Prefabrikace má svá omezení, monolit dává svobodu tvaru i výšky

Společnost FERI patří mezi přední dodavatele železobetonových konstrukcí v České republice. Paralelně zvládá realizaci až 16 projektů zahrnující univerzitní kampus, administrativní i rezidenční budovy až po parkovací domy či dopravní stavby. Marek Kubr, ředitel divize Development a generální dodávky staveb, v rozhovoru vysvětluje, proč prefabrikace není lék na všechno, jakou roli si železobeton udrží i v době rostoucí popularity dřevostaveb a proč vývoj v oblasti 3D tisku sleduje se vší vážností a velkým zájmem.

Jaká je historie společnosti FERI v oblasti železobetonových konstrukcí?

Před více než 20 lety jsme zahájili naši činnost výrobou a dodávkou betonářské výztuže, kterou jsme následně rozšířili i o ukládku a technický servis. V roce 2014 jsme naše portfolio rozšířili o divizi zaměřenou na monolitické železobetonové konstrukce, čímž jsme postupně přirozeně přešli také k vlastní realizaci staveb. Zkraje se jednalo o malé a střední projekty, později o ty největší. V současnosti máme v železobetonových konstrukcích roční obrat okolo jedné miliardy a patříme k největším dodavatelům železobetonových konstrukcí v České republice. Disponujeme zkušenými projektovými týmy, které si umí poradit i s nejsložitějšími konstrukcemi. Realizujeme administrativní budovy, bytové komplexy, parkovací domy, kampusy vysokých škol, objekty kulturního významu a široké spektrum dopravních staveb. Současně se věnujeme i menším zakázkám v řádu jednotek milionů korun, pokud jsou zajímavé, ať už se jedná o rodinné vily, nebo například vodní nádrže.

Zabýváte se i rekonstrukcemi železobetonových objektů?

Pokud se podívám na naše portfolio, zabýváme se jimi ve výrazně nižší míře, ale ne proto, že bychom nechtěli nebo to neuměli, jen jich vzhledem k dlouhé životnosti železobetonových konstrukcí tolik není.

Jak se měnily požadavky investorů v průběhu let, co se věnujete železobetonovým konstrukcím?

Nevím, jestli to bylo dáno obdobím nebo mým věkem, ale když jsem začínal jako mistr na stavbě, byl to oproti současnosti „punk“. Stavba se nesla v duchu – zde je projekt, tohle je domluvená cena a postavte to. Nevnímal jsem žádné výrazné požadavky na cokoli ostatního. Postupem času začaly být pod výrazným drobnohledem technologie provádění, aby se konstrukce důkladně zkontrolovaly ještě před samotnou betonáží. Také se výrazně zvýšily nároky na dodržování bezpečnosti práce a v neposlední řadě přibylo mnoho byrokracie, ať už z důvodu legislativy, nebo tlaku na udržitelnou výstavbu, kdy uhlíkovou stopu musíme definovat i protokolárně. A to vše rámuje skutečnost, že pokud chcete vyhrát zakázku, musíte nabídnout nejnižší cenu, jinak nezvítězíte.

Když opominu cenu, co byste označil za vaše konkurenční výhody na trhu železobetonových konstrukcí?

Klíčem jsou kvalitní lidé, a proto se náš tým skládá z odborníků, kteří se železobetonovým konstrukcím věnovali už dříve, než s tím začala společnost FERI. Ve svých životopisech mají mnohdy více jak 20 let praxe v oboru. Tyto odborníky se snažíme doplňovat mladými lidmi, aby od nich nabyté zkušenosti přebírali. Nicméně situace na trhu práce je komplikovaná, a proto bych si přál, abychom kvalitních lidí dokázali najít více. Ale i za to málo, co se nám každý rok podaří, jsem rád.

Dalším důvodem, proč se na nás zákazníci opakovaně obracejí, je důvěryhodnost – co si na počátku s naším obchodním partnerem domluvíme, to platí. Pokud se nezmění zadávací podmínky, dodržujeme dohodnutý časový horizont i cenu. Umíme si poradit s problémy, které na každé stavbě v menší či větší míře vznikají. To, co si na začátku domluvíme, to na konci odevzdáváme.

Jaké trendy dnes dominují v oblasti železobetonových konstrukcí?

Napadá mě například snaha o prefabrikované konstrukce. Setkáváme se s ní u investorů, kteří si buďto uvědomují, že personálu je ve stavařině málo, anebo si jsou vědomi skutečnosti, že když se projekt dobře připraví, prefabrikovaná konstrukce se rychleji postaví. A protože se konstrukce předpřipraví v hale, lépe se kontroluje kvalita jednotlivých dílů a v realizaci se následně snižuje chybovost.

Samozřejmě je tu i druhá skupina investorů, kteří tvrdí, že prefabrikace do jejich konceptů a podmínek nedává smysl nebo na to jejich projekty nejsou od počátku připraveny. S tím nezbývá než souhlasit, protože aby prefabrikace měla efektivní význam, musí se promítnout nejen do nosné konstrukce, ale ideálně i do největšího počtu řemesel, která se na stavbě objevují.

Co je předností monolitických konstrukcí oproti prefabrikovaným?

Výhodou monolitů je tvarová rozmanitost, kdy je můžeme zrealizovat na stavbě tak, jak architekt nebo projektant zamýšleli, aniž by museli přemýšlet nad tím, jak tvar zjednodušovat a upravovat, aby měl přidanou hodnotu do prefabrikace. Také z pohledu tuhosti a únosnosti jsou monolitické konstrukce méně limitované než ty prefabrikované. Obecně lze zjednodušeně říci, že z monolitu si toho mohu v realizaci dovolit více a s méně limity než s prefou.

Jak jinak ještě lze reagovat na nedostatek personálu než prefabrikací?

My používáme například moderní bednicí systémy, se kterými lze pracovat s menším počtem tesařů a jsou méně náročné na jejich montáž a demontáž.

Existuje nějaká oblast, o kterou se zajímáte a o které si myslíte, že v budoucnu její význam vzroste?

Na trhu se začíná objevovat 3D tisk a u nás zatím převládají menší konstrukce, jako jsou například lavičky, zastávky, bazény, ale už i rodinné domy. Problémem u nás je zatím neexistující legislativa. Nicméně význam 3D tisku roste, ve světě se používá tato technologie stále víc a například v Americe byla vytištěna celá čtvrť rodinných domů, kde jich je okolo stovky.

Myslím, že v České republice se také začnou objevovat větší projekty, kdy už ze zadání bude požadována realizace formou 3D tisku. Předpokládám, že se bude jednat o soutěže veřejného charakteru, kdy důvodem bude požadavek architektů, protože právě touto technologií se může architekt zajímavě realizovat. A abychom na to byli připraveni, snažíme se získávat informace, zajímáme se o jednotlivé technologie a zapojujeme se do odborných diskusí.

Jaké nároky klade 3D tisk na personál?

U větších objektů bude realizace 3D tiskem náročná na přípravu, osazení strojů a jejich namontování tak, aby byly schopné svým dosahem objekt postihnout a kontinuálně tisknout. Zásadní bude příprava, ale ve chvíli, kdy se projekt dobře naprojektuje a vše nachystá, pak tlak na personál bude určitě menší a samotná výstavba rychlejší.

Jaké odhadujete cenové náklady na takovou realizaci?

Technologie určitě něco stojí a vždy bude záviset na rozsahu, tedy kolik a jaké stroje budou k vytištění budovy zapotřebí. Odhaduji, že se bude jednat o jednotky až desítky milionů korun.

Jak se promítá trend udržitelnosti do segmentu železobetonových konstrukcí?

S požadavkem na uhlíkovou stopu se setkáváme často, dá se říci, že v každém druhém projektu. Dnes se to netýká už jen administrativních budov, ale i bytových domů nebo objektů pro kulturní účely. U těchto projektů společně s dodavatelem betonových směsí musíme pracovat na správném návrhu receptury betonové směsi, kde se technolog zaměřuje na skutečnost, aby v každém kubíku betonu byla uhlíková stopa co možná nejnižší. Na druhou stranu tyto betonové směsi mají často pomalý náběh pevnosti a je nezbytné s tím počítat už při návrhu bednicího systému a oceňování zakázek. Navíc konstrukce ze zeleného betonu nemusí mít ideální barevnou stálost, a proto se nemusí hodit do pohledových konstrukcí.

Je zelený beton finančně náročnější než klasický?

Vycházet to může podobně. Vždy se to odvíjí od konkrétních podmínek a dané betonové směsi. Kde se ale projeví navýšení ceny, je návrh bednicího systému. Protože tento beton má pomalý nárůst pevnosti, bednění tam musí zůstávat déle a nemůžeme si dovolit vyšší obrátkovost. Tím pádem ho na stavbu potřebujeme více a realizace se tím prodražuje.

Pracujete vedle zeleného betonu i s recykláty?

Ano, aktivně se snažíme projektantům a objednatelům nabízet betonové směsi, do kterých se namísto standardního kameniva přidávají cihelné nebo betonové recykláty. Pokud materiály druhotného využití betonárka má a nemusí se vozit z daleka, jsou ve většině případů o něco málo levnější než kamenivo. Navíc se tím snižuje uhlíková stopa.

Využíváte i vysokopevnostní betony ve svých realizacích?

V drtivé většině je pro naše realizace dostatečný klasický beton. Betony s vysokou pevností jsme několikrát použili u vybraných inženýrských staveb, kdy s nimi počítal už samotný návrh konstrukce.

Kdy u projektů volíte samozhutnitelné betonové směsi?

Se samozhutnitelným betonem pracujeme často a volíme jej ze tří hlavních důvodů. Nejčastějším je požadavek na vyšší třídu pohledovosti. V těchto případech představuje samozhutnitelný beton menší riziko nedostatečného zhutnění konstrukce, které by mohlo vést ke vzniku nežádoucích povrchových vad. Druhým důvodem je vysoký stupeň vyztužení konstrukce, kdy již není technologicky možné zajistit kvalitní zhutnění vibrováním. V takových případech volíme samozhutnitelný beton, jenž nám umožní konstrukci realizovat bez ohrožení její kvality. Třetí situací jsou rekonstrukce. Například pokud realizujeme stěnu pod hotovým stropem, stěnu vodotěsně utěsníme a následně ji napustíme samo­zhutnitelnou směsí. Tento postup je nejen vhodný, ale mnohdy i jediný možný.

Jaké typy výztuže nejčastěji používáte a proč?

Díky vlastní armovně, která nám generuje roční obrat více jak jednu miliardu korun, je pro nás logické využívat klasickou betonářskou výztuž. Tu si sami nakupujeme, zpracováváme i ukládáme do konstrukcí. Příležitostně se objeví projekty, v nichž je požadavek na vyzkoušení nových prvků, například kompozitní výztuže. Takové realizace jsou pro nás výjimečné.

Kolik vyrobí vaše armovna betonářské výztuže ročně?

Tento rok zpracujeme více jak 60 000 tun výztuže, kterou dodáváme napříč celým českým trhem. Některým odběratelům ve větším objemu, jiným méně. Nejsme jedinou armovnou v republice, ale jsme tou největší a troufám si říci, že spolupracujeme se všemi tuzemskými významnými dodavateli železobetonových konstrukcí.

Jaké jsou nejčastější technické výzvy při realizaci železobetonových konstrukcí?

Abychom v soutěži uspěli, musíme často už při zpracování nabídky navrhnout technologicky efektivní řešení za co možná nejnižší cenu.

Další výzvy přináší samotné projekty, které obsahují technologicky náročné konstrukční prvky. Například velké rozpony, stěny vysoké až 10 metrů, konstrukce s mimořádnou tloušťkou nebo složitým tvarem, jako jsou třeba kopule.

Jak pracujete s geometrií složitých bednění?

Pokud se na stavbě objeví tvar, který nelze vybednit standardním rámovým nebo nosníkovým bedněním, musíme přistoupit k truhlářské prefabrikaci. V takovém případě si necháváme v tesárnách vyrobit speciální prvky, například ramenáty, jež přesně kopírují požadovaný tvar konstrukce. Tyto díly následně na stavbě sestavíme do finální podoby.

Zmínil jste i velkorozponové konstrukce, jaké jsou vaše zkušenosti s jejich realizací?

Typicky se jedná kupříkladu o objekty inženýrské, sportovní nebo pro kulturu, kde je už při návrhu tlak na co největší modulové rozměry. Může se však jednat i o realizace objektů pro bydlení s maximálně otevřenými dispozicemi. V těchto případech klasická výztuž a beton přestávají stačit a je nutné doplnit předpínanou výztuž, která umožňuje překlenout požadované rozpony. Z našeho portfolia se však jedná o zakázky, jež nerealizujeme často.

Na jakých projektech aktuálně pracujete?

Aktuálně pracujeme na nabídce k realizaci ostravské filharmonie, což bude náročná a zároveň architektonicky zajímavá konstrukce. Projekty tohoto typu děláme rádi i z toho důvodu, že jde o zakázky většího rozsahu, které nedokáže zvládnout každá firma a díky tomu bývá konkurence v soutěžích menší.

V případě ostravské filharmonie se aktuálně nacházíme ve fázi příprav, kdy navrhujeme vhodné technologie bednění a úzce spolupracujeme s objednatelem, abychom byli schopni konstrukci udělat co nejefektivněji z hlediska nákladů a zároveň splnili zadání na její tvarovou náročnost.

Mezi další naše velké projekty patří část výstavby Smíchov City, v Brně pak výzkumné pracoviště BioPharma Hub nebo parkovací dům v Ostravě.

Kolik projektů zvládáte paralelně?

Jsme schopni realizovat 12 až 16 staveb v souběhu a záleží na jejich objemu. Projektových týmů máme dost. Pokud je stavba velká, můžeme týmy sdružovat. V případě menších objektů zase tým zvládá více staveb najednou.

Jaké digitální nástroje pomáhají navrhovat efektivnější železobetonové konstrukce?

Snažíme se maximálně využívat digitální nástroje, které zefektivňují samotnou realizaci staveb. Doba, kdy měl stavbyvedoucí v ruce jen tužku, papír a později telefon, je dávno pryč. Dnes naši technici pracují přímo na stavbě s tablety, v nichž mají vždy k dispozici aktuální výkresovou dokumentaci. Do těchto výkresů mohou v reálném čase vkládat poznámky a podněty, které se okamžitě sdílí napříč celým týmem. I vedení kontrolních dnů se výrazně posunulo, kdy místo ručního zápisu a následného přeposílání jsou všechny informace vedeny přímo v systému. Úkoly lze propojit s konkrétními místy na výkresech a technik má tak jasný přehled o tom, co bylo na kontrolním dni projednáno a co z toho pro něj vyplývá.

Využíváte také umělou inteligenci?

Já i moji kolegové se snažíme s umělou inteligencí pracovat a tím si práci zefektivnit. Myslím si, že bez tohoto nástroje se do budoucna neobejdeme. V tuto chvíli ji vnímáme především jako prostředek k usnadnění administrativních činností a jako nástroj pro předpřípravu různých procesů.

Potenciál v jejím využití je ale obrovský. Sledujeme, že vývojáři již dnes integrují umělou inteligenci do softwarových nástrojů pro realizaci staveb ať už pro automatizaci administrativních úkonů, nebo pro efektivnější propojení jednotlivých částí projektového řízení.

Jak se podle vás bude měnit role železobetonu v následujících dekádách?

Železobeton tady bude ve velké míře jako doposud. Tento materiál nacházíme na každé stavbě, od rodinných domů až po velké projekty. Je pravda, že se rozvíjejí alternativní cesty, jako třeba dřevostavby, ale i v těch má železobeton své místo. Objevují se názory, že do budoucna budeme drtivou většinu staveb realizovat dřevostavbami. Já osobně budu rád, když se dřevostavby začnou uplatňovat ve větší míře, ale o železobeton se nebojím. Vždy tu budou typy staveb a konstrukcí, které se bez tohoto materiálu neobejdou. Také je pravděpodobné, že s postupujícím nedostatkem surovin potřebných pro výrobu betonových směsí se budou technologie i materiály dále posouvat a vyvíjet. Samotné řemeslo, tedy práce se železobetonem, tady zůstane a za to jsem rád.