Devátý ročník odborné konference STATIKA STAVEB Plzeň 2026, pořádaný Českou komorou autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT), se uskutečnil 8. a 9. září 2026 v Parkhotel Congress Center v Plzni. Setkání se zaměřilo především na navrhování a posuzování nosných konstrukcí pozemních staveb z betonu, oceli, dřeva a zdiva. Odborný program zahrnoval také témata z oblasti geotechniky, diagnostiky, mostních konstrukcí, prefabrikace a digitálního modelování. Pozornost byla věnována rovněž hodnocení environmentálních dopadů staveb, jehož význam ve stavebnictví stále roste
Konference STATIKA STAVEB si kladla tři hlavní cíle: upozornit na nové požadavky předpisů a technických norem, nabídnout prostor pro výměnu zkušeností s navrhováním a posuzováním novostaveb i rekonstrukcí a představit příklady správných i problematických postupů při navrhování a realizaci staveb. Tomuto zaměření odpovídal také odborný program, který první den zahájili Luděk Vejvara, předseda oblastní kanceláře ČKAIT pro Plzeňský kraj, a Robert Špalek, předseda ČKAIT. Následovaly přednášky našich předních odborníků, Jany Markové věnované zatížení konstrukcí a zásadám navrhování, Petra Kuklíka o dřevěných konstrukcích. Pavel Ryjáček se zaměřil na diagnostiku pod vodní hladinou, Michal Drahorád představil novou podobu Eurokódu 2 pro betonové konstrukce a Jan Masopust se věnoval zakládání mostu na dálnici D11. Druhý konferenční den nabídl další odborná témata, mimo jiné experimentální navrhování masivních dřevěných konstrukcí, parametrizaci v prostředí BIM, konstrukce z CLT panelů či hodnocení uhlíkové stopy staveb. Pozornost se soustředila také na databáze environmentálních vlastností stavebních materiálů, dokumentaci konstrukční části staveb, zkušenosti z povodní a současné trendy v prefabrikaci.
Na první pohled takto široký program spojuje jen málo. Při podrobnějším zkoumání se ale jednotlivé přednášky vracely ke stejné otázce: „Z kolika různých druhů informací dnes musí statik udělat jedno bezpečné a zároveň racionální rozhodnutí?“
Už nejde pouze o geometrii, materiál a zatížení. Do rozhodování vstupují změny norem, kvalita vstupních dat, vazba na BIM, skutečný stav existující konstrukce, provedení nové konstrukce na stavbě, proveditelnost, cena, dostupnost práce, robustnost a stále častěji také uhlíková stopa. Navíc se do centra pozornosti dostává jedna podstatná otázka, na niž Luděk Vejvara, předseda ČKAIT pro Plzeňský kraj, upozorňuje: „Dostává statik prostor ovlivnit projekt už ve chvíli, kdy se o jeho podobě skutečně rozhoduje?“
SPOLEČNÝ JMENOVATEL: EUROKÓDY
„Jedním z ústředních témat konference byla druhá generace Eurokódů, tedy základních technických norem pro navrhování a posuzování stavebních konstrukcí. Tyto normy v současnosti procházejí revizí a jejich nové znění má vstoupit v platnost v březnu 2028,“ shrnuje Luděk Vejvara. Nová rodina předpisů nemá pouze přepsat stará pravidla: mezi deklarované změny patří snaha o lepší použitelnost v každodenním navrhování, větší harmonizaci, posílení požadavků na bezpečnost nebo životnost a rozšíření pravidel pro hodnocení, opětovné využití a zesilování existujících konstrukcí.
Na betonu je přechod už dobře viditelný. ČSN EN 1992-1-1 ed. 3, tedy nová česká edice Eurokódu 2 pro betonové konstrukce, byla vydána v říjnu 2025 a její účinnost je v databázi České agentury pro standardizaci stanovena od 1. října 2027; dosavadní vydání mají ukončení platnosti 30. března 2028. Právě o stavu navrhování podle ČSN EN 1992-1-1 přednášel v Plzni Michal Drahorád z Katedry betonových a zděných konstrukcí FSv ČVUT v Praze.
Luděk Vejvara proto odmítá redukovat současný problém pouze na otázku, zda statici potřebují „jasnější výklad“ norem. „Řekl bych, že nejde o jasnější výklad, ale spíše o seznámení s novinkami, doplňky a ustanoveními, které přináší pro návrhové normy jejich 2. generace,“ uvádí a dodává, že smyslem podobných konferenčních příspěvků je dostat změny mezi projektanty dříve, než se definitivně promítnou do jejich každodenní práce.
Současně se však v Plzni ukázala i druhá, méně technická stránka normalizace: nejistota ohledně postavení osvědčených technických postupů v rychle se měnícím legislativním prostředí. Luděk Vejvara, předseda ČKAIT pro Plzeňský kraj, upozornil, že právě časté změny stavebního zákona, navazujících předpisů a kritika technických norem patří k tématům, která mezi statiky výrazně rezonují. Zdůraznil přitom, že bezpečnost konstrukcí musí i nadále vycházet z ověřených pravidel a postupů: „Domnívám se, že při navrhování nosných konstrukcí bychom měli i nadále vycházet z osvědčených platných technických norem a ověřených postupů. Za úvahu by také stálo vytvoření nových nebo zdokonalení stávajících standardů pro navrhování a posuzování konstrukcí v rámci ČKAIT, které by doplnily stručné texty nových a připravovaných vyhlášek.“ Za další problém považuje chybějící ucelenou databázi starších konstrukcí, která by statikům poskytovala potřebné technické údaje pro jejich posuzování. Užitečné by podle něj bylo také pravidelné soustřeďování nových požadavků a informací z technických norem do jedné publikace, jako je tomu například v Německu. Takové řešení však přesahuje možnosti samotné konference a vyžadovalo by spolupráci širšího okruhu institucí. Překážkou jsou především náklady na tuto činnost, zajištění jejího financování i sestavení odpovídajícího odborného týmu.
MODEL NENÍ JEN VÝKRES
Dalším výrazným tématem konference byla digitalizace navrhování konstrukcí. Té se věnovali například Josef Kopeček v příspěvku o parametrickém modelování v Allplanu Civil a Jaroslav Brož ze společnosti Dlubal Software, jenž představil možnosti parametrizace v éře BIM. Obě přednášky se zaměřily na využití vzájemně provázaných parametrů, vztahů a pravidel při tvorbě konstrukčních modelů a jejich dalších variant. Z prezentovaných postupů vyplynulo, že parametrické modelování může významně zjednodušit práci zejména u konstrukcí s velkým množstvím opakujících se prvků. „Vždy existuje více možností, jak při navrhování konstrukcí postupovat, a je proto důležité zohlednit dva základní aspekty. Prvním je náročnost jednotlivých postupů a cenová dostupnost softwarových nástrojů, druhým pak samotná složitost konstrukce. Zatímco jednodušší konstrukce lze posuzovat i jinými způsoby, u tvarově složitějších se již bez počítačového modelování neobejdeme. Do rozhodování navíc vstupují další požadavky, například ekonomika výstavby, náklady, robustnost konstrukce nebo její uhlíková stopa. Právě těmto otázkám budeme muset při navrhování budoucích staveb věnovat stále větší pozornost,“ doplňuje Luděk Vejvara.
SKUTEČNÁ KONSTRUKCE VS. IDEÁLNÍ MODEL
Protipól digitálního modelování představovaly přednášky zaměřené na chování skutečných konstrukcí a ověřování jejich vlastností v praxi. Pavel Ryjáček z Katedry ocelových a dřevěných konstrukcí Fakulty stavební ČVUT v Praze přiblížil specifika diagnostických průzkumů konstrukcí pod vodní hladinou. Lukáš Krbec ze společnosti KRBEC MASS TIMBER STRUCTURE a Jan Pošta z Univerzitního centra energeticky efektivních budov ČVUT se věnovali pokročilému navrhování masivních dřevěných konstrukcí s využitím experimentální analýzy jejich prvků. Pozornost se zaměřila také na mimořádné situace, konkrétně na povodně v roce 2024, a zkušenosti statiků s posuzováním konstrukcí zasažených velkou vodou. Společným jmenovatelem těchto příspěvků byl důraz na znalost skutečných vlastností a stavu konstrukcí, bez nichž ani sebelepší výpočtový model nemůže poskytnout dostatečně spolehlivé výsledky. Zatímco u novostaveb projektant vychází z navržené geometrie, specifikovaných materiálových vlastností a stanovených návrhových zatížení, při posuzování existujících staveb musí nejprve ověřit jejich skutečné provedení, aktuální technický stav a případné změny, k nimž během provozu došlo.
Právě zde se naplno ukazuje jeden z paradoxů současného navrhování konstrukcí. Modely se sice stále více automatizují a parametrizují, zároveň však roste nárok na to, aby projektant přesně věděl, zda model skutečně odpovídá fyzikální realitě a stavu na stavbě, nebo jen s vysokou přesností zpracovává vstupní předpoklad.
HODNOCENÍ UHLÍKOVÉ STOPY BUDOV
Významné rozšíření tradičního pohledu na navrhování konstrukcí přinesl druhý den konference blok věnovaný environmentálním aspektům stavebnictví. Julie Železná z Univerzitního centra energeticky efektivních budov (UCEEB) ČVUT v Praze se zaměřila na hodnocení uhlíkové stopy budov, zatímco její kolega Jan Růžička představil problematiku národní databáze environmentálních vlastností stavebních materiálů a katalogu konstrukcí.
Oba příspěvky upozornily na další hledisko, které se stále výrazněji promítá do práce statiků. Vedle bezpečnosti, proveditelnosti a ekonomické náročnosti návrhu nabývá na významu také jeho dopad na životní prostředí. Při hledání optimálního konstrukčního řešení je proto třeba zohledňovat nejen množství použitého materiálu, ale také emise skleníkových plynů spojené s jeho výrobou a dalšími fázemi životního cyklu stavby.
PREFABRIKACE JAKO PŘÍLEŽITOST
Závěr konference patřil Vladimíru Malinovi ze společnosti Metrostav, který představil současné trendy v prefabrikaci stavebních konstrukcí. Jak ve svém příspěvku uvedl, její širší využití představuje jednu z možných cest, jak reagovat na rostoucí náklady a nedostatek pracovních sil ve stavebnictví. Zároveň zdůraznil zásadní význam počátečních fází přípravy stavby. Upozornil, že již při formulování investičního záměru, zpracování architektonické studie a hledání základního projektového řešení se rozhoduje o podstatné části budoucích nákladů. Pokud statik vstupuje do projektu až ve chvíli, kdy jsou klíčová prostorová a technologická rozhodnutí přijata, jeho možnosti ovlivnit celkovou hospodárnost stavby se výrazně zužují. Namísto hledání optimálního konstrukčního řešení pak často musí přizpůsobovat nosný systém podmínkám stanoveným v předchozích fázích návrhu. Malinův příspěvek tak zároveň podtrhl jednu z myšlenek, jež se v různých souvislostech prolínala celou konferencí: statik by neměl být pouze tím, kdo dodatečně ověřuje navržené řešení, ale měl by být již od počátku projektu součástí projekčního týmu a podílet se na tvorbě konstrukčního konceptu.
Setkání se zaměřilo především na navrhování a posuzování nosných konstrukcí pozemních staveb z betonu, oceli, dřeva a zdiva.