NA ROVINU a bez zbytečných slov: Martin Chrastil

Nová rubrika NA ROVINU, ve které čelní představitelé stavebnictví odpovídají na stejné otázky. Tentorát přijal naši výzvu Martin Chrastil generální ředitel a předseda představenstva SUDOP PRAHA.

Martin Chrastil
generální ředitel a předseda
představenstva SUDOP PRAHA

Co vás o stavebnictví naučil váš první projekt?

Můj první projekt byl především střetem dvou světů. Toho projekčního – s milimetrovou přesností a zarovnanými čárami – a pak toho realizačního – prašného, hlučného a plného nutných improvizací. V terénu jsem rychle pochopil, že projekční smysl pro detail je pro stavbu úplně zbytečný a že kvalitní a dobrý projekt není ten, který má hezké vizualizace, ale ten, co skutečně jde postavit a stavař mu stoprocentně rozumí.

Jaké největší překážky jste musel překonat na cestě za svým profesním úspěchem a co vás naučily?

S dnešním moderním heslem o work-life balance bych nikdy nebyl tam, kde jsem. V mém případě je to spíš work-work balance. Věřím totiž v tvrdou práci. Ano, jedná se o dlouhé večery, jde o odpovědnost, ale také o velké profesní naplnění. Podle mě totiž úspěch nechodí sám ani s meditací. Musíš si ho prostě odmakat.

Který z vašich projektů považujete za svůj osobní „průlom“?

Nejspíš čekáte odpověď typu Dálnice XY nebo Železniční stanice ABC, ale já to vnímám trochu jinak. Můj průlomový projekt se odehrává každý den, kdy si večer mohu říct: „Jo, dneska to mělo smysl.“ Může to být odevzdaný projekt, dobře odvedená schůzka nebo třeba to, že se nám podařilo rozpracovat nějaký zajímavý nápad. Úspěch chápu jako řetěz drobných, ale správných rozhodnutí, a ne jako jednorázový triumf.

Jakou svou vlastnost považujete za nejsilnější stránku, důležitou pro úspěch ve stavebnictví?

Stavebnictví je vztahová disciplína. Ano, řešíme mnoho tabulek, výkazů, norem, ale ve výsledku jde vždy o důvěru. Zakládám si proto na férovosti, otevřenosti, respektu. A je jedno, zda jednáme s investorem, subdodavatelem nebo s kolegou přes stůl. Bez toho, abychom si důvěřovali, se nic pořádného nepostaví. Ani most, ani dobrý tým.
 

„V terénu jsem rychle pochopil, že projekční smysl pro detail je pro stavbu úplně zbytečný a že kvalitní a dobrý projekt není ten, který má hezké vizualizace, ale ten, co skutečně jde postavit a stavař mu stoprocentně rozumí.“

A pokud bych měl jít ještě dál, řekl bych, že mojí silnou stránkou je schopnost držet pohromadě celek. Nedávno jsem slyšel kolegu ze sesterské společnosti, jak v našem firemním podcastu přirovnal svou roli projektového manažera k dirigentovi velkého orchestru. Říkal: „Nehraju na žádný nástroj. Mým úkolem je, aby každý hudebník zazářil ve správný okamžik a aby vše dokonale ladilo v jeden celek.“ To přirovnání mě oslovilo, protože přesně tak totiž vnímám i svou roli v čele firmy. Nemusím být nejlepší projektant, obchodník ani rozpočtář. Musím ale umět naslouchat, vědět, kdy přidat, kdy ubrat a hlavně kdy nechat vyniknout toho správného člověka. To je podle mě základ každého dobrého výsledku. Nejde tu o ego jednotlivce, ale o souhru. Dobrý dirigent zároveň nesmí myslet jen na dnešní koncert. Musí myslet i na to, kdo bude hrát příště. Za rok i za deset let. A to je jeden z nejtěžších úkolů, tedy dát prostor nové generaci, neuhnat starou gardu a připravit půdu pro ty, kteří po nás přijdou. Zní to jednoduše, ale je to složitá práce na roky.

Kdo vás inspiruje a nejvíce motivuje v profesním životě?

Měl jsem štěstí na báječné kolegy. Lidsky i profesně mě dokázali inspirovat, motivovat a posouvat. I dnes si vzpomenu třeba na mého prvního šéfa střediska, kterým byl Ladislav Loužil. Říkával mi: „Někdy je prostě nutné ohnout záda a nastavit hřbet.“ Neznamená to ale si po nich nechat zbytečně skákat. Když se blíží termín, je potřeba prostě zatnout, makat a neřešit zbytečné věci kolem.

Jsem v SUDOPU dodnes obklopený velkými lidskými i odbornými jmény. V mnohém pokračuji v jejich práci a navazuji na jejich dřívější rozhodnutí. Tato zodpovědnost v kombinaci s mojí vlastní vnitřní automotivací vytváří hodně silný tlak na to, abych nepolevil.

Inspirací je pro mě navíc už samotná firemní značka. Už přes 20 let ji nosím na vizitce a nosím ji hrdě. Pro mě to není jen firma. Je to reputace, kde nehodlám dělat kompromisy.

Jak se vyrovnáváte se stresem a tlakem, které jsou pro dynamické odvětví stavebnictví typické?

Každý máme svůj ventil. Já sportuju, rád odpočívám s vůní benzinu a ztrácím se tak někde mezi historickým chromem a karburátory. Když bych však měl uvést úplně nejúčinnější detox, jsou to vnoučata v domácnosti. V tu chvíli je úplně jedno, kolik papírování máme před sebou, co nás potkalo v uplynulém týdnu nebo co se v minulých dnech nepovedlo. Mimochodem, tohle doporučuji jako osobní anti-burnout terapii všem CEO. Funguje totiž stoprocentně. Ale upřímně, po víkendu s nimi se zase těším zpátky do práce.

Určitý stres k naší práci prostě patří. Kdysi mi můj dobrý kamarád řekl zajímavou větu: „Když jsi nervózní, znamená to, že ti na tom záleží. Jen se tím nenech úplně pohltit.“ Od té doby si to říkám i při klíčových pracovních rozhodnutích. Stres není nepřítel, je to signál. Důležité je, co s ním pak uděláme.

Máte nějaký profesní rituál nebo způsob, jak se připravujete na klíčové schůzky a rozhodnutí?

Nemám žádné rituály. Věřím na poctivou přípravu. Když jdu na schůzku, chci mít jasno v argumentech, datech i cíli. Znát všechny podklady a varianty. To je pro mě ten nejlepší způsob, jak být pak klidný a otevřený. Čím víc si předem projdu, tím víc prostoru pak mám pro to nejdůležitější – naslouchání a přemýšlení, co v daném případě je nejlepší.

Co vás v práci nejvíce naplňuje a dává vám smysl?

Možná to zní jednoduše, ale odpověď je smysluplný den. Když má moje práce přesah. Když vidím, že věci fungují. Když kolegové přicházejí s nápady, a já vidím, že rostou. Když vidím, že někdo nosí logo SUDOP PRAHA s hrdostí. A když k tomu přijde i pochvala od investora, tak samozřejmě neurazí.

Jak byste přesvědčil mladou generaci, aby šla studovat stavebnictví anebo v něm setrvala?

Nevím, kolik neznámých má tahle rovnice, ale vím, že její řešení začíná u nás. Mladým nestačí říct jen: „Tohle má budoucnost, zapoj se!“ Musíme jim ukázat, že stavebnictví je dnes digitální, technicky pokročilé, inovativní a plné zajímavých výzev, které se neřeší už jen na papíře, ale ve 3D světě.

Náš obor teď prochází velkou transformací. Přichází přelom, který tu práci dělá velmi, velmi atraktivní. Jsou tu projekty, jako je příprava vysokorychlostních tratí, PPP, zajímavé spolupráce se zahraničními subjekty, a mladí mají šanci u toho všeho být.

Nepopírám, že náš obor má pro ně i spoustu negativ. Složitost, konzervativnost, stále ještě dost byrokracie, tlak na termíny nebo časovou náročnost.

Je to jen na nás a musíme to mladým vysvětlit sami. Nikdo jiný to za nás totiž neudělá. Používáme proto v komunikaci jejich sociální kanály i jejich jazyk, kterým říkáme: „Je to tvrdá práce, ale stojí rozhodně za to. Pokud máte ambice v tomto oboru něčeho dosáhnout, jsme pro vás určitě ta správná adresa. Je tu šance se učit od nejlepších v oboru. Naše projekty se zapisují do krajiny na dlouhé desítky let. Jsme tu. Tak pojď dělat s námi něco, co má smysl.“

MARTIN CHRASTIL Generálním ředitelem SUDOP PRAHA se stal loňského roku. Vystudoval Dopravní fakultu Českého vysokého učení technického v Praze. Jeho největšími zálibami jsou rodina, sport, umění, historická auta a dobré víno.

Co by podle vás mělo být prioritou stavebního oboru pro nadcházející desetiletí?

Dlouhodobý investiční plán, který nepřežije jen jedno volební období. K tomu důraz na školství, digitalizaci, legislativní stabilitu, typizaci a hlavně zjednodušení procesů. Bez toho se ze špičkových projektantů stanou jen špičkoví vyplňovači formulářů a to nechceme.

Jak byste si přál, aby bylo vnímáno stavebnictví ve společnosti?

Chtěl bych, aby si lidé uvědomili, že stavebnictví je všude kolem nás. Není to jen prach, plechové ohrady s logy a zpoždění. Jsou to i moderní budovy, silnice, mosty, špičkové nemocnice. Je to zvyšující se kvalita našeho každodenního života.

A nejde zdaleka jen o beton. Jde o myšlení, koordinaci, odvahu rozhodovat a měnit. Jde také o pokoru a navázání na předchozí generace. Bez stavařiny by společnost doslova stála. Právě ona je totiž podle mě páteří celé moderní společnosti.