NA ROVINU a bez zbytečných slov: Roman Kocúrek

Představujeme novou rubriku NA ROVINU, ve které budou čelní představitelé stavebnictví odpovídat na stejné otázky. Jako první přijal naši výzvu Roman Kocúrek, generální ředitel a 1. místopředseda představenstva společnosti OHLA ŽS. Velmi si toho vážíme a věříme, že jeho otevřené odpovědi zaujmou i vás, naše čtenáře.

Roman Kocúrek
generální ředitel a 1. místopředseda
představenstva OHLA ŽS

Co vás o stavebnictví naučil váš první projekt?

V létě roku 1996 jsem ještě při studiu začal pracovat v tehdejší společnosti ŽS Brno, předchůdkyni dnešní OHLA ŽS, na rekonstrukci železniční stanice Adamov. Tam jsem se naučil, že stavařina je jako orchestr, který vyžaduje dokonalou spolupráci všech zapojených hráčů. Když do sebe vše zapadne, výsledek je komplexní a harmonický téměř jako dokonale sehraná symfonie. Postupem času se mi také mnohokrát potvrdilo, že je to pestrý obor, žádná situace se nikdy neopakuje dvakrát.

Jaké největší překážky jste musel překonat na cestě za svým profesním úspěchem a co vás naučily?

Maturitu z českého jazyka. Později, po dokončení mých vysokoškolských studií, znamenal vlastně každý projekt určitý posun a současně novou výzvu v mé profesní dráze. Vysoká škola se zaměřovala především na teoretickou oblast, ale pro praxi v gumácích v terénu a pro realizaci konkrétních stavebních zakázek nás zcela nepřipravila. Řízení projektu se vším, co s tím souvisí, jsme se učili v podstatě od začátku.

ROMAN KOCÚREK Získal vysokoškolské vzdělání v oboru Konstrukce a dopravní stavby na Fakultě stavební Vysokého učení technického v Brně. Od června 2018 působí na pozici generálního ředitele a 1. místopředsedy představenstva akciové společnosti OHLA ŽS. Zkušenosti ve společnosti však získává již od roku 1998, kdy začal pracovat jako mistr a nedlouho poté se stal stavbyvedoucím. Přes pozici vedoucího projektu a ředitele výstavby se postupně vypracoval k vedoucím funkcím výrobního náměstka a výrobního ředitele společnosti.

Který z vašich projektů považujete za svůj osobní „průlom“?

Velká část mé profesní dráhy byla spjatá s divizí Železnice naší společnosti, kde jsem se věnoval výstavbě koridorů v Česku i v zahraničí. Byl jsem odpovědný mimo jiné za výstavbu první etapy vysokorychlostní tratě mezi Ankarou a Istanbulem. Jednalo se o skutečně velký projekt realizovaný v naprosto odlišném prostředí, a to nejen z pohledu kulturního. Současně představoval první spolupráci s naší španělskou mateřskou společností. Byly to tři roky mého života, na které vzpomínám velice rád nejen z profesních důvodů. Během této etapy se také narodily moje dvě starší děti, takže to bylo opravdu jedinečné období.
 

„Stavebnictví je pestrý obor, žádná situace se nikdy neopakuje dvakrát.“

Jakou svou vlastnost považujete za nejsilnější stránku, důležitou pro úspěch ve stavebnictví?

Domnívám se, že pro úspěch ve stavebnictví je klíčový soubor vlastností od technického nadání přes organizační a analytické schopnosti po dovednost umět se rychle a správně rozhodovat a být schopen hledat inovativní řešení, protože v tomto oboru lze jen zřídkakdy aplikovat naučené postupy. Dle mého názoru je však zcela zásadní schopnost konstruktivně vyjednávat a vést své kolegy ke společnému cíli. Když se ohlédnu zpět na projekty, které jsem řídil, tak se domnívám, že selský rozum, logické myšlení a právě ta schopnost správně motivovat spolupracovníky na stavbách mi byly vždy vlastní.

Kdo vás inspiruje a nejvíce motivuje v profesním životě?

Jsou to především úspěchy našich zaměstnanců, které mě podněcují k tomu, abych pokračoval a vytrval ve svém úsilí vytvářet pro ně pracovní prostředí, v němž se budou cítit dobře navzdory korporátnímu systému. Myslím, že krásná a mnohdy ojedinělá stavební díla, jimiž se naše společnost může pyšnit, a to nejen ve stavebních soutěžích, jsou hnacím motorem pro nás všechny.
 

„Prioritou pro nadcházející desetiletí by mělo být maximální úsilí posunout obor vpřed v oblasti automatizace a digitalizace.“

Jak se vyrovnáváte se stresem a tlakem, které jsou pro dynamické odvětví stavebnictví typické?

Jsem velmi vděčný za to, že dokážu snadno přepínat mezi profesní a osobní rovinou života. Myslím si, že je z dlouhodobého hlediska nesmírně důležité odpovědně pracovat a stejně odpovědně přistupovat také k relaxaci, abychom předešli syndromu vyhoření z přepracování, což je bohužel v dnešní ambiciózní době stále častější. Svůj volný čas se snažím věnovat především rodině. Rádi sportujeme, vyrážíme nejen na výlety, ale také za kulturou. Naštěstí je brněnská kulturní scéna velmi pestrá.

Máte nějaký profesní rituál nebo způsob, jak se připravujete na klíčové schůzky a rozhodnutí?

Na klíčové schůzky je třeba připravit se po technické stránce tak, jak daná situace žádá. Nicméně všichni jsme lidé. A i když je každý z nás unikátní kombinací silných a slabých stránek, přístup založený na vstřícnosti a proaktivním hledání řešení mi vždy otevřel dveře. Moji rodiče mě vychovali tak, že je zbytečné stahovat kalhoty před brodem. Samozřejmě nastanou chvíle, kdy se nám něco nepodaří podle našich představ, ale v ten moment se snažím z minulosti poučit a soustředit se na budoucnost.

Co vás v práci nejvíce naplňuje a dává vám smysl?

Vždy mě naplňovalo vidět výsledky své práce. Dnes mi dává hluboký smysl zajistit našim zaměstnancům takové podmínky práce, aby mohli zažít ten stejný pocit s minimem možných starostí. Snažím se předávat životem nabyté zkušenosti ostatním kolegům a naplňuje mě také sledovat jejich profesní růst. Práce v týmu profesionálů je obohacující, zábavná a současně je také příslibem budoucího pozitivního vývoje nejen naší společnosti, ale celého odvětví stavebnictví.

Jak byste přesvědčil mladou generaci, aby šla studovat stavebnictví anebo v něm setrvala?

Stavebnictví dnes obecně bohužel nepatří mezi vyhledávané atraktivní obory pro potenciální zaměstnance. Stavařina je dnes pro srdcaře, které baví, že se mohou spolupodílet na stavbách, jež po dokončení slouží společnosti po dlouhá desetiletí, či dokonce staletí.

Dle mého názoru je největším lákadlem právě ta ryzost stavebního oboru, kterou vnímám v jeho různorodosti a pestrosti v každodenních činnostech a možností podílet se na unikátních projektech, které přetrvávají. V neposlední řadě může být pro někoho atraktivní již zmiňovaná možnost vidět hmatatelné výsledky své práce vlastně každý den.

Co by podle vás mělo být prioritou stavebního oboru pro nadcházející desetiletí?

Prioritou pro nadcházející desetiletí by mělo být maximální úsilí posunout obor vpřed v oblasti automatizace a digitalizace. Také se domnívám, že je důležité nadále prohlubovat spolupráci se středními i vysokými školami jak v rovině institucionální, transferu technologií, tak i v rovině personální směrem k nastupující generaci, která díky svému inspirativnímu přístupu může tradiční obor stavebnictví velice obohatit a posunout kupředu.

Jak byste si přál, aby bylo vnímáno stavebnictví ve společnosti?

Dnešní mediální obraz stavebnictví, který přináší zejména zprávy o zpoždění v termínech a korupční kauzy, bohužel předurčuje negativní vnímání tohoto oboru napříč celou společností. Na zlepšení jeho vnímání potřebujeme pracovat my všichni, kteří známe jeho pravou tvář. Naše práce přináší modernizaci a zefektivnění dopravy či její lepší dostupnost, kultivaci veřejného prostoru, nové či širší možnosti sportovního a rekreačního vyžití, vrací krásu historickým a památkově chráněným budovám. Stejně tak díky ní vznikají multifunkční domy, výrobní haly, administrativní budovy, nemocnice, kanalizace, vodovody, čistírny odpadních vod či přehrady. Jednoduše řečeno, přinášíme pokrok a komfort lidské společnosti již od starověku.
 

„Dnešní mediální obraz stavebnictví přináší zejména zprávy o zpoždění v termínech a korupční kauzy. Na zlepšení jeho vnímání potřebujeme pracovat my všichni, kteří známe jeho pravou tvář.“

Stavebnictví je také jedním z hlavních pilířů českého HDP. Mým velkým přáním je zlepšit pohled veřejnosti na tento hospodářský obor tak, abychom se už navždy zbavili nálepky „sektoru prachu a špíny“ a byli vnímáni jako inovativní obor, který je navíc atraktivní pro všechny generace.

Mým přáním je, aby se více investovalo do nových technologií a celkového rozvoje stavebnictví. Na druhou stranu i stavebnictví stojí na zkušených lidech a jejich profesní odbornosti. Proto je nezbytné, aby se všichni lidé působící v našem oboru dále profesně posouvali a neustrnuli. Skutečnost, že něco děláme již desítky let, neznamená, že to nejde dělat lépe a efektivněji.