Směrnice o metodách a možnostech posuzování některých vad zabudovaných otvorových výplní z plastových a dřevěných profilů

ČKLOP připravuje vydání směrnice, která by se měla dotýkat problematiky reklamací dodávek oken a dveří zejména v oblasti neoprávněných nároků a nesprávných metod hodnocení kvality oken. Zároveň si dala za cíl předložit čtenářům několik základních jednoduchých praktik, jak zjistit závady u zabudovaných oken.

Dokumenty a normy určující kvalitu oken a dveří (obecně – otvorových výplní, dále jen OV), jsou sice v praxi zavedeny jíž více než 10 let, stále však v oblasti jejich posuzování přetrvávají irelevantní interpretace a nepodložená hodnocení při některých reklamacích.

Tato skutečnost často vede k nesprávnému vyhodnocení funkčnosti výrobku:

a) na straně dodavatelů oken a dveří dochází ke špatnému seřízení výrobků a mylné argumentaci při jejich předávání a následnému seřizování v rámci údajných reklamací,
b) na straně objednatele dochází i k nesprávné a nepodložené argumentaci při údajných reklamacích, a to i na úrovni soudních sporů.

Je naprosto nežádoucí, aby při hodnocení kvality otvorových výplní byly do praxe zaváděny metody, které nemají oporu v platných normách a stejně tak není možné, aby dodavatelé těchto výrobků prokazovali spolehlivost svých produktů jinak, než stanovují příslušné normy.

Taková praxe pak vede spíše k znemožnění nalezení příčin vad a jejich odstranění než k vyřešení problémů.

Směrnice si klade za cíl vysvětlení a objasnění základních pojmů používaných při hodnocení oken v souladu s právně závaznou normou ČSN EN 14 351-1+A2, jak pro laickou, tak i odbornou veřejnost, a vysvětlit postup srovnání a kontroly provedení výrobku dle této normy.

Směrnice tedy hodnotí zejména ty vady OV, které vyplývají ze snížení funkčnosti nebo změny vlastností OV, deklarovaných právě dle ČSN EN 14 351-1+A2 a u každého výrobku jsou doloženy CE‑štítkem, resp. Prohlášením o vlastnostech/shodě.

V žádném případě nepopisuje všechny možné chyby nebo závady montáží a vady OV, které se mohou na stavbách vyskytnout, přičemž dále popisované vady jsou jen podmnožinou celého komplexu možných vad.

Z celého souboru deklarovaných vlastností je nutné akceptovat ty vlastnosti, které norma ČSN EN 14 351-1+A2 definuje jako povinné (mandatorní) pro jejich uvedení na štítcích CE nebo Prohlášení o vlastnostech/shodě, jako jsou:

  • odolnost proti zatížení větrem,
  • vodotěsnost,
  • únosnost bezpečnostních zařízení,
  • akustické vlastnosti (jsou-li deklarovány),
  • součinitel prostupu tepla,
  • průvzdušnost,
  • radiační vlastnosti,
  • výška (jen pro dveře),
  • odolnost proti nárazu (jen u prosklených dveří),
  • uvolňování nebezpečných látek.

Standardně se používají:

  • pro zkoušení vlastností OV postupy uvedené v:
    ČSN EN 1026 Zkouška průvzdušnost
    ČSN EN 1027 Zkouška vodotěsnosti
    ČSN EN 12211 Zkouška odolnosti proti zatížení větrem
     
  • pro vyhodnocení zkoušek vlastností OV postupy uvedené v:
    ČSN EN 12207 Zkouška průvzdušnost
    ČSN EN 12208 Zkouška vodotěsnosti
    ČSN EN 12210 Zkouška odolnosti proti zatížení větrem
     
  • K těmto třem vlastnostem patří stanovení součinitele prostupu tepla (Uw) buď dle:
    ČSN EN 12412-2 metodou tzv. „teplé skříně“ (hot box), nebo
    ČSN EN ISO 10077-1 výpočtem

Každá uvedená vlastnost otvorových výplní je zkoušena a vyhodnocena podle příslušné evropské normy a je ověřena pod dohledem autorizované zkušebny dle v normě nastaveného postupu. Výjimkou jsou radiačních vlastnosti, výška (jen u dveří) a odolnost proti nárazu (jen u prosklených dveří), kde za posouzení odpovídá výrobce.

Při uvádění výrobku na trh je každý výrobce, dodavatel, povinen označit výrobek značkou CE, kterou deklaruje, že výrobek má vlastnosti vyplývající z protokolu ze zkoušky ITT a byl vyráběn v procesu FPC.

Z toho plyne, že stanovení hodnot mandatorních vlastností OV, uvedených následně v CE označení a Prohlášení o vlastnostech, podle jiných zkušebních metod nebo neautorizovanými subjekty není přípustné!

Při hodnocení výrobků po zabudování do stavby pak již nelze vlastnosti oken a dveří nijak měřit či porovnat, neboť jsou deklarovány podle výsledků ITT. Prakticky je nelze porovnávat s hodnotami a třídami zjištěnými laboratorní zkouškou podle metod uvedených v ČSN EN 14351-1+A2.

Za těchto okolností jedinou metodou, jakou je možné posoudit míru kvality provedení okna ve vztahu k deklarovaným vlastnostem, je posouzení výrobku z hlediska materiálových a geometrických vlastností ve smyslu jeho shody s předepsanou technologií a vzorkem, který byl podroben zkoušce ITT. Na základě tohoto porovnání je pak možné s vysokou mírou pravděpodobnosti posoudit, zda výrobek může, či nemůže splňovat deklarované vlastnosti.

Neméně důležitým kritériem předpokladu míry dosažení deklarovaných vlastností okna po zabudování je splnění FPC, především požadované výstupní kontroly a způsob následné manipulace, tedy během dopravy a zabudování.

Kontrola vlastností se provádí zásadně v uzavřeném (funkčním) stavu, při poloze kliky uzavřeno. Dveře musí být při měření zamknuty, pokud není deklarováno jinak.

O kvalitě a funkčnosti těsnící soustavy rozhodují především geometrické parametry jejího vytvoření a uspořádání. Vždy by měly být předmětem geometrické kontroly parametrů okna:

a) Rozměry křídla vůči otvoru v rámu

  • Pro správnou funkčnost a těsnost musí být vnější rozměr rámu křídla o definovaný rozměr větší než vnitřní rozměr otvoru v rámu. Jde o parametr tzv. přesah.

b) Výška překrytí

  • Překrytím se rozumí výška plochy křídla na vnitřní straně nad plochou rámu. Hodnota překrytí je definována dodavatelem systému a jedině pokud je dodržena může být zajištěna těsnost okna, neboť je dimenzována s ohledem na tvar použitého těsnění a jeho pružnost a je zajišťována zvoleným kováním.

c) Svěšení a prohnutí křídla

  • Jsou rovněž chybou, která ovlivňuje přesah křídla, tentokrát ale asymetricky. Svěšení křídla vzniká působení tíhy okenního křídla.

d) Prohnutí svislých stran okna v důsledku manipulace

  • Je rovněž závadou, která ovlivňuje parametr přesahu, tentokrát působením síly při otevírání křídla.

e) Pozice křídla vůči otvoru okna

  • Nejen správná velikost křídla, ale i jeho pozice vůči okennímu otvoru ovlivňuje hodnotu přesahu.

Při ověřování správné funkčnosti a zjišťování závad oken kromě geometrických vlastností je třeba ověřit i některé další parametry:

a) Seřízení kování a rozmístění uzavíracích bodů.
b) Posouzení a zhodnocení klimatických podmínek v interiéru.

NEPŘÍPUSTNÉ METODY POSUZOVÁNÍ VAD OKEN A DVEŘÍ

Bohužel, v praxi se při posuzování oken a dveří lze stále více setkat s metodami, které nemají dostatečnou vypovídací a průkaznou hodnotu. Jsou to metody vycházející ze subjektivního pozorování nebo z fyzikálních měření, avšak mimo oporu v normě ČSN EN 14351-1+A2 nebo jiného objektivního normového nebo legislativního vyhodnocení:

a) měření rychlosti proudění vzduchu anemometrem (obr. 1)

  • Naměřené hodnoty nejsou schopny rozlišení netěsnosti oken od dalších součástí obálky.

b) kontrola těsnosti pomocí plamene svíčky (obr. 2)

  • Nejstarší a často používaná metoda při reklamaci těsnosti oken. Jedná se spíše o subjektivně ovlivněné pozorování, které nemá žádnou vypovídací hodnotu.

    Poznámka: Obě zmíněné metody však mohou indikovat místo větší netěsnosti, kde je potřeba provést kontrolu geometrie, či kování, nebo těsnění. Nelze však konstatovat na základě takového měření, že není splněna deklarace průvzdušnosti.

c) papírová zkouška, tedy odhad síly nutné na protažení papíru (obr. 3)

  • Nemá prakticky žádnou vypovídací schopnost, protože ji ovlivňuje více parametrů.

    Stanovení vodotěsnosti se provádí rovněž ve zkušebně pod dohledem notifikované osoby, kdy se na okno působí vnějším tlakem vzduchu a současně se zkrápí vodou v předepsaném objemu a tlaku a sleduje se, při jakém tlaku vzduchu dojde k průniku vody na vnitřní stranu OV (do interiéru).

    Rovněž ani tato zkušební metoda nemá pro OV v zabudovaném stavu alternativu. Zkoušky poléváním vodou nebo postřikováním vodou z hadice (obr. 4) nemají vypovídací schopnost a jsou nepřípustné jako argument posouzení, neboť minimálně neodpovídá tlak vzduchu ani vody podle zkušební normy.

    Při podezření na nedostatečnou odolnost proti zatížení větrem je možné provést jen kontrolu konstrukce okna, a to:

    a) nedestruktivně – kontrola kování, počtu a vůle uzavíracích bodů a jejich upevnění
    b) destruktivně – kontrola použití předepsané ocelové výztuže pro tento typ výrobku.

Součinitel prostupu tepla OV se stanovuje buď výpočtem podle EN ISO 10077-1, nebo měřením metodou tepelné skříně podle EN ISO 12567-1. Tedy nelze aplikovat termografické měření (ČSN EN 13187), a to ni v oblasti povrchových teplot (obr. 5).

Průhyb křídla nebo rámu okna (obr. 6) – jedná se o jiný typ prohnutí než od tlaku větru, způsobený tepelnou dilatací materiálu. Fyzikálně nelze délkovou dilataci/kontrakci působením změny teploty u materiálů vyloučit. Prohnutí profilů křídel v otevřeném stavu není funkční závada.

Rosení oken (obr. 7) – často bývá mylně přičítáno nízkému koeficientu prostupu tepla OV, nebo vysoké průvzdušnosti, avšak samo o sobě není průkazem špatné kvality zabudování, nebo konstrukce OV. Více k této problematice je uvedeno v Příloze A normy ČSN 74 6077.

Tepelné anomálie (místa se zvýšenou hustotou tepelného toku) – jsou jistě závadou na  montáži okna a jsou odhalitelné pomocí termografie. Podstatné je však, jaký mohou mít vliv na celkový součinitel prostupu tepla oknem.

Při posuzování kvality a vad montáže se postupuje hodnocením faktického stavu v porovnání s příslušnými předpisy, zejména ČSN 74 6077 Okna a vnější dveře – Požadavky na zabudování. Zmíněná norma je základní dokument pro provádění a hodnocení montáže oken a spolu s dalšími předpisy a pokyny výrobců systému profilů, výrobců OV nebo dodavatelů při montáži použitých materiálů jsou tyto podklady pro dodavatele a montážní firmy závazné z pohledu pozdějších řešení reklamací.

Zednické zapravení je odborná stavební činnost a její provedení by nemělo být prováděno dodavatelem oken, pokud nemá příslušného specialistu.

ZÁVĚREM

Směrnice definuje, že vady oken nemohou být vykazovány jako nesplnění deklarovaných vlastností dle ČSN EN 14 351-1+A2, neboť ty byly stanoveny ve zkušebně pod dohledem notifikované osoby a zatím neexistuje metoda, která by umožňovala jejich stanovení v zabudovaném stavu.

Pouze výrobek, který odpovídá předepsané technologii výrobce oken a rozměrově se blíží zkoušenému vzorku, může vykazovat deklarované vlastnosti dle ČSN EN 14 351-1+A2. V opačném případě při nedodržení geometrických a materiálových parametrů je nanejvýš pravděpodobné, že zkoumaný výrobek je vadný a nesplňuje očekávané deklarované vlastnosti.

Ing. Čestmír Jandl
první místopředseda
představenstva ČKLOP, člen TK ČKLOP
GEALAN Fenster-Systeme GmbH

× Full - selfpromo