logickým krokem bylo zaměřit se právě na tuto oblast. Chtěl jsem prozkoumat a porovnat odlišnosti mezi českou a zahraniční praxí. Zejména mě zajímala ta západní, protože z této strany pramenil vliv certifikačních systémů. Hlavní výzkumnou otázkou tak bylo porozumění těmto rozdílům a hledání možností, jak poznatky ze zahraničí efektivně aplikovat v českém prostředí.

Jakým způsobem se v současnosti v Česku uplatňuje proces commissioningu budov?

Každá budova musí být uvedena do provozu. Otázkou však zůstává, zda je tento proces proveden kvalitně či nikoli. V České republice si v tomto ohledu nevedeme špatně, a to díky dlouhodobě zavedené tradici technického dozorování stavby. Naopak v západních zemích se nedařilo předávat objekty v požadované kvalitě, což vedlo ke vzniku oboru commissioningu budov. Ten systematicky sjednotil a popsal jednotlivé činnosti související s uvedením budovy do provozu a díky tomu se disciplína stala nedílnou součástí kvalitních projektů.

Nejen v České republice se commissioning zaměřuje na provozní systémy budov, zejména na ty s vysokou energetickou náročností. Je třeba si uvědomit, že historicky zde nebyly propracované projektové dokumentace pro technická zařízení budovy například pro koordinaci nebo zaregulování, což často mohlo znemožňovat jejich kvalitní zprovoznění.

V poslední době mi však přijde, že projektová dokumentace vznikající ke stavbám má větší detail a tím pádem může být jednodušší pro zhotovitele dílo zprovoznit. Zároveň se ale budovy stávají složitějšími. Obsahují více technologických systémů, vzájemných propojení a specifických funkcí. S rostoucí technickou složitostí se tak přirozeně zvyšuje i náročnost samotného procesu uvedení do provozu.

Je rozdíl mezi rolí commissioning manažera a facility manažera v přípravné fázi projektu?

Pokud má facility manažer dostatečné odborné znalosti, může být přizvaný do projektu v roli v commissioning manažera a dohlížet na celý proces uvedení budovy do provozu. S tím je úzce spojen vznik souboru dokumentace, která by měla zachytit všechny relevantní informace nasbírané v souvislosti s commissioningem. Tyto informace vytvářejí komplexní podklad pro efektivní provozování, správu a porozumění fungování budovy. Facility manažer může navíc přinést vhled i do ostatních oblastí, jako jsou úklidy nebo odpadové hospodářství.

V čem je jiný přístup na západě?

Klade se větší důraz na týmovou práci a disciplinovanost. V zahraničí se při uvádění budov do provozu role a odpovědnosti projektanta, zhotovitele a facility manažera více prolínají a doplňují se. V České republice přetrvává tendence tyto odpovědnosti striktně oddělovat. Takže na západě je běžnou praxí, že projektant zůstává součástí projektu i po uvedení budovy do provozu a účastní se řešení vad a nedodělků. V českém prostředí je projektant do této fáze zapojen zpravidla jen tehdy, pokud nese odpovědnost za vzniklý problém.

Západní model navíc zahrnuje závěrečné setkání projektového týmu, kde se otevřeně vyhodnocují jak pozitivní, tak negativní zkušenosti z projektu s cílem formulovat konkrétní ponaučení. Právě tento přístup považuji za klíčový pro kontinuální zlepšování procesů i zvyšování kvality budoucích projektů.

Podceňují soukromí a veřejní investoři v Česku commissioning budov?

Postupně si investoři začínají uvědomovat přidanou hodnotu implementace commissioning procesu do projektu, za kterou musí samozřejmě zaplatit. Investice se jim vrátí ve formě menšího počtu problémů, lepší provozní efektivity a větší spokojenosti uživatelů. To se mnohdy pochopí až ve chvíli, kdy je budova uvedena do provozu a začne být užívána. Pak se dostavují konkrétní výsledky. Například tým údržby přesně ví, co má dělat, protože byl včas a dostatečně proškolen a má k dispozici potřebné informace. Nechci tvrdit, že je běžnou praxí školení zcela vynechat, ale v mnoha případech proběhne jen formálně, na papíře. Osobně mám k této části procesu často výhrady. Upřednostňuji pečlivou přípravu, zodpovědné provedení a především to, aby o každém kroku existoval jasný a doložitelný záznam.

Co je kromě systematického zaškolení lidí další přidanou hodnotou commissioningu?

Přínosem je, že veškeré informace související s daným technickým zařízením jsou zachovány a neztrácejí se v přechodu mezi jednotlivými fázemi projektu, tedy od projektanta ke zhotoviteli a následně k provozovateli.

Další výhodou je, že commissioning manažer dohlíží, aby budova v reálném provozu skutečně splňovala energetické parametry, které projektant navrhl. Jde o velmi náročný úkol, ale mé zkušenosti i dostupné studie dokazují, že v projektech, kde je commissioning správně implementován, se výrazně snižuje odchylka mezi očekávanou a skutečnou energetickou spotřebou.

V jaké fázi projektu by měl commissioning ideálně začít?

V době, kdy investor uvažuje o nové výstavbě nebo rekonstrukci.
 

„V zahraničí se při uvádění budov do provozu role a odpovědnosti projektanta, zhotovitele a facility manažera více prolínají. V Česku přetrvává tendence tyto odpovědnosti striktně oddělovat.“

Jaká je realita?

Řekl bych, že nemusí být daleko od teorie. V rámci projektového týmu investora je vždy někdo, kdo uvažuje, jakým způsobem bude budova užívaná. Pokud bychom tohoto člověka označili za commissioning manažera, který by se věnoval projektu během všech fází, může být proces plnohodnotný a klidně zajištěný interně. Nicméně vždy je lepší, pokud je to někdo z venku, neboť zůstane nezaujatý v řešení různých problémů, které během projektu nastanou. Externí odborník je nejčastěji jmenován do role commissioning manažera až v době, kdy je koncepční návrh stavby dokončený, nebo až v průběhu tvorby projektové dokumentace. V těchto případech jde jen o částečně implementovaný proces.

Jak tedy ideálně sestavit tým?

Každá role v projektu je nedílnou součástí commissioning týmu. Když plánuji commissioning proces, snažím se, aby každý pochopil, že do něj patří, má v něm svou konkrétní odpovědnost a musí aktivně přispět k dosažení společného cíle.

Kdy commissioning proces selhává?

Nejčastějšími příčinami bývá nefunkční tým, který není schopen spolupracovat, dále nedostatek disciplinovanosti a také tendence lidí odkládat povinnosti s pocitem, že na všechno mají dostatek času.

Jaké vlastnosti by měl mít podle vás dobrý commissioning manažer, aby proces uvedení budovy do provozu neselhával?

Commissioning manažer musí být schopný, autoritativní a asertivní. Měl by mít technické vzdělání, aby dokázal porozumět odborné komunikaci na stejné úrovni jako ostatní účastníci výstavby. Často se ale stává, a sám jsem toho příkladem, že člověk usiluje o pochopení všech detailů, ale to prostě reálně není možné. To jen dokazuje, že nelze spoléhat pouze na jednoho člověka. Commissioning není individuální disciplína, jde o týmovou práci. Takže klíčovou schopností commissioning manažera by měla být schopnost koordinovat různé odborníky, vést je k cíli a propojovat jejich činnosti.

Z kolika fází se skládá commissioning proces?

Fáze commissioning procesu kopírují jednotlivé fáze stavebního projektu. Začíná se před­investiční fází, kdy se formuluje zadání a projekt se připravuje. Následuje investiční fáze, která zahrnuje zpracování projektové dokumentace, výběr zhotovitele a samotnou výstavbu. Po dokončení stavby přichází relativně krátké, ale klíčové období uvedení budovy do provozu, během něhož se ověřuje funkčnost systémů a připravuje se hladké předání uživateli. Tím se projekt překlápí do provozní fáze, která tvoří nejdelší část životního cyklu stavby, kdy ověřování funkčními testy probíhá například jednou za pět let. Commissioning proces končí s rozhodnutím o odstranění stavby, která je zpravidla jedinou fází, do níž commissioning přímo nezasahuje.
 

„Externí odborník je nejčastěji jmenován do role commissioning manažera až v době, kdy je koncepční návrh stavby dokončený, nebo až v průběhu tvorby projektové dokumentace. V těchto případech jde jen o částečně implementovaný proces.“

Co v jednotlivých fázích z hlediska commissioningu sledujete?

Každá fáze commissioning procesu má jasně definované výstupy a činnosti – od stanovení projektových cílů přes připomínkování projektové dokumentace až po zpracování commissioning plánu, který slouží k popisu jednotlivých činností, určení odpovědností a časového harmonogramu. Je důležité, aby byl dostatečně robustní a každému členu týmu vysvětloval, co se od něho očekává.

Během samotné výstavby pak dochází k systematickému dohledu nad prováděnými pracemi. Odpovědnost za kontrolu nese zhotovitel a o každém kroku by se měl vést úplný a věrohodný záznam. Cílem je předejít situacím, kdy zhotovitel oznámí, že je dílo připraveno k ověřování, aniž by bylo skutečně dokončeno. Osobně jsem takové případy zažil, kdy nebylo možné provést převzetí a šlo o plýtvání časem i úsilím všech stran. Právě těmto situacím se metoda commissioning snaží předcházet.

Jakým způsobem?

Zhotovitel má předem stanovený kontrolní seznam a teprve ve chvíli, kdy vše odpovídá požadavkům, může formálně vyzvat commissioning manažera nebo technický dozor k ověření kompletnosti nebo připravenosti na další krok uvádění do provozu.

Jaké systémy, technologie bývají nejčastěji zahrnuty do commissioning procesu?

Jde o provozní systémy, které spotřebovávají energii a vodu. Vhodné je do tohoto rámce zahrnout i obálku budovy, protože její těsnost má zásadní vliv na celkovou energetickou náročnost objektu. Oblast požární ochrany do něj zpravidla nespadá, neboť podléhá zvláštnímu dozorování, ale neznamená to, že to nejde.

Jak probíhá commissioning obálky budovy?

Vzduchotěsnost proměřujeme tak, že budovu „nafukujeme“ a sledujeme, kolik vzduchu uniká při vytvořeném tlakovém rozdílu. Test může probíhat i tzv. „mokrou cestou“. Podobné testování jsme prováděli ve Francii na rozsáhlé výstavní hale, kdy se simulovalo působení deště a větru – z vnější strany je fasáda skrápěna vodou, zatímco zevnitř je nainstalován rám s ventilátorem, který vytváří podtlak. V takto zatíženém prostředí se sledují netěsná místa. Ideální je provést tento test právě na smontovaném vzorku, který zhotovitel realizuje v rámci své dodávky. Pokud je vše v pořádku, může se pokračovat. Naopak při zjištění nedostatků by mělo dojít k úpravě technologického postupu.

Jakým způsobem probíhá commissioning technologií využívajících obnovitelné zdroje energie?

Například u fotovoltaické elektrárny je alfou a omegou, aby byla správně zapojena a celý systém disponoval odpovídající kapacitou, ať už se jedná o bateriové úložiště, nebo další zařízení, jež jsou na něj napojena.

Jak ovlivňuje commissioning IoT?

Internet věcí napomáhá vyhodnocovat některé parametry nebo stavy technických zařízení. Setkal jsem se například s použitím vibračního čidla, coby IoT, které lze jednoduše připevnit na zařízení a po určitou dobu sledovat jeho chování. Lze to využít třeba v rámci testování ještě před dokončením výstavby, kdy u vzduchotechnické jednotky nainstaluji čidlo a v rámci zkoušek postupně reguluji otáčky ventilátoru od nízkých po maximální. Tím je možné vyhodnotit skutečný akustický výkon celé sestavy. Ano, z výroby známe parametry samotného ventilátoru, ale po jeho zabudování do systému a napojení na další komponenty se výsledné hodnoty mohou výrazně změnit, a proto to dává smysl. Pokud například zjistím, že mezi 40–50 % výkonu ventilátoru dochází k výraznému nárůstu hluku, lze tuto provozní oblast v praxi cíleně omezit, a tím zlepšit akustické prostředí v budově.

Promítá se do commissioning procesu rozvoj umělé inteligence?

Víte, já jsem ještě nedokázal podchytit tu lidskou inteligenci v celém procesu, natož umělou. Přesto se umělá inteligence dá smysluplně uplatnit v rámci pokračujícího commissioningu během provozní fáze stavby. Jedním z takových je tzv. monitoring-based commissioning, který staví na dlouhodobém sběru a vyhodnocování provozních dat. Sledují se teploty, vibrace nebo třeba údaje o provozu jednotlivých zařízení. Umělá inteligence napomáhá predikovat odchylky a změny v chování systémů, což umožňuje optimalizovat provoz, snižovat náklady a dosahovat vyšší efektivity.
 

„Přibližně 90 % výstupů z monitoring-based commissioningu je využitelných pro facility manažery a provozovatele v provozní fázi budovy.“

K čemu je monitoring-based commissioning v praxi dobrý?

Kromě včasného identifikování nehospodárného provozu budovy tato metoda přispívá k zavádění tzv. proaktivní údržby. To znamená, že zařízení neopravujeme až po poruše a ani je neservisujeme na základě kalendářních termínů a lhůt, ale tehdy, když čidla, například ta vibrační, indikují odchylku od běžného stavu a dají signál, že je potřeba zásah. Díky tomu lze předcházet poruchám cíleně a efektivně.

Je monitoring-based commissioning procesem, který se primárně odehrává ve spolupráci s facility manažery?

Přibližně 90 % výstupů z monitoring-based commissioningu je využitelných pro facility manažery a provozovatele v provozní fázi budovy. Tyto výstupy vycházejí z kombinace různých stavů – například technického stavu zařízení, míry obsazenosti budovy, venkovních klimatických podmínek a dalších faktorů. Klíčem je umět tento komplexní mix dat správně vyhodnocovat a společně s facility manažerem ladit, aby bylo zřejmé, kdy výstup signalizuje důležitou informaci, které věnovat pozornost.

Když jsme se bavili o umělé inteligenci, tak ta umí v reálném čase i řídit provoz budovy. To znamená, že na základě kontinuálního monitorování provozních stavů dokáže AI například jemně upravovat set pointy po půlstupňových krocích. Zatímco v tradičním pojetí jsou tyto hodnoty pevně naprogramované odborníkem, umělá inteligence je schopna je adaptivně optimalizovat podle aktuálních podmínek a tím zlepšovat efektivitu provozu.

S commissioningem se také pojí metoda Soft Landings. Co je její hlavní přínos?

Opravdu této metodě věřím a doufám, že se časem prosadí i v České republice. Představuje posun v uvažování, kdy není kladen důraz pouze na dokončení stavby, ale především na její funkčnost ve skutečném provozu a její schopnost plnit účel, pro který byla navržena. Pro lepší srozumitelnost jsme tomuto přístupu dali český opisný název „hladký přechod k užívání stavby“, aby si i ti, kteří o metodě dosud neslyšeli, dokázali snadno představit, co obnáší.

Jaký je tedy rozdíl mezi commissioningem a Soft Landings?

Commissioning je běžně používaný v americké praxi, zatímco koncept Soft Landings vznikl ve Velké Británii. Geograficky je tedy možné přístup takto rozpoznat. Soft Landings může být vnímán jako ještě více soustředěný na provozní fázi budovy a zkušenosti s užíváním alespoň během prvních tří let. Právě v tomto období má probíhat důkladné vyhodnocení projektu s ohledem na spokojenost uživatelů, naplnění energetických a udržitelných cílů i celkovou úspěšnost samotného procesu. Soft Landings se také zaměřuje na sebereflexi a rozhodovací mechanismus, který umožňuje projekt včas pozastavit, aby nedošlo ke škodám nebo zásadnímu odklonu od původních cílů. Tento přístup napomáhá nejen k dosažení vyšší kvality, ale i k odpovědnějšímu a dlouhodobě udržitelnému způsobu správy a užívání budov.

Myslím si, že právě tento přístup v České republice chybí. Jede se hlava nehlava, jen aby budova stála, bez ohledu na to, jak bude fungovat. Navíc se u nás málo bourá a výrazně více rekonstruuje, což znamená, že pokud vznikne nefunkční či nekvalitní stavba, zůstává v provozu klidně dalších padesát let. Přitom mnohé chyby by bylo možné zachytit a objektivně vyhodnotit už v přípravné fázi na papíře. Protože metoda Soft Landings nastavuje jasný pracovní rámec, který umožňuje rozhodovat se na základě reálných vstupů. Zahrnuje vypracování koncepční studie s jasným rozhodnutím o souladu s definovanými potřebami „ano–ne“, následně finanční analýzu a opět rozhodnutí „ano–ne“. Teprve když jsou tyto fáze objektivně zhodnoceny a do projektu jsou implementovány i další požadavky, jako například commissioning nebo BIM, přichází prostor pro konečné rozhodnutí: Má smysl projekt realizovat, nebo ne? Až poté by mělo následovat zpracování projektové dokumentace a samotná realizace.
 

„Commissioning je běžně používaný v americké praxi, zatímco koncept Soft Landings vznikl ve Velké Británii a je daleko více soustředěný na provozní fázi budovy a zkušenosti s užíváním alespoň během prvních tří let.“

Jaké další zahraniční trendy v oblasti commissioningu by u nás měly být aplikovány?

Velmi mě zaujala metodika maintainability, tedy schopnost obsluhovat zařízení, se kterou jsem se poprvé setkal v roce 2012 při studiu v Singapuru. V tamním prostředí, kde přibližně 60 % staveb vzniká z veřejných prostředků, je běžnou praxí, že se budova před dokončením podrobí metodickému vyhodnocení její provozní udržitelnosti. Nejde přitom o udržitelnost v environmentálním smyslu, ale o to, jak snadno a efektivně bude možné budovu a její technologie obsluhovat a servisovat.

Tato metodika představuje zajímavý přesah do oblasti technického facility managementu i v českém prostředí. Základem je strukturovaný checklist a metodologie, která velmi brzy umožňuje zhodnotit provozní aspekty. Výsledkem je skóre, jež ukazuje, jak dobře bude údržbář schopen svou práci v dané budově vykonávat.

Jaké konkrétní kroky by měli čeští investoři a stavaři podniknout ke zlepšení praxe commissioningu?

Investoři by měli být schopni rozpoznat prokázanou přidanou hodnotu procesu commissioning, aby vynaložili dostatečné náklady na rozšíření požadovaného rozsahu prací od účastníků projektu, kterých se to týká. Výsledkem má být fungující budova s prokázanými výsledky, že jsou naplněny klíčové požadavky projektu.

Ostatním bych chtěl vzkázat, že klíčem k úspěchu je vyhnout se odkládání povinností. Pokud máme k dispozici čas, měli bychom jej využít k důkladné přípravě. V praxi totiž často dochází k tomu, že v projektech nejsou přípravné činnosti vnímány dostatečně vážně. Jakmile se však začnou blížit termíny, pozornost se přesune na akutní problémy a nezbývá prostor pro přípravu a někdy i na plnohodnotné provedení. Proto je nutné na všechny činnosti cíleně vyhradit dostatek času, aby mohl být proces uvedení budovy do provozu realizován odpovědně, systematicky a ve vysoké kvalitě.