Na seminářích vystoupil Joan Prummel, přední odborník na cirkulární ekonomiku, nizozemské Zelené dohody a cirkulární veřejné zadávání.
Na konci března uspořádal Institut cirkulární ekonomiky (INCIEN) společně s Ministerstvem zemědělství semináře Bohémské dohody pro Česko, které měly za cíl podpořit tuzemskou implementaci cirkulární ekonomiky. Sešli se zástupci veřejného i soukromého sektoru, aby diskutovali o tom, jak dobrovolné dohody mohou pomoct překonat legislativní a ekonomické bariéry pro udržitelné inovace. Cílem bylo definovat konkrétní kroky pro první českou Bohémskou dohodu, která by se zaměřila na nízkoemisní materiály ve stavebnictví, a to zejména dřevo, nízkoemisní cement, beton a další šetrné materiály.
Na seminářích vystoupil Joan Prummel, přední odborník na cirkulární ekonomiku, nizozemské Zelené dohody a cirkulární veřejné zadávání. Diskuse směřovaly zejména k Bohémským dohodám, tedy české adaptaci nizozemských Zelených dohod a obecně k tématu cirkulární ekonomiky. Joan Prummel představil osm kroků k cirkulárnímu veřejnému zadávání a sdílel konkrétní nizozemské příklady, které mohou být inspirací i pro český kontext. „V Nizozemsku bylo doposud uzavřeno 238 dohod, které řešily 238 různých problémů. Všechny ale měly jednu společnou věc, a to postoj účastníků. Důležitá je ochota pracovat na řešení, nikoli na dokazování, proč to nejde vyřešit,“ vysvětloval Joan Prummel a upozornil, že neméně důležité je i propojení s vládou, která má přístup k důležitým informacím, usnadňuje spolupráci mezi různými stranami a přispívá svou odborností, která je zásadní pro to, aby Zelené dohody fungovaly. Opomenuta nesmí být ani role univerzit a výzkumných institucí, které často přispívají cennými poznatky a pomáhají nalézat správná řešení.
Otázky se také dotýkaly vhodnosti cirkulárních sektorových dohod pro malé a střední podniky. „Do Zelených dohod se v Nizozemsku úspěšně zapojily jak velké společnosti, tak menší. Klíčem k úspěchu je ochota malých a středních podniků identifikovat konkrétní výzvu, která je pro ně relevantní, brání jejich činnosti, a tu začít řešit.“ Sektorové dohody umožňují, aby se problematikou nezabývaly firmy samy, ale spolupracovaly s ostatními, získaly více informací a postupovaly rychleji. V dohodách se nejedná o velikost rozpočtu, ale jde hlavně o ochotu vyřešit skutečný a smysluplný problém.
„Největší výzvou v tuto chvíli, ať už pro Českou republiku, nebo jakoukoli jinou zemi, je prvotní fáze. Jakmile máte deset dohod zaměřujících se na různá témata, přidávají se další iniciativy.“ V diskusi se účastníci seminářů shodovali, že mezi tuzemské klíčové výzvy patří nízké finanční a lidské zdroje, legislativní překážky a neochota ke změně v některých oblastech. Na druhou stranu však vidí potenciál sektorových dohod v propojování napříč dodavatelským řetězcem i jednotlivými sektory, v podpoře lokálních firem a inovací, v možnosti opakovaného využití osvědčených postupů a v decentralizaci.
V nadcházejících měsících se tak INCIEN soustředí na přípravu první sektorové dohody, která vznikne ve spolupráci se dvěma až třemi strategickými partnery, jedním ministerstvem a několika dalšími podporujícími organizacemi. Cílem této fáze je definovat konkrétní zaměření dohody na využití nízkoemisních materiálů, jako jsou dřevo nebo zelený beton. Na tomto základě bude zpracován návrh dohody, která se zaměří na řešení dvou až tří klíčových témat nezbytných pro její efektivní implementaci. Začátkem května pak proběhne pracovní setkání s partnery, na kterém bude představen celkový záměr a finalizován návrh první sektorové dohody.
