Main - Město a světlo

Roman Koucký: Mám Ostravu rád, na rozdíl od Prahy má vizi

Nový most v Ostravě Na Karolině Nový most v Ostravě Na Karolině

V druhé části rozhovoru se dozvíte, co se schovává do mostních schránek pro budoucí generace, jaké komplikace provázely stavbu Trojského mostu v Praze a proč si Roman Koucký zamiloval Ostravu.

Když jste navrhovali střední školu v Sokolově, tak jste geometrii nosných konstrukcí postavili na Veronoiově teselaci, jak vás tohle napadlo?

Víte, jak zní správná odpověď? Já nevím!

Nevzpomenete si?

VERONOIOVA TESELACE Foto: Ester HavlováZase je to o procesu projektu. Rád to přednáším studentům. Byl to projekt, na kterém ukážete opravdu celý průběh od začátku zakázky až do konce. Mimochodem, byl to jeden z těch ukradených projektů – kraj ušetřil několik miliónů za projekt a ztratil desetinásobně na stavbě. Zpočátku jsme udělali mnoho variant, abychom dosáhli výsledného optimálního řešení. Přemlouvali jsme investora i uživatele, aby školu postavili správně, protože zadání bylo chybné. Získali jsme i územní rozhodnutí. Pak ale bylo vypsáno výběrové řízení na projekt a zakázku vyhrál člověk, který nikdy nic nepostavil, ale byl nejlevnější. Projekt přeprodal dalším projektantům, kteří si stěžovali na nedostatek peněz a nevěděli ani, jak to udělat. Díky tomu, že jsem od začátku důsledně všem říkal, že jde o autorské dílo, měli jsme alespoň autorský dohled a také nakonec statika si vzali našeho. Díky tomu jsme stavbu uhlídali až do úplného konce, i když za značného vypětí. V procesu projektu jsme, pro zjednodušení bednění, změnili parabolické trojúhelníky na otvory ve tvaru Voronoiových teselací. Ale i tak na stavbě chtěli všechny takzvaně ozdobné prvky škrtnout.

Architektura není dílem okamžiku, je to proces a v každé fázi procesu vzniká něco nového. Neustále návrh přizpůsobujete novým okolnostem.

Jenže to naštěstí nešlo, protože nebyly ozdobné, ale nosné. Nabízeli dokonce, že udělají tlustou desku a „ozdoby“ na ni vytvoří ze sádrokartonu. To jsem rázně odmítl, protože by to bylo porušení principu celé konstrukce. Je to technická škola, hledali jsme proto tvar, který by bylo možné udělat z rovného bednění, a zároveň by byl něčím zajímavý. A tak jsme přišli na to, že Veronoiova teselace, která se vyskytuje v přírodě, vytváří matematicky multiplikovaný tvar, který prezentuje vzdálenost buňky jádra od stěny. Takže nepravidelné tvary vycházely z pravoúhlého rastru žebírek monolitické konstrukce. Princip Veronoiovy teselace nebyl prvotním nápadem pro tuto budovu, vzniklo to až v průběhu práce na základě souvislostí. Pořád jde o proces, ve kterém se objeví třeba i nová myšlenka a ta by se bez kontinuity projektu prostě objevit nemohla. Architektura není dílem okamžiku, je to proces a v každé fázi procesu vzniká něco nového. Neustále návrh přizpůsobujete novým okolnostem.

MOSTY

Jaký váš most byl nejtěžší na realizaci?

Trojský most. Foto: Ester HavlováCo se týká nervů, tak není pochyb, to byl Trojský. Sebral mi asi tak 10 let života. Byly tam velmi problematické vztahy.

Na ústeckém mostě jsme se nejvíc natrápili s dodavatelem, který měl na starosti i projekt. Měli jsme to vymyšlené tak, že na Střekově, kde bylo hodně místa, se zřídí staveniště. Odtud se bude zavěšovat most po šesti metrech, po jednotlivých lanech, a protože se bude jednat o lehké části, dopravíme je po vodě. Hutní montáže řekly, že to umí jen vysouvat, postavili si doprostřed řeky bárku a vysouvali most tak, že byl naddimenzovaný na šedesáti metrovou konzolu. Šedesáti metrová a šesti metrová konzola je zásadní rozdíl! Takže když se dnes někteří smějí, že je most předimenzovaný, ano je, ale kvůli montáži. Přitom první poučka, kterou se ve škole o mostech dozvíte, říká: nikdy nedimenzujte na montážní stavy. V podstatě skoro všechny mosty jsou ale dimenzované na montážní stav.

Co komplikovaného jste řešil u budějovického mostu?

U budějovického mostu bylo nejtěžší přesvědčit primátora, abych mohl být generální projektant, aby se nemohly opakovat zmatky z Ústí. Tvrdil, že architektonické kanceláři nemůže dokumentaci zadat a já mu stále říkal, že všude ve světě je to běžná praxe. Tři měsíce si dělal rešerše a pak to risknul. Práce na Dlouhém mostě byla ta nejradostnější, nejjednodušší, v podstatě nejčistší. Ani o den jsme neporušili harmonogram, který jsme si na začátku definovali, a rozpočet byl také dodržen. Tam jsme také měli extrémní štěstí na stavbyvedoucího, byl to skvělý člověk. Práce na Dlouhém mostě byla zcela ukázková po všech stránkách.

Když vezmu Mariánský a Trojský most, rozdíl mezi projekty je 20 let. Za tu dobu se ve stavařině hodně změnilo, ať už z hlediska materiálů nebo technologií. Co ale nejvíc překvapilo vás?

Nemyslím si, že by se něco zásadně změnilo, spíše detaily. Když si vezmete základní principy, že uděláte bednění, do kterého nalijete beton a plechy obrousíte a svaříte, tak se toho moc nezměnilo. Možná je jiný způsob výpočtu a možnosti v projektování a změnila se také společnost, ve které projektujeme, tam se to změnilo jednoznačně k horšímu.

Jak to bylo s Trojským mostem?

Začalo podrobné počítání a zjistili jsme, že geometrie lan má přímou souvislost se statikou, což ani on, který si přál právě síťový oblouk, úplně netušil. Zjistili jsme například, že všechna lana musí směřovat dovnitř rozpětí, že žádné z nich nesmí mířit ven, protože potom systém nefunguje.

Chtěli jsme, aby byl oblouk co nejplošší. Detailně jsme se statikem Ladislavem Šaškem řešili, zda to má být jedna šestina, jedna osmina, jedna desetina nebo jedna dvanáctina. Říkal: „Osmina je ideální, dvanáctina by byla moc“. Na to jsem mohl říct jedině: „Takže to bude deset!“ Chvíli přemýšlel a pak řekl, že to zkusíme. Začalo podrobné počítání a zjistili jsme, že geometrie lan má přímou souvislost se statikou, což ani on, který si přál právě síťový oblouk, úplně netušil. Zjistili jsme například, že všechna lana musí směřovat dovnitř rozpětí, že žádné z nich nesmí mířit ven, protože potom systém nefunguje. Prostě geometrie se statikou souvisí naprosto nedílně a samostatně se to řešit nedá. Lana vytváří optické klamy, když po mostě jedete, a to díky tomu, že obrazec je pravidelný a má v sobě jisté spojitosti.

To souvisí i s tím, že jsme potřebovali most opticky zúžit. Zadání: 4 pruhy pro auta, široké chodníky i pro cyklisty a tramvajové těleso. To je most, který nemá v Praze obdoby a je naprosto mimo veškerá měřítka. Konstrukce proto obepíná tramvajovou trať a most je tak podélně rozdělen na třetiny. Z auta spatříte třetinu mostu a stěnu z lan. Druhou třetinu vidíte, když projíždíte prostorem oblouku tramvají. To znamená, že vždycky vnímáte jen část mostu, a tak vám připadá užší.

Co ukrýváte do mostních schránek?

Ukládají se vždy dobové dokumenty, které fixují čas a okolnosti. Co konkrétně je v ústeckém mostě nevím, protože jsem u toho nebyl. Do budějovického mostu jsme dávali také celý projekt v papírové podobě i na CD, což byl v té době nejmodernější způsob uchování dat. Tušíme, že ty soubory nikdy nikdo neuvidí, ale přesto jsme to zkusili. Ať mají budoucí restaurátoři také co dělat. V Trojském mostě jsou v oblouku čtyři schránky – za město, dodavatele, projektanta, architekta. My jsme tam uložili kompletní projekt na disku a drobné osobní věci. Myslím, že pan primátor tam dal v tu dobu zrovna schválené Pražské stavební předpisy a nějaké dopisy, které by určitě bylo zajímavé si přečíst. Taky jsem chtěl napsat dopis a vyjmenovat v něm všechny, kteří ten most chtěli zničit. Jenže ono to člověku strašně žere energii, tak jsem ho nakonec nenapsal a nic jsem tam nedal.

OSTRAVA 2.1

V Ostravě Na Karolině se bude podle vašeho návrhu stavět nový most, takže tam teď budete asi hodně jezdit. Jaký je váš vztah k Ostravsku?

Teď už dobrý! Mám Ostravu rád.

NOVÝ MOST V OSTRAVĚ NA KAROLINĚ Vizualizace: Jitka RumlováA předtím?

V Ostravě jsem byl jen jednou v devadesátých letech, když jsme stavěli ústecký most. Byl smontovaný nanečisto a ležel v obrovské hale ve Vítkovicích. Od té doby jsem v Ostravě nebyl. Takže jsem jí vlastně neznal. Tak tři roky zpátky jsem se bavil s Ondřejem Vysloužilem, který je šéfem koncepčního pracoviště MAPPA a představoval mi svou vizi Ostravy. Říkal jsem: „Já vám věřím, že to máte hezky vymyšlené, ale Ostravu neznám, a proto k tomu mohu říci jen velmi málo, ale jestli chcete, rád se Ostravu naučím.“ Když jsem pak skončil v Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR), a obnovil architektonickou kancelář, oslovili nás a první zakázky, které jsme letos získali, byly právě pro Ostravu. Takže už se jí podrobně učím. Všechno do sebe krásně zapadlo. Vedle mostu na Karolině ještě řešíme urbanisticky malé, ale klíčové území, které je hned vedle.

O jaké území se jedná?

Jde o spojení Dolní oblasti Vítkovic, Karoliny a potažmo středu města. Dolní oblast Vítkovic je navržena Josefem Pleskotem. Navazujeme na něj a rozvíjíme myšlenky dál. Jeto také proces určitého dialogu, ale v širším slova smyslu. Kontinuita je v urbanismu dost důležitá, ale u nás jí neumíme dát dostatečný význam.

Takže v Ostravě teď máte hodně práce.

Jestli bylo Ústí nad Labem rodné město mé kanceláře na počátku devadesátých let, tak skoro by se dalo říct, že po těch deseti letech, které jsem se věnoval Praze, by Ostrava mohla být městem znovuzrozené kanceláře v roce 2021. Dlouhá léta jsme pracovali pro různá města v Severočeské hnědouhelné pánvi. Pořád jsme se pohybovali ve zničeném území Sudet. Zakázky v Praze se nám dlouho vyhýbaly. Pracovali jsme všude možně po Čechách, neustále jsme někam jezdili. Kreslili jsme skoro všechna stotisícová města, i když ne vždy jsme je vyhráli. Pak teprve přišel plán pražský. Přesto nás více baví práce ve zničeném území, kde je více možností, je to nedodělané, nějakým způsobem poznamenané místo. Ostrava má výrazný potenciál a zatím se zdá, že jí nechybí odhodlání. Současná reprezentace je mnohem otevřenější a radostnější a na rozdíl od Prahy, má alespoň nějakou vizi.

OCENĚNÍ ROMANA KOUCKÉHO

Se svou kanceláří je držitelem dvou Grand Prix Obce architektů (1994 a 2000) a dalších asi deseti ocenění v jednotlivých kategoriích. Získali také několik regionálních ocenění Stavba roku a jejich práce byly dvakrát nominovány do soutěže o cenu Mies van der Rohe v Barceloně. V letech 1999 a 2015 obdržela kancelář Cenu Evropské asociace ocelových konstrukcí a postupně několik dalších ocenění v oboru mostů.

V roce 2003 získal, jako první, výroční „cenu archiwebu“ za přínos pro soudobou Českou architekturu. V roce 2018 získal Cenu ČKA za výjimečný počin (Metropolitní plán Prahy) a rektorem ČVUT mu byla udělena Zlatá Felberova medaile. V roce 2021 mu děkan udělil Medaili Fakulty architektury ČVUT.

Jaká je ještě Ostrava vaší optikou?

Zdá se, že stále lepší, já vidím Ostravu 2.1 – Ostravu pro jedenadvacáté století. Obecně od druhé poloviny dvacátého století Ostrava uklízí po průmyslové revoluci. Už to není černá Ostrava, ale město, které chce být barevné. To, že se festival jmenuje Colours of Ostrava je příznačné. Na můj vkus je uklizeno mnohde až moc. Karolina je zplanýrovaná zásadně, nezůstalo tam vůbec nic. Vítkovice jsou zachráněné de facto na poslední chvíli. V Karolině se to nepodařilo. Zůstalo tam stát jen takzvané Trojhalí. Po nejstarších dolech a největších hutích tam nezbylo nic. Myslím si, že bychom to měli trochu připomenout, a proto je třeba námi navrhovaný most z patinující oceli je rezavý. Je nepravidelný, rustikální a drsný – obyčejná příhradovina. Taky chci, aby z něj šlehaly plameny a trochu připomněly slavné hutě.

To tam fakt bude reálný oheň?

Já doufám! Na tiskovce někdo říkal, že bychom měli spalovat zbytkové plyny ze šachet. Skvělý nápad. Není podstatné, jaký plyn tam bude hořet, ale čím bude plamen barevnější, tím to bude lepší.

Proč je na zábradlí sklo? Jde o výtvarný prvek?

Vždy usiluji o to, aby ze všech mostů bylo vidět. V Českých Budějovicích je třeba vozovka výš, než jsou chodníky, aby z auta bylo vidět přes zábradlí na řeku. Most na Karolině to má stejné. Ovšem protože jsou na chodnících cyklisti, zábradlí musí být 130 cm vysoké. Jenže ve chvíli, kdy máte takhle vysoké zábradlí, tak z mostu není vidět vůbec nic. Rozhodli jsme se tedy pro sklo. Horní část zábradlí je průhledná – jako by tam nebyla. Vím, že sklo je náchylnější k rozbití a není to úplně materiál na most, kde očekáváte materiály robustnější. Třeba před dvaceti lety bych sklo na most nenavrhl, technologie ale pokročily natolik, že si to nyní mohu dovolit risknout. Jednotlivé desky jsou dnes snadno vyměnitelné a sklo má mnohem lepší vlastnosti.

Co za další současné materiály budete na mostě využívat?

Po dlouhé diskuzi s Ivanem Šírem a Janem Fialou, kteří zajišťovali technickou část studie, jsme se dohodli na realizaci mostu z cortenové oceli. Před dvaceti lety bychom si to netroufli a nikdo by nám to ani nedovolil. Dneska je to vedené jako jeden z nejekologičtějších a nejlépe udržovatelných materiálů, který není třeba natírat. Za těch sto let, které musí most vydržet, by se jinak měl třikrát otryskat a natřít. Takhle nebude potřebovat nic. Také chceme, aby most měl pevnější povrch betonů s menším rizikem vzniku trhlin. A u chodníků bych rád použil „prkna“ z recyklovaných plastů, která jsou de facto věčná.

Říkáte, že ideální návrhy mostů vznikají v procesu a dialogu. Prozraďte, jak to bylo s ostravským?

Prozradím vám, jak to bylo s tou asymetrií. Aktuálně je tam most, který musíme zbourat a snažili jsme se části opěr a pilířů použít. V zadání bylo striktně řečeno, že most musí být 80 metrů dlouhý. Mě by v životě nenapadlo most, který tam je, zkrátit. Ale zadání bylo jasné: kratší a užší. Přijali jsme to jako fakt a teprve z toho vzniklo, že bude asymetrický, protože celkové rozpětí bylo 80 metrů a pořád jsme chtěli nechat původní konstrukce založení. Pilíř je 10 metrů od opěry, takže sedmdesát a deset, divný poměr. Nakonec jsme dali tyto asymetrické spojité nosníky proti sobě a odzrcadlili je přes diagonálu. Původně jsem most kreslil jako visutý, nebo zavěšený, šikmo proti sobě, ale ukázalo se, že je na takové konstrukce krátký. Použili jsme tedy příhradovinu, a i když vypadá obyčejně, tak úplně obyčejná není. Nemá například žádný svislý prvek.

Území Karoliny se teprve rozvíjí. Vnímáte, že stavíte most, okolo kterého vznikne život?

Pokud to budete brát takhle, tak most je jedním z kroků, které život umožní. Jsem přesvědčen, že okolo bude stát město. Přál bych si, aby na Karolině, ale i na slezské straně, jednou stály domy, vysoké domy, a most fungoval jako propojení těchto dvou historických částí, proto máme na každém břehu vlajku se znakem původních měst, vlajku s koníkem a kamzíkem.

JEŠTĚ MÁTE ČAS SI TO ROZMYSLET

Vedete ateliér na FA ČVUT. Studenti se na svou profesi u vás připravují roky, nicméně kdybyste jim měl říct jen jednu větu, kterou byste chtěl, aby si zapamatovali, jak by zněla?

Já jsem vás varoval!

Související články