Na snímku MgA. Jan Burian, generální ředitel Národního divadla, (vlevo) a Ing. Václav Pelouch, ředitel technicko‑provozní správy Národního divadla
uvedl v rozhovoru pro časopis KONSTRUKCE Ing. Václav Pelouch, ředitel technicko‑provozní správy Národního divadla.
Historická budova ve Wilsonově ulici přímo vedle frekventované magistrály prošla naposledy komplexnější rekonstrukcí v sedmdesátých letech minulého století. V jakém stavu budova byla?
Budova byla ve stavu odpovídající přibližně 40 letům provozu bez větší rekonstrukce vnitřních prostor. Zub času se pochopitelně podepsal téměř na všem. Zejména řada technologií byla morálně i technologicky zastaralá, některé na hraně životnosti. Jako například jevištní technologie, elektroinstalace, vzduchotechnika a podobně. Zestárnul samozřejmě i interiér historické budovy rekonstruovaný v duchu estetiky přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století.
Různé úrovně opotřebení jsou zaznamenány u křesel v hledišti, u barů a šaten pro diváky. Ve špatném stavu byl vnější plášť provozní budovy (postavené v sedmdesátých letech 20. století jako součást areálu Státní opery) a v zásadě celé její vybavení, technologickými celky počínaje, nábytkem a zařizovacími předměty konče. Byla nutná kompletní oprava fasády historické budovy, která byla modernizována po roce 2000, ale jíž příliš nepřeje okolní prostředí. Objekt je prostě fakticky obklopen z obou stran dvěma dálnicemi uprostřed Prahy.
Ohodnoťte úroveň provedené rekonstrukce z těch 70. let minulého století…
Státní opera (dříve Smetanovo divadlo) vydržela bez větších zásahů v provozuschopném stavu téměř 40 let. Myslím však, že rekonstrukce v 70. letech budově architektonicky příliš nepomohla. Masivní nástavba v podobě zvýšeného provaziště nad jevištěm budovu významně hmotově proměnila. Urbanisticky již, dle mého soudu, vůbec nelze mluvit o zásahu k lepšímu.
Promenádní třídu, která kolem Opery vedla na konci devatenáctého století, nahradila v 70. letech minulého století magistrála a do dnešních dnů jsme si s tím nedokázali poradit, i když se dlouhá léta hovořilo o tunelovém vedení této dopravní tepny, její přeložce či nahrazení jinými komunikacemi.
Interiér budovy samozřejmě odpovídal tehdejší době. Rekonstrukce, kterou nyní dokončujeme, naopak tyto interiérové prvky z budovy odstraňuje a snaží se vtisknout interiéru vzhled, blížící se době její výstavby, čili konce 19. století (samozřejmě s moderními prvky).
Hovoříte o technologiích… Jaké moderní metody, či nové materiály byly v rámci aktuální rekonstrukce uplatněny, co Vás tak nejvíce zaujalo a proč?
Největší pozornost jsme věnovali jevištním technologiím. Prováděla je společnost Bosch Rexroth. Jejich součástí je moderní válcová točna, pro jejíž instalaci bylo nutné prohloubit podjevištní prostor o cca šest metrů pod stávající základovou desku.
Součástí točny jsou vestavěné jevištní stoly, umožňující velmi rychle vytvářet na jevišti rozličné scénické efekty, čili například terén, šikmu, kontrašikmu a podobně. Z horního jeviště bych jmenoval například autonomní bodové tahy, umožňující (na rozdíl od běžných) změnu své horizontální změnu polohy i během představení. Běžně je totiž nutné přestavovat manuálně před představením a velmi obtížně během přestávek mezi jednotlivými jednáními. Zajímavostí je také instalace dělených prospektových tahů. Ze zajímavých metod pro lepší vnitřní klima byla použita například elektroosmóza na odvedení vlhkosti z fasády historické budovy.
Sál musí disponovat, předpokládám, skvělou akustikou. Inspirovali jste se někde v cizině, v nějaké jiné „Státní“ opeře?
Řešení akustiky v hlavním sále historické budovy (ve vztahu k rekonstrukci) se mělo snažit o co nejmenší dopad do stávajících akustických parametrů sálu. Našim požadavkem bylo co nejvěrnější zachování akustických parametrů historického prostoru hlediště před rekonstrukcí. Z tohoto důvodu byla prováděna měření před odstrojením divadla včetně měření přesného množství či vzorku sedadel. Získané údaje z akustické komory společnosti Soning Praha byly i součástí zadání pro projekt i výrobu sedadel nových.
Dále byl, pro účely zachování a kontrolu dodržení původních akustických parametrů, vytvořen 3D softwarový model, ve kterém se sledoval vliv různých druhů materiálů a montážních technik interiérových tapet, nášlapné vrstvy podlahy a nových diváckých sedadel. Toto jsou všechno prvky, které (ač nejsou primárně akustickými obklady) mají nezanedbatelný vliv na akustiku sálu.
Rekonstrukce Opery není jen hlavní sál historické budovy.
Přesně tak. Jde také o množství provozních prostor v historické a provozní budově. Jsou to zejména zkušebny, korepetice, sborový sál, orchestrální sál, baletní sál, režijní pracoviště a mnohé další. Do těchto provozních prostor byly osazeny zcela nové akustické obklady – navržené s ohledem na jejich specifické požadavky podle typů jednotlivých prostor a jejich využití.
V těchto prostorách nejsou použity žádné typizované výrobky, ale vše je navrženo, vyprojektováno i dodáváno na zakázku, aby výsledek přesně odpovídal potřebám uživatele. Samozřejmě byla věnována veliká pozornost tomu, aby všechny zakázkově vyráběné prvky měly patřičné akustické parametry. Z těchto důvodů docházelo v průběhu výstavby k množství měření akustické pohltivosti pro jednotlivé druhy obkladů. Stejně tak byly průběžně měřeny celkové parametry jednotlivých prostor a při zjištění odchylek od očekávaného stavu byly realizovány úpravy a korekce v umístění a typu akustických obkladů.
Všechny specializované dodávky akustických obkladů, laboratorní měření vlastností materiálů i měření vlastností celých prostor na stavbě řešil tým odborníků ze společnosti Soning Praha. Byly tak vytvořeny předpoklady k tomu, aby že akustika je ve všech prostorech perfektní a odpovídá požadavkům i zadání investora.
Předpokládám, že se vyvíjí i komfort pro diváky a herce. Co nového v tomto směru bylo součástí rekonstrukce?
Zázemí pro diváky i umělce je kompletně nové. Byly zrekonstruovány šatny pro diváky i umělce a další obslužný personál, nové jsou občerstvovací prostory pro diváky, pro účinkující a techniky, nový je i divadelní klub.
Pro komfort diváků byly v hledišti instalovány dotykové tablety (před každým místem v hledišti). Inspirací tohoto světového trendu byla například divadla v Linci nebo ve Vídeňské Opeře. Tyto počítače umožňují prakticky každému návštěvníkovi sledovat titulky v jím zvoleném jazyku během představení a dále shlédnout během přestávek či před představením informace o vlastním představení, o hereckém obsazení, získat informace o celém Národním divadle a podobně. Tím se Státní opera zařadila na úroveň nejprestižnějších scén v Evropě.
Vysokou úroveň jistě podtrhují další technologie, „vychytávky“…
V historické budově Státní opery je zpětně osazen zvukový systém, který prošel celkovou obměnou v roce 2013 a stále v současnosti patří do nevyšší kvalitativní třídy ve své oblasti. Jedná se zejména o zařízení výrobců reproduktorových soustav Meyer Sound, mixážních pultů DiGiCo, upravovačů RTS, BSS a další technologie. Tyto výrobky najdeme na všech prestižních světových scénách.
Při rekonstrukci a tím vzniklé možnosti upravit, doplnit a aktualizovat umístění reproboxů, byly zpracovány nové akustické modely pro rovnoměrné pokrytí diváckých prostor, zejména hlediště Opery akustickým signálem. S tím souvisela i instalace nového a precizního způsobu kalibrace zvukového systému. Vše za použití moderní měřící techniky. Rovněž došlo k doplnění a modernizaci přenosových zvukových tras mezi pracovišti historické a provozní budovy, kabelových vedení včetně optických kabelů a zpracování signálu podle současných trendů, a to na všech propojených pracovištích.
V provozní budově vzniklo zcela nové moderní nahrávací zvukové studio s přesně definovanou akustikou v nadčasovém designu. Studio je osazeno zcela moderní digitální technologií pro záznam a zpracování zvukových nahrávek a zcela pokrývá veškeré potřeby Statní opery s výhledem do velmi vzdálené budoucnosti.
Světelná technika byla rekonstruována v roce 2013 a 2014, kdy jsme divadlo vybavili novými typy reflektorů, koupily se videoprojektory a další zařízení. Nově jsme koupili osvětlovací pult MA 3 GrandMa, upravili osvětlovací baterie a kontraportálový most pro scénické svícení.
Již léta se hovoří o úsporách energií, jak jste k tomuto v rámci rekonstrukce 
přistoupili?
V celém areálu Opery je výhradně instalováno LED osvětlení, v hledišti historické budovy pak od renomovaného rakouského výrobce soft LED – včetně stmívacích jednotek.
V případě systému vytápění a chlazení byly, vedle stávajících, dodány například nové kotle Hoval, další tepelná čerpadla, suché chladiče, chladicí stroje a nový systém měření a regulace.
K čemu vlastně bude sloučit točité schodiště?
Pro vysvětlení… Točité schodiště na jevišti je původní, pochází z poslední rekonstrukce z přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století. Nyní bylo pouze repasováno. Schodiště slouží pro pohyb mezi jednotlivými úrovněmi jevištních lávek a jevištěm. Nově pak byl na jevišti vybudován pro tento pohyb i malý jevištní výtah.
K instalaci je připravena rovněž staronová opona. Ta původní Veithova se záhadně ztratila roku 1945. Dokumenty, podle kterých bude nová, se mimochodem našly kde?
Nalezeny byly diapozitivy, pochopitelně černobílé, a to v Muzeu hlavního města Prahy.
Kdybyste měl porovnat úroveň budovy naší státní opery s těmi nejlepšími na světě. Ve kterých směrech je překonáváme?
Každý divadelní dům je v podstatě unikát a prototyp. Těžko mezi nimi určovat, který je lepší a který je horší. Myslím, že vybavení Státní opery je nyní velmi srovnatelné s těmi nejvyspělejšími. Samozřejmě však naráží na své (historicky dané) prostorové možnosti. Postrádá např. boční jeviště, kde by bylo možné připravit celé dekorace na další jednání, velkorysejší skladovací prostory, větší podjevištní prostor a podobně. Na tom, samozřejmě, ani naše rekonstrukce nemohla příliš změnit. Nové budovy často nebojují s prostorem, jako ty historické, dost často mají lepší viditelnost pro diváky. Musíme pochopit, že v minulosti se lože často stavěly s cílem „být vidět – ukázat se“, než na to, jak vidím na jeviště a na hereckou akci.
