Ilustrační foto
Výroba vodíku z koksárenského plynu i zvyšování potenciálu využití oceli v ekologických odvětvích. Vedle hledání variant řešení požadavků Evropské unie na snížení emisí CO2 jde o klíčová témata pro další kroky k ekologizaci výroby v Třineckých železárnách (TŽ).
Evropská unie podle Pařížské dohody usiluje o snížení celkových emisí napříč sektory, přičemž země EU se na celosvětové produkci CO2 podílí pouze 9 %.
„Je potřeba si uvědomit, že výroba oceli v EU má na celosvětovou produkci emisí CO2 zanedbatelný, a to pouze 0,7% podíl. Přičemž bez ocelářského průmyslu by nebylo možné na snížení CO2 vůbec pracovat. Bez oceli se zkrátka neobejdeme. Ať už hovoříme železniční dopravě, tedy výrobě kolejnic a železničního příslušenství, která přispívá ke snížení uhlíkové stopy,“ podotýká generální ředitel Třineckých železáren Jan Czudek. K dalším výrobkům z produkce TŽ podle něj patří mimo jiné například i ocelové polotovary pro výrobu ložiskových kruhů pro větrné elektrárny, která patří k silně prosazovaným zdrojům takzvané zelené energie alternující uhelným elektrárnám.
Přesto bude muset v nejbližších letech huť čelit rostoucím nákladům na emisní povolenky a postupným snížením počtu povolenek alokovaných zdarma. Náklady mají podle předběžných propočtů v roce 2030 dosáhnout v Třineckých železárnách ročně od 1,1 do 1,8 miliardy korun. „U tradičního způsobu výroby železa a oceli na bázi rudné cesty nelze dnes dostupnými technologiemi zajistit uhlíkovou neutralitu,“ upozorňuje ředitel pro investice a strategii TŽ Radek Olszar.
Třinecké železárny jsou nyní členem strategického fóra pro řešení významných projektů společného evropského zájmu (IPCEI – Important Projects of Common European Interest), konkrétně strategického fóra Low CO2 emissions Industry. „Toto fórum identifikuje klíčové technologie v oblasti hutního, chemického a cementářského průmyslu. Momentálně bylo nadefinováno několik konkrétních doporučení a oblastí pro možnosti financovaného dalšího výzkumu a vývoje. Například metalurgie na bázi vodíku nebo elektrické energie, recyklace odpadů a podobně,“ doplňuje Radek Olszar, ředitel pro investice a strategii. V průběhu září Evropská komise z těchto doporučení zvolí další postup pro řešení.
Nové technologie znamenají vyšší náklady. „Otázka zní, jestli odběratelé oceli budou ochotni akceptovat zvýšené ceny ocelových produktů, když trend je dnes opačný a volají po levnější oceli ze zemí, kde její výroba životní prostředí zatěžuje mnohonásobně více než v Evropě,“ upozorňuje generální ředitel hutě.
Kromě toho v Třineckých železárnách působí takzvaný Vodíkový tým, který pracuje na implementaci technologie výroby vodíku z koksárenského plynu s pomocí technologie PSA (Pressure Swing Adsorbtion). „V Třineckých železárnách využíváme k dalšímu zpracování všechny hutní plyny. Využít přebytky koksárenského plynu spalovaného momentálně na teplárně E2 k výrobě vodíku pro prodej například do ekologických pohonů automobilů by dávalo smysl,“ podotýká generální ředitel Jan Czudek. Fabrika by tím přispěla ke snížení emisí CO2 ze spalovacích motorů nepřímo.
V rámci kompenzace uhlíkové stopy každý rok investují do nové zeleně. V současné době na pozemcích TŽ a Energetiky Třinec roste téměř 40 000 tisíc stromů, ve kterých je vázáno asi 120 000 tun CO2.
Třinecké železárny mají od roku 2016 certifikovaný systém energetického managementu dle normy EN ISO 50001 : 2011, jejímž cílem je snížení energetické náročnosti, což vede k neustálému snižování emisí skleníkových plynů. Dalším opatřením je postupný převod vnitropodnikové dopravy na pohon alternativními palivy.
Pozn: CO2 vzniká v hutní výrobě přírodních zdrojů, tedy během výroby vysokopecního aglomerátu z rudy, jeho tavení ve vysoké peci a při výrobě koksu z uhlí.
