V debatě se odkryla jedna z hlavních překážek řešení surovinové krize, kterou představuje odpor obcí a místních obyvatel k otevírání nových lomů, tzv. NIMBY efekt.
Mezinárodní stavební veletrh FOR ARCH 2025 se letos zahajoval odbornou konferencí nazvanou Rok 2024 v českém stavebnictví, která shrnula aktuální situaci v oboru a výhledy do budoucna. Vystoupila na ní řada významných osobností od zástupců vlády a parlamentu po lídry stavebních firem i institucí. Hlavními tématy byly kritický nedostatek primárních surovin, úbytek kvalifikovaných pracovníků a také plánované škrty ve státním rozpočtu, jež ohrožují rozběhnuté projekty. Všichni se shodli, že české stavebnictví čelí bezprecedentním výzvám, ale zároveň naznačili řešení, jak se s nimi vypořádat.
STAVEBNICTVÍ V DATECH
Úvodní blok konference se věnoval analýze vývoje stavebnictví na základě aktuálních údajů Českého statistického úřadu. Podle prezentovaných dat došlo v roce 2024 k meziročnímu poklesu stavební produkce o 2,4 %, přičemž hlavní příčinou byl útlum pozemního stavitelství. Inženýrské stavitelství, zahrnující zejména liniové a dopravní stavby, si naopak dokázalo udržet objem prací na srovnatelné úrovni s rokem 2023, a tím částečně zmírnilo celkový propad. V oblasti stavebních povolení byl zaznamenán mírný meziroční pokles, což lze přičítat určité opatrnosti investorů a komplikacím spojených s povolovacími procesy. Přesto se v segmentu nové výstavby projevil pozitivní trend, a to zejména díky bytovým domům, jejichž příprava a povolování vykázaly růst. Oproti tomu fáze dokončování staveb měla ve všech kategoriích jednoznačný útlum. „České stavebnictví rozhodně není ve špatné kondici. Zažili jsme složitější období, zejména po roce 2008, kdy v důsledku hospodářské krize přišlo odvětví o zhruba 60 tisíc pracovníků. Tehdy pracovalo ve stavebnictví kolem 480 tisíc lidí, dnes je to přibližně 420 tisíc. Přes všechny kritické momenty posledních let, počínaje covidovou pandemií, pokračuje energetickou krizí až po dopady války na Ukrajině, které přinesly nestabilitu cen stavebních materiálů, se nám v posledních dvou až třech letech podařilo dosáhnout určité stabilizace. Máme být právem na co hrdí,“ komentoval statistiky Jiří Nouza, prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví (SPS). V otázce rizik formuloval priority, které by po volbách měla přijmout nová vláda, aby českému stavebnictví zajistila další stabilitu a rozvoj. Podle jeho slov je první a nejdůležitější podmínkou udržet financování veřejných investic minimálně na současné úrovni, případně ho navýšit v maximální možné míře. Druhým krokem je zásadní změna systému povolovacích procesů a třetím vypořádání se s resortismem na vládní úrovni. Každý jednotlivý resort totiž do stavebního řízení promítá svůj úzký pohled, což způsobuje roztříštěnost a průtahy. Do budoucna bude nutné podle Jiřího Nouzy tyto agendy sjednotit a zjednodušit. V delším časovém horizontu připomněl, že původní novela stavebního zákona nepočítala s rekodifikací územního plánování a právě tuto oblast je podle něj potřeba dotáhnout do konce. Lukáš Vlček, ministr průmyslu a obchodu (MPO), k tomu doplnil, že z pohledu celé ekonomiky bude nezbytné soustředit se na čtyři priority, kterými jsou bydlení, bezpečnost, energetika a vzdělávání. Právě oblast vzdělávání a s ní spojený nedostatek kvalifikovaných pracovníků představuje pro stavebnictví klíčový problém. Když se situace nevyřeší, nebude mít stavebnictví lidi potřebné k realizaci projektů.
KDO BUDE STAVĚT?
Druhý konferenční blok se proto zabýval palčivým problémem nedostatku kvalifikovaných pracovníků ve stavebnictví a hledal cesty, jak do oboru přilákat mladou generaci. Podle průzkumu SPS 91 % stavebních firem hodnotí situaci na trhu práce jako velmi špatnou. Důvodů nasnadě je více – klesající počet absolventů technických oborů, odchod zkušených zaměstnanců do důchodu a dlouhodobě nízká atraktivita stavebních profesí pro mladé. Podle odhadů SPS by do roku 2030 mohlo chybět kolem 74 000 kvalifikovaných pracovníků v oboru, přičemž tuto kapacitu aktuálně technické školy nejsou schopny doplnit. „Problém, který je uvnitř všech firem, je spojen s generační obměnou. Když se podíváte, kolik kde máme starých bardů na to, abychom vykompenzovali nedostatek mladých, bude generační obměna v následujících pěti letech celorepublikově znamenat 52 000 zaměstnanců,“ popisuje neutěšenou situaci Ladislav Profota, personální ředitel společnosti Metrostav, a doplňuje: „Když se pohledem personalisty podívám na filtr kandidátů, kteří se uchází o naše pracovní místa na technické pozice, dostáváme se na tři relevantní kandidáty na pracovní místo. Když tito lidé odpoví na inzeráty pěti firmám, tak dvě firmy nenaplní svá náborová očekávání a získávají kandidáty, kteří pro ně úplně nesplňují očekávání.“ Za klíčová opatření považuje nábor zahraničního personálu, zpomalení generační obměny, získávání lidí z jiných průmyslových oborů a především motivaci mladých ke studiu technických oborů. Podle něj je nezbytné posilovat společenskou prestiž práce v oboru stavebnictví, plošně prosadit duální vzdělávání, rozvíjet kariérní poradenství na školách a cíleně pracovat s žáky i rodiči.
Obor stavebnictví však nespoléhá jen na stát a v Česku vzniká řada iniciativ na podporu technického vzdělávání. „Každé dítě si pod pojmem stavebnictví představuje něco jiného. Jejich představy jsou opravdu dost roztříštěné. Vidět je to zřetelně, když vyjedeme do regionů a porovnáme situaci se studenty z velkých měst. Naším cílem je vše uvést na pravou míru, protože ve stavebnictví nejde o manuální dřinu, jak tomu historicky bylo. Je plné moderních technologií a prim hraje multioborová spolupráce,“ přiblížil situaci na školách Tadeáš Salaba, zakladatel Stagram. Roman Pommer, viceprezident Hospodářské komory ČR a garant soutěže učňovských dovedností CzechSkills, doplnil, že také učňovské obory byly dlouho zanedbávány, nejsou pro mladé atraktivní a je třeba směrem k rodičům říct, že je důležité dávat děti na řemesla a že může jít o perspektivní zaměstnání. S tím souhlasí i Michal Baláž, zakladatel projektu Profimentor řemesel, který, společně s Dagmar Šír z projektu Kým budu, zdůraznil význam spolupráce škol a firem, tedy že je třeba už na základních a středních školách motivovat žáky ke studiu stavebních a řemeslných oborů a ukázat jim perspektivu i prestiž těchto povolání. „Projekt Kým budu neoslovuje pouze děti základních a středních škol, učilišť. Snažíme se pokrýt všechny cílové skupiny, které mají přímý vliv na postoj k technickému vzdělávání a k technice obecně průřezem českého průmyslu. Míříme na pedagogy, rodiče, žáky základních a pak středních škol,“ objasňovala Dagmar Šír, hlavní hybatelka projektu Kým budu.
Dlužno dodat, že všechny tyto iniciativy není možné financovat z veřejných zdrojů a dotací na úrovni ČR nebo EU. Proto jsou iniciátoři takovýchto projektů nuceni obcházet firmy, aby iniciativy podpořily. To však stojí extrémní úsilí. Panelisté se shodli, že by bylo žádoucí, aby se k těmto aktivitám aktivně připojil také stát.
KDE BRÁT SUROVINY?
Velkou diskusi na konferenci vyvolal panel věnovaný surovinové politice státu, konkrétně otázce zajištění dostatku základních stavebních materiálů, jako jsou štěrkopísek, kamenivo, písky nebo cihlářské jíly pro nadcházející dekádu. Eduard Muřický, vrchní ředitel sekce hospodářství na MPO, upozornil na konkrétní odhady: „Pokud stát neotevře nová ložiska a nezačne naplno využívat i recykláty, do deseti let může v České republice chybět až 70 % štěrkopísku a 60 % kameniva.“ Tato slova byla jasným varovným signálem – bez zásadní změny hrozí, že se klíčové materiály budou muset draze dovážet ze zahraničí, což by prodražilo i zpomalilo veškerou výstavbu. Místopředseda sněmovny Karel Havlíček byl v odhadech dokonce ještě pesimističtější. Připomněl, že Česko patří mezi největší spotřebitele stavebního materiálu v Evropě vzhledem k rozsáhlým infrastrukturním projektům: „Ročně zpracujeme 151 milionů tun, to je 13,9 tun na obyvatele. Jestliže do roku 2030 neotevřeme alespoň 10 nových ložisek, hrozí nám kritický nedostatek,“ varoval Karel Havlíček. Jeho slova podtrhují, že Česko 30 let neotevřelo žádný nový velký lom a žije z ložisek objevených v minulosti, která se rychle vyčerpávají. „Stavět bude ten, kdo bude mít materiál. Veškeré zásoby jsme si za poslední roky prostavěli,“ shrnul výstižně Karel Švejda, ředitel investičního odboru Správy železnic, s tím, že teď je nejzazší moment situaci řešit. Zástupci velkých stavebních výrobních firem popsali, že problémy s dostupností surovin pociťují už teď. „Coby výrobci betonu tomu čelíme v první linii. Čím dál větším problémem je dostupnost. Prakticky nikde nám nedají tolik, kolik poptáváme. Musíme jednat s více dodavateli a všichni zdražují. To se logicky odráží ve zvýšených nákladech na výsledné stavby,“ uvedl Jakub Šimáček, ředitel společnosti TBG Metrostav. Podobnou zkušenost zmínil i Kamil Jeřábek, generální ředitel výrobce cihel Wienerberger: „Také narážíme na to, že nám dodavatelé neprodají požadované množství. Nutí nás to tvořit nové receptury. Je to extrémní alchymie, pokud chceme zachovat požadovanou kvalitu.“
Debata odkryla i hlavní překážky bránící řešení surovinové krize. Otevírání nových lomů naráží téměř všude na odpor místních obyvatel a samospráv – tzv. NIMBY efekt (Not In My Backyard – „Ne na mém dvorku“). Starostové obcí se obávají, že otevřením lomu dojde ke zhoršení kvality života, zvýšení dopravy a hluku. „Současné vládě chybí vůle postavit se odporu,“ kritizoval Karel Havlíček přístup kabinetu k prosazování nepopulárních kroků. Zároveň však naznačil možné řešení: „Pokud si tuto oblast vytyčíme jako strategickou, můžeme ji vyloučit z komplikovaných schvalovacích procesů. Když navíc obcím nabídneme nějaké kompenzace, věřím, že dohoda bude možná.“ Ukazuje se tedy, že nalezení průsečíku mezi strategickými potřebami státu a zájmy obcí bude klíčové pro další rozvoj stavebnictví.
Na závěr diskuse panelisté ocenili, že stát vytipoval téměř 50 lokalit vhodných pro těžbu strategických surovin. Ministerstvo průmyslu a obchodu je plánuje zařadit mezi strategicky významná ložiska, což by umožnilo urychlit povolovací procesy a eliminovat některé obstrukce. „Oproti dřívějšku je to rozhodně krok vpřed,“ zhodnotil situaci Jakub Šimáček z TBG Metrostav.
JAK SITUACI ZMÍRNIT
Logickou reakcí na nedostatek primárních surovin je podpora recyklace stavebních materiálů a hledání náhrad včetně většího využití dřeva ve stavebnictví. Odborníci ovšem varovali před přehnaným spoléháním na tato řešení, protože pomohou jen omezeně. Například recykláty nelze použít pro stavbu železničních koridorů nebo vysokorychlostních tratí. Také je limitující dostupné množství recyklovaného materiálu. „Samotný proces recyklace je náročný a kapacity recyklačních center jsou omezené. Firmám proto nezbývá než vozit materiály k recyklaci daleko a tím rostou náklady. Recyklát pak leckdy dosahuje stejných cen jako čerstvě vytěžené suroviny a to naráží na odpor zákazníků,“ zaznělo v debatě. Jinými slovy, recyklace je žádoucí a bude se rozvíjet, ale není všelékem.
Diskutovalo se také o vyšší míře využívání suroviny dřeva jako stavebního materiálu. Podle Karla Havlíčka jeho potenciál zatím využíváme zbytečně málo: „V sousedním Rakousku se dřevo používá až ve 40 % pozemní výstavby, u nás je to jen 15 %. Cílem by tedy mělo být navýšení tohoto podílu.“ Kamil Jeřábek z Wienerbergeru poukázal na fakt, že spíše než o nahrazování jednoho materiálu druhým bychom měli uvažovat o vhodných kombinacích, protože každá stavba má jiný účel a tomu musí odpovídat i její konstrukce.
Panel uzavřel konsenzus, že udržitelnost ve stavebnictví musí stát na více pilířích – recyklaci, efektivnějším využití tradičních materiálů i postupném zvyšování podílu dřeva – ale při zachování ekonomické racionality.
KLÍČOVÉ PRIORITY ČESKÉHO STAVEBNICTVÍ
Závěrečný panel konference spojil pohledy vrcholových manažerů komerčních firem a představitelů politické sféry na klíčové priority českého stavebnictví v nejbližších letech. Hlavním tématem se stala situace kolem státního rozpočtu a plánovaných škrtů v kapitole dopravy. V absolutních číslech jde o 33 miliard korun, tedy téměř o čtvrtinu méně, než s jakými letos hospodaří ministr dopravy Martin Kupka. „Není pochyb, že některé rozpracované projekty by to mohlo i zastavit. Především by to ale bránilo uzavírání nových kontraktů. Stavebnictví představuje zhruba 8 % HDP. Střelit takto důležité odvětví do nohy by znamenalo okrádat celou českou ekonomiku,“ nebral si servítky Jiří Nouza. Martin Kolovratník, poslanec a člen hospodářského výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu, doplnil, že dopravní stavby jsou často multiplikační – tedy že každá vložená miliarda se vrátí v zakázkách pro desítky subdodavatelů a v daňových odvodech zaměstnanců. Škrtat proto v těchto investicích je dle něj ekonomicky neprospěšné. Pavel Sovička, ředitel Panattoni Europe pro ČR a SR, upozornil, že nejistota ohledně veřejných investic může odradit i soukromé investory: „Pokud vláda škrtá a neinvestuje do infrastruktury či veřejných budov, klesá celková důvěra a soukromý sektor také váhá s investicemi. Potřebujeme pozitivní signál, ne negativní.“ I generální ředitel Metrostavu Jaroslav Heran v panelu zdůraznil, že stabilita investic je zásadní: „Pro náš sektor je ohromně důležitá předvídatelnost. Vzhledem k dlouhodobosti staveb potřebujeme vědět, že projekty, které se rozběhnou, bude možné podle plánu dokončit. V tomto směru je klíčové nedělat tak radikální škrty, jaké nyní hrozí.“ Ministr dopravy Martin Kupka v reakci na tyto obavy prohlásil, že rozpočtový návrh je pouze prvotní a v takto černé podobě se určitě nenaplní. Ujistil, že vláda si uvědomuje význam investic do dopravní infrastruktury a bude hledat cesty, jak financování udržet na potřebné úrovni, a to například fázováním výdajů v delším horizontu, využitím evropských fondů nebo PPP projektů.
„Je nezbytné vyvarovat se velkých šoků, neboť ty nikomu neprospívají. Klíčovým motorem plynulého růstu by měly být soukromé investice. Musíme umět rozhýbat kapitál, zaměřit se na efektivní využití financí, zjednodušit podnikatelské prostředí a otevřít nová ložiska surovin,“ dodal na závěr panelu ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček a tím v podstatě shrnul hlavní priority do budoucna. Nyní bude záležet na tom, zda se tyto závěry promítnou do konkrétních kroků, a to novel zákonů, vládních opatření a strategie firem. Pokud ano, české stavebnictví může i přes současné obtíže vykročit z krize silnější.
Foto: Adam Koula
