Roman Koucký: Světlo utváří městu nové hradby

Nejde o náhodu, že červnovou konferenci MĚSTO A SVĚTLO v O₂ universu by měl otevírat význačný architekt a vysokoškolský pedagog ČVUT Roman Koucký. V současnosti připravuje s Technologiemi hlavního města Prahy koncepci veřejného osvětlení metropole. Ideově koncepci propojuje s územním plánem Prahy – Metropolitním plánem, následuje jeho principy a vymezené lokality. Je přesvědčen, že kdyby se Praha těmito dokumenty začala v budoucnu řídit, znamenalo by to i hospodárnější řízení provozu. Jakou šanci má celková koncepce? A proč se města díky osvětlení proměňují?

S čím se vám pojí světlo ve veřejném prostoru? Mně osobně s bezpečím, jak to vnímáte vy?

Fenomén světla, původně ohně, vznikl před miliony let, kdy se lidé chtěli ochránit před přírodou, dravými zvířaty a také si prodloužit den. Světlo jiného druhu než z ohně známe jen něco málo přes 100 let, a přitom města se staví více jak 10 000 let. Máte-li pocit, že světlo znamená bezpečí, je to správně, je to důsledek historického vývoje.

V městech se nejdříve osvětlovalo ohništi, pak loučemi, olejovými lampami, plynem. Největší boom nastal na konci 19. století s elektrifikací. Jak spolu souvisí dynamika měst a jeho osvětlení?

Myslím si, že dynamika města se více pojí s dopravou. Doprava vyžaduje osvětlení… Samozřejmě tak světlo hraje zásadní roli, neboť otevírá městský prostor po delší dobu, než je den, a umožňuje lidstvu se neustále zrychlovat v čase.

Dokáže způsob osvětlení vypovídat o jednotlivých městech?

Vždy závisí na charakteru města, kdy provozní režim osvětlení odráží jeho sílu a energii, jeho sebevědomí.

Jenom světlo však nestačí, důležitá je právě ona těžko měřitelná „energie“, která definuje město a jeho jméno ve světě.

Jsou města, která svítí, žijí nepřetržitě, a pak taková, která většinu času „odpočívají“, nemusí tolik svítit, ale nikdo o nich neví.

Mně o charakteru města vždy vypovídá veřejné prostranství. Když se pohybuji po evropských metropolích, tak právě bulváry a parky mi definují, jak město pulsuje. Vlastně si osvětlení veřejných prostranství vůbec neuvědomuji.

Jak se prodloužila „doba světla“, vnímáme osvětlení jako něco samozřejmého, nevšímáme si ho. Za určitých okolností je ale někdy noční město dokonce zajímavější. Začnete vnímat jen omezený prostor ulice, protože nikdy není prostranství nasvíceno celé. Tma vás uzavírá do osvětleného města a to, stejně jako před mnoha tisíci lety, se uzavírá samo do sebe – energie se kumuluje „okolo ohně“. Světlo utváří městu hradby, které dnes už za dne nemá.

Takhle mě o tom nikdy nenapadlo přemýšlet, že město se chová jinak ve dne a v noci.

Když se podíváte na leteckou fotografii města ve dne a v noci, uvidíte ve většině případů rozdílné obrazy.

Na denní mapě se město od svého středu do periférie a do krajiny přirozeně ztrácí, neboť na okraji se nachází větší množství zelených ploch a přírodních prvků než v centru. Paradoxem je, že v noci je z mnoha důvodů více osvětlena periférie, proto naprosto přesně vidíte ohraničení města.

SVĚTLO V ARCHITEKTUŘE 

Světlo je z hlediska vnímání architektonického prostoru klíčové. Vykresluje nejjemnější odstíny barev a rozehrává hru stínů. Jak ve svých návrzích pracujete se světlem? 

Jako architekt dokážu více ovlivnit umělé světlo. Mohu ho otočit z jiné strany, nebo rozsvítit dokonce zespodu. Denní svit málokdy dostanete zezdola nahoru. Můžete si pomoci zrcadlem, které pomáhá dostat jas i do hlubších prostorů. Světlo v denním režimu má své limity, i když lze pracovat s rozptýleným osvětlením, ale také mohu, i když je to trochu složitější, definovat, kam mají dopadat paprsky světla. Ty navíc po místnosti putují, jak se slunce otáčí nad domem. Také berme v potaz, že sluneční záře v průběhu roku mění úhel, intenzitu i barvu. Jedna místnost se tedy může v průběhu času chovat rozdílným způsobem. Úplně jiný dojem z ní pak budete mít, když v noci rozsvítíte. 

Podle vašeho návrhu se bude stavět nový most v Ostravě. Město požadovalo, aby byl barevně nasvícen, nicméně vy jste k tomu přistoupil jinak, navíc pracujete s reálným ohněm. Proč jste požadavek nerespektoval a šel vlastní cestou?

Most na Nové Karolině je navržen z patinující oceli, a pokud ho mám barevně nasvítit, tak jediný způsob, jak ho rozzářit, je využití „rezavého“ světla. Nemá smysl na něj svítit modře či zeleně, protože při součtu barev nedostanete dobrý výsledek. Chtěl jsem připomenout historii hutí, a proto navrhuji plynové osvětlení ohněm.

Mistři barevných neonů jsou Číňané. Osvěcují jakékoli předměty včetně budov takovým způsobem, že nevěříte, zda je to vůbec reálné. Je to cirkus. Třeba v Šanghaji září budovy všemi barvami a připomínají kýčovitý vánoční stromeček. Ve stejné metropoli jsem také viděl zelené stromy nasvícené ostrými zelenými světly. Je neuvěřitelné, jakého dosáhnete výsledku, když nasvítíte barvu, kterou chcete zvýraznit, stejným světlem – barva se vizuálně znásobí.

Ceny za energie rostou, nevyvolává to vyšší tlak na udržitelnost, zelené technologie?

Lidstvo vždy vymyslí něco nového, extrémně drahý prototyp se časem dostane do masové produkce, zevšední a výrobek se stane cenově přijatelným. Od nepaměti technologický pokrok tlačil na vyšší výkon, kterým dnes může být příkladně nižší spotřeba. Úspora za energie se neprojeví v momentu, kdy vzácnou prototypovou věc instaluji do místnosti, ale tehdy, když si dané světlo koupí všichni. Jde o přirozený vývoj, není potřeba se nad tím trápit.

Udržitelné znamená chytré a „normální“, nikoli exkluzivní.

Sledujete trendy v technologiích osvětlení?

Úměrně věku, pokud bych měl sledovat všechny inovace ve všech oborech stavebnictví, tak se asi zblázním. Proto jsem si vytvořil tým užších i méně blízkých spolupracovníků, specialistů, s nimiž se v případě potřeby radím. Dnes nemůžete pracovat na principu one man show. 

S kým tedy spolupracujete, když potřebujete řešit techniku a technologii osvětlení?

To je jednoduché, s Petrem Žákem, žákem Ladislava Monzera. 

ATMOSFÉRU MŮŽE UDĚLAT I TECHNICKÁ CHYBA

Jak se dá skrze světlo pracovat s atmosférou místa?

Na počátku definuji svoji představu. Většinou se dozvím, že to není realizovatelné, a snažím se spolupracovníky přimět, abychom zkusili vymyslet řešení. Hledáme cestu, jak se co nejvíce přiblížit původní vizi. Někdy se nám to povede a jindy opravdu zjistíme, že to není proveditelné, ale jak se o to snažíme, přijdeme na úplně jinou myšlenku. Důležitá je cesta, interakce mezi návrhem a technickoekonomickým řešením.

Registrace a více informací na mestoasvetlo.cz

Světlo má úlohu estetickou i funkční, jak ho vnímáte vy?

Nemá se to oddělovat. Vždy je třeba hledat vyvážený vztah mezi funkcí, výkonem a vzhledem.

Jakých nejčastějších chyb se dopouštějí architekti a urbanisté ve svých návrzích?

Tohle je velmi těžká otázka, protože nevím, zda je možné takto kategorizovat. Když ji položíte technikovi, bez uzardění odpoví, že se musí v projektu pracovat s určitou rovnoměrností, intenzitou světla a jasem a také barvou. Když ale mluvíme o architektuře, je těžké „chybu“ popsat. Chyba je pro každého úplně něco jiného a zajímavá atmosféra vzniká v mnoha případech jako „technická chyba“.

Jak se mění charakter osvětlení, pokud navrhujete náměstí, ulice, park nebo revitalizaci nábřeží či městských pasáží?

Už 40 let tvrdím, že architektura je jenom jedna. Světlo mi pomáhá zdůraznit, co potřebuji, a vytvořit atmosféru.

Hraji si se stíny, ostrostí a kontrastem, využívám rovnoměrné či nerovnoměrné iluminace nebo hledám barvu, která něco zvýrazní, nebo se může v průběhu času měnit.

Může světlo vytvářet nové a netradiční kontexty? 

Určitě. Světlem můžeme například zdůraznit jen vybrané části v panoramatu města, můžeme kompozici i v čase proměňovat. Nebo zcela aktuálním příkladem je nasvícení budov žlutou a modrou barvou, abychom vyjádřili nějaký názor nebo připomněli důležité události.

Osvětlení nabízí tolik možností.

Základní linií osvětlování je bezpečí a zde bych to ponechal výsostně v technické rovině. Pak přichází environmentální hledisko, kdy se snažíme světlo usměrnit principem ochrany životního, především přírodního prostředí, a navíc řešíme, že některá světla mohou obtěžovat nebo někomu dalšímu bránit v práci, třeba hvězdářům. Dalším aspektem je reprezentace města, která má své nároky na osvětlení fasád a vyžaduje, aby náměstí a hlavní ulice byly nasvícené intenzivněji. Ve chvíli, kdy sečtete všechny požadavky, je zřejmé, že by obecně bylo lepší, kdyby existoval nějaký souhrnný návod. Právě proto teď pracujeme na celkové koncepci ve formě předpisu, jenž by základní parametry sjednotil, a definoval by tak celkovou kompozici osvětlení města.

PRAZE CHYBÍ KONCEPCE VEŘEJNÉHO OSVĚTLENÍ

S kým dokument koncipujete?

Technologie hlavního města Prahy zadaly několik dílčích výzkumných úkolů, které mají zohlednit všechny aspekty veřejného osvětlení města. Mojí úlohou je dát všechny informace dohromady a navrhnout kostru předpisu.

Byl bych rád, aby ustanovení byla pro všechna města podobná, jednotná, aby byl předpis šířeji použitelný. 

Jak je provázaný dokument, který připravujete s územním plánem?

Pokud město připravuje koncepci veřejného osvětlení, měla by vznikat na půdorysu jeho obecných plánovacích dokumentů. Pokud územní plán vymezuje nějaké lokality a nastoluje principy ve městě, osvětlení by je mělo následovat, případně zvýraznit, některá místa před umělým světlem ochránit. Metropolitní plán stanovil hierarchii veřejných prostranství – na jedné straně ulic, náměstí a na druhé parků. Hierarchicky postavené plochy nebo jejich části by se měly osvětlit více nebo naopak méně. Územní plán definuje město, předměstí, periférii a otevřenou krajinu, koncepce veřejného osvětlení by to měla respektovat. Jsem přesvědčen, že město, jakkoli velké, má mít své dokumenty postavené na shodné vizi a tyto dokumenty musí být synergické. Kdyby tomu tak bylo, bylo by řízení města jednodušší a racionálnější, město by ve výsledku bylo krásnější.

Neříkejte mi, že nic takového nyní nemáme!

Obecně řečeno – nemáme. Je to složité. Fragmentace a specializace jde přesně proti celostnímu principu. Koordinace je náročná a únavná, proto opomíjená. Kontinuita po volbách pravidelně téměř nulová… Ale není to nic nového. Přečtěte si nějaké texty o vzniku Velké Prahy. Hádky, závist a nenávist. Na tomto principu se za 100 let nic zásadně nezměnilo. 

Pokud aktuálně není součástí územního plánu dokument, který by řešil osvětlení metropole, kdo má na starosti světelné znečištění? 

Řídí se předpisy, které definují dílčí požadavky. Jsou to samostatné oborové předpisy. Vznikají ad hoc po celém světě. Vždy, když převáží škodlivé vlivy nad obecně prospěšným blahem, začne se s regulací. Obvykle chybí ta obecná koordinace.