Aktuální problémy s digitalizací stavebního řízení mají na stavební sektor značný dopad, proto se téma na konferenci stalo jedním z nejdiskutovanějších. Foto: CEEC Research
Tam, kde funguje ekonomika, se staví, a kde je zájem studentů o technické obory, je dostatek kvalifikovaných pracovníků. Jak je tomu v Čechách? Aktuální vývoj stavebnictví vykazuje smíšené signály. Na jedné straně se mluví o mírném růstu, na druhé však stojí náběh novely stavebního zákona, nefunkční digitalizace stavebního řízení a nedostatek pracovní síly, což může brzdit realizaci projektů. O výzvách, kterým stavebnictví čelí, ale i o receptech, jak situaci řešit, diskutovali přední odborníci a politici na konferenci Setkání lídrů českého stavebnictví, již organizovala analytická společnost CEEC Research ve spolupráci s Central Group na Pražském hradě.
DŮVODY K OPATRNÉMU OPTIMISMU
Kvartální analýza českého stavebnictví Q4/2024, kterou zpracovala společnost CEEC Research, poukazuje na stabilizaci trhu a opatrný růst celého odvětví. Dle průzkumu mají stavební firmy nasmlouvané zakázky na devět měsíců dopředu, přičemž vytíženost kapacit dosahuje 93 %, což je v tomto období běžné. Vzhledem k sezónním podmínkám se však očekává, že v prvním čtvrtletí roku 2025 poklesne vytížení kapacit přibližně na 85 %.
I přesto by objemy práce měly v příštím roce růst. Stavební firmy zaměřené na inženýrské stavby očekávají navýšení o 0,7 % a společnosti specializující se na pozemní výstavbu o 0,8 %. Tento trend je podporován plánovanými rekordními investicemi vlády do dopravní infrastruktury, veřejných projektů a rekonstrukcí stávajícího bytového fondu. Pokud navíc dojde k dalšímu poklesu hypotečních úrokových sazeb, zvýší se ochota investorů realizovat projekty v oblasti bytové výstavby. To vše bude mít pozitivní dopad na očekávané tržby. Společnosti zaměřené na pozemní stavby předpokládají růst tržeb o 2,4 % v roce 2025 a o 2,9 % v roce 2026. Naopak firmy specializující se na inženýrské projekty, jako jsou silnice a infrastruktura, jsou v odhadech opatrnější. Očekávají růst tržeb o 1,4 % v roce 2025 a 2,1 % v roce 2026, což je dáno jejich závislostí na státních investicích a rozpočtových omezeních. O tom, zda je tento růst skutečně důvodem pro optimismus, se bude rozhodovat až podle inflace v roce 2025. Pokud růst tržeb nepřekročí míru inflace, může to znamenat spíše stagnaci než skutečný vzestup.
Analytická společnost CEEC Research také představila průzkum mezi společnostmi šetřící dopady nefunkční digitalizace stavebního řízení. Tři čtvrtiny oslovených firem potvrdily, že tento problém výrazně ovlivňuje jejich činnost. Martin Kupka, ministr dopravy ČR, na konferenci uvedl, že 10. prosince bude v Senátu představena podoba technologického bypassu, jehož smyslem bude zefektivnit práci na stavebních úřadech. Povinné by mělo zůstat jen digitální ukládání projektové dokumentace a zbytek se stane dobrovolný po dohodě se stavebním úřadem. Karel Havlíček, člen Hnutí ANO, potvrdil, že Hnutí ANO podpoří scénář, který je nyní projednáván, neboť je třeba volit cestu nejmenší škody. Dále zdůraznil, že vláda by měla před opětovným spuštěním projektu digitalizace stavebního řízení více naslouchat potřebám podnikatelů ve stavebnictví.
Martin Kupka souhlasil, že nejprve je třeba popsat proces a teprve pak přistoupit k programování. K otázce, zda bude možné využít alespoň částečně stávající Portál stavebníka, se vyjádřil Karel Trpkoš, vrchní ředitel sekce informačních technologií na Ministerstvu práce a sociálních věcí: „Vypíšeme zakázku na cílový systém a dáme k dispozici ten stávající. Na firmách v soutěži pak bude rozhodnutí, zda ho použijí nebo si postaví vlastní na zelené louce.“
VÝVOJ A VÝZVY NA BYTOVÉM TRHU
Další diskutovanou oblastí konference byl segment rezidenční výstavby, k němuž se vyjadřoval Dušan Kunovský, předseda představenstva společnosti Central Group. Ta má aktuálně rozestavěných 3 200 bytů v hodnotě 25 miliard korun. Připustil, že bytovým trhem hýbe problematika náběhu nového stavebního zákona a též digitalizace. V neposlední řadě pak zdravá rovnováha mezi ekologií a cenovou dostupností. Upozornil také, že byty prodražuje o 15 % skutečnost, že stavební řízení v Česku trvá i 10 let. „V Polsku se staví 10× více, ale počet obyvatel je jen 4× větší. Je to dáno systémem financování od bank, který podporuje touhu Poláků po bydlení,“ doplnil Kamil Jeřábek, generální ředitel společnosti Wienerberger.
K rozpohybování trhu rezidenční výstavby by mohlo vést nejen snižování úrokových sazeb hypoték, ale také i přímá výstavba státu se zaměřením na nájemní bydlení. „Aby samosprávy dokázaly podporovat výstavbu, musí na ni mít investice ve svém rozpočtu. Pokud by se každý rok mělo postavit 25 000 nájemních bytů, představovalo by to náklad 100 miliard korun,“ vysvětlil Dušan Kunovský a navrhl jako řešení, aby do realizace vstoupil soukromý sektor: „Proto vznikla Iniciativa pro dostupné bydlení, která sází na efektivní baťovský systém výstavby veřejných nájemních bytů metodou Design & Build.“
KLESAJÍCÍ ZÁJEM STUDENTŮ O TECHNICKÉ OBORY
Jedním z ústředních bodů konference bylo dlouhodobé snižování zájmu mladých lidí o studium technických oborů, které lze sledovat posledních 15 let. Důvodů může být více. Jedním z nich je nízká průměrná mzda. Průměr České republiky je 43 120 korun, přičemž ve stavebnictví pak 36 506 korun. Další příčinou je nízká prestiž oboru, fyzicky náročná práce s velkou odpovědností za stavby za miliardy korun a fakt, že si studenti volí jednodušší cestu. „Klesá zájem o obory konstrukcí a dopravních staveb, v současnosti vychází řádově desítky studentů, dříve to byly stovky,“ upozorňoval Radovan Hrnčíř, viceprezident ČKAIT. Filip Křesťan, výrobnětechnický ředitel společnosti Metrostav, situaci dokresloval: „My jsme schopni si techniky vychovat, ale krize řemeslníků, která na trhu je a zvyšuje ceny práce, má řešení pouze tehdy, pokud otevřeme trh zahraniční. V Česku o studium řemeslných oborů není zájem, není koho vychovávat.“ Skutečnost, že technické školství je mezi vysokými školami popelkou, potvrdil i Rostislav Drochytka, děkan VUT Brno: „Technické vzdělávání v letech klesá, přitom počet maturantů aktuálně stoupá. Proto jsme zahájili změny ve studijních programech.“
Jako recept na řešení situace zaznělo zlepšení image oboru, modernizace pracovních podmínek, zvýšení platového ohodnocení a podpora vzdělávání a kariérního růstu. Více by se také měla provázat spolupráce mezi školami a praxí. Z průzkumu totiž vyplynulo, že stabilně se školami spolupracuje pouze 27 % firem a 20 % pak nárazově.
Otázkou však zůstává, zda jádro problému nespočívá hlouběji v samotném vzdělávacím systému. Řešením by mohlo být, kdyby volba oboru byla vyhrazena pouze pro nejlepší studenty a ostatní by byli směrováni na školy podle svého prospěchu s cílem posílit technické obory. Situaci by rovněž prospělo vytvoření jednotné komunikační platformy, která by sloučila všechny dosavadní iniciativy na podporu volby technických profesí, pod níž by se spojil jak komerční sektor, tak vzdělávací instituce. Tím by se sjednotilo úsilí všech, kteří se snaží povzbudit zájem o technické obory, jež jsou klíčové pro rozvoj celé společnosti.
