Co jste hasiči, co jste dělali, že jste si takovou krásnou hasičárnu zasloužili?

Autoři v článku popisují architektonické, konstrukční a materiálové řešení nové hasičárny v Krásné Studánce. Ta neslouží jen jako zázemí pro hasiče, ale i jako místo pro pořádání kulturních a společenských akcí.

ÚDAJE O STAVBĚ

  • Místo stavby: Liberec – Krásná Studánka
  • Účel stavby: Hasičská zbrojnice jednotky dobrovolných hasičů velitel
  • Investor: Statutární Město Liberec
  • Generální dodavatel: TOMIVOS s. r. o.
  • Projekt: 2014 – 2016
  • Realizace: 2017 – 2018
  • Celková užitná plocha: 302,4 m2
  • Zastavěná plocha: 287,0 m2
  • Obestavěný prostor: 2 171 m3

Pozn. Stavba byla financována z prostředků EU v rámci projektu „Čtyři města zachraňují přes hranice“

ZROD MYŠLENKY

Hasičská zbrojnice v Liberci (část Krásná Studánka) nahradila původní¨zbrojnici, která na místě stála 70 let. Nestalo se tak náhodou. Hasiči v Krásné Studánce jsou v posledních letech nebývale aktivní. Hasičská jednotka má kategorii JPOIII/1, čili vyjíždí do deseti minut od vyhlášení poplachu jako opora profesionálních hasičů. Zasahuje při požárech, povodních a dalších mimořádných událostech. Rozrostl se i dětský oddíl. V tomto směru hasiči v Krásné Studánce prožívají zlaté časy. Jádrem jednotky je skupina vrstevníků, kteří společně vyrostli v kroužku mladých hasičů, dál bydlí nebo pracují nedaleko zbrojnice a služba v jednotce je pro ně samozřejmost. Dnes mají vlastní děti a historie se opakuje. V roce 2014 přišel velitel jednotky Josef Hazi s myšlenkou na přestavbu staré a nevyhovující zbrojnice. Novostavbu, která nahradila původní zbrojnici, navrhl člen jednotky, architekt Vojtěch Šrut. Město Liberec, majitel zbrojnice a zřizovatel hasičské jednotky, projekt podpořilo a zajistilo jeho financování v rámci evropského přeshraničního projektu s názvem: „Čtyři města zachraňují přes hranice“, ve kterém se modernizovaly hasičské zbrojnice dvou českých a dvou německých sborů. Kontakt s německými sbory se neomezil jen na společné financování, proběhlo několik společných cvičení a přátelská setkání českých a německých sborů dál pokračují.

Zbrojnice má formu jednoduché haly, ve které větší část plochy zaujímá garáž pro tři hasičské vozy. Menší část s vestavěným patrem obsahuje šatnu mužstva, hygienické vybavení, společenskou místnost, kancelář velitele a klubovnu mladých hasičů. Garáž a společenskou místnost lze propojit a vytvořit tak prostor pro neformální společenské akce, jakých se v hasičárně koná několik ročně. Zbrojnice je totiž jedinou veřejnou budovou v městské čtvrti a prakticky vytváří srdce celé této oblasti.

MATERIÁLOVÉ ŘEŠENÍ POHLEDEM ARCHITEKTA

Zbrojnice měla být pevná a odolná, jak se vyžaduje od hasičské jednotky, ale zároveň otevřená a vřelá – jak se očekává od dobrovolnické organizace, která je podporovaná z veřejných prostředků. Tyto protiklady jsou vepsány do konstrukce i použitých materiálů různorodých vlastností, které z objektu činí atraktivní stavbu. Odolnost a uzavřenost plechových bočních stěn a střechy s oblými rohy je v kontrastu s maximální otevřeností skleněných štítových stěn. Tvrdost oceli a titanzinkového vnějšího pláště pak kontrastuje s vřelostí měkkého dřeva nosných rámů a povrchů stěn uvnitř budovy.

DETAILNÍ KONSTRUKČNÍ ŘEŠENÍ

Nosnou konstrukcí zbrojnice tvoří soustava dřevěných rámů z lepených profilů. Zaoblené rámové rohy, patky sloupů a vrcholové spojky rámů jsou svařované ocelové díly, které jsou s dřevěnými trámy spojeny „kolíky“. Rámová konstrukce je uvnitř „zcela odhalena“. Střechu, která přes zaoblení přechází do podélných plných stěn, nese záklop z masivních hoblovaných prken v interiéru viditelných.

Patky z ocelových plechů jsou přikotveny k základovým pasům. Do patek jsou vsunuty dřevěné lepené sloupy BSH (kvalita Si – pohledová kvalita) rozměru 200 × 500 mm. Spoje jsou řešeny samořeznými kalenými ocelovými kolíky v počtu 40 kusů na jeden spoj. Klouby ve styku sloup/vazník jsou řešeny opět ocelovým svařencem, který dodává budově specifický tvar tím, že je tvořen obloukem o poloměru 2 metry. Sloup i vazník jsou opět spojeny kolíky. V hřebeni je ocelový klenák (oblouk) opět spojen s vazníky ocelovými kolíky.

Ocelové svařence patek a kloubů, které vyrobila firma Houška OK, jsou opatřeny požárním nátěrem v odolnosti R15. Dřevěné BSH prvky byly objednány v požadovaných délkách. Na stavbě pak byly během zimního období do každého prvku oboustranně nařezány tři drážky šířky 8 mm a hloubky podle připravených ocelových svařenců. Proto, aby drážky přesně odpovídaly požadavkům na rovinnost a rozměry, vyrobili realizátoři speciální uchycení pro motorovou pilu. Nebylo tak nutné s masivními BSH nosníky nadmíru manipulovat.

Samotná montáž dřevěných BSH prvků a ocelových kloubů zajišťoval na stavbě tým čtyř montérů s využitím jednoho traktoru se zdvihacím zařízením. Nejdříve se usadily sloupy, poté vazníky a nakonec klenák. Jeden pracovník pak do dvanácti kompletních vazníků šrouboval pomocí elektrického ručního nářadí celkem 3 520 samořezných kolíků průměru 6 mm a délky 185 mm. I přes pomoc tohoto zdatného pomocníka však následující dny či týdny nechtěl šroubovák ani z daleka vidět…

Zkompletované vazníky byly uloženy na sebe. Samotné zdvihání a usazení do finální polohy probíhalo pomocí jeřábu. Vhledem k omezenému prostoru na staveništi bylo na úvod vyzdviženo pět polí. A poté se celý cyklus opakoval pro zbývajících sedm polí. Vazníky byly mezi sebou průběžně zavětrovávány.

OPLÁŠTĚNÍ, IZOLACE…

Vazníky jsou obloženy smrkovými palubkami 145 × 32 mm SECA. Na tyto palubky je natažena parozábrana. Tepelná izolace z minerální vlny je vložena mezi ocelové Z profily, které jsou navrtané do palubek v rastru 1 × 1 metu, a na tyto Z profily jsou přišroubovány střešní „kontalatě“. Následně se pak ukládá difuzní folie a znovu kontalať. Poté je celá plocha obedněna prkny jako podklad pro falcovanou TiZn střešní krytinu Rheinzink.

Krytina je v celé ploše odvětraná. Tepelně‑izolační zasklení štítových stěn je v hliníkových rámech. Vnitřní stěny, strop vestavěného patra a příčky mají dřevěnou konstrukci s povrchem ze sádrokartonu a lepených dřevěných desek.

Podlahy v celé budově jsou lité se stěrkovým povrchem.

SYSTÉM ODVODNĚNÍ

Odvodnění celého pláště stéká po stěnách z TiZn plechu Rheinzink do štěrkového pásu podél celé budovy, na jehož dně je drenážní roura DN 200 svedená do potoka, který protéká hned vedle stavby. Díky častým povodním, je část hasičárny se zázemím výše o 75 cm než garáže. Hasiči na základě dlouhodobých zkušeností zjistili, že do této výšky voda nevystoupí.

Jelikož je budova uvnitř rozdělená na dvě části, je střední stěna s potřebnou požární odolností. Proto jsou místo dřevěných palubek v této části použity desky CETRIS. Dřevěné konstrukce v interiéru jsou natřeny bezbarvým olejem na dřevo. Podlahy jsou pak ošetřeny epoxidovou stěrkou, stejně tak i zázemí v 2. NP. Vnitřní stěny šatny hasičů a schodiště obloženy dřevěnými deskami.

Stavba je nízkoenergetická. Vytápění je zajištěno dvojicí tepelných čerpadel Acond. Dvojpodlažní společenská část má teplovodní vytápění Giacomini v podlaze, doplněné o kamna na dřevo umístěné v otevřeném prostoru společenské místnosti. Garáž je temperována samostatným tepelným čerpadlem vzduch‑vzduch. Rozvody médií jsou viditelné, vedeny po vnitřním povrchu obvodových stěn a střechy a kruhovými prostupy skrz ocelové rámové rohy konstrukce.

Pozn.: Statiku konstrukcí řešili Ing. Alexandr Šrut a Ing. Vít Hušek

× Full Banner - voestalpine