Ondřej Boháč
uvedl v rozhovoru pro časopis KONSTRUKCE Mgr. Ondřej Boháč, ředitel Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy.
Na IPR vznikla nová Sekce rozvoje města. Cíle jsou jasné a logické. Proč sekce vznikla až nyní?
Česko trpí poněkud nešťastným vývojem legislativy, která města a obce nutí povinně řešit rozvoj svého území pomocí velmi neflexibilního regulatorního územního plánování a jaksi v pozadí ponechává plánování iniciační a strategické. Je těžké se tomuto trendu z pozice měst postavit a i Praze to nějakou dobu trvalo. Přitom plánování rozvoje měst je jen jedno, což na západ od nás nikdo nezpochybňuje. Samosprávy mají své strategie rozvoje území (celoměstské i lokální), na jejichž základě probíhá (v souladu s mnoha dalšími pravidly) výstavba.
V současném systému městského plánování nejdříve vznikal strategický plán a na jeho základě pak plán územní. Toto označujete jako nefunkční. Můžete uvézt dva tři příklady této nefunkčnosti?
V podstatě nelze ani uvádět příklady, neboť strategické plánování rozvoje města se buď v českých podmínkách až na výjimky neděje, či v lepším případě na rozvoj území v podstatě nemá vliv. Strategii rozvoje území v podstatě nemá žádné větší město v Česku. Máme jen ony územní plány, což je velký rozdíl.
Chápu to dobře, že například vznik satelitů je právě příkladem toho, že rozhodnutí nebylo strategicky promyšlené, že to prostě byla pouze reakce na změnu územního plánu?
Satelity jsou důsledkem silného suburbanizačního tlaku devadesátých let. Tehdy došlo k přeměně venkovských sídel na rezidenční zázemí pro městské obyvatele, kteří se sem stěhovali s vidinou většího a příjemnějšího prostoru pro bydlení s cílem stát se méně závislými na svém okolí a být blíže přírodě. Výsledek je ale paradoxně opačný, obyvatelé mají všude daleko, do školy, k lékaři, do zaměstnání do obchodu, za kulturou a jsou daleko více závislí na dopravě, zejména té automobilové.
Hlavním cílem by tedy mělo být omezit proces suburbanizace a hledat jiné alternativy, které lépe odpovídají principům udržitelného rozvoje v hranicích zastavěného města. Například přeměnou opuštěných a nevyužívaných částí města na nové městské čtvrti.
Lze dodatečně v rámci těchto „nefunkčních projektů“ napravit situaci a realizovat projekty, které by tyto nefunkčnosti mohly dodatečně napravit?
Bude určitě potřeba hledat cesty, jak již existující důsledky suburbanizace zmírnit a obytné satelity integrovat do stávajícího funkčního systému. Satelity potřebují zejména doplnit o chybějící veřejné vybavení, školky, školy, ordinace lékařů, obchody a služby. Demografický vývoj časem vyvolá potřebu zařízení pečující o starší obyvatele. A s rozvojem služeb jistě přijde také nabídka pracovních příležitostí.
Ve velkých městech západní Evropy je již běžné, že strategické a územní plánování vzniká zároveň. Uveďte ukázkové pozitivní příklady z poslední doby, na kterém jsou jasně vidět ta pozitiva.
Chceme‑li se poučit například od světové jedničky ve kvalitě života, tedy Vídni, tak její strategie spočívá ve schopnosti podporovat a zvládat obrovský nárůst počtu obyvatel. Strategie rozvoje území následně uvádí tuto potřebu do podoby územního rozvoje a výstavby nových čtvrtí. Všimněme si, že o územním plánování jsem zatím neřekl ani slovo. Až na tomto místě by na něj totiž došla řada. Máme to u nás celé otočené.
„Nejprve regulujeme, následně se dovnitř této regulace snažíme vložit strategii rozvoje, a to navíc v podobě onoho tzv. strategického plánu. Už svým názvem poněkud pochybnému dokumentu.“
V jednom z vašich prohlášení jste zmínil, že „cílem je usilovat o Prahu jako mnohovrstevnaté město, které myslí na funkčnost, estetiku a zejména na jeho obyvatele.“ … Přibližte prosím pojem „mnohovrstevné město“?
Mnohovrstevnaté město se skládá ze čtvrtí s moderní architekturou, které ale respektují a chrání kulturní identitu místa. Takové čtvrti nabízejí svým obyvatelům bydlení, pracovní příležitosti, veřejné vybavení, kvalitní a živá veřejná prostranství a prostor pro komunitní život, ale i prostor pro rekreaci a sport. Mnohovrstevnaté město podporuje diverzitu bydlení, bydlení pro rodiny s dětmi, staré i znevýhodněné obyvatele, bydlení ve vlastních bytech, ale i bydlení nájemní či družstevní.
Co přesně bude tato změna znamenat (nebo již znamená) pro Prahu v praxi?
Praha v současné době připravuje několik takových projektů. Příkladem může být transformace několika velkých pražských brownfieldů, například Smíchova, Bubnů nebo Nákladového nádraží Žižkov.
V konečném důsledku by měla Sekce přispět k tomu, že se bude lidem lépe žít (kulturní a společenský život) a předpokládám, že budou i lépe řešeny dopravní návaznosti…
Sekce rozvoje města vznikla spojením a měla by tedy synergií činností přispět k udržitelnému rozvoji města. Dopravní infrastruktura zůstala samostatnou sekcí. Nicméně, je třeba si uvědomit, že doprava je jednou z několika základních proudů umožňujících existenci i rozvoj města.
Bude sekce řešit i záležitosti funkčnosti nových čtvrtí týkající se například nakládání s pitnou a užitkovou vodou nebo třeba i zajištění dostatku bezpečných dodávek elektrické energie?
Tato problematika zůstává prozatím v Sekci infrastruktury, kancelářích věnujících se modré i zelené infrastruktuře. Strategie energetické či jiné udržitelnosti však mohou být v budoucnu opravdu tvořeny v Sekci rozvoje města.
Podle posledních představ vašeho Institutu by se developeři podíleli na financování školek, městských bytů a parků. Kde jste se nechali inspirovat?
Inspirovala nás města ve Spojeném království, partnerství soukromého a veřejného sektoru v některých oblastech Německa a Holandsku. Nicméně, toto je koncept, který se Praha snaží implementovat do svého rozvoje již od roku 2012, avšak dosud neúspěšně.
Nová pravidla pro investory určí, v jaké výši mají přispívat na občanskou vybavenost městu při budování nových městských čtvrtí.
Výše příspěvku vychází z velikosti daného záměru a tomu, co umožňuje stávající územní plán. V případě změny územního plánu je to zhruba čtvrtina zisku z metru čtverečního, což by mělo být dostatek na pokrytí potřeb občanské vybavenosti, ale ne tolik, aby se to projevilo na ceně bytů. Důležité je, že 100 % vybraných prostředků půjde do lokality a budou z nich realizovány školy, školky, parky a městské byty přímo na místě.
Kolik třeba chybí v Praze školek, škol a kvalitních parků? Bude možné tyto potřebné objekty realizovat (spolu s dodatečným financováním ze strany developerů) do již dříve realizovaných projektů?
Nelze obecně říci kolik v Praze chybí školek nebo parků. Jednotná čísla nejsou sama o sobě vypovídající. Zeleně je například v Praze mnoho, ale je často nekvalitní a lidé zde nechtějí trávit čas. Musíme se tedy zaměřit i na ta místa, která již máme, ale z nějakého důvodu nefungují. Potřeby města se neustále mění také podle růstu počtu obyvatel a jejich potřeb. Je tedy nutné reagovat vždy na aktuální dění, což právě umožňuje mnohovrstevnaté město a již zmiňované nové čtvrti jako Bubny‑Zátory nebo Nákladové nádraží Žižkov. Kontribuce investorů do území se bude týkat nových projektů.
Ondřej Boháč (38)
Povoláním je geograf. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, poté působil v občanském sdružení Oživení. V letech 2006 až 2010 pracoval jako koordinátor GIS dat v Útvaru rozvoje hl. m. Prahy. Od roku 2011 by poradcem prvního náměstka primátora a o dva roky později se stal ředitelem odboru kanceláře primátora. Od roku 2015 působil jako zástupce ředitele Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy. Od prosince 2016 je jeho ředitelem.
