Základním předpokladem změny je dostatečně erudovaný úřednický aparát na stavebním úřadě tak, aby bylo možné posoudit záměr z pohledu všech kritérií. Foto: iStock
Vláda koncem října schválila takzvanou věcnou novelu nového stavebního zákona. Kam nový stavební zákon aktuálně směřuje?
Rekodifikace stavebního práva je již několik let silným veřejným tématem a soudě dle vládou nedávno schválené novely, diskuse bude pokračovat. Prozatím se počítá s tím, že stávající podoba nového zákona bude aplikována nejprve na velké strukturální stavby, a to od poloviny roku 2023, následně od poloviny roku 2024 to budou i zbývající stavby.
Doprovodná digitalizace stavebního řízení, tzv. „portál stavebníka“, má být spuštěna na začátku roku 2024. Dovolím si však tvrdit, že je stále velmi nejisté, kdy a především co bude nově platit. Pokud bylo možné označit nový stavební zákon přijatý předchozí vládou za kontroverzní, k jeho novelizaci předkládané současnou vládou do parlamentního schvalování, se vyjadřují kriticky téměř všichni a v procesu parlamentního projednávání lze očekávat velké množství pozměňovacích návrhů.
Pokud bylo možné označit nový stavební zákon přijatý předchozí vládou za kontroverzní, k jeho novelizaci předkládané současnou vládou se vyjadřují kriticky téměř všichni.
Zaznívají dokonce i hlasy, že případné přijetí této novely bude znamenat zhoršení situace oproti stávajícímu stavebnímu zákonu z roku 2006, např. z důvodu zavedení jednotného environmentálního stanoviska či rušení Pražských stavebních předpisů.
CO NÁS NE/ČEKÁ?
Nejprve si připomeňme jaké hlavní změny má přinést stávající návrh nového stavebního zákona. První je reforma stavebních úřadů. Místo značného množství (necelých 700) velmi lokálních stavebních úřadů provázaných s místní samosprávou má být zavedena nezávislá státní stavební správa s centrálním Nejvyšším stavebním úřadem a soustavou stavebních úřadů na úrovni krajů a větších obcí.
V původním návrhu měla být zrušena přibližně polovina obecních stavebních úřadů (od takto razantní redukce bylo upuštěno již v minulosti). Druhou snad až revoluční změnou má být snížení počtu nutných závazných stanovisek od dalších úřadů tím, že některé aspekty výstavby posoudí sám úředník stavebního úřadu a zbylá potřebná stanoviska si zajistí sám.
Snahou je, aby po podání stavebního záměru na stavební úřad ho již na začátku odborníci z různých oblastí posoudili a pak se jejich připomínky vypořádaly najednou, v rámci stavebního řízení. Návrh novely počítá s tzv. „integrovaným stavebním povolením“ pouze u vyhrazených staveb (tj. větších projektů typu dálnice). Oba dva tyto klíčové prvky navrhovaného zákona spolu souvisely. Oba dva návrh vládní novely chce zrušit.
CENTRALIZOVANÁ STÁTNÍ SPRÁVA A JEDNOTNÉ ŘÍZENÍ
Jak spolu souvisí více centralizovaná státní stavební správa a princip jednotného řízení? Začněme u snahy redukovat počet razítek. Tedy počet správních řízení, které musí stavebník v souvislosti se stavebním povolením absolvovat, a s tím souvisejícím způsobem posuzování záměru stavebním úřadem.
Základním předpokladem této změny je dostatečně erudovaný úřednický aparát na stavebním úřadě tak, aby bylo možné posoudit záměr z pohledu všech kritérií. Výsledné rozhodnutí stavebního úřadu pak má zaručovat ochranu všech důležitých zájmů společnosti, a to i takové, pro které nebylo vydáno samostatné závazné stanovisko. Celý proces posuzování stavebního záměru by to jistě zrychlilo. Těžko však takovéto komplexní posuzování požadovat po stávajících stavebních úřadech, resp. úřednících v malých obcích.
Tím navazujeme na druhý základní bod nového stavebního zákona, a sice zásadní redukci stavebních úřadů a jejich větší centralizaci, byť slovo „centralizace“ je nadnesené. Stavební úřady by se stále počítaly na stovky. Přínosem menšího počtu stavebních úřadů, které by však měly větší počet úředníků, je několik.
Již byla zmíněna možnost větší odborné erudice. Dále je zde prvek zastupitelnosti v kolektivu a také větší předvídatelnost procesu rozhodování i pro stavebníky, kteří nejsou lokální a neznají tak „paní na stavebním“ z vyprávění sousedů. V neposlední řadě „odtržením“ úředníků od místních samospráv je zaručena jejich větší nezávislost a objektivnost. V praxi jsme zažili několik případů, kdy referentka stavebního úřadu více či méně formálně komunikovala se starostu obce, kde investor chtěl realizovat svůj stavební záměr. Stavební úřad pak reflektoval přání starosty, byť obec neměla v konkrétním řízení žádné postavení účastníka.
Je možné, že za vládní novelou stojí především tlak místních samospráv na zachování lokálních stavebních úřadů. Pokud chtělo Ministerstvo pro místní rozvoj jako zpracovatel novely vyhovět přání municipalit, muselo pak logicky kromě ponechání stavebních úřadů na lokálních úrovních i upustit od požadavku na jejich větší odbornost.
Nejčastějším argumentem, se kterým se v této souvislosti setkáme, je ten, že místní úředník zná nejlépe místní podmínky a bude tedy nejlépe rozhodovat o vhodnosti stavebního záměru pro danou lokalitu a její zájmy. O rizicích lokálnosti úředníka jsme se zmiňovali výše. V tiskové zprávě Ministerstvo pro místní rozvoj rovněž přináší argument, že lidé nebudou muset jezdit desítky kilometrů do krajských měst kvůli stavebnímu povolení.
Tento problém však (doufejme) má být vyřešen avizovanou digitalizací stavebního řízení, které má rovněž přinést slibované zrychlení. Nadto je nutné připomenout, že v případě přijetí novely stavebního zákona lidé do spádové obce budou muset jezdi ještě častěji, pro zajištění více závazných stanovisek.
Možným řešením střetu mezi legitimním zájmem samospráv dohlížet na podobu výstavby na jejich území a neméně legitimním zájmem stavebníků na rychlé řízení je na úrovni územních plánů obcí.
Pokud by nový stavební zákon umožňoval obcím detailněji regulovat své území z pohledu jeho zastavitelnosti, mohly by pak stavební úřady fungovat už jen jako byrokratické aparáty bez širšího správního uvážení o tom, jaká stavba v dané lokalitě je či není přípustná.
Vládní návrh novely ještě musí projít schvalováním v poslanecké sněmovně a senátu. Debata s tím spojená bude jistě zajímavá a doufejme, že z ní vzejde alespoň nějaký pokrok pro české stavební právo.
