Přechod k uhlíkové neutralitě si vyžádá přes 3 biliony korun. Pokud se investují včas, Česko na tom může vydělat

Česká republika bude muset do transformace na bezuhlíkovou ekonomiku do roku 2050 investovat 3 200 miliard korun. S těmito investicemi je potřeba začít okamžitě a musí být zacílené na podporu technologií, které lze vyvážet do ostatních zemí. Jedině tak si udrží silnou pozici v konkurenci evropských států a vysokou životní úroveň obyvatel. Vyplývá to ze studie, kterou dnes představily poradenská společnost Boston Consulting Group a organizace Aspen Institute Central Europe. Dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050, ke kterému se zavázaly členské státy Evropské unie, povede v Evropě k výraznému přerozdělení bohatství. Česká republika má šanci stát v tomto procesu na straně vítězů a být v řadě odvětví evropským technologickým lídrem, ať už jde o výrobu modulárních jaderných reaktorů nebo výrobu zeleného vodíku. Autoři studie připravili pro vládu České republiky 27 doporučení, které pomohou těchto cílů dosáhnout.

Do roku 2030 bude třeba v souvislosti s dekarbonizací ekonomiky investovat přibližně 1 200 miliard Kč. Nejvíce dotčeným sektorem bude energetika, do níž by měla plynout více než polovina všech investic. Následují průmysl, doprava a automobilový průmysl, v menší míře potom zemědělství a odpadní hospodářství.

„Je potřeba zdůraznit, že k těmto investicím neexistuje alternativa a české společnosti si to uvědomují. Pokud nyní nezačnou výrazně investovat do změny svých výrobních technologií, za několik let ztratí svoji konkurenceschopnost. Ať už z toho důvodu, že budou muset platit vysoké částky za emisní povolenky, nebo proto, že například čeští subdodavatelé vypadnou z dodavatelských řetězců nadnárodních firem,“ upozorňuje Tomáš Wiedermann, řídící partner společnosti Boston Consulting Group s tím, že bez dobře cílených investic může být ohrožena až desetina českého HDP. Proto je podle něj nyní zapotřebí otevřít věcnou debatu o tom, jak českým firmám pomoci a jak může Česko tuto situaci využít ve svůj prospěch.

Vodík, baterie do elektromobilů či malé modulární reaktory můžou do Česka přinést stovky miliard ročně

Studie BCG a Aspen Institute CE identifikuje pět oblastí, ve kterých může Česko získat náskok nad zbytkem Evropy a které pro české firmy představují příležitost v hodnotě stovek miliard korun ročně. Jde o výrobu a vývoj elektromobilů včetně baterií, vývoj a výrobu technologií a softwaru pro obnovitelné zdroje energie či účast na dodavatelském řetězci pro výrobu a vývoj modulárních jaderných reaktorů. Důležitou roli budou hrát také vodíkové technologie nebo výroba tepelných čerpadel. Autoři studie odhadují roční tržní potenciál v těchto segmentech v EU celkově na 1 500 až 2 200 miliard korun.

„Česká republika patří mezi země s největší produkci CO₂ na obyvatele a nemá ani tak vhodné podmínky pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů jako některé jiné země. Proto se musíme soustředit především na hledání inovativních řešení a jejich následný vývoz do ostatních zemí, což nám umožní udržet si zde vývoj a výrobu produktů s vysokou přidanou hodnotou. Dobrou zprávou přitom je, že u výše zmíněných příkladů máme silnou startovní pozici nebo si ji vhodnými kroky vlády můžeme vybudovat. U výroby baterií jde například o to, abychom investorům dokázali nabídnout více vhodných lokalit na stavbu továren a umožnili u nich postavit čisté zdroje energie,“ říká Milan Vašina, výkonný ředitel středoevropské pobočky Aspen Institute.

Pokud budeme stát stranou, může dojít k dlouhodobé recesi a ztrátě životní úrovně

Dekarbonizace evropské ekonomiky je pro Česko na jedné straně příležitostí, která přichází maximálně jednou za generaci, na druhé straně však může být také vážnou hrozbou, především pokud se k ní politici a firmy nepostaví čelem. „Cesta k uhlíkové neutralitě si vyžádá transformaci velké části ekonomiky, která musí být koordinovaná a aktivně řízená, jinak zůstaneme v lepším případě v půli cesty, v tom horším dojde v dalších letech k poklesu českého HDP. Klíčová je přitom dekarbonizace české energetiky a posílení přenosové soustavy, která si vyžádá polovinu veškerých finančních prostředků, které bude potřeba do dekarbonizace investovat,” upozorňuje Milan Vašina.

Pokud se zároveň nepodaří včas dekarbonizovat českou průmyslovou výrobu, promítnou se vysoké ceny emisních povolenek do nákladů pro výrobce hned dvakrát. Třetí hrozbou je potom neschopnost Česka udržet zde výrobu tzv. zelených technologií s vyšší přidanou hodnotou. Případný dovoz těchto technologií totiž výrazně zhorší českou bilanci zahraničního obchodu a povede k odlivu finančních prostředků z Česka do zemí, které si tuto výrobu udrží.

27 kroků k prosperitě Česka

 „Můžeme bez nadsázky říci, že kroky této a několika příštích vlád předurčí ekonomickou situaci České republiky na desítky let dopředu. Pokud se nám nepodaří nastavit správný kurz už nyní, bude nutné jej nastavit později, a to s podstatně vyššími náklady a nižšími přínosy,“ říká Tomáš Wiedermann s tím, že cílem studie je pomoci definovat, jaké kroky je třeba udělat, aby se tato transformace podařila.

Studie přináší celkem 27 konkrétních opatření, přičemž tím nejnaléhavějším je aktuálně zřízení koordinačního centra pro klimatickou transformaci, které bude mít silné pravomoci a dokáže řídit tuto agendu napříč resorty a odvětvími. Důležité je také začít se o dekarbonizaci začít bavit věcně a soustředit se na to, co může Česko z tohoto procesu vytěžit.

V oblasti energetiky je potom zásadní podpořit rychlý přechod na obnovitelné zdroje energie a rozvoj modulárních jaderných reaktorů, což se neobejde bez modernizace Energetického regulačního úřadu či Státního úřadu pro jadernou bezpečnost.

Dále je potřeba připravit dotační programy pro průmyslové podniky, které jim pomůžou s obměnou energeticky náročných technologií založených na spalování uhlí za nízkouhlíkové varianty. „Například Německo ohlásilo začátkem června, že v příštích 15 letech plánuje podpořit svůj těžký průmysl částkou 50 miliard eur, která má podnikům pomoci s tímto přechodem. To je přitom pouze začátek, podobných programů bude brzy v Evropě mnohem více. Pokud chceme, aby náš průmysl přežil a rozvíjel se, budeme mu muset také pomoci,“ upozorňuje Tomáš Wiedermann.

Autor: BCG & Aspen